Sondra Radvanovsky v Praze

Jan Leskovský, 17.11.2011 15:00

Ve středu 16. listopadu 2011 se českému publiku poprvé představila sopranistka Sondra Radvanovsky, americká operní hvězda s českými předky, která je zdejšímu publiku známá především díky přenosům z Metropolitní opery. Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK řídil Francesco La Vecchia a jako host se představila mezzosopranistka Barbora Polášková. Koncert se konal ve Smetanově síni Obecního domu.

Dramaturgii večera tvořily skladby Belliniho, Verdiho a Ciley, které netřeba blíže představovat, ačkoliv se na zdejším repertoáru objevují většinou velmi vzácně. Předehra k Belliniho Normě byla skvělým začátkem, jen by vzhledem k akustice sálu zasloužila citlivější přístup k basové lince a zároveň větší podporu smyčců. Následovala modlitba Casta Diva z Normy, ve které Sondra Radvanovsky ukázala, že její hlas má v sobě určité vibrace, díky kterým je schopna dát nejen každému tónu, ale také frázi něco víc než jen výšku, sílu a barvu. Je to jen obtížně popsatelný čtvrtý rozměr, ve kterém spočívá jedinečnost jejího umění. Obdivujeme ji snad právě kvůli zastřené střední poloze jejího jinak zářivého hlasu, který ji ne vždy poslouchá tak, jak by si ona sama přála? Možná ano, protože právě tohle přináší jistou dávku elektrizujícího napětí, díky kterému nelze v jejím projevu vystopovat dvě identicky provedené fráze. Jisté je, že hlas Sondry Radvanovské není ani dokonalý, ani zcela bez kazů, nicméně takový je i život člověka, který se v umění odráží. Možná právě proto zůstává jistá část publika neuspokojena a umělkyni chápe jako rozporuplnou, protože se nejen v jejím hlase, ale v umění obecně snaží najít dokonalost.

Večer pokračoval duetem Adalgisy a Normy, ve kterém spolu s protagonistkou večera vystoupila mezzosopranistka Barbora Polášková. Ta se během večera představila také v dramatické árii Eboli z Dona Carlose a v neméně náročném čísle Kněžny de Bouillon z Adriany Lecouvreur.

Poláškové se nejlépe vydařil duet z Normy, a to především jeho závěr. O schopnostech této pozoruhodné umělkyně nelze pochybovat, nicméně by se prozatím měla dramatickému repertoáru vyhýbat. Její hlas sice stojí na dobrých základech, ale ve vypjatých pasážích ho zbytečně přepíná. Příliš ji nepodpořil ani dirigent, který během jejích výstupů orchestr nijak nemírnil.

Po předehře k Luise Miller následovala kavatina Elvíry z opery Ernani. Spolu s árií Eleny ze Sicilských nešpor jsou to právě tato dvě čísla, ve kterých Sondra Radvanovsky exceluje. Její Elvíra zněla spíše nostalgicky, zatímco Elenu přednesla s brilancí a jižanským šarmem. Předehru k Sicilským nešporám vystřídala árie Leonory z Trubadúra. Sopranistka tak publiku představila svou erbovní roli, ve které jsme ji zhlédli v loňské sezoně přenosů z Metropolitní opery (recenzi najdete zde).

Posledními dvěma body tištěného programu byly árie Aidy a Adriany Lecouvreur. Dramatická Aida Radvanovské sedí velmi dobře. Možná ještě lépe než květnaté belliniovské party. Náročné vyvrcholení árie pěvkyně uzavřela zcela jedinečným pianissimem. Výstup Adriany Lecouvreur je velmi působivým a v vzhledem k předchozímu titulu zcela protichůdným číslem, kterým si sopranistky podmaňují publikum. Nejinak tomu bylo i v případě paní Radvanovské.

Přídavky byly tři. Oblíbená árie z Puccihiho opery Gianni Schicchi, vynikající Vissi d´Arte z Pucciniho Toscy, ale především árie Rusalky, kterou zazpívala se skvělou výslovností i niterně vyjádřeným prožitkem. Pravdou je, že árie z „naší“ Rusalky již dlouhou dobu patří ke světovým hitům, nicméně s takto jímavou interpretací přichází jen málokterá sopranistka.

Praha tedy spatřila další hvězdu současného operního nebe. Nad odpovědí na otázku, jak silně mezi ostatními hvězdami zářila, se musí zamyslet každý sám. Já myslím, že byla skvěle vidět i pouhým okem.

Sondra Radvanovsky (soprán)
Barbora Polášková (mezzosoprán)
Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK
Dirigent: Francesco La Vecchia
16. listopadu. 2011 v 19.30 hodin Smetanova síň Obecního domu Praha

program:
Vincenzo Bellini:
Norma
-Ouverture
-Casta Diva (Norma)
-Mira o Norma (Norma, Adalgisa)

Giuseppe Verdi:
Luisa Miller
-Ouverture
Ernani
-Ernani involami (Elvira)
Don Carlos
-O Don fatale (Eboli)
Il trovatore
-D’amor sull’ali rosee (Leonora)

-přestávka –

Giuseppe Verdi:
I vespri siciliani
-Ouverture
-Bolero (Elena)
Aida
-O patria mia (Aida)

Francesco Cilea:
Adriana Lecouvreur
– Intermezzo
-Acerba volutta (Princess d’Bouillon)
-Io son l’umile ancella (Adriana)