Opera PLUS - váš informační portál o opeře, baletu a vážné hudbě
Další režie Roberta Wilsona v Národním divadle, Čapkova Věc Makropulos (18. a 19.listopadu 2010), přivedla na jeviště Stavovského divadla zcela nečekaný žánr – je to melodram, muzikál, kabaret, nebo singspiel? Cokoli, jen ne činohra jak ji známe.
Soňa Červená (Emilia Marty)
Překvapivý prostor totiž v čapkovské inscenaci dostala hudba Aleše Březiny, která udává rytmus a dobu všemu dění na scéně, herci doslova skáčou (a zpívají!), jak se jim „píská“. Jako obvykle je to hudba různých stylů od tingl tanglových odrhovaček po operní inspirace (nechybí hudební ani narážka na Carmen, životní pěveckou roli hlavní protagonistky Soni Červené). I když Aleš Březina dostal místo plánovaného orchestru jen tři (!) hudebníky, dostalo se inscenaci za „málo peněz hodně muziky“.
Možná je to zhudebněný komiks – text je vyškrtán na minimum a postavy jsou stylizované do podoby bizarních nepřirozených bytostí, zlých klaunů, kteří jako by vypadli ze stránek Batmana a Jokera. Těžko v nich na první pohled rozpoznáte herecká esa Národního divadla Postráneckého, Donutila, Pelzera, nebo mladou Pavlu Beretovou (Dr. Kolenatý, Prus, Solicitátor Vítek a jeho Dcera Kristina). Wilson s nimi pracuje, jak je pro něj typické – jako s loutkami, které pitvoří, deformuje a ponechává ztuhlé v pózách a grimasách tak dlouho, jak uzná za vhodné. Přesto se některým (Donutil, Postránecký, výborná Beretová) podařilo přes tuhou masku projevit určité osobité rysy. Jako dokonalá reinkarnace Vlasty Buriana vypadal Vladimír Javorský v roli Muže s hůlkou. Nová postava, kterou si Wilson do děje přimyslel, provází diváka představením coby kabaretní moderátor a jeho úkolem je mj. vyplnit až příliš dlouhou pauzu na přestavbu kulis mezi prvním a druhým jednáním.
V.Javorský (Muž s hůlkou)
S.Červená (Emilia Marty), M.Stehlík (Hauk-Šendorf)
Výrazná scéna (Robert Wilson) je jako obvykle minimalistická, ozvláštněná dokonalým světelným designem (Aj Weissbard) a má řadu vtipných prvků: vzrůstající sloupce lejster v advokátní kanceláři, spleť trámoví v zákulisí divadla, otvory v podlaze, jimiž vstupují, nebo spíš mechanicky najíždějí do děje postavy a mizí, zdviž unášející herce vzhůru ad. Začíná to už oponou, kterou zdobí hravá šifra s iniciálami hlavní hrdinky E M. Příběh Čapkovy scifi komedie (zhudebněné Janáčkem jako lidské drama) vypráví o třistaleté záhadné zpěvačce, která jako dcera alchymisty na dvoře Rudolfa II. kdysi musela vypít elixír mládí a pod různými pseudonymy prožila řadu životů po boku různých mužů.
Soně Červené je letos 85 let, žila v Čapkově době, spisovatel znal jejího otce kabaretiéra Červeného a zemřel, když jí bylo třináct. Hrála u Voskovce a Wericha, znala Marii Callas, Karajana, Rafaela Kubelíka … Pamatuje tolik postav, které patří již historii, podobně jako Čapkova Elina Makropulos, nesmrtelná zpěvačka, jejíž úspěch nikdy nepohasíná. V této souvislosti Červená působí na scéně jako zjevení. Její štíhlá, pružná a elegantně se pohybující postava odporuje všem zákonům stárnutí. I když její tvář nebo dikce něco prozradí, neslučuje se její výtečná forma a vytrvalá paměť s běžnými představami o seniorech. V roli Marty se cítí jako doma – ostatně bohaté, obdivované nebo jinak dominantní charaktery žen hraje v poslední době stále.
