Státní opera: Giselle působí velkolepým dojmem

Pokud chcete vidět esenci ryzí romantiky, zakletý les, úplněk a víly v sukénkách jako z mlhy, pak je pro vás Giselle ve Státní opeře Praha tím pravým představením. Ve čtvrtek 7. 4. měla premiéru.

Zuzana Hvízdalová (Giselle), Michal Krčmář (Albert)

Klasický balet, kde se mezi jednotlivými tanečními čísly „převypráví“ celovečerní příběh pomocí stylizovaných ladných posunků, náznaků a póz, jsem už dlouho nenavštívila. Přiznávám. Je to tak jiné, rozvláčné a patetické oproti moderním klipovitým choreografiím, jaké známe například z Národního divadla. Ale náhle zjistíte, že vás to pozvolna, nenápadně pohltí – scéna v Giselle je tak pohádkově kouzelná, hudba se líbezně vemlouvá, kostýmy jsou tak skvělé a tanečníci tak dokonalí, že proti tomu vlastně není obrany, tohle se vám zalíbit musí.

Dojemný příběh líčí osudy venkovské dívky Giselle, která se zamiluje do již zadaného muže, vévody Alberta, a ze zklamání jí pukne srdce. V druhém aktu se z ní stane lesní víla podle lidové pověsti o dívkách, které zemřou těsně před svatbou. Spolu s družinou „mrtvých nevěst“ má svého nevěrného milence utancovat k smrti, ale nakonec ji láska přemůže a ušetří jej. Musím říct, že některé scény jsou značně sugestivní – když se za zády Alberta v lesním hřbitově poprvé mihne přízrak Giselle, je to docela strašidelné. Nebo nástup mrtvých nevěst v závojích, které se pak velkou rychlostí roztočí kolem vévody.

Zuzana Hvízdalová (Giselle), Michal Krčmář (Albert)


Za dnešní podobou baletu Giselle, vycházející z historických choreografií Jeana Coralliho, Julese Perrota a Maria Petipy, stojí šéfka baletu pražské Státní opery Hana Vláčilová, bývalá sólistka baletu Národního divadla. Podařilo se jí vytvořit neobvykle vyrovnaný a sehraný soubor tanečníků, zvláště sbor ze dvou tuctů tanečnic vyvolával nadšení publika. Když se dá do pohybu takové množství identicky vyhlížejících baletek, jejichž těla a kroky jsou sladěny nejen navzájem, ale i přesně na hudbu, je to velkolepý pohled. Jako ústřední dvojice se na premiéře představila Zuzana Hvízdalová a Michal Krčmář. Toho diváci uvítali již při prvním nástupu potleskem. Spolu vytvořili velmi talentovaný a vůči hudbě citlivý pár, jejich pas de deux v druhém jednání byl neobyčejný zážitek. Velký úspěch za svůj energický výstup v 1. jednání sklidili Daria Lazucova a Veaceslav Burlac (svatební pár). Královnu víl Myrthu tančila Rebecca King.

Rebecca King (Myrtha)


Okouzlující scénu, zcela realisticky pojatou, zobrazující hluboké hvozdy s měsícem či siluetou zámku na obzoru, vytvořil Martin Černý. Autorem půvabných kostýmů byl osvědčený výtvarník Josef Jelínek a hudbu nastudoval mladý dirigent Tomáš Brauner. Orchestr se nekomplikované romantické partitury Adolpha Charlese Adama zhostil se ctí, houslová sóla sice měla trochu dramatičtější vibrato, než je třeba, ale všechna sóla byla zahrána bez závad a některá výtečně (například dlouhé violové sólo Petra Šušlíka v 2. jednání).

Zuzana Hvízdalová (Giselle), Michal Krčmář (Albert)

Na premiéru se tentokrát šlo do Státní opery jako do domu smutku – s rozpaky a s otázkou, zda už to není naposled. Ohlášené plány končí v dubnu, dále se neví. Zaměstnanci Státní opery znovu před začátkem nastoupili na pódium a přečetli své prohlášení o tom, že nástupem Černého na místo Dolanského se situace nezklidnila, ale vyostřila. Podezírají vedení Národního divadla, že chce konkurenční soubor dostat do ekonomické ztráty. Plán na sloučení s baletem Národního divadla pod vedením Petra Zusky (podle dostupných informací se má uskutečnit již v červenci) označili autoři protestu za konec klasického baletu v Praze a srovnávali návštěvnost obou souborů (balet Státní opery měl mít lepší, až 90% návštěvnost). Tomu bych i věřila – když srovnám výpravnou Giselle s posledními projekty Národního divadla, kde běží hudba z pásku a tančí se na víceméně holé scéně. Pokud balet žije z podstaty a na premiéry nejsou peníze, diváka to příliš neoslní. Ředitel Černý po premiéře na rautu (uspořádaném přímo na pódiu!) přislíbil, že klasický balet z této budovy nezmizí.

Teď je otázkou: padne dřív Státní opera, nebo rozhádaná vláda? (A s ní likvidační plány současného ministra kultury?) Zatím to vypadá, že v havarijním stavu je spíš Strakovka, než divadelní budova.

