Závěr Smetanovy Litomyšle: Má vlast s Jakubem Hrůšou a Českou filharmonií

  1. 1
  2. 2

Smetanova Má vlast s Jakubem Hrůšou skvělou tečkou za letošní Smetanovou Litomyšlí

Finále osmapadesátého ročníku mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl tvořil cyklus symfonických básní Má vlast Bedřicha Smetany. Vrcholné orchestrální dílo, které je základní hodnotou české národní hudby. Důstojná a historická úloha připadla letos České filharmonii s mladým, vysoce talentovaným dirigentem Jakubem Hrůšou, což byla skvělá volba!

Velké finále - Jakub Hrůša, Česká filharmonie - Smetanova Litomyšl 2016 (foto František Renza)
Velké finále – Jakub Hrůša, Česká filharmonie – Smetanova Litomyšl 2016 (foto František Renza)

Hrůša již nadchl Litomyšl v roce 2014 temperamentní interpretací Orffovy Carminy Burany, o které jsem tehdy referoval s nadšením zde. Povolat představitele mladé generace k interpretaci Smetanova cyklu je výtečná idea. Jaroslav Krombholc, Karel Ančerl i Václav Neumann se profilovali dirigentsky nikoliv ve starším, ale právě v mladším věku, kdy byli plni vitality, elánu a invence. Zmiňuji zejména ty české dirigenty, které český diskofil může pozitivně vnímat z řady digitalizovaných analogových stereofonních snímků České filharmonie s Václavem Neumannem, Karlem Ančerlem, Zdeňkem Košlerem i Jiřím Bělohlávkem, nehledě na možnosti porovnání s nahrávkou Václava Talicha, dostupnou na starších nosičích zvuku. Novou éru ústupu od romantizující interpretace nastoupil v padesátých letech jednoznačně Karel Ančerl, při zachování veliké úcty k Talichovu pojetí. Od sklonku šedesátých let pak tvořivě pokračoval v cestě Ančerlem vytýčené Václav Neumann. Typickým znakem jeho interpretace je klidná monumentalita. Obdobně i Václav Smetáček a Jaroslav Krombholc pěstovali míru zlatého středu v tempech. Nevracejí se již k agogice tempového „vlnění“ v rámci hudební fráze. Rafael Kubelík přinesl silný dramatismus s pevnými kontrasty, se stupňováním temp až na hranice extrému a hratelnosti. Nebylo již přineseno vše, co přineseno být může? Toť vždy obrovský úkol pro každého dirigenta, stojícího aktuálně před Českou filharmonií, kterou musí pro své provedení získat. Což pokládám za oříšek pro mladého dirigenta vždy nejprekérnější. Získat si orchestr do té míry svým umem, rozhledem i diplomacií, aby chtěl plnit dirigentovi jeho představy. O Mé vlasti to platí trojnásobně, vždyť je to s trochou nadsázky denní chléb České filharmonie, hráči dílo znají většinou důvěrně a mají na dirigenty sami přirozeně velké nároky.

Závěrečný koncert s mladým, ale již dostatečně renomovaným dirigentem Jakubem Hrůšou byl výborným tahem dramaturgie festivalu. Kdybych měl jen velmi stručně charakterizovat pocit z koncertu, pak bych řekl, že Hrůšova koncepce Mé vlasti je až symbolickým sloučením toho nejlepšího ze známých interpretačních tradic, výše mnou naznačených.

Velké finále - Jakub Hrůša, Česká filharmonie - Smetanova Litomyšl 2016 (foto František Renza)
Velké finále – Jakub Hrůša, Česká filharmonie – Smetanova Litomyšl 2016 (foto František Renza)

Temperamentní mladý dirigent se do Smetanova cyklu vrhl s plnou vitalitou svého mládí, co však je mnohem podstatnější, s důvěrnou znalostí Smetanovy partitury! S jasnou představou tektonickou, tempickou a dynamickou dílo řídil zpaměti, což sice samozřejmě neříká samo o sobě mnoho (jakoukoliv paměťovou chybu by filharmonie sama vyrovnala, nástupy zde z většiny nepotřebuje), ale jistě to vypovídá o vztahu dirigenta k dané skladbě. Mám pocitově za to, že Jakub Hrůša zná dokonale všechny výše jmenované nahrávky, ale myslím, že ve vlastní cestě interpretace se mu promítají více intuitivně, než racionálně. Jistě má své hierarchie interpretací, to ani nelze jinak. Ale vytváří si vlastní pohledy na tempa, dynamiku a tektoniku, v nichž se jistě snadno promítnou i prvky interpretací předchůdců, ať již cíleně či nikoliv. Jeho gesto je exaktní, ladné, působivé, rozevláté, lze z něho krásně vyčíst výraz hudby, nikterak nepohrdne působivým efektem ve stylu Václava Neumanna, s nímž se gesticky leckdy i shodne, aniž by ho ale jakkoliv napodoboval. Ostatně jeho vrcholné kreace patrně z věkových důvodů ani live vidět nemohl. V jeho pojetí je ale Neumannova typická majestátnost a pochopení pro lyrické momenty, ale zároveň také Kubelíkův dramatismus a sklon k hraničním tempům. Mihne i Ančerlův pedantický smysl pro rytmickou pregnanci. Cítí avíza silně celým tělem, proto všechny změny tempa a dynamiky signalizuje velice zřetelně dopředu.

Leč půjdu na začátek souřadnice a pokusím se charakterizovat jednotlivé části Hrůšova pojetí. Vyšehrad zaujme dynamickým rozvíjením vstupního motivu věštců až po jeho vystupňování do Grandiosa poco largamanta, přecházeje postupně zpět do pianissima. Allegro vivo v unisonu smyčců rozvíjí Hrůša od skutečného pianissima, Smetanou předepsaného, několikanásobnou imitací do velkorysé gradace. Motiv slávy v C dur Più mossa vystihne v plném, pompézním fortovém lesku i tempu.

Velké finále - Česká filharmonie - Smetanova Litomyšl 2016 (foto František Renza)
Velké finále – Česká filharmonie – Smetanova Litomyšl 2016 (foto František Renza)

Vltava zaznívá v počátku Hrůšovi v tradičnější uměřené Neumannově a Bělohlávkově charakteristice temp i v míře akcentace při opakování hlavního tématu, kterou ještě více zvýrazňuje. Plně rozezní téma honitby, polku naopak exponuje v překvapivě velmi uměřeném tempu, jakoby se až obával přehnání do temp na hraně hratelnosti u jiných dirigentů. Po temperamentním tempickém začátku překvapuje plnou racionální kontrolou nad odvíjenými tempy. V L’istessu tempu zkázní dynamiku do jemného, sourodého pianissima. Krásně, v plném napětí vyzní Più mosso pod Smetanovým programním pojmem v partituře – „Široký tok Vltavy“ – které již ovšem nasazuje tempicky ve velmi bystrém duchu až po stavbu majestátního motivu Vyšehradu. Závěrečný úsek symfonické básně ztišuje do maximálně zjemnělého pianissima, které mu houslové skupiny filharmoniků zahrají technicky s brilantní jednotou! Dva úsečné akordy jsou skvělou tečkou v plném forte.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Velké finále - Česká filharmonie -J.Hrůša (Smetanova Litomyšl 2016)

[Total: 20    Average: 4.4/5]

Související články


Komentáře “Závěr Smetanovy Litomyšle: Má vlast s Jakubem Hrůšou a Českou filharmonií

Napsat komentář