Opera PLUS - váš informační portál o opeře, baletu a vážné hudbě
Šostakovičova druhá opera se stala symbolem zpolitizování umělecké tvorby, jež viselo nad Evropou od poloviny třicátých let přes půl století a na něž doplatila mnohá díla i životy jejich tvůrců, některých z nich i doslova, fyzickou likvidací. Kriminální příběh literárně zpracovaný Nikolajem Leskovem roku 1865 se vlastně snadno mohl stát propagandistickým prostředkem sovětského režimu. Kdyby jej Šostakovič zhudebnil hudebním jazykem Michaila Ivanoviče Glinky, zapřel v sobě rozeného satirika a ironika, mohla se opera vydávat za odstrašující příklad poměrů carského Ruska. Šostakovič ovšem hned na začátku zařadil sbor, pokrytecky vzdávající hold Borisi Izmajlovi, v němž se Stalin a jeho patolízalové nemohli nepoznat. Šostakovič si byl pohybu na hraně vědom, vždyť po premiéře 22. ledna 1934 v Leningradě a o dva dny pozdějším provedení v divadle Němiroviče-Dančenka v Moskvě se opera okamžitě rozlétla do světa a už to o lecčem vypovídalo. Již roku 1935 zazněla v Clevelandu, New Yorku, Philadelphii, Buoenos Aires, Curychu, v pražském Novém německém divadle, v Bratislavě a Stockholmu a koncem roku byla znovu uvedena v Moskvě, ve Velkém divadle. Jedno z těchto představení navštívil Stalin a o přestávce rozezlen odešel. To znamená, že ani neviděl scénu opilých strážců občanského pořádku, zcela mu stačilo dosud odehrané, přestože už Šostakovič leccos od leningradské premiéry změnil – uhladil provokativně erotická místa, zjemnil instrumentaci, zmírnil Kateřinin charakter vražednice manžela na oběť nešťasné náhody atd. (Ve skutečnosti tedy, včetně verze ze šedesátých let s titulem Kateřina Izmajlová, se dá hovořit o třech verzích opery). Vzápětí po Stalinově návštěvě divadla vyšel v listu Pravda proslulý článek „Chaos místo hudby“, o němž se dodnes neví, zda si jej Stalin jen objednal či zda jej dokonce sám napsal. Článek znamenal počátek ideologického dozoru nad vším, co Šostakovič zkomponoval, řekl nebo napsal, a nejen on.
Kurt Rydl dal roli Borise Izmajlova sonorní hlas i realistický projev, místy ovšem poněkud přehrával. Jako Sergej debutoval na scéně Státní opery Ukrajinec Misha Didyk, typově zcela odpovídající roli lehkomyslného hejska, jehož Kateřinina závislost nesmírně obtěžuje; rozhodně s ní nepočítal a už vůbec ne s tím, jaký jeho další zářez jako ženského dobyvatele způsobí zvrat v jeho životě. Z ostatních vystavěli své role jako zdařilé studie charakterů především Franz Gruber (Opilec), Janusz Monarcha (Pop) a Dan Paul Dumitrescu (Starý trestanec), jehož zpěv de facto dominoval závěrečnému obrazu; nikdo by v něm nehádal pěvce, debutujícího teprve před několika lety, tak přesvědčivou postavu svou epizodou vytvořil. Jedině Nadia Krasteva jako Sonětka byla jako by poněkud z jiné opery, byla to jakási ne právě přitažlivá Carmen. Výtečný byl hrající sbor, ať už jako vzor vnucené poslušnosti vůči pánovi, odpoutaná sexuální surovost ve scéně s Axinjou, degenerovaná banda policajtů, dekadentní „felliniovská“ společnost u svatební hostiny, či masa zubožených, ztracených existencí.