Adolphe Charles Adam:
Giselle
Choreografie: Hana Vláčilová podle Jeana Coralliho, Julese Perrota a Maria Petipy
Dirigent: Tomáš Brauner
Výtvarník scény: Martin Černý
Kostýmy: Josef Jelínek
Asistent choreografie: Marie Hybešová, Michal Šebor, Jurij Slypyč
Balet a orchestr Státní opery
Premiéra 7.dubna 2011 Státní opera Praha

Giselle – Zuzana Hvízdalová
Vévoda Albert – Michal Krčmář
Hilarion – Richard Hlinka
Berthe, matka Giselle – Olga Kyndlová
Princ z Courlandu – Milan Boček
Bathilde, jeho sestra – Iva Provazníková
Wilfrid, panoš – Jan Kadlec
Svatební pár – Daria Lazucova, Veaceslav Burlac
Myrtha – Rebecca King

www.opera.cz

 

foto Státní opera Praha

Hodnocení

Vaše hodnocení - Adam: Giselle (Státní opera Praha/ND Praha)

[Total: 51    Average: 4/5]

Související články


Reakcí (6) “Státní opera: Giselle působí velkolepým dojmem

  1. státní opera má oproti národnímu především lepší PR – návštěvníky tvoří z drtivé většiny turisté, na rádiu classic běží stále reklamy. Národní má před premiérou plakáty, to je asi tak všechno.
    Po taneční stránce mi však přijde Národní podstatně výše – zejména co se týče vyrovnanosti souboru. Mnoho sboristek má na to, aby se se ctí zhostilo i hlavních rolí, v Opeře se mi tato situace zdá méně vyvážená a z většiny předsavení jsem odcházela zklamaná právě pro nižší taneční úroveň a i celkem chabý synchron souboru.
    Tato recenze se mi zdá především jako chvalozpěv na státní operu v porovnání s trapným národním – bohužel v ní nevidím příliš mnoho objektivity.
    Nicméně se na novou/starou Giselle velmi těším – a zároveň věřím, že soubor pod vedením paní Vláčilové dokáže tuto krizi přežít a vymezit se pak jako ten "klasikářský". Ač nejsem pravidelná návštěvnice, velmi bych mu to přála.

  2. Vážená návštěvnice baletu Státní opery Praha to co je tu napsané je opravdu pravda. Je sice možné, že se to moc lidem líbit nebude ("protože se jim to asi nebude moc hodit do krámu"), ale včerejší premiéra byla naprosto úžasná. To co vy vytýkáte souboru se ani náhodou na jevišti neobjevilo, naopak včerejší představení bylo pro mne obrovským zážitkem a vřele ho doporučuji.
    Proti vašemu tvrzení mohu naopak říci, že po shlédnutí Labutího jezera v Národním divadle a Státní opeře mám přesně opačný pocit než vy. Když pominu Sóla, které jsem tehdy viděl (Štípa, Márová), tak zbytek a hlavně sbor baletu Národního divadla byl téměř tristní a odcházel jsem opravdu velice zklamaný. Hold, když se někdo orientuje spíše na modernu, tak asi i pokus o klasický tanec se dělá špatně.
    Myslím, že Giselle se Vám bude líbit a ukáže pravý opak. Opravdu bylo včera až neuvěřitelné, jaké výkony celý soubor dokázal podat i v těchto nejistých chvílích. Přeji Vám hezký zážitek z představení! A doufejme, že takové výkony jako včera budou na jevišti Státní opery stále k vidění i v následujících letech.

  3. Umění a tedy logicky i umělecké instituce mají větší, než jen společenský význam. Udržují morální, kulturní i duchovní hodnoty, které jsou pro rozvoj společnosti nezbytné. Problémy se mohou vyskytnout všude a mají se řešit tak, aby to bylo nejlepší pro umění jako takové. Debaty o rušení SOP jsou nemístné. Zrušením jakékoli kulturní instituce umírá postupně kultura jako taková. Umění člověka kultivuje. I proto a právě proto je nutné SOP zachovat. A druhý – čistě materiální důvod – politické skandály, politická nekorektnost a neomalenost – to vše nám po celém světě přináší pouze ostudu. Právě umění to může snad trochu zmírnit – to by si odpovědní politici měli uvědomit! Závěrem se samozřejmě připojuji ke gratulacím k premiéře. S pozdravem Jan V.

  4. Dobrý den , také jsem navštívila premiéru Gissele , která mě zahřála na srdci a na duchu. Byl to vskutku nádherný zážitek na který budu dlouho vzpomínat. Všichni tanečníci jsou naprosto skvělí , obdivuji je jak nádherně tančí. Nesouhlasím se sloučením Státní opery Praha a Národního divadla. Zničí se tak kultura naší země. Je to smutné co se v této zemi děje s kulturou. Státní operu v Praze by si Ministerstvo kultury mělo vážit a chránit ji jak oko v hlavě , protože reprezentuje Českou republiku nejen v zahraničí ale i u nás v republice na výbornou ! Tak proč ničit něco co funguje !

Napsat komentář