Sólo pro šestnáct tanečníků – odcházení Petra Zusky

  1. 1
  2. 2
Petr Zuska se loučí po patnácti letech s Národním divadlem a publiku zanechává poslední premiéru. V Sólu pro nás dva se po několika celovečerních baletech vrátil k principu kaleidoskopu žánrových scének, krátkých choreografií a ke své velké lásce, písničkářům. Vybral Jarka Nohavicu a mladou česko-polskou zpěvačku Beatu Bocek, jejichž dílo velmi kontrastuje.
Sólo pro nás dva – choreografie Petr Zuska – soubor Baletu ND – Balet ND Praha 2017 (zdroj ND Praha / foto Anna Rasmussen)

Jaromír Nohavica je bezpochyby jedním z našich nejoblíbenějších písničkářů a jeho tvorbu zná každý posluchač. Beata je mladá autorka, která svým stylem připomíná spíš Radúzu, i když má lahodnější hlas. Oba se dovedou dotknout niterných témat, ale zatímco Nohavica je vypravěč, Beata Bocek skládá lyrické verše spíše jako obrazy z pocitů a smyslových vjemů. Bohužel, když chce divák stihnout přečíst si je na titulkovacím zařízení, těžko se soustředí na scénu před sebou, ale to je nutná daň. Oba autory spojuje kromě žánru původ, pocházejí z Těšínska, Nohavica dokonce několik svých skladeb pro účel inscenace přebásnil do polštiny.

Nehledejte podobnosti
Srovnání nové premiéry s nedávno staženým Sólem pro tři se sice nabízí hned v prvním plánu, ale ve skutečnosti je podobnost těchto inscenací jen zdánlivá – v názvu, řekněme v principu tvorby choreografie na písňové texty, v prvcích scénografie (ale Sólo pro tři nebylo rozhodně první ani poslední inscenací, kde se hodně manipulovalo s nábytkem), a v osobním rukopisu choreografa, který je nezaměnitelný. Sólo pro nás dva ale ve skutečnosti žádné reminiscence neprobouzí a vůbec neláká k ohlížení za minulostí, protože za inscenací je cítit jiná doba a proměněná osobnost autora.

Sólo pro tři bylo daleko více zaměřené na společenskou kritiku, byl v něm hlubší sociální a protiválečný podtext, byl to dost drsný výkřik o stavu tohoto světa. Ne snad, že by Petr Zuska tato témata úplně opouštěl – i tentokrát si vybral několik písní promlouvajících o víře, zbytečné smrti, zaprodání duše nebo využil politickou satiru, ale opustil pozici rozhněvaného mladého muže, a pokud si právě nepohrává s absurdním humorem, jsou v popředí lidské vztahy a city, a to v mnohem méně dramatické podobě. Vybral si písně promlouvající z nitra, odhalující víc duši jednotlivce než společnosti. Možná nemá inscenace tak silný politický „názor“, je smířlivější, laskavější, civilnější, ale některé skladby mohou diváka tím víc zasáhnout, protože se dotknou jeho vlastního života. Každý autor nechává ve svém díle kus sebe, dělí se o sebe s diváky, a tak poznáváme Petra Zusku, kterému rostou děti před očima, Petra Zusku zkušenějšího, klidnějšího, všímajícího si každodenních radostí.

Formální podobnost také nehledejme, není tu žádný ústřední pár nebo postava, která by inscenací diváka provedla. Je samozřejmě správné, že se Petr Zuska nepokusil oživit existující model a postavil inscenaci jinak. Je tu mnoho výrazných osobností, v prvním i druhém obsazení, které přirozeně strhnou divákovu pozornost a v jeho očích se mohou stát jakými kvazi-postavami, jimž přisoudí jména a které mu vytvoří jednotící linku, ale sled čísel a písní je opravdu revuálního charakteru a tanečníci procházející jednotlivými situacemi a obrazy se mění s nimi.

V Sólu pro nás dva je mnoho doslovného, a to bude určitou část publika dráždit. Petr Zuska jde často přesně po textu písní, nejen těch humorných, ale i vážnějších. Kostýmy a rekvizity realismus ještě podtrhují. Zpívá-li se o havranovi, musí být na scéně i vycpaný opeřenec, myš má na hlavě masku… U písní, které jsou prvoplánově humorné, jde o záměr vést realismus až do absurdity, proto se v Ladovské zimě prohánějí scénou tanečníci v bílých kostýmech ověšených bambulemi jako sněhovými koulemi a lachtani mají na nohou ploutve. Ve scénickém vybavení nechybí ani klozetová mísa… Jakkoli bude pro mnoho diváků grotesknosti přespříliš, není jen tak jednoduše možné popřít, že publikum na tyto momenty reaguje bouřlivě, a pokud jde o obecný divácký vkus, je to trefa do černého.

Když si chceme zachovat od inscenace zdravý odstup, musíme brát v úvahu oba aspekty – ano, jde o uměleckou výpověď a s její podobou budou polemizovat ti, kteří chtějí, aby jim choreografie ponechala více fantazie na vlastní dotvoření významů (tady je opravdu prostoru minimum, skoro žádný…), ale adresátem sdělení je divák v tom nejširším smyslu. To neznamená podceňovat jeho kognitivní schopnosti, ale přiznat, že do divadla si často jdeme odpočinout a bavit se, nechceme se z něj vracet domů zdeptaní myšlenkami a unavenější. Právě tak, jako když přezaměstnaný člověk čte po večerech detektivky a horory, neznamená to ještě, že by nedokázal strávit Platóna, ale tu detektivku prostě nutně potřebuje.

Skvělé výkony
Ne všechna čísla jsou samozřejmě žánrová a komická. Petru Zuskovi se podařilo na jeviště přenést smích i slzy, jak proklamoval. Je ale otázkou, do jaké míry jsou to písně samotné, co má tak hluboký osten, že člověka zasáhne, do jaké míry je vůbec potřeba, aby je dotvářela choreografie. Písničky jako Zestárli jsme, lásko, Litanie u konce století nebo Zbloudilý koráb jsou silné samy o sobě…

Druhá polovina představení, v níž se vyprázdní scéna, do té doby opanovaná mnoha kusy nábytku, s nímž tanečníci v průběhu představení stále manipulují, a tak si vlastně sami scénu na jednotlivé obrazy přestavují, je komorním dovětkem. Mizí realistické prostředí i šaty, které jako by stylově vypadly ze třicátých nebo čtyřicátých let. Tanečníci se převléknou do jednobarevných kostýmů a na scéně zůstávají jen dvě židle. Poslední sondy do duší, krásně je vyjádřena tichá hádka mezi dvěma partnery, kteří sedí na židlích a ženiny myšlenky se personifikují do těl dalších tanečnic, duet o věrnosti, sólo o hledání sebe sama… Jenže celá inscenace je dlouhá přes dvě hodiny, a to začíná být už neúnosné, zvlášť u tanečního divadla, které nemá dějovou linku. A co je skutečně rušivé, je mluvené slovo z nahrávek, inscenaci nijak neposouvá, spíš se tok akce slovy „zasekne“.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Sólo pro nás dva -Zuska (ND Praha 2017)

[Total: 11    Average: 3.3/5]

Související články


Napsat komentář

Reklama