Španělská linka Pražského jara

Snad žádná hudba neevokuje tolik barev a tolik vášně jako hudba španělská. Což vědí také návštěvníci festivalu Pražské jaro, jenž v roce 2016 představil hudbu španělského baroka, flamenkové tanečníky i předního klavíristu Javiera Perianese.

Právě probíhající ročník pomyslnou španělskou linku rozvíjí – zpěvačka Rocío Márquez představila španělské flamenko jako současný živoucí žánr, kytarové kvarteto EntreQuatre ukázalo žhavou současnost španělské hudby. Forma Antiqva, jeden z nejživelnějších evropských ansámblů zaměřených na starou hudbu, 30. května festivalové publikum seznámí se vskutku ojedinělým žánrem španělského hudebně-dramatického umění přelomu osmnáctého a devatenáctého století, takzvanou “Tonadilla escénica”.

Španělský skladatel Blas de Laserna (1751–1816) započal svou hudební kariéru ve třiadvaceti letech, kdy se stal skladatelem divadelní hudby v Madridu. Již v roce 1776 byl jeho úspěch tak veliký, že podepsal exkluzivní smlouvu s impresáriem Eusebiem Riberou, v níž se zavazoval ke kompozici třiašedesáti tonadillas ročně.

Tonadilla, neboli španělský scénický kuplet, je velmi specifickým žánrem. Ačkoliv se na španělských pódiích objevoval pouhých padesát let, čítá tvorba v této oblasti nepřeberné množství děl – například sám Blas de Laserna jich za celý život zkomponoval více než sedm stovek. V tonadillas, které fungovaly jako „zastřešující“ styl předchozích tradic herců-zpěváků v šestnáctém a sedmnáctém století, posluchači navíc nalézali typické španělské estetické a hudební prvky.

Krátké dramatizované výstupy zpravidla pro jednu až tři osoby sloužily jako zpestření přestávek mezi jednotlivými částmi divadelního představení. Tento druh hudby se samozřejmě vyskytoval i v dalších zemích tehdejší Evropy – kupříkladu v Itálii slavná Služka paní Giovanniho Battisty Pergolesiho. Španělský scénický kuplet je navíc úžasným svědectvím o tom, jaká hudba tou dobou zněla v madridských divadlech, svědectvím o hudbě, která se dlouho předávala pouze ústně a v průběhu času se pak navíc pod vlivem italské tvorby pozvolna vytrácela.

Dosud nepublikovaná Trilogía de Tonadillas Escénicas sestává z částí La España antigua a La España moderna, majících satiricko-alegorický námět, a komické El sochantre y su hija, v níž jsou popsány místní zvyky a obyčeje. V podání specialistů z ansámblu Forma Antiqva bude večer 30. května nezapomenutelným výletem za jedinečnou atmosférou španělských divadel přelomu osmnáctého a devatenáctého století.

Barokní orchestr Forma Antiqva patří mezi nejvyhledávanější španělské hudební ansámbly. Účastník řady domácích (Festival Internacional de Música y Danza, Semana de Música Religiosa in Cuenca, Festival Internacional Pórtic in Zamora) a mezinárodních hudebních festivalů (York Early Music Festival, Ludwigsburger Schlossfestspiele, Thüringer Festwochen) kromě Evropy vystoupil také v Jižní Americe, Asii a Austrálii. Za svou bohatou nahrávací činnost orchestr získal řadu ocenění (Prelude Classical Music Award 2009, Best Vocal Baroque Music Recording 2008–2009). Jeho sídlem je Palacio de Congresos Príncipe Felipe ve španělském Oviedu.

Uměleckým vedoucím souboru je Aarón Zapico. Ačkoliv původně vystudoval hru na klavír na konzervatoři v Oviedu, láska ke staré hudbě jej dovedla k zájmu o cembalo (Královská konzervatoř v Haagu).

„Už mě unavoval tradiční repertoár, Beethoven, Mozartovy sonáty a tak podobně,“ popisuje v rozhovoru pro Hospodářské noviny. „Naučil jsem se na cembalo a začal jsem studovat starou hudbu. Dalo mi to nesmírnou svobodu. A tak jsem našel svůj sen.“ Specialista na autentickou interpretaci staré hudby se zaměřuje především na španělskou hudbu sedmnáctého a osmnáctého století, za jejíž uvádění pravidelně sklízí pochvalné kritiky po celém světě. Jako profesor cembala a komorní hudby vyučoval na konzervatoři v Murcii a Oviedu, v roli hostujícího profesora navštívil místa jako Melbourne, Singapur, Gijón, Aracena či Burdenos.