Státní opera se za Tristana nemusí stydět

21.5.2010 14:30 Svatava Barančicová

Za Bludného Holanďana to Státní opera před dvěma lety od kritiky hodně schytala. Proto jsem se zvědavostí čekala, jak Wagner na její scéně dopadne tentokrát. I když často slýcháme argument, že na Wagnera u nás žádné divadlo – hlavně po pěvecké stránce – prostě nemá, snaha Státní opery nerezignovat na tento vrcholný repertoár je sympatická.

Marion Ammann (Isolde), Leonid Zakhozayev (Tristan)

Do Prahy si Státní opera pozvala mezinárodní tým inscenátorů – především zkušeného britského dirigenta Jana Latham-Koeniga, který dlouhodobě působil ve Vídeňské státní opeře, dnes je hudební ředitel Štrasburské filharmonie a Opéry national du Rhin a hostuje na předních evropských scénách (Bastille, Covent Garden,Teatro Carlo Felice, Královská dánská opera ad.). Režie a scény se ujal argentinský tým: režisér Marcelo Lombardero, výtvarník Diego Siliano a Luciana Gutmanová (kostýmy) se znají z Teatro Colón v Buenos Aires.

1.dějství

Tristan v jejich podobě je jako pohádkový příběh vyprávěný nad rozevřenou dětskou knihou. Postavy hlavních hrdinů vstupují do kreslených ilustrací a ty ožívají a mění se v barevný film. Kulisy jsou v podstatě virtuální, vše se promítá na dvě průsvitné opony, na jednu před jevištěm a druhou v pozadí. Je to levné a přitom značně efektní řešení, umožňuje proměny rychlé jako filmový střih. Když v předehře 2. jednání slyšíme lovecké rohy, ocitáme se na pár taktů v kresleném lese, během chvilky les na předním plátně zmizí a rázem jsme v paláci, promítaném na druhém plátně, kde Isolda čeká na tajnou schůzku s Tristanem. Nebo umožňuje vidět dění ve dvou rovinách – hádku Brangäny s Tristanem na palubě kreslené lodi a zároveň pod ní v podpalubí vidět reálný prostor kajuty s Isoldou. Zajímavý je už začátek, když kreslená postava Mladého námořníka na ilustraci lodi najednou ožije animací a zpívá (mimochodem velmi svěží hlas Josefa Moravce, jednoho ze tří zúčastněných českých sólistů).

Amber Wagner (Brangäne), Marion Ammann (Isolde)

Tím nápaditost inscenace končí, kostýmy (inspirované nejspíš filmovou představou o středověku) i režie byly hodně tradiční. Nevadily, ale ani nenadchly. Režie byla zvláště v druhém dějství dost statická, většinou se pěvci snažili směrem do publika přezpívat orchestr a režisér jim v tom příliš nekomplikoval situaci.

Amber Wagner (Brangäne), Marion Ammann (Isolde)

Obsazení tvořili opět většinou zahraniční umělci (domácí Josef Moravec a Miloš Horák dostali menší role, Svatopluk Sem zpíval Melota). Státní opeře se podařilo dát dohromady vyvážené obsazení, nebyl tam výrazně slabší výkon. Leonid Zakhozhaev z Mariinského divadla v Petrohradě je významným wagnerovským tenorem, byl to štíhlý, nervní, dynamický Tristan. V druhém jednání se mi občas zdálo, že v dolních polohách zní trochu unaveně, ale celé 3. jednání a závěr měl výtečný.

Leonid Zakhozayev (Tristan), Svatopluk Sem (Melot), Richard Wiegold (Marke), Amber Wagner (Brangäne), Marion Ammann (Isolde)

Švýcarská sopranistka Marion Ammann je mladá, i když už zkušená wagnerovská heroina (stipendistka v Bayreuthu). Typově se pro Isoldu hodí skvěle, ale herecky působila dost chladně. Občas se ztrácela v příliš hlasitém zvuku orchestru (bohužel v sedmé řadě, kde jsem seděla, bylo opravdu nástroje slyšet víc, než je žádoucí, vzadu byl zvuk vyrovnanější).