V.Postránecký (Dr.Kolenatý), S.Červená (Emilia Marty)
M.Donutil (Jaroslav Prus), S.Červená (Emilia Marty)Nejsem divadelní kritik a o premiéře činohry Národního divadla bych sem – na stránky Opery Plus – nepsala, nebýt její výrazné hudební stránky a hlavně nebýt představitelkou Emilie Marty Soňa Červená, kterou si my muzikanti stále tak nějak přivlastňujeme do svého tábora i dlouho poté, co už operu pověsila na hřebík. Wilsonovo pojetí Čapka možná předloze moc neodpovídá, ale vadí mi méně, než třeba jeho režie Janáčkovy Káti Kabanové (tvrdá stylizace tu jde přímo proti Janáčkem proklamovanému ideálu přirozenosti). Věc Makropulos je barvitá a dynamická podívaná, nabitá nápady, melodiemi, zvukovými efekty a gagy, ale současně i napínavá a trochu dojemná. Stojí za vidění.
S.Červená (Emilia Marty)Karel Čapek:
Věc Makropulos
Režie: Robert Wilson
Scéna: Robert Wilson
Kostýmy: Jacques Reynaud
Hudba: Aleš Březina
Pomocná režie: Ann-Christin Rommen
Výtvarník světel: Robert Wilson, A. J. Weissbard
Dramaturgie: Martin Urban
Premiéry 18. a 19. listopadu 2010 ve Stavovském divadle v Praze
(psáno ze 2.premiéry 19.11.2010)
Emilia Marty – Soňa Červená j.h.
Jaroslav Prus – Miroslav Donutil
Janek – Filip Rajmont
Albert Gregor – Jan Bidlas
Hauk-Šendorf – Milan Stehlík
Advokát dr. Kolenatý – Václav Postránecký
Solicitátor Vítek – Petr Pelzer
Kristina – Pavla Beretová (alt. Anna Schmidtmajerová)
Muž s hůlkou – Vladimír Javorský j.h.
Hudebníci – Vladimír Strnad (klávesové nástroje), Martin Sedlák (violoncello), Tomáš Koubek (bicí nástroje) (alt. David Řehoř)
Související články
- Ohebné hlasivky a železná vůle Soni Červené (3)
- Ohebné hlasivky a železná vůle Soni Červené (2)
- Ohebné hlasivky a železná vůle Soni Červené (1)
Komentáře: 29
Napsat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni:Před prvním přidáním svého komentáře se musíte zaregistrovat:
25. května 1917 se narodil italský tenorista Franco BONISOLLI (+30.10.2003)
- J. Charypar: Útěk novinářských posluchačů už před skladbou je prostě ostuda. Pochybuji, že většina z nich projevila...
- mlady posluchac: Já bych sílu médií, které spoluutváří obecné povědomí rozhodně nepodceňoval. Před Mahlerem, který si...
- vittorio: Pana Přibyla jsme slyšeli v Daliborovi živě několikrát,byl úžasný takový spinto tenor se dnes tady živě už...
- Martin Kovar: „vážná hudba, balet a opera jsou žánry označované za snobské, menšinové“ Klasická hudba...
- erwin: Jen pro přesnost, neboť se obávám jisté dezinterpretace mnou zmíněného – Moji barbaři nebyli míněni...
- Viktor: A to jsem ještě zapomněl na tu diskutovanou sekeru. Škoda, že se Rocc nenechal inspirovat jedním ze slavných...
- Viktor: Tohle já beru. Problém je v tom, že když někdo prohlásí něco, co neodpovídá skutečnosti, výsledek je sice...
- Boris Klepal: Mně skutečně nevadí, že si někdo myslí něco jiného, ale měl by argumentovat a ne překrucovat fakta, pro...
- Tom: Je zvláštní, jak hodně funguje u prostého čtení textu projekce vlastního očekávání a vkládání významů, které v...
- Tom: Víte co, já myslím, že p. Klepal to nenapsal zle, prostě že by to stálo za podrobnější rozbor, možná trochu...
Kauza FOK: Otevřený dopis primátorovi Svobodovi
Otevřený dopis panu Bohuslavu Svobodovi, primátorovi hlavního města Prahy Vážený pane primátore, s obavami...
VíceEdita Gruberová znovu na Pražském jaru
Jiří Bělohlávek převzal Řád britského impéria
Ke změnám na Ministerstvu kultury
Přijde nová neřízená střela?
Tajne jsem doufal, ze rezijni pojeti bude priblizne takove, jak je zde popsala SB.
Nesmirne se tedy tesim na predstaveni 28.12., na nez uz mam rezervaci.
Rekl bych, ze tato inscenace je skutecne divadelni UDALOSTI konce roku 2010.
Blahopreji legendarni Sone Cervene k recenzovanemu vykonu i vsem dalsim ucinkujicim.
Určitě stojí za vidění, jedno z lepších představení v činohře ND. Ze začátku působí pojetí Roberta Wilsobna skutečně jako cokoli jiného, než činohra.
Také jsem zvědavý, jaké to bude, ale vím o tom, že lidi také o přestávce odcházejí…
Je to velmi podobné Wilsonem inscenované opeře tamtéž.
Soňa Červená si samozřejmě zasluhuje jen to nejvyšší uznání. Na druhou stranu mi ovšem přijde dost úsměvná ta hysterie, jaká se zejména zde v souvislosti s jejím jménem objevuje. Ano, ona je výjimečná tím, že stále zpívá. Všechna čest jí, opravdu, to zdůrazňuji.Ale ať se tady nikdo netváří , jak si zakládá na úctě a uchovávání povědomí operních legend našeho národa. Kdo si dnes vzpomene na Ludmilu Dvořákovou nebo Naděždu Kniplovou?!!! A to byly umělkyně, odvážím se říct, ještě vyššího kalibru. V Bayreuthu, Salcburku apod. zpívaly nejnáročnější wagnerovské hlavní (!) role pod dirigenty jako Böhmem, Karajanem nebo Sawallischem. Bože, co všechno bychom se od nich mohli dozvědět. Takové legendy! kdo od nás se jinak do Bayreuthu dostal? A dnes po nich, bohužel, nepátrá nikdo. Taková Kniplová byla mnohem větší umělkyně než nějaká Netrebko. Proč se tady o ní neobjeví ani slovo?
Milý poslední anonymní, dejte už pokoj s tím, že Netrebko není umělkyně, už jsme to od Vás četli několikrát. Totéž platí o umělcích minulých, na každý den byste mohl uvést jedno jméno. Víte co? Rozjeďte se za paní Kniplovou, udělejte s ní rozhovor a pošlete ho editorům.
PS: neříká se „pod dirigenty jako Karajanem“, ale „pod dirigenty jako Karajan“. Nespěchejte tolik ve svém zápalu. Jinak do Bayreuthu se ještě dostala např. Věra Soukupová, což byla také umělkyně par excellence. Nebo Eva Randová.
Madame,
to je jen Váš názor, že se říká "jako Karajan". Nepolemizujme o tom, asi známe každý jiný jazyk. A ještě by se daly ty pěvkyně vypočítávat dál, to je jasné.Jen jde o to, že to nebyla jen Soňa Červená – a ta tam hlavní role, pokud se nepletu, spíš nezpívala. Paní Kniplovou bych skutečně rád kontaktoval, musím to nějak zkusit – ona by mohla vyprávět o takových lidech a událostech…
A Netrebko umělkyně je – ovšem druhořadá. Na popularitě nezáleží – to je jen povrch.
Nevím, co chcete "nějak zkoušet". Je profesorkou na HAMU, jak jistě víte, tak jí jednoduše napište: Katedra operního zpěvu a režie, Malostranské náměstí 13, Praha 1.
Pro anonymní 21. listopadu 2010 11:03: jestli Dvořáková nebo Kniplová byly pod Karajanem nevím. Možná ano :-) Ale tahle paní je stále aktivní a předevčírem měla ve svém úctyhodném věku divadelní premiéru.
S tím, že Kniplová byla velká umělkyně, souhlasím. Ale hysterie okolo Netrebko tady bývá mnohonásobně větší, pokud účinkuje třeba v některém z přenášených představení do kina :-) O paní Kniplové, zde psal třeba pan Srstka. Ale nejspíš se toho o ní objeví nejvíc až bude nějaké výročí. Stejně jako v případě S. Červené…
Asi ani jeden z těch náruživých diskutérů a zastánců úcty k historickým personám neviděl ani Věc Makropulos, ani Dona Pasquala. Podle mne byla Věc Makropulos od Wilsona povedenější, než jeho nedávná operní Káťa Kabanová. I když to byl spíš singspiel. Ale jinak by se to asi už inscenovat nedalo. Jediné, co mi vytanulo na mysli je, že vsadit na S. Červenou v jejím věku znamená vzdát se naděje, že se tenhle titul bude hrát 4 nebo 5 let. Je přeci jenom stará a při premiéře to bylo znát. Pokud půjde o reprízu 2x za měsíc s velkými pauzami bude muset nápovědka vystoupit na jeviště k ní. Už při premiéře měla paní Červená s textem problém. Jinak bych ráda v ND viděla třeba Roberta Carsena. Ten dělá věci, které jsou na špičce divadelní režie a je nesmírně dobrým a ceněným umělcem. Neuvažuje dramaturgie ND zahájit s ním jednání o nějakých titulech? Děkuji DŠ
A Vy jste, DŠ, určitě viděla i Věc Makropulos na Vinohradech s D. Kolářovou, která se hrála ještě tento rok, viďte? Nelíbila se vám? Proč myslíte, že se to jinak než jako singspiel nedá hrát?
Pro předchozího anonymního. Moc se mi nelíbila. Je to stejné jako většina Čapkových her. V době svého vzniku měla tahle dramata silný metaforický a apelativní charakter a text to vyjadřoval. Ale podle mne třeba antické tragedie nebo některé Shakespearovy hry se nedají hrát v původním znění přebásněného textu. Na mne to Na Vinohradech působilo místy až komicky. A to mám Danielu Kolářovou jako herečku ráda. Tahle podoba se mi líbila daleko víc a přišlo mi, že hudba a pohyb metaforičnost té hry umocňují, aniž by působily komicky nebo zlehčovaly téma.
Videla jsem verejnou generalku a VELKE zklamani z pani Soni – jeji dikce, mistama ji nebylo ani rozumet – tak jsem premyslela jestli to ma jeste zapotrebi – jinak rezijne zdarile predstaveni, Jarmila K.
No jasně, paní Červená má už protézu, je to slyšet, zvlášť při zesílení přes mikroport, taky mně trvalo, než jsem si zvykl. Ale je zase fakt, že takový projev má určitou patinu výjimečnosti. B§hví, jak bychom mluvili my, kdybychom tu byli víc než tři století :-)))
Leonora3:
Vec Makropulos som nevidela, ale vcera v brnenskom divadle sme boli na Kati Kabanovej rezirovanu R.Wilsonom. I ked nam pan reziser pri preberani medaile Leosa Janacka poprial krasny posluchacsky zazitok (spomenul krasnu Janackovu hudbu) – podla inscenacie by som povedala, ze on sam Janacka asi moc rad nema. Alebo Janacka vnima uplne inak ako ho vnimam ja . Peter Dvorsky niekedy davno povedal, ze Janacek je cesky Puccini, a tak ako ma chytia za srdce pribehy a arie nestastnej Co-Co-San, Toscy, Mimi, presne tak ma chyti ( ba i rozplace) Jenufkina motlitba k Panne Marii a Katina aria o vtakoch, ktore volne lietaju, jej mladosti, o tom, jak sa modlila v kostole, aka bola a co z nej ostalo vedla Tichona a Kabanichy. I vcera sa to Marii Kobielskej ako Kati pri tejto arii podarilo, stala na stolicke a snazila sa vzlietnut. Jej Kata bola spevom krasna a vrucna, Janacka sa samozrejme ani panovi reziserovi potlacit nepodarilo,(naviac subezne bezali titulky, co bol vyborny napad). Ale nema byt zmyslom rezie este umocnit to, co napisal autor?
Ani ostatnym takato rezia nepomohla. Prave naopak, zive bytosti, z masa a kosti, dobre a zle, sa pohybovali ako figurky vystrihnute z papiera (starsi si pamatame na papierove figurky-hracky,ktore sa v klboch mohli pohnut a imitovali pohyb) i ked spievali o laske, bolestiach, citoch najvnutornejsich a drasajucich srdce. Ked Boris hovori Kati, ze ho strycek posiela az na Sibir, spomenuli sme si ako to zaspieval pred mnohymi rokmi Peter Dvorsky ako Boris, nase srdce krvacalo s nim. Ale co sa dialo tu: Boris zaspieval co mal zaspievat, ale ci tak sa luci mily s milou? Zdvihol jednu ruku, potom jako babika na klucik ruku druhu, Kata sa divala na jednu stranu a on na stranu opacnu a bolo po rozlucke. V zavere ako zo skatulky vybrali a naaranzovali dalsie figurky, niekdo zaspieval "Nejaka zenska skocila do vody", figurky urobili nejaky umely pohyb,a Kabanicha ukonci slavnym "Dekuji vam, dobri lide za usluznost!". Nuz teda, moje predstava o opernom divadle a zvlast Janackovi je ina, nikomu ju nevnucujem. Pokial sa to takto paci…. Ja osobne chodim na opery rada uplne dokola, a nijak ma nenudia , a tak jak mozem pocuvat Beethovenovu Pastoralnu symfoniu, tak mozem sledovat krasne predstavenie viackrat – ale na toto predstavenie, i ked mam Janacka velmi rada, by som si este raz listok nekupila.
@Leonora – dobry vecer!
Zde recenzovane predstaveni Vec Makropulos ve Stavovskem divadle neni Janacek, ale Capek. Da se s tim delat hodne a R. Wilson to udelal podle ocekavani "svym zpusobem". Z toho co jsem cetl je to trochu neco jako "show", coz mi tolik nevadi. Uvidim sam 28.12.
Jinak Janackovu Makropulos jsem videl pred lety v Met, v anglictine, s Jessye Norman a dodnes mi to zni v usich.
Jenufu (Jeji pastorkyna) jsem mel moznost videt v Toronte, kde byla jako vynikajici Kostelnicka Eva Urbanova.
Letosni Kata K v Narodnim mi bohuzel nebyla doprana, ale vim od lidi, jejichz nazoru verim, ze to stalo za to.
VT
Souhlasim s Leonorou, myslim, ze pro Katu Kabanovou se Wilsonuv styl vubec nehodi. Ale zaroven verim, ze Capkova Vec Makropulos v jeho rezii muze byt velmi zajimava.
Regina
16.12. Vynikající představení. Obdivuji všechny herce a herečky za dokonalé výkony, Soňa Červená by ani nemusela mluvit, stačila by jen její postava. Brava!
Skvělá práce se světlem, jakkoli mám k Wilsonovi občas výhrady, tentokrát mne dostal.
Postavu Muže s hůlkou jako komentátora jsem moc nemusel, jak se zmiňuje recenzentka, zejména pauza byla dost k nepřežití (i když si vysloužil potlesk). Divadlo bylo prakticky vyprodané, úspěch veliký.
Tak Věc Makropulos režírovaná panem Wilsnem, je další slátanina, při které se Čapek musí obracet v hrobě. A když se dočtu v rozhovoru se Soňou Červenou z jejich úst, že Čapek, kdyby nepsal česky, byl by z něho světový spisovatel, je mi jasné, že tato paní, která musela uprchnout do zahraničí před svoji vlastní minulostí nemá potuchy jak velký a světový spisovatel Čapek byl. Toto divadelní pojetí možná zaujme pár fanatiků, rádoby znalců moderního divadla, ale pro normálního českého diváka je to zprzněný Čapek. Proč takové dílo nerežíruje český režisér, kterých tu máme dost a možná kvalitnějších než celý Wilson, proč hlavní postavu nezahraje česká herečka, kterých tu máme určitě lepších než celá Soňa Červená, které není v určitých pasážích ani rozumět, proč nestudujete divadlo, které bude českému člověku přirozené a předkládáte nám hrůzu, o které si pár rádoby znalců podiskutuje a to je tak všechno. Wilson a Soňa Červená ať jsi jdou tam, odkud přišli a neprzní nám tady české divadlo. Bude to pro všechny levnější záležitost a my normální diváci se můžeme těšit do divadla na Věc Makropulos od Karla Čapka.
Nesouhlasím. Nepovažuji se za žádného znalce, ani "rádoby znalce", ale inscenace se mi velice líbila. Nechápu, proč dělíte divadelníky na "české" a "cizí", to je značně zjednodušené škatulkování, jak vytažené z 19. století. Píšete, ať jde Soňa červená tam, odkud přišla. Ale to je přece právě zde, že? :))
Paní Červená jed emigrantka, to je její hlavní kvalifikace. Hraje ve vysokém věku navzdory tomu, že jí není rozumět, ale je to role politická. To tak bylo vždycky, oblíbenci režimu měli cestu na přední scény vždy otevřené.
To je nesmysl. Současné politické garnituře je kultura ukradená. Takže je jim také ukradené, zda tu či onu roli hraje Soňa Červená nebo někdo jiný. Kromě toho: jakou to má souvislost s kvalitou inscenace?
Musím se přidat: Čapkova Věc Makropulos v ND je rozhodně dle mého rožijně zdařilejší, než Káťa Kabanova. A že jediná klasifikace S.Červené je to, že je emigrantka? A proč tedy měla tolik úspěchů za hranicemi? Včetně těch v činohře? VD
Predstaveni jsem videl 28.12. a byl to pro me obrovsky zazitek, na ktery jsem se tesil a jeden z duvodu, proc jsem se vydal z Montrealu do Prahy, kam jsem kvuli snehovym bourim dorazil se zpozdenim.
Nemyslim si, ze je v dnesni dobe pripadne oddelovat ceske a cizi navstevniky. Chapu ale, ze tato inscenace kazdeho nemusi zaujmout. Sedel jsem ve druhe rade a po prestavce to bylo jako v prvni, protoze z ni vetsina lidi odesla. Sona Cervena je pro me (a jiste nejsem sam) fascinujici osobnost a zaslouzi si uznani uz jen za odvahu se tam postavit na jeviste. Dostalo se ji "standing ovation" a docela zaslouzene, i kdyz tohle pry neni v Cesku moc zvykem.
Kdyz jsme u tech cizincu. Vsiml jsem si, ze tam byl jeden par velmi mladych lidi, kteri mluvili francouzsky. Vydrzeli az dokonce a libilo se jim to, jak jsem zaslechl pri odchodu, protoze jsem sel za nimi. Diskutovali to docela naruzive, az jedna pani poznamenala: "Nikdo tady nemluvi nez oni!" – Jakoby to bylo snad na zavadu. Rikal jsem si, proc se lidi tak rychle tlaci k satne, aby byli uz co nejrychleji pryc? Davam prednost hezke divadlo/operu v poklidu zazit a treba prodiskutovat s prateli, nejlepe u neceho dobreho k jidlu a piti.
Ted uz jsem zase zpet v Montrealu a mohu jen dodat: Madame Cervena, j'enleve mon chapeau, bravo et grand merci!
Milý anonymní,
koncentrace přívlastku "český" ve vašem příspěvku ve mně vzbuzuje dojem, že máte nějaký problém. Úplně chápu, když tu někdo napíše, že se mu to nelíbilo, že mu tento styl nevyhovuje atd. Ale nějaká národnostní čistota inscenace vážně není argument. Má snad právo Shakespeara v Anglii režírovat pouze Angličan? A O'Neilla ve Státech jenom Američan? Myslíte, že tam o tom takhle někdo přemýšlí?
Spojovat Soňu Červenou se současnou politickou garniturou (jako s Klausem, Besserem, Nečasem, nebo s kým?) je taky zajímavá konstrukce.
A mimochodem – byla jsem na posledním představení 28. 12. a myslím, že se S. Červené naopak velmi povedlo. Byli tam jiní, kteří pletli text a své repliky začínali dřív než měli. Dobře z toho ale většinou vybruslili.
Bára D.
Ano, také mám dojem, že anonymní pisatel má jakýsi problém. Zjevně nejde jen o to, že by se mu inscenace nelíbila.
inscenaciu som videl az vo vcerajsej reprize. … proste profesionalne pripravene predstavenie so silnym autorskym pristupom, fantaziou a inveciou, aka by mala byt samozrejmostou hlavne v divadle ako je ND. tolko pozornosti a diskusii budi len preto ze tak vyrazne po vsetkych strankach vystupuje z sedi ostatnych inscenacii nasich divadiel. to ovsem nie je problem roberta wilsona.
suhlasim ovsem s tym ze jeho inscenacny pristup v tomto pripade je daleko ucinnejsi ako v pripade Kati Kabanovej. bolo by iste uzasne vidiet jeho pojatie janackovej veci makropulos. ;)
robert
to robert: Souhlasím. Věcd Makropulso svým námětem i pžíběhem není tak pouetická a také si myslím, že je pro režie R. Wilsona jako stvořená.
Kdyby toto představení trvalo 3 minuty, řekla bych, ano, velmi působivé. Ale téměř 3 hodiny sledovat totéž? Vtipné momenty (choreografie v širokém slova smyslu, komentování soudu Mužem s hůlkou atd.) měly trvat jen ten moment, neboť tehdy byly účinné, po chvíli totiž přešly v nudu a pro mne bohužel až v otravu. Možná snaha udržet napětí, ale podle mne zbytečné unavující prodlužování. Postavy jako figurky, loutky na mne v tomto pojetí působily jako něco mezi hmyzem (to byl možná záměr – zachovat něco z Čapka) a postavami ze Startreku. Kromě hudebního doprovodu za nejlepší prvek celé inscenace považuji V. Javorského, a to hlavně při vyplňování pauzy pro přestavbu scény, ač jsem moc nepochopila, jak tento výstup měl souviset s Věcí Makropulos. Ani mi nevadí, že Čapkův text byl „zkrouhnut“ a že celé představení bylo zkratkovité, potom tam ale Elinina závěrečná scéna „předžvýkávající“ nám ponaučení, že člověk by neměl žít 300 let, seděla jako příslovečná pěst na oko.
Jana