SOČR a Vondráček v úžasné formě. Rudolfinum zažilo elektrizující večer

Zcela unikátní večer zažilo v pátek 4. listopadu 2016 publikum Rudolfina během mimořádného koncertu ke Dni nezávislosti Polské republiky, při kterém vystoupil Symfonický orchestr Českého rozhlasu pod vedením polského dirigenta Michała Nesterowicze. Jako sólista se představil český klavírista Lukáš Vondráček, čerstvý vítěz mezinárodní Soutěže Královny Alžběty v Bruselu 2016.
SOČR, dirigent Michał Nesterowicz, Lukáš Vondráček - 4. 11. 2016 (foto Petr Horník)
SOČR, dirigent Michał Nesterowicz, Lukáš Vondráček – 4. 11. 2016 (foto Petr Horník)

Úvodní skladba – Malá suita polského rodáka Witolda Lutosławského – nás svojí hravostí, rytmičností a folklorním charakterem přivedla hned zkraje koncertu k pozornosti a nabádala zaposlouchat se do výborné dechové sekce Symfonického orchestru Českého rozhlasu, která byla velkou dynamickou škálou podpořena z řad smyčců.

Prokofjevův třetí klavírní koncert, který tento večer zazněl, je výrazným dílem repertoáru, jež klade obrovské technické požadavky na interpreta a na jeho schopnost rychle měnit charakter, tempa a především se zvukově vyrovnat s bohatým textem orchestrálního partu. Lukáš Vondráček tento koncert předvedl v průzračné formě, s bezchybnou technikou, s velkou pozorností ke každému detailu, s maximální rytmičností, s vervou a obrovským nasazením. Snad jediné, co mi nepatrně chybělo, bylo pár tichých a poklidných momentů v pomalých částech druhé věty, které svou niterností a křehkostí balancují jinak vysoce exponovaný klavírní part. Celková gradace obou krajních vět byla dotažena do maxima nejen tempově, ale i dynamicky – laicky řečeno Lukáš postupně přikládal do ohně polínko po polínku a výsledný žár jeho hry, podpořený vynikajícím doprovodem Symfonického orchestru Českého rozhlasu, spaloval v tom dobrém smyslu cokoliv, co se objevilo v jeho blízkosti. Energie jeho hry je elektrizující a viditelně pobízela každého hráče z orchestru k vydání svého maxima.

Podstata hry Lukáše Vondráčka spočívá především v naprosté soustředěnosti jeho výkonu, který posluchače vtáhne do děje a dává mu nahlédnout do těch nejmenších nuancí nejen kompozice, ale hlavně interpretova hudebního myšlení a vize. Je to jakási procházka hudbou s detailním výkladem všech drobností, které Lukáše během hry momentálně zaujmou. Jeho interpretace mnoha skladeb, které jsem měl příležitost vyslechnout, je do určité míry svébytná a originální, možná někdy až lehce extrémní, ale tímto přístupem si zajisté získal porotu a posluchače na již zmiňované soutěži a je nepochybné, že tímto trumfem okouzlí mnoho lidí, kteří jeho hru ještě neznají.

Jeho technická vybavenost je úchvatná a kontrola zvuku, dynamiky a akustiky sálu je ukázková. I přes jeho netradiční „schoulený“ posaz před nástrojem Lukáš vyzařuje naprostou jistotu, nadhled a kontrolu nad nástrojem a celým orchestrem, který jej následuje s precizností a maximální flexibilitou. Všechny tyto popsané atributy byly správně nadávkované a namixované v Lukášově provedení Prokofjevova koncertu, a díky tomu jsme slyšeli výkon, který se svojí živelností, promyšleností a suverenitou výrazně vymyká vysokému standardu většiny klavíristů současné mladé generace.

Po strhujícím výkonu orchestru v první půlce jsem se skoro až obával, kolik energie hráčům a dirigentovi ještě zbyde na slavnou Symfonii č. 5 e moll z pera Petra Iljiče Čajkovského. Snad díky úžasné atmosféře, kterou publikum vytvořilo při ovacích pro Vondráčka a orchestr, se v druhé části zrcadlila jiskra, radost a nadšení celého ansámblu. Dirigent Michał Nesterowicz (díky své výšce dirigoval bez stupínku a zpaměti nejen Čajkovského, ale i Lutosławského) vedl hráče k precizní rytmické a dynamické hře. I když jeho levačka málokdy ukázala gesto dynamiky, hra orchestru pod jeho taktovkou byla velmi plastická, dynamicky rozmanitá a frázování velmi flexibilní. Celá symfonie byla proložena kaskádami sytých harmonií, střídání patosu, melancholie, lyriky a triumfálnosti bylo skvěle dávkované, a to především díky nádhernému teplému zvuku smyčců, bezchybné intonaci dechů a celkově vyváženému zvuku orchestru. Nad nádherným hornovým sólem ve druhé větě se tajil dech, klarinety, hoboje a fagoty dobarvovaly a doplňovaly zvukový balanc a žestě ve správných momentech dovedly dílo k mnoha vrcholům.

Dvořákův Slovanský tanec č. 8 g moll Furiant byl nápaditou tečkou na závěr krásného koncertu. Celý večer byl zajisté velkým zážitkem pro všechny zúčastněné v publiku a je výbornou vizitkou a ukázkou kvalit orchestru Symfonického orchestru Českého rozhlasu, příkladem pokračující linie českých, ve světě uznávaných klavíristů a zajímavé a obohacující spolupráce s dirigenty ze sousedních zemí.

 

Hodnocení autora recenze: 100 %

Symfonický orchestr Českého rozhlasu
Dirigent: Michał Nesterowicz
Lukáš Vondráček (klavír)
4. listopadu 2016 Dvořákova síň Rudolfina Praha

program:
Witold Lutosławski: Malá suita
Sergej Prokofjev: Koncert pro klavír a orchestr č. 3 C dur, op. 26
=přestávka=
Petr Iljič Čajkovskij: Symfonie č. 5 e moll, op. 64

www.rozhlas.cz

Autorem článku je Libor Nováček mladší, klavírista a pedagog na Pražské konzervatoři a Universität für Musik und darstellende Kunst Graz, Rakousko

Hodnocení

Vaše hodnocení - SOČR –M.Nesterowicz & L.Vondráček (Praha 4.11.2016)

[Celkem: 36    Průměr: 4.3/5]

Související články


Napsat komentář