Slezské divadlo musí být víc vidět a slyšet, chce nový ředitel Racek

  1. 1
  2. 2
Právě dnes nastupuje do čela Slezského divadla v Opavě v krátké době už třetí ředitel – Ilja Racek mladší. Přichází po odvolaném Karlu Drgáčovi, který z divadla po sporech s jeho zaměstnanci a odbory musel odejít loni v listopadu po necelých pěti měsících. Ilju Racka do čela divadla vybrala městská komise z osmi uchazečů, jeho jmenování oznámil primátor Opavy teprve v polovině května.
Ilja Racek mladší (zdroj ceskatelevize.cz)
Ilja Racek mladší (zdroj ceskatelevize.cz)

 

Pane řediteli, jste mužem mnoha uměleckých profesí; publicista, režisér, teatrolog… Která z nich vás charakterizuje nejpříznačněji?

Při práci na materiálu ke konkurzu na ředitele jsem si uvědomil, jak mi je divadelní život blízký, ba nejbližší….  Že o tom nejvíc vím, že mne to pořád ještě zajímá a baví. A všechny ty ostatní profese jsou vlastně důležitým, ale přece jen doplňkem k životu divadla.

S vedením divadel máte dlouholeté zkušenosti. Vzpomínáte někdy na svou první režisérskou štaci v Těšínském divadle?

Na štaci v Těšíně vzpomínám velice rád, byla to léta učednická, i s chybami, když jsme specifickému publiku regionu vnucovali divadlo v obecné rovině a ve formě, kterou jsme čerstvě dostudovali na DAMU. Ale nevyhnali nás! S velkými sympatiemi sleduji jejich úspěšnou současnost pod vedením mého spolužáka a kamaráda Karla Suszky… A to je o něco starší než já, včetně jeho týmu. V Těšíně jsem se také seznámil s polskou divadelní kulturou, které si velice vážím.

Od roku 1986 jste byl režisérem v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, tam jste se zdržel pouze chvíli, nemýlím-li se…

Naopak, bylo to pět let. V Liberci jsem byl od roku 1986 do roku 1991. Prožili jsme tam „perestrojku“ i revoluci. Nejzajímavější zkušenost bylo moje spoluautorství a režie na politické satiře Psychoterapie 1 a 2, která plnila divadlo do posledního místa a vstupenky byly ceněné zboží. Navíc město a jeho okolí je nádherné, Jizerské hory především.

V devadesátých letech jste řídil Státní divadlo Ostrava (dnešní Národní divadlo moravskoslezské). Sehrálo ve vaší divadelní praxi klíčovou roli?

Napřed Státní divadlo, stát se ale divadla zřekl a předal ho městu (jako téměř všechna ostatní), a tak z mé iniciativy jsme se vrátili k původnímu názvu z roku vzniku 1919. Mimochodem jsem obdržel dopis z ministerstva, co že si to dovolujeme s tím „posvátným“ názvem Národní. Ano, toto sedmileté období bylo pro mne klíčové – mohl jsem realizovat své představy o řízení divadla, které za bývalého režimu nebylo možné. A vytvářet úplně nové vazby na politickou reprezentaci města, za účelem udržení kontinuity existence divadla (byly například snahy zrušit soubor operety). Na druhou stranu uvnitř divadla se změnily zásadně podmínky především pro tvorbu souboru opery – skončil čas zabetonovaných souborů se stálými sólisty i režiséry, otevřel se operní svět, nastal příliv zahraničních hostů a možností hostování. Velký kus práce při téhle transformaci udělal tehdejší šéf opery Luděk Golat. Tehdy shodou okolností u nás hostoval jako režisér Pavel Dostál, pozdější ministr…

Po řadě jiných činností (Televizní studio Ostrava, Odbor kultury a památkové péče Krajského úřadu v Ostravě a dalších) jste se k divadlu vrátil až před dvěma lety v Plzni. Tam jste strávil jen rok. Co bylo tím důvodem?

Důvodem mého pobytu v Plzni byla prosba ředitele Jana Buriana, který byl navržen na funkci ředitele Národního divadla Praha. Požádal mne, abych dohlédl na dokončení výstavby nového divadla, které město stavělo v rámci programu Evropského města kultury Plzeň 2015. Tento zajímavý úkol jsem přes řadu překážek – které si každý, kdo něco takového podnikal, dovede představit – splnil a 1. září 2014 s otevřením Nového divadla jsem svou misi ukončil.

K obnovenému výběrovému řízení na pozici ředitele Slezského divadla v Opavě došlo za pohnutých a poměrně dramatických okolností. Byl jste s nimi seznámen?

Dění kolem divadla jsem sledoval jen přes média a z více méně náhodných referencí přátel.

Hovořil jste třeba s odvolaným ředitelem Karlem Drgáčem? Ten kupříkladu stáhnul chystanou premiéru Carmen, protože podle jeho názoru na operu nebyly v divadle personální síly. Po jeho odvolání se Carmen na repertoár vrátila…

S Karlem Drgáčem jsem nehovořil, zajímá mne aktuální situace v divadle a ne reminiscence na dobu minulou – navíc období z divadelního hlediska velmi krátké. Samozřejmě vím, že situace v divadle se polarizovala, ale jsem přesvědčen, že teď jde všem o prosperitu divadla. Oživovat staré spory nemá smysl.

Slezské divadlo v Opavě (zdroj opava-city.cz)
Slezské divadlo v Opavě (zdroj opava-city.cz)

Uvažoval jste, zda do výběrového řízení půjdete, nebo ve vás přesvědčení zrálo dlouho?

Rozvažoval jsem delší čas, seznámil se s fakty a vyslechl jsem některé názory. A dospěl postupně k přesvědčení, že divadlo má potenciál dalšího pozitivního rozvoje. Argumentem dosti emotivním je i podpora divadla ze strany diváků a veřejnosti vůbec.

Na podzim kandidujete do Senátu, k tomu jste úřadujícím zastupitelem města Ostravy. Nebude poněkud obtížné časově skloubit všechny aktivity a hlavně vést Slezské divadlo?

Je zajímavé a skoro potěšující, že mne novináři už pasují do role senátora. Myslím si, že se to dá zvládnout a nejen to – může to být pro divadlo i přínosem. Pro regionální divadla obecně a pro Opavu, jako nejmenší město, které provozuje operu, je nutná legislativa, která by zohlednila jeho funkci kulturního činitele v širším regionu. To je například ono vícezdrojové financování. A teď mne napadá – senátorem byl i kolega Tomáš Töpfer, a ten to měl s vedením divadla ještě složitější! A moje role v zastupitelstvu města Ostravy je po koaliční změně poměrně malá.

Plánujete nějaké změny, které mohou vést ke zvýšení prestiže opavského divadla?

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář