Stále se z toho nemohu vzpamatovat! Petr Nekoranec vyhrál v Barceloně jednu z nejslavnějších pěveckých soutěží

  1. 1
  2. 2
Ve včerejších večerních hodinách přišla z Barcelony úžasná zpráva: mladý český tenorista Petr Nekoranec vyhrál čtyřiapadesátý ročník jedné z nejprestižnějších pěveckých soutěží - Mezinárodní soutěže Francesca Viñase – cenu, která je udělována Nadací Puig a Nadací Gran Teatre del Liceu.
Finalisté soutěže (zprava): Petr Nekoranec (1. místo), Adriana Gonzáles (2. místo) a Carles Pachón (3. místo) (foto © Antoni Bofill)

Tato soutěž má vysokou úroveň a dlouholetou tradici – spolu s Operalií Plácida Dominga a soutěží v Cardiffu tvoří pomyslný trojlístek pěveckých soutěží s tím největším leskem, nejodbornější porotou a nejlepším odrazovým můstkem pro mezinárodní pěveckou kariéru. V minulosti tuto soutěž vyhrály například Jelena Obrazcovová (1970), Sumi Jo (1985), Olga Borodina (1989), Violeta Urmana (1992) nebo Zeljko Lučić (1997).

Do letošního ročníku bylo přihlášeno celkem 550 mladých talentů z celého světa, po předzpívání jich byla do Barcelony pozvána stovka, mezi nimi i náš Petr Nekoranec. Již to by mohlo být považováno za veliký úspěch, nicméně Petr se ve čtvrtek 19. ledna probojoval mezi jedenadvacet finalistů a v pátek večer dosáhl na příčku nejvyšší. Mimo hlavní ceny si z Barcelony přiváží i Cenu Plácida Dominga pro nejlepšího tenora.

Druhou cenu si vybojovala sopranistka Adriana Gonzáles z Guatemaly a třetí cenu španělský barytonista Carles Pachón. V porotě usedli ředitelé a další osobnosti z velkých operních domů, Christina Scheppelmann (Gran Teatre del Liceu), Toni Gradsack (La Scala, Milán), Makvala Kasrashvili (Velké divadlo, Moskva), Peter Mario Katona (Covent Garden, Londýn), Lenore Rosenberg (Metropolitní opera, New York) ad., a také španělský tenorista Jaume Aragall a americká mezzosopranistka Grace Bumbry.

Věhlasná soutěž byla založena v roce 1963 na počest slavného katalánského tenoristy Francesca Viñase (1863–1933) a koná se každý rok v Gran Teatre del Liceu v Barceloně. Na soutěži spolupracují velké světové operní domy, newyorská Metropolitní opera, Los Angeles Opera, San Francisco Opera, Pařížská národní opera, Covent Carden v Londýně, milánská La Scala a další, v nichž jsou pořádána předkola. Finále se pak koná pak v lednu v Gran Teatre del Liceu.

Petr Nekoranec (*1992) je již delší dobu považován za velkou naději české opery. V současné době je frekventantem Lindemannova programu pro mladé umělce při Metropolitní opeře, do kterého byl přijat jako první Čech v historii, a je zároveň absolventem Operního studia pro mladé umělce při Bavorské státní opeře. Tam v minulé sezóně ztvárnil hlavní roli v Brittenově opeře Albert Herring, za kterou získal Bavorskou uměleckou cenu. Na svém kontě má již vítězství v několika domácích i zahraničních pěveckých soutěžích.

Petr Nekoranec ve finále soutěže (© Antoni Bofill)

Bezprostředně po jeho triumfu v Barceloně jsme Petra Nekorance kontaktovali a požádali o krátký rozhovor.

Petře, v první řadě veliká gratulace od nás a určitě i všech našich čtenářů. Podělíte se s námi o vaše bezprostřední dojmy?

Stále se z toho nemohu vzpamatovat, byl to velice dlouhý večer, finále začínalo v patnáct hodin a já jsem přišel na řadu až o půl osmé večer, kdy už bylo publikum značně unavené. Měl jsem tedy obavy, že můj výkon díky tomu zanikne. Až později jsem se dozvěděl, že při mém zpěvu publikum ztichlo a naslouchalo, a nakonec jsem obdržel dlouhý potlesk. Potom následovalo čekání a zase čekání. Přišlo mi, že se porota rozhoduje snad celou věčnost… Až pozdě večer přišla intendantka lycea a rychle vyhlašovala nejdříve zvláštní ceny a stipendia. Jako poslední vyhlásila Cenu Plácida Dominga pro nejlepšího finalistu – tenora, kterou jsem získal a byl jsem nadšený. Poté vyhlašovala šest vítězů, od šestého místa. Prý jsem hrál všemi barvami a myslím, že jsem nebyl daleko od infarktu. Nikdy v životě jsem nebyl tak nervózní. A potom jen celkem lakonicky pronesla: “První místo získává číslo 400… ne, pardon, 501!” (poznámka autora: soutěžící bývají označováni pouze čísly, Petrovo soutěžní číslo bylo 501, viz odkaz na výsledky na konci rozhovoru) A bylo to! (smích)

Které árie či písně jste na soutěži zpíval?

Má finálová árie byla Je crois entendre encore z Bizetových Lovců perel. V předchozích kolech jsem zpíval Languir per una bella z Italky v Alžíru, Hier soll Ich dich denn sehenÚnosu ze serailu a Ernestovu árii z Donizettiho Dona Pasquala.

To tedy opravdu není žádné peříčko, ale těžká operní liga. Je crois entendre encore je jednou z nejnáročnějších tenorových árií a klade na interpreta nesmírné technické nároky. Myslíte, že právě díky ní jste získal Cenu Plácida Dominga? Co nejvíce uchvátilo porotu? Je vaší nejvyšší devízou suverénnost v těch nejvyšších tónech, o nichž se mohlo přesvědčit i publikum u nás?

Nevím, jestli jsem nyní schopen na tuto otázku legitimně odpovědět, je dost těžké komentovat vlastní výkon, zejména když je všechno tak čerstvé. Ještě jsem ani neměl možnost pustit si nahrávku, ale mám za to, že samotné vysoké tóny jsou k ničemu. Hovořil jsem neoficiálně s několika členy poroty a ti mi řekli, že ve finále byly jen velké a krásné hlasy a já jsem mezi nimi údajně vyčníval expresivitou, charismatem a velikou muzikálností… tak snad je to pravda. (smích)

Lišila se tato soutěž v něčem od ostatních pěveckých soutěží, jichž jste se zúčastnil? Čeká vás teď ještě oficiální vyhlášení výsledků?

Určitě se lišila úrovní poroty. Snažil jsem se na to nemyslet, protože zpívat před touto porotou bylo samo o sobě velkým úspěchem. A určitě se lišila svou délkou. V neděli mě čeká koncert finalistů a poté se budu vracet domů.

Prozradíte, co budete zpívat na nedělním koncertu, nebo je to tajemství?

Budu zpívat svou “vítěznou” árii z Lovců perel a na samý závěr ještě Una furtiva lagrima z Nápoje lásky a Ah, mes amis z Dcery pluku –  vítěz má úkol či vlastně čest zpívat celkem tři árie.

Většinu času teď trávíte v New Yorku; dočká se naše publikum v dohledné době nějakého vašeho vystoupení na domácí scéně?

25. dubna vystoupím na koncertu nazvaném Ave Maria v kostele sv. Šimona a Judy, který pořádá FOK, a v 15. května na Novoměstské radnici spolu v mými přáteli a kolegy z Operního studia Bavorské státní opery.

  1. 1
  2. 2

Související články


Reakcí (2) “Stále se z toho nemohu vzpamatovat! Petr Nekoranec vyhrál v Barceloně jednu z nejslavnějších pěveckých soutěží

Napsat komentář