Rovněž dirigent představení Ingo Metzmacher si odbyl touto inscenací svůj debut na scéně Státní opery a jeho hudební nastudování je také její největší devízou. Šostakovičova partitura má úseky pro svého autora charakteristické drzosti (žesťový soubor na scéně), tanečně-parodistické úseky, drásající pasáže i jímavě krásná lyrická místa. Bohužel právě při nejtklivější poslední mezihře však technika za zavřenou oponou nezvládala tichou přestavbu, což byl jediný kaz na představení, jež je rozhodně škoda si nechat ujít.
Související články
- Dvakrát Vídeň – Starry Night a Arabella
- Návrat Carsenovy Ženy beze stínu do Vídeňské státní opery: Neúnosný?
- Pozoruhodná Traviata ve Vídni
Komentáře: 22
Napsat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni:Před prvním přidáním svého komentáře se musíte zaregistrovat:
25. května 1917 se narodil italský tenorista Franco BONISOLLI (+30.10.2003)
- J. Charypar: Útěk novinářských posluchačů už před skladbou je prostě ostuda. Pochybuji, že většina z nich projevila...
- mlady posluchac: Já bych sílu médií, které spoluutváří obecné povědomí rozhodně nepodceňoval. Před Mahlerem, který si...
- vittorio: Pana Přibyla jsme slyšeli v Daliborovi živě několikrát,byl úžasný takový spinto tenor se dnes tady živě už...
- Martin Kovar: „vážná hudba, balet a opera jsou žánry označované za snobské, menšinové“ Klasická hudba...
- erwin: Jen pro přesnost, neboť se obávám jisté dezinterpretace mnou zmíněného – Moji barbaři nebyli míněni...
- Viktor: A to jsem ještě zapomněl na tu diskutovanou sekeru. Škoda, že se Rocc nenechal inspirovat jedním ze slavných...
- Viktor: Tohle já beru. Problém je v tom, že když někdo prohlásí něco, co neodpovídá skutečnosti, výsledek je sice...
- Boris Klepal: Mně skutečně nevadí, že si někdo myslí něco jiného, ale měl by argumentovat a ne překrucovat fakta, pro...
- Tom: Je zvláštní, jak hodně funguje u prostého čtení textu projekce vlastního očekávání a vkládání významů, které v...
- Tom: Víte co, já myslím, že p. Klepal to nenapsal zle, prostě že by to stálo za podrobnější rozbor, možná trochu...
Kauza FOK: Otevřený dopis primátorovi Svobodovi
Otevřený dopis panu Bohuslavu Svobodovi, primátorovi hlavního města Prahy Vážený pane primátore, s obavami...
VíceEdita Gruberová znovu na Pražském jaru
Jiří Bělohlávek převzal Řád britského impéria
Ke změnám na Ministerstvu kultury
Přijde nová neřízená střela?
Vede se tu mnoho polemik na téma inscenačních přístupů. Je zajímavé sledovat, jak přistupují inscenátoři v Německu i Rakousku k některým relativně "mladým" dílům. Katerina Izmailovna v Praze také nebyla plná jiných významů a stála za to. Doufám, že i tahle je taková, jak píše paní Reiterrerová.
A proto bude stát za to.
Díky za zajímavé souvislosti vzniku díla. Když posloucháte operu, která vznikla v nějaké době, za určité politické situace, v určité zemi, je zajímavé ji vnímat v kontextu souvislostí vzniku.
Pekne sa pytam, toto je nove nastudovanie, takze predpokladam, ze nebude lahke zohnat listky. Jedina sanca je na statie.
Alebo sa da predpokladat, ze na tuto temu nebude prilis zaujemcov chciet ist?
Vdaka za vas nazor.
(Nechcela bysom teraz v jeseni sediet cele odpoludnie v poradi na stojaka :-) )
Maja
Pro Máju: Máte pravdu, na nové produkce bývá ve Wiener Staatsoper plno a velký zájem je i o stání, což bude nejspíš i v tomto případě. Inscenace Lady Macbeth se hraje tuto sezónu už jen třikrát – dnes, ve čtvrtek a v neděli. Na internetu je v tuto chvíli k dostání už jen pár nejdražších lístků.
Joj, vdaka. Taku rychlu reakciu som naozaj necakal. Pekne sa pytam, ci budu inscenaciu davat aj nabuducu sezonu. To asi iba este nenviet?
Maja
Ano, Wozzek a Katerina Izmailovna su opravdu surove diela. Naturalisticke aj psychodramata. Stoja za videnie.
Pisem veru nesrozumitelne :-) Chcela som napisat, ci viete, ze budu davat Lady Macbeth aj nabuducu sezonu.
Vdaka.
Maja
Oficiální program zveřejňuje Wiener Staatsoper dost pozdě, většinou až začátkem dubna(IV). Neoficiální informace o tom, zda Lady Macbet bude na repertoáru příští sezónu, aspoň my v tuto chvíli nemáme. Zkuste ale zapátrat třeba na webových stránkách hlavních protagonistů téhle inscenace, třeba tam v jejich kalendářích termíny objevíte. ASnebo se zkusit zeptat přímo ve Vídni.
Vdaka, za inspiraciu. Pohladam si.
Maja
Lidé neváhejte a jdětě na to:-) V záplavě nic moc dramaturgie WSO je tohle poklad.
Ani som sa nenazdala, ze to bude takove psychologicke drama. S Sostakovicom som sa stretla prvy raz. Stale mam z tohto zazitku sucho na perach.
Zuza
Pres internet se jeste daji koupit vstupenky v cenovem rozmezi 120 – 200 eur, docela darda, ale asi to bude stat za to. dik za tuhle recenzi.
Leonora3:
Lady Macbeth ve Vidni je sila. Nevidela jsem toho moc z XX. stoleti v cizine, ale toto rozhodne bylo nejsugestivnejsi
predstaveni z toho co jsem videla: krome strhujiciho divadla, taky nadherna, barvita hudba v mezihrach mezi jednotlivymi obrazy.
Premyslim, jak mohla vypadat premiera a provedeni ve 30 letech. Nespoutane emoce a vasen jsou zde samozrejme predevsim v hudbe, ale rezie Matthiase Hartmanna vsechnu hruzu, des a beznadej jeste umocnuji. A pritom zde neni zadne hledani zla, hruzy, hnusu tam kde neni ( "hledani vsi ve vlasech" jak nekto popsal inscenaci Onegina nekde v Nemecku). Je to zde proto, ze taky byl zivot.
Pokud nekdo chce jit jeste dal a pochopit toto uzasne dilo, at si precte Sostakovicovo Svedectvi (My Testimony), ktere vyslo i v cestine.
Vzpomínáte, jak úžasné představení to tenkrát v Praze bylo! Doba, kdy se ND přibližovalo špičce Evropy! K tomu období patřil ještě Tristan a Isolda, Wozzek, Růžový kavalír,… Škoda, že je pryč a asi se hned tak nevrátí. Šostakovič patří stejně jako Berg, Strauss, Wagner a mnoho jiných u nás léta nehraných autorů ke klasikům. A co nabízí naše první scéna? Prodanou nevěstu, Traviatu a dvě koncetní provedení Salome. Pak musíme jezdit po okolních divadlech a hltat to, co doma nenalezneme, u sousedů. Abychom zjistili, co nádherného v operním repertoáru vzniklo a neskončili u Traviaty. A nejenom velká města jako Vídeň, Paříž, Drážďany, Stuttgart, Mnichov, Hamburg, Berlín, Ženeva i malá městská divadla v Německu, Rakousku, Itálii a Francii blízká naší Plzni, Opavě, Ostravě a Liberci, toho nabízejí tolik, že by se z toho vedení ND zatočila hlava. O kvalitě tamních orchestrů a interpretů ani nemluvě. Hravě obsadí (většinou i v alternacích) Siegfrídy, Brünhildy, Tristany i Isoldy, Ženy beze stínu, Salome, Vojcky, …
Nejsme už dávno kulturním srdcem Evropy. V opeře na to bohužel nemáme. Kdo to svádí na nedostatek peněz, tak se spíše vymlouvá. Nemáme na to především schopné lidi – dramaturgy, režiséry, vedení divadel a politiky, kteří by kultuře přáli. A tak nezbývá, než se za kvalitním operním repertoárem vydávat za hranice České kotliny.
