Sólista i kurátor. Recitál Ivo Kahánka na Dvořákově Praze

Další z koncertů komorní řady letošního ročníku mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha představil jednoho z našich nejlepších současných pianistů Ivo Kahánka, který v rámci svého sólového recitálu přednesl skladby Mozartovy, Dvořákovy a Schubertovy.Proč je program na první pohled možná trochu nesourodý, zdůvodnil sám Ivo Kahánek – který je tento rok zároveň dramaturgem celého komorního cyklu – v úvodním slovu k programu tím, že tito autoři, „kteří se nemohli nikdy setkat, mají všichni alespoň dvě věci společné: středoevropský původ a především geniální, nikdy nevysychající melodickou invenci“.

Úvodní Sonáta C dur KV 330 Wolfganga Amadea Mozarta byla příjemným a energickým začátkem celého večera. Kahánkův tón, od prvních taktů úžasně jemný a krásně kulatý, skvěle vyzněl především ve vrchních oktávách; v nižších polohách naopak působil mírně ploše, což však přisuzuji spíše kvalitě nástroje, který dle mého názoru umělci jednoduše více nedovolil. Krásně odstíněné hlasy ve zpěvném Andante noc espressione vystřídala v závěrečném Rondu úžasně perlivá technika, která ale – kvůli možná příliš vysokému tempu – vyzněla zejména v rychlých skupinkách trochu „setřeně“. Následný Dvořákův málo známý cyklus Šesti klavírních kusů op. 52 nadchl zejména meditativním Intermezzem, v němž pianista velmi důmyslně pracoval s vedením hlasů. Dvořákem pokračoval i program druhé poloviny večera. Výběr ze známého cyklu Poetické nálady op. 85 přednesl Kahánek s velkým nasazením, na němž bylo znát, že mu tento program skutečně takříkaje sedí. Slavný Furiant byl zahrán s úžasnou lehkostí stejně jako Rej skřítků, v jehož prostřední lyrické části Kahánkovi nástroj doslova zpíval. Poklidnou a dynamicky velmi důmyslně vystavěnou část Na svaté hoře poté vystřídala dravá Bakchanale, v níž tentokrát nebylo slyšet ani náznak technické nejistoty.

Závěr koncertu patřil Schubertovým Impromptus č. 1 c moll a č. 2 E dur op. 90. V prvním z nich bylo doslova požitkem poslouchat, jakým způsobem Kahánek vedl hlavní melodickou linku, která v poměru k ostatním hlasům zněla až neuvěřitelně kompaktně. Druhou ze skladeb pojal klavírista v méně virtuózním duchu, než jaký je často na pódiích možné slyšet, což však nebylo vůbec na škodu. Naopak – zvláštní vnitřní klid a plynulost, s níž Kahánek celou skladbu vedl, pouze podtrhla jeho úžasně soustředěný výkon, který publikum zcela zaplněného sálu Anežského kláštera odměnilo dlouhým potleskem, na nějž pianista reagoval hned dvěma přídavky: Scarlattiho Sonátou E dur K 380 a Dupákem z cyklu Tři české tance pro klavír Bohuslava Martinů.

Hodnocení autorky glosy: 90 %

Dvořákova Praha 2015
Ivo Kahánek (klavír)
9. září 2015 Anežský klášter Praha

program:
Wolfgang Amadeus Mozart: Sonáta C dur, KV 330
Antonín Dvořák: Klavírní skladby, op. 52
=přestávka=
Antonín Dvořák: Poetické nálady, op. 85 (výběr)
Franz Schubert: Impromptus, op. 90, č. 1 a 2
přídavky:
Domenico Scarlatti: Sonáta E dur K 380
Bohuslav Martinů: Tři české tance pro klavír – Dupák

www.dvorakovapraha.cz

Foto Dvořákova Praha / Martin Divíšek