2.dějství

Vynikající byla Amber Wagner v roli Brangäny. Tato mladá americká mezzosopranistka je majitelkou plně znějícího, lahodného a dlouhodechého hlasu, který uplatňuje v širokých obloucích, aniž by ztratila na síle nebo barvě. Pro Wagnera ideální. Spolu s Kurwenalem tvořili „oscarovou dvojici ve vedlejších rolích“, oba působili dosti přesvědčivě. Ostatně barytonista Tomasz Konieczny (Kurwenal) herectví vystudoval a jako režisér nebo herec se objevil v mnoha polských filmech. Jeho baryton je průrazný a solidní. Velmi uspokojivý pěvecký výkon podali i barytonista Svatopluk Sem (Melot) a velšský basista Richard Wiegold (Král Marke), který zapadal svým typem do role výborně, ale odzpíval si svůj velký „monolog“ na konci 2. dějství v jedné strnulé póze.

Leonid Zakhozhaev (Tristan), Richard Wiegold (Marke)

Na závěr jsem si nechala orchestr. Je to těleso, které pár posledních let přežívá v nejistotě a uprostřed otázek nad vlastní budoucností. Takový orchestr nemá moc velkou motivaci k nějakým výkonům. Přesto pod taktovkou Jana Latham-Koeniga pookřál a podařilo se mu velice slušné nastudování wagnerovské partitury. Měl dostatečně robustní a kompaktní zvuk, dobré ladění, promyšlený výraz. Až na pár nepřesností v rychlém úvodu druhého jednání (rytmická souhra, některé houslové figury) byl připraven dobře, smyčcová i dechová sóla se dařila, opravdu to byl výkon na jejich poměry nadstandardní. Přála bych jim častější spolupráci s tímto dirigentem, kterého si oblíbili, a který jejich práci dokázal dát smysl.

3.dějství

Pražské jaro, i když byla premiéra dobře načasována, ohrnulo nad Tristanem nos. Do festivalového programu zařadilo jen inscenace Národního divadla. Jeho škoda – místo nepovedeného Idomenea mohli festivalovým hostům nabídnout premiéru jedné z nejžádanějších oper a to ve velmi dobrém standardu.

Leonid Zakhozayev (Tristan), Marion Ammann (Isolde)

Richard Wagner:
Tristan und Isolde
Dirigent: Jan Latham-Koenig
Režie: Marcelo Lombardero
Scéna: Diego Siliano
Kostýmy: Luciana Gutman
Sbormistr: Tvrtko Karlovič
Orchestr a sbor Státní opery Praha
Sólo na anglický roh: Josef Obrázek
Premiéra 20.května 2010 Státní opera Praha

Tristan – Leonid Zakhozhaev
Isolde – Marlon Ammann (alt. Elizabeth Connell, Catherine Hunold)
Král Marke – Richard Wiegold
Kurwenal: Tomasz Konieczny (alt. Richard Haan)
Melot – Svatopluk Sem (alt. Vratislav Kříž)
Brangäne – Amber Wagner
Pastýř – Josef Moravec (alt. Václav Sibera)
Kormidelník – Miloš Horák
Mladý námořník – Josef Moravec (alt. Václav Sibera)

www.opera.cz

foto Státní opera Praha

Dirigent Jan Latham-Koenig na Opeře Plus v rozhovoru Heleny Havlíkové – najdete zde

První česká Isolde – doposud nepublikované fotografie v článku Pavla Šimáčka – najdete zde

Související články

Komentáře: 9

operomaniak dne 21.5.2010 v 12:52

To opravdu nemusí. Je to důstojné zakončení šéfování pana Vocelky. Musím říci, že dirigent Koenig dostal z orchestru skutečně něco za poslední roky nevídaného (jen pár drobných nezásadních intonančních chybek a přílišné forte výkon neničily). Jediné co bych vytkl, je už klasicky klišovitá výprava a dost nevkusné kostýmy.

Jinak BRAVO, co SOP dokázala.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Pavel Šimáček dne 21.5.2010 v 14:07

Rád bych upozornil, že Tristan se ve Státní opeře bohužel nehraje celý. Ve druhém dějství byla vyškrtnuta poměrně rozsáhlá část "nejdelšího milostného duetu v dějinách opery".

Jinak jsem byl s inscenací celkem spokojený. Scéna mi v 1. aktu připomínala ilustrace k verneovkám (a také tak trochu 30 let staré inscenace). První dějství jsem strávil na druhém balkóně, kde jsem tolik nepozoroval, že by orchestr kryl zpěváky, jak mi sdělili kolegové z přízemí, kam jsem si sedl po přestávce, neboť jeden z jejich známých odešel. A opravdu – často pak byl problém zpěváky a zpěvačky slyšet, bohužel i Isoldu ve scéně smrti z lásky, kterou doslova miluji a při které jsem jednou zjistil, že se asi udusím, protože u ní nedýchám. Zejména jeden hráč se podle mne rozohnil nad míru, ale nebudu psát který, neb jest v orchestru jediný. Také bych neřekl, že orchestr vždy ladil (nejsem ale „sluchař“), disonancí jsem slyšel více, než napsal Wagner. Na orchestr SOP ovšem výkon úctyhodný. Taktéž zpěváci byli velmi dobří (škoda snad únavy Tristana v 2.dějství), jsem zvědavý na obsazení v reprízách – hodlám navštívit všechny.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
drumfire dne 21.5.2010 v 14:41

…hm …jenom nevim jestli hodnoceni "na SOP to byl dobry vykon" je relevantni. Bud je neco dobre nebo ne … je jiste odvaha po lonskem pruseru s holandanem po roce zase inscenovat wagnera, ale spise mi to pripada jako nepochopitelny dramaturgicky cin… ale diky za to ze muzeme tristana v praze zase slyset … slyset protoze koukat neni na co. tak statickou a otravnou a nenapaditou rezii plnou rezijnich opernich klise jsem dlouho nevidel.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
postscriptum dne 21.5.2010 v 15:46

Ano, zcela nepochopitelně vyškrtnuté. Proč? Vždyť to je tak neuvěřitelně působivá část! Navíc, kdyby hrozilo, že skončí po půlnoci nebo něco takového. To je opravdu škoda.

A jestli byl dobrý nebo ne? Přidal bych se k prvnímu názoru. Na SOP byl dobrý. Všechno je relativní a v Covent Garden by to nebylo nic moc. Ve Státní opeře to byl obdivuhodný výkon.

Režie nuda…

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
VD dne 22.5.2010 v 07:40

Ano, režie nic moc. Zpěváci velmi slušní, orchestr na poměry Státní opery (ano, je třeba to zdůrazňovat) překvapivě dobrý a vypracovaný (však to muselo stát dirigenta nemalé úsilí přimět je k disciplinovanosti!), jen často přehlušený. Co mně ale vadilo nejvíc, je obrovitý cca čtvrthodinový škrt ve druhém dějství. Neváhal bych to označit za barbarství a docela by mě zajímalo, kdo byl ve Státní opeře iniciátorem. VD

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Pavel Šimáček dne 23.5.2010 v 21:23

Dojmy z 2.předtsavení 23/5: orchestr buď nehrál tak hlasitě, nebo opravdu ve vyšších patrech je zpěváky a zpěvačky lépe slyšet. Seděl jsem na 1. balkóně a kromě několika málo míst byl zpěv velmi dobře slyšitelný. Při předehře jsem ještě zpozoroval chyby, ale s potěšením musím říci, že výkon orchestru byl ještě lepší než o premiéře. Také Tristan (L.Zakhozhaev) téměř úplně překonal čtvrteční indispozici. Catherine Hunold má dramatičtější a průraznější hlas než Ammann, Amber Wagner podala opět skvělý výkon. Pánové Haan a V.Kříž (Kurwenal a Melot) mne nezaujali, ale ani neurazili. Publikum se dostavilo v hojnějším počtu než na premiéru, od druhé opony tleskalo ve stoje.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 23.5.2010 v 22:26

Viděl jsem druhou premiéru – hvězdou večera byl pan dirigent! Orchestr SOP jsem léta neslyšel tak dobře hrát! To mě moc potěšilo! Je tu tedy dobrý potenciál, ale záleží na tom, kdo tak stojí!
Díky za Tristana, díky SOP, i když ze zpěváků 2. premiéry se mi líbila jen Brangäna. Tristan se vůbec nenese přes orchestr, v Německu by tu roli nezpíval ani v provinčním divadle. Škoda! Ani Isolda mne nenadchla, bojím se, že její kariéra záhy skončí.
O režii raději nic!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 24.5.2010 v 16:31

