Španělský triptych na Tanci Praha

  1. 1
  2. 2

Program festivalu Tanec Praha směřuje neodvratně do svého finále. Ve dnech 13. a 14. června se konal v Ponci druhý večer z dramaturgické linie Dance NEWs a vystupující umělci opět sázeli na tanečnost a fyzično, vážnější myšlenky a témata zůstávala v pozadí, hlavní slovo měla především forma.

První a nejdelší choreografie s názvem Time Takes The Time Time Takes si pohrávala s pojmem času, plynutí, pravidelnosti, s motivem kyvadla, pravidelného rytmu, impulzu předávaného z místa na místo, z objektu na objekt snad nekonečným procesem. Hravá a vynalézavá co do pohybového materiálu, zkoumala tyto principy po celých čtyřicet minut. Pět tanečníků na scéně (tři muže a dvě dívky) bychom mohli považovat za součástky hodinového strojku či za soustavu kinetických aparátů, které jedna vlna energie a počáteční impuls stále udržují v pohybu.

Guy Nader/ Maria Campos: Time Takes The Time Time Takes - Tanec Praha 2016 (foto Alfred Mauve)
Guy Nader/Maria Campos: Time Takes The Time Time Takes – Tanec Praha 2016 (foto Alfred Mauve)

Všichni jsou uváděni jako spoluautoři, dvěma patří ideové vedení a jednomu post režiséra. Kompaktnost a energie kusu nasvědčuje tomu, že jde skutečně o kolektivní dílo.

Začíná zcela nenápadně – jedna z dívek uprostřed jeviště začíná provádět jednoduchý švih paží. Postupně k ní přistupují ostatní a impuls, který svým pohybem dala, rozvádějí dál do svých sekvencí. Stojí si na dotek, takže každý pohyb vyžaduje reakci druhého tanečníka, který buď zachytí kinetickou dráhu něčí končetiny a vychýlí v pravidelném rytmu své tělo dalším směrem, nebo naopak dráze uhýbá a švihem uvolňuje svou vlastní energii. Z těchto principů – impulsu předané energie a švihu – vyrůstá celá tato hra. Má svá klidná i dynamická místa a v mnoha chvílích je vynalézavá: tanečníci se podobají součástkám stroje, někdy imitují kyvadlo až banálně, ale pohyb se vždy rozvine do dynamické variace. V nejzajímavějších momentech se tančící vzájemně vyvažují, jejich těžiště se vychylují a přitom si jeden či více interpretů neustále poskytuje oporu, aby ostatní mohli balancovat na hranici svých potenciálních pádů.

Guy Nader/Maria Campos: Time Takes The Time Time Takes - Tanec Praha 2016 (foto Alfred Mauve)
Guy Nader/Maria Campos: Time Takes The Time Time Takes –Tanec Praha 2016 (foto Alfred Mauve)

Dynamické skoky a pružné převaly charakterizují pasáže, kdy jsou interpreti maximálně rozpohybovaní, někdy jen v radosti z pohybu se vrhají do prostoru a vždy dopadají velmi měkce a neslyšně, pouze naberou sílu, která je vymrští dál. Partneřina funguje na dobré úrovni, při zvedaných figurách a „přehazování“ partnerů ve vzduchu je lhostejno, kdo je muž a kdo žena.

Guy Nader/Maria Campos: Time Takes The Time Time Takes - Tanec Praha 2016 (foto Alfred Mauve)
Guy Nader/Maria Campos: Time Takes The Time Time Takes – Tanec Praha 2016 (foto Alfred Mauve)

Choreografii přispívá přítomnost hudebníka, který živě ovládá perkuse a vytváří tak rytmickou složku v návaznosti na dění na scéně, přičemž ji kombinuje i s předtočenými zvuky, ač v pozadí je rovnocenným interpretem. Lehkost choreografie podtrhuje i celkové ladění do bílé barvy – bílý baletizol, bílá látka pokrývající celou levou stěnu u jeviště, oděvy tanečníků vesměs v bílé, šedé a stříbrné. Zajímavým, i když také spíše formálním prvkem je boční nasvícení nabízející v poslední části choreografie i stínohru. Mnoho kombinací je na pohled nových, jen se občas choreografie sama v sobě zacykluje, v opojení pohybem se prvky opakují bez zjevné příčiny a jistým způsobem chybí hlubší ideový podtext. Dílu ale nelze upřít nápad a vypointovanou tečku, v níž se těla tanečníků před diváky mění ve stále se rozevírající a kolující vějíř.

Z jiného soudku jsou následující kratší opusy. Duet …Eran Casi Las Dos, který vytvořila a zatančila tvůrčí dvojice Carmen Numero a Miquel Ballabriga, je krátkým obrazem začínajícího a nerozvinutého vztahu dvou mladých lidí. Setkání, svádění, pomalé sbližování a pak – konec. Bez vysvětlení. Troufnu si však podotknout, že ačkoli v životě mnoho vztahů končí náhle bez vysvětlení a doslova se vytratí do tmy, jeviště má trochu jiná pravidla a pokud skutečně choreografie skončí bez jasného závěru, zůstavuje diváky v dosti trapné nejistotě, jestli mají čekat na pokračování, nebo zatleskat. Výkony interpretů jsou přesvědčivé, od nejistoty ve vzájemné interakci, vyhýbavosti pohledů a pohybů i lačnosti touhy po sblížení. Nemusíme ani číst program, abychom z ladných pohybů evokujících klasické port de bras odvodili akademické zázemí tanečnice a z energické výbušnosti v práci s prostorem rozklíčovali, že její partner má zkušenosti s break dance. Kontrastní dvojice, jíž nebylo souzeno soužití se tak za zvuků elektronické hudby setkala a rozešla, ale divák skutečně neví proč…

Duet Outline, který tančí choreograf David Guerra spolu s křehkou Inés Narváez je celý postaven na zkoumání rovnováhy a vyvažování těžiště v páru. Interpreti, kteří se pohybují buď v objetí, nebo zaklesnuti jakýmkoli způsobem v oblasti paží a hrudníku, soustředí všechnu svou energii do středu svého spojení. Toto soustředění vytváří v rámci taneční miniatury čítající jen kolem třinácti minut velmi silnou energii.

Kubak Danza/David Guerra: Outline - Tanec Praha 2016 (foto Nohelia Velo, Daniel Guinda, Juan Carlos)
Kubak Danza/David Guerra: Outline – Tanec Praha 2016 (foto Nohelia Velo, Daniel Guinda, Juan Carlos)
  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Nader/Campos: Time Takes The Time Time Takes (Tanec Praha 2016)

[Total: 2    Average: 4.5/5]

Vaše hodnocení - Fumero/Ballabriga: ...Eran Casi Las Dos (Tanec Praha 2016)

[Total: 2    Average: 4/5]

Vaše hodnocení - Danza/Guerra: Outline (Tanec Praha 2016)

[Total: 2    Average: 5/5]

Související články


Napsat komentář