Stále brizantní operní výbušnina aneb Deset důvodů, proč vidět Kašlíkův Krakatit

  1. 1
  2. 2

VII. Kostýmy Kateřiny Štefkové
Ráda kombinuje použitý textil s nově šitými kusy. Přísně držená barevná škála kostýmů s občasnými náznaky bodových barevných efektů je její „výrobní značkou“ i v této inscenaci. Navíc se jedná o jedno z jejích oblíbených časových období a nostalgie, ale i nadčasovost art deca jsou v podstatě neselhávající. Linie dámských šatů po roce 1925 v charlestonovém stylu i orientace na americký styl flapper girl jsou markantní u postav zpěvačky a tanečnic a dodávají scénickému obrazu žádanou dráždivou erotickou atmosféru. Chvályhodná je také snaha zcela se odpoutat od efektních kostýmů filmového Krakatitu (jež jsou dílem sochařky Lydie Bartoňkové-Drábkové). Jen drobná připomínka: ač se příběh odehrává jako horečnatý sen Inženýra Prokopa, je nutné, aby pánští hosté v předním pražském literárním salóně Félix Téver (vlastním jménem Anny Lauermannové) měli na hlavě klobouky, a to i při představování dámě o generaci starší, a to nehledě na směs odpoledního a večerního oblečení (což snad lze vysvětlit horečnatou fantazií)?

VIII. Pečlivé nastudování dirigenta Petra Kofroně
Ten také musel vyrobit asi „tři sta elektronických zvuků s velice mlhavým popisem“ (časopis Národní divadlo, 2017, číslo 8, strana 14), které obsahuje partitura. Orchestr se chopil této nezvyklé partitury s neobyčejnou energií a vytvořil komplexní zvukovou představu, v níž nemalou roli hraje i jazzová hudba a celá řada dalších vlivů od neoklasicismu přes citace (i ironické) lidové hudby až ke konkrétní hudbě a různé ruchy i reálné zvuky.

IX. Hlavní představitelé
a celý ansámbl (řada pěvců vystupuje ve více rolích) vstoupili do inscenace s velkým entuziasmem, ač se určitě nejedná o běžnou produkci (a také s minimální šancí naučenou roli někdy opakovat). Náročný a nepříliš pohodlně napsaný tenorový part (s častými „výpady“ do nejvyššího rejstříku a nutností falsetu) ztvárňuje se ctí tenorista Josef Moravec, který obstojí dobře i v činoherním prologu. Přesvědčivě pěvecky i herecky zapůsobili i další členové pánského souboru – Richard Haan jako lidskému nitru rozumící Doktor Tomeš, Zdeněk Plech jako Baron Rohn a skutečně démonický D’Hémon Iva Hrachovce (postava je vzhledem k ďábelskému charakteru vybavena amplifikací). S problémy ve vyšším rejstříku se potýkal Václav Sibera jako Carson. Role Neznámé dívky (spojená s Prostitutkou u anarchistů) je silně redukována a spolehlivě ji interpretuje Jitka Burgetová. Lucie Hájková v postavě Anči má potíže se srozumitelností slova a navíc jako jediná v dobře vybraném souboru fyzickým typem neodpovídá zakotvené románové a filmové představě o dívčí panenskosti (ve filmu ji hrála Nataša Tánská ve věku necelých devatenácti let), čímž se nedostavuje žádaný kontrast s postavou Princezny, vybavené výrazným erotickým žárem. Právě správný poměr „ohně a ledu“ dodává této postavě Alžběta Poláčková v elegantních kostýmech. Vokálně sušší projev se v tomto případě výborně hodí k charakteru.

X. Představení je mimořádnou diváckou příležitostí
z hlediska dramaturgického i režijní a scénografické kvality. A tak po několika sporných inscenacích Národní divadlo nabízí nevšední titul z opomíjeného českého repertoáru druhé poloviny dvacátého století v provedení, které uspokojí i náročné milovníky opery a divadla vůbec. Maličkost, která potěší: velmi fundovaná studie dramaturga Ondřeje Hučína v programové brožuře o genezi Krakatitu jako románu, filmu a opery. Navíc je součástí inscenace i temperamentní teriér, který zbožňuje děkovačky… Co víc si může recenzent přát?


Hodnocení autora recenze: 80%


Václav Kašlík:
Krakatit
Dirigent a zvukový design: Petr Kofroň
Režie: Alice Nellis
Scéna: Matěj Cibulka
Kostýmy: Kateřina Štefková
Sbormistři: Martin Buchta, Adolf Melichar
Choreografie: Klára Lidová
Kameraman projekcí: Matěj Cibulka
Výtvarníci projekcí a postprodukce: Michal Mocňák, Jakub Deml, Zdeněk Durdil, Anna Krtičková
Dramaturgie: Ondřej Hučín
Orchestr a sbor Národního divadla
Externí herci, tanečníci a akrobatky
Premiéra 20. dubna 2017 Národní divadlo Praha

Prolog / Opera
Čapek / Inženýr Prokop – Josef Moravec
Matka
(Prolog) – Zuzana Kronerová
Otec / Pošťák – Luděk Vele
Olga / Anči – Lucie Hájková
Věra / Princezna – Alžběta Poláčková
Anna Lauermannová
(Prolog) – Lucie Domesová
Nakladatel / Carson – Václav Sibera
Kritik / D’Hémon – Ivo Hrachovec
Kamarád Jarda / Inženýr Tomeš – Daniel Klánský
Otakar
(Prolog) – Václav W. Kraus
Dvojčata
(Prolog) – Naďa Vinecká, Nikol Pravdová
Neznámá dívka, Prostitutka
(Opera) – Jitka Burgelová
Doktor Tomeš
(Opera) – Richard Haan
Baron Rohn
(Opera) – Zdeněk Plech
Kouzelník ve varieté, Anarchista Rosso
(Opera) – Pavel Kacjušin
Hlídač
(Opera) – Lukáš Hynek-Krämer
Zpěvák v baru
(Opera) – Jiří Hruška
Zpěvačka v baru
(Opera) – Klára Lidová (playback – Barbora Řeháčková)
Ošetřovatelka
(Opera) – Lenka Šmídová
Lékař
(Opera) – Karel Hábl

www.narodni-divadlo.cz

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Kašlík: Krakatit (ND Praha 2017)

[Total: 23    Average: 3.3/5]

Související články


Komentáře “Stále brizantní operní výbušnina aneb Deset důvodů, proč vidět Kašlíkův Krakatit

  1. S recenzí plně souhlasím. Samozřejmě Kašlíkova hudba není pro všechny. Občas je mírně ponurá, těžká na poslech (člověk se v ní hůře orientuje neboť zpěv a hudební doprovod bývá někdy úplně o něčem jiném), ale určitě stojí za to se s ní seznámit. Zajímavé jsou především časté jazzové rytmy a motivy. A nelze si nevšimnout citace písně Plaisir d´amour od B. Martinů. A občas se člověk neubrání tomu slyšet v hudbě inspiraci Janáčkem. Opravdu si myslím, že jde zatím o nejlepší inscenaci ND v tomto roce (i díky skvělé režii Alice Nellis a použité scénografii). A rovněž pochvala za program O. Hučína, i když to už u představení ND, u nichž je dramaturgem on, bývá v zásadě běžný standard (ale v porovnání s programy jiných dramaturgů Opery ND stále tak trošku „přírodní úkaz“ a naprosto „jiná liga“). Trošku škoda, že už ty jeho studie nejsou jako dříve k dispozici na tomto webu online.

Napsat komentář