Byl jsem na obou představeních a myslím že to je velmi povedené představení. Režie je sice trochu statická, ale co se v tomhle dá vymýšlet. Škrt mi vůbec nevadil. I tak je délka představení dost velká. Zpěváci zpívali dobře. Nikdo nemůže čekat, že za peníze , které STO má k dispozici si může dovolit opravdové hvězdy. Orchestr hrál výborně. Dirigent ukázal , že je v ansámblu spousta skělých muzikantů. Dokonce si myslím , že v poslední době hraje orchestr Státní opery mnohem lépe než orchestr Národního divadla. Dřív jsem si myslel , že to je jen výkyv jednotlivých představení, ale teď se spíše zdá, že to je trend. Kdyby Státní opera dostala na svůj provoz více peněz, mohli bychom mít operní dům světové třídy.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Pavel Šimáček dne 27.5.2010 v 21:59

3. představení 27.5. – zatím nejlepší! I když si – na rozdíl výše publikovaného komentáře – nemyslím, že orchestr SOP hraje (v poslední době)mnohem lépe než orchestr ND, dnes se skutečně vzepjal k výbornému výkonu. Již předehra vyšla báječně, ale i následující téměř čtyři hodiny jsem poslouchal s maximálním potěšením. Zmizely některé „trčící“ nástroje i překrývání zpěváků a zpěvaček. Pokud by někdo poznamenal, že jsem asi neslyšel ty chyby – ano, některé jsem slyšel, ale v množství hudby, které zaznělo, nebyly tak podstatné. Ono to asi musí být i pro orchestr potěšení zahrát si něco jiného s významným dirigentem.

Z obsazení už jsem všechny slyšel, nově se představila třetí Isolde, Elizabeth Connell. Jde zřejmě o onu zpěvačku, o které se zde na jiném místě diskutovalo s obavami, zejména proto – snad to mohu říci – že jí již bylo 60 let. Connell od roku 1972 prošla mnoha významnými světovými scénami, Isoldu (a další wagnerovské role) zpívala mimo jiné v Bayreuthu a bylo zřejmé, že má roli dobře zažitou a ví o čem zpívá – do inscenace si totiž přinesla mnoho gest (pravda, často typicky „operácích“) a výrazů, které jsem u ostatních představitelek nepozoroval snad proto, že po nich režisér žádný herecký projev ani nechtěl. A díky tomu vědělo, o čem zpívá, i publikum, aniž se muselo dívat na titulky. Např. jedním pohybem ruky, když jakoby prstem „přišpendlila“ ve vzduchu slůvko „a“ , odkryla smysl verše: „Což se naše láska nejmenuje Tristan A Isolde?“. Hlas Connell je typický vysoce dramatický soprán, zpočátku jsem se trochu obával jeho přílišné průraznosti, ale také toho, že se zpěvačka na začátku 1. dějství uchylovala až k jakési deklamaci . To však brzy zmizelo. Její Isolda byla nejvýraznější a nejlepší. Poznámka na okraj: zřejmě pro ni již nezbyl kostým, takže představení odzpívala v černých šatech, což jí však pomohlo nejen vzhledem k postavě, ale v kontrastu se světlými vlasy i podtrhlo my(s)tičnost Isoldy. Tristan Leonida Zakhozhaeva se lepší s každým představením, tentokrát se jednalo také o vynikající výkon. Amber Wagner jako Brangäne byla prvotřídní již při premiéře. Tomasz Konieczny (Kurwenal) předvedl svůj spolehlivý a zvučný hlas, trochu mi však vadila jeho výslovnost některých samohlásek – jako by zpíval „pražštinou“.

Poněkud opadla pozornost jevištního personálu – tak Brangäně „nešel“ roztáhnout závěs, na konci prvního dějství zapomněli zhasnout světla na scéně a při duetu v 2. dějství kdosi zůstal na jevišti, ale to se snad spraví. Divadlo bylo téměř plné, avšak právě po 2. dějství, když jsem na chvíli vyšel na vzduch, jsem viděl doslova úprk pryč – na třetí akt vydržela o něco více než polovina, která účinkující po zásluze ocenila hlasitým potleskem a voláním bravo.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.