Martina
to Martina: Souhlasím s vámi, že dramaturgický obzor českého diváka se tím, co nabízí zejména ND a SOP moc nerozšíří. S čím, ale nesouhlasím, jsou důvody, které uvádíte. Myslím si naopak, že to jsou právě a jen peníze, které českému hudebnímu divadlu chybí (a nejen jemu).
k Martině a Lusk: Je jasné, že jsme pozadu, ale nejdřív je potřeba domácí obecenstvo vychovat. Teď nelze hrát ani Strausse ani například Janáčka, neboť domácí publikum na ně není zvyklé. Z dramaturgického pohledu je nepřijme. Návštěvnost takových produkcí je doma proto chabá. Janáček jako domácí autor je stálicí na repertoáru prakticky všech výzamnějších zahraničních scén (viz Z Mrtvého domu – MET) a doma se často odehraje jen pár poloprázdných repríz. Určitě to souvisí i s obsazením a režií. Známá a kvalitní jména v hudebním nastudování lákají, věhlasní režiséři jsou zárukou úspěchu i u inscenací, na které u nás publikum není zvyklé chodit (viz Věc Makropulos v ND). Ale to jsme zpátky u peněz. A tak se okolo nich chtě nechtě všechno točí. A i tady platí: "Peníze hýbou světem…". I světem operního divadla.
Leonora3 rekla:
Nemyslim, ze regionalni sceny v cizine nabizeji o tolik lepsi dramaturgii a kvalitu jako zdejsi, pokud vubec existuji (spise myslim, ze jiz neexistuji). V nedavne minulosti jsem videla dve inscenace : v Zemskem divadle Salzburg jsem videla Kouzelnou fletnu, v Norimberku Dona Giovanniho. Obe meli dost daleko od produkci, o kterych se zde bavime.
Pojedu na Lady Macbeth do Vidne v nedeli. Pojedu z Moravy, ale vracet se budu do Prahy. Muzu tak nekoho nalozit v Brne a po predstaveni vzit zpet do Prahy. Zatim mam v aute tri volna mista. Mam uz listek, takze pojedu tak, abych byl u Staatsoper okolo 6. hodiny vecerni. Tak se kdyztak ozvete, kdybyste se nekdo chtel pridat. martin kinoaero:))
Jak chcete domácí publikum vychovat na repertoáru, který se u nás běžně dává? Kde si mají na toho Janáčka, Strausse a další zvykat? Divák, který na ně nejde v Praze na ně asi těžko pojede někam do zahraničí. Kdyby naše operní scíny nabízely divákům představení na vysoké úrovni, však ono by se to hlediště zaplnilo, a nejen diváky českými, ale i zahraničními.
k bianca: No vždyť to ti lidé před vámi všichni shodně říkají :-) Je potřeba číst komentáře pořádně :-))
Pro Jiri.B….z@mmr.cz – omlouvam se, ze jsem Vam na Vas e-mail neodepsal driv, byl jsem od stredy v Chorvatsku a nemel moc pristup k Internetu. Budu moc rad, kdyz se v Brne pripojite, misto v aute je. Pisu jeste pres operaplus, protoze jste psal z Vaseho pracovniho e-mailu a nevim, jestli si ho pres vikend kontrolujete. martin (kinoaero)
Tak jsem podlehl vábení, vystál frontu a včera se poprvé v životě setkal s Šostakovičem. Jsem okouzlený, co všechno lze hudbou vyjádřit, jak naturalistická a přitom působivá může být. Musím se pustit do zevrubnějšího poznávání díla tohoto skladatele.
Karel