Strohý Oněgin v Moravském divadle v Olomouci

11.2.2011 01:00 Zdena Plachá

V pátek 4. února se olomoucké publikum dočkalo po devatenácti letech premiéry nového nastudování Čajkovského nejpopulárnější opery Evžen Oněgin. „Lyrické scény“ na motivy Puškinova veršovaného románu byly tentokrát uvedeny v ruském originále, druhá premiéra se uskutečnila o den později.

Elena Gazdíková (Taťána), Filip Tůma (Oněgin)

Ondřej Koplík (Lenský), Václava Krejčí Housková (Olga)

Na téměř prázdné scéně se odvíjelo notoricky známé drama. Že se vše odehrává bez kulis, mně chvílemi připadalo dosti zvláštní již během prvního jednání. Pokud se totiž režisér pustí do takto strohého pojetí, je nezbytné, aby zpěváci vše nejen odzpívali, ale také odehráli. Přiznám se, že mě premiérová představitelka Taťány, hostující Ana Carolina Diz nijak herecky ani pěvecky neuchvátila, dopisová scéna byla nudná a dlouhá. Hlas hlavní představitelky byl nevýrazný, přes orchestr se nenesl dokonce ani v lyrickým pasážích, takže ty dramatičtější již není třeba komentovat. Podobně i premiérová Olga v interpretaci Václavy Krejčí Houskové byla dosti pěvecky nevýrazná. Bylo možno se jen dohadovat, zda všechny ženské protagonistky (tedy také Olga Málková jako Larina a Olga Koubková v roli chůvy) během úvodních scén vůbec zpívají rusky. Vše změnil až příchod Oněgina v podání Jakuba Kettnera. Myslím, že se mu tato role podařila po všech stránkách, jak herecky, tak i pěvecky. Navíc muselo být všem hned jasné, že v originále skutečně zpívá! Také druhé dějství bylo poněkud překvapivě nevýpravné. Sbor na zcela prázdné scéně v černém mně připomínal spíše nějakou smuteční tryznu, než oslavu narozenin. Dramatické pasáže Lenského (Ondřej Koplík) a Oněgina rozhodně byly díky slabšímu pěveckému výkonu tenoristy také dosti nudné. A nebylo pro mě záchranou ani jediné velice zajímavé scénické řešení soubojové scény. Nemilým překvapením byl i začátek třetího dějství, kdy místo slavnostní plesové polonézy obecenstvo dlouze hledí do stažené opony, aby pak bylo osvěženo křečovitým stylizovaným tancem v podání sboru. Tady jsem se jako divák tohoto nastudování už definitivně ztratila, protože mi absolutně unikl smysl takovéto robotické taneční exhibice. A to nejsem odpůrcem experimentů ani moderních režijních pojetí. Toto představení ale pro mě osobně nemělo žádnou jednotnou inscenační linku nebo záměr, ale bylo jen sledem obrazů bez hlubšího smyslu. Kdoví, možná, že ona černá barva spojená se sborem měla diváka přinutit k soustředění se na osudy hlavních postav… Příjemným osvěžením třetího dějství byla ona jediná slavná árie knížete Gremina v podání Jiřího Přibyla. Závěr pak pro mě vyzněl dosti komicky, protože Taťána byla na jeviště přivezena na pohybujícím se „chodníku“ a já místo dojetí s obavami sledovala, zda představitelka během „jízdy“ neupadne.

Jakub Kettner (Oněgin)

Elena Gazdíková (Taťána), Barbora Polášková (Olga)

Druhý premiérový večer patřil Oněginovi v podání hostujícího Filipa Tůmy, Taťáně Eleny Gazdíkové, Olze Barbory Poláškové a Lenskému Milana Vlčka. Hlasy Taťány a Olgy zněly tentokrát velice lahodně a vyrovnaně, od začátku jsem skvěle rozuměla. Elena Gazdíková byla pěvecky i herecky výtečná, a přestože její hlas je spíše stvořen ke koloraturním rolím, zní barevně zajímavě i v lyrických partech. Stejně tak i Barbora Polášková utkvěla v paměti herecky i pěvecky mnohem výrazněji. Celé první dějství se mi tak líbilo mnohem více, o což se zasloužily i Zdeňka Mollíková jako Larina a Jitka Zerhauová jako chůva. Oněgin Filipa Tůmy byl podle mého názoru velmi dobrý herecky, jeho zpěv byl ale chvílemi přehlušen orchestrem. Lenskij v podání Milana Vlčka se mi líbil opravdu ve všech směrech a budu se těšit na některou z repríz v jeho podání. Myslím, že druhá premiéra byla v mnoha směrech daleko zajímavějším představením! Proto škoda, že premiérový večer tomuto obsazení.

Závěrem bych ráda pochválila suverénní výkon sboru i orchestru, obě premiéry byly provedeny za řízení hostujícího dirigenta Pavla Šnajdra. Poslední olomoucké inscenace skýtají v tomto směru pro mě potěšení.

Filip Tůma (Oněgin), Elena Gazdíková (Taťána)

Petr Iljič Čajkovskij:
Evžen Oněgin
Dirigent: Pavel Šnajdr j.h.
Režie: Andrea Hlinková
Výprava: Miriam Struhárová j.h
Sbormistr: Lubomíra Hellová
Choreografie: Dana Krajevskaja

Larina, statkářka: Magda Málková / Zdeňka Mollíková
Tatiana, její dcera: Anna Carolina Diz j.h. / Elena Gazdíková / Lea Vítková
Olga, její dcera a Tatianina sestra: Václava Krejčí Housková / Barbora Polášková
Filipjevna, Ňaňa, chůva: Olga Koubková j.h. / Jitka Zerhauová j.h.
Lenskij: Ondřej Koplík / Milan Vlček
Evžen Oněgin: Jakub Kettner / Filip Tůma j.h.
Kníže Gremin: Jiří Přibyl / David Szendiuch
Rotný + Zareckij: Vladimír Třebický / Vladislav Zápražný
Triquet, Francouz: Ondřej Doležal / Petr Šíma
Guillot, Oněginův sekundant: Petr Hloužek

www.moravskedivadlo.cz

Vaše hodnocení této inscenace:

Související články

Komentáře: 7

Anonymous dne 11.2.2011 v 15:34

Tak přemýšlím, jestli paní kritička na druhé premiéře o které se zmiňuje, že byla lepší než ta první vůbec byla, protože jaksi opomněla roli Gremina v podání pana Sendiucha, který podal naprosto skvělý výkon a po zásluze byl také odměněn naprosto největším aplausem večera!!! A tudíž se dá jen těžko na jeho árii z 3 dějství zapomenout…Nebo se snad nezmiňuje záměrně??? No, ale to ať už posoudí každý sám, kdo olomouckou inscenaci navštíví….

Matuška, Olomouc

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 11.2.2011 v 17:00

Ano, to muzeme potvrdit.Druhou premieru jsme videli a vykon pana Szendiucha byl opravdu vyborny!Je to podivne,ze pani Placha roli Gremina nezminuje!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Pavel Šimáček dne 14.2.2011 v 16:05

Dovoluji si požádat, aby diskutující ve svých, třeba i nesouhlasných, příspěvcích dodržovali určitá pravidla slušnosti. Zvlášť žádám o argumenty věcné, nikoliv osobní. (Prosba se nevztahuje pouze k tomuto článku). Děkuji za pochopení

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 16.2.2011 v 16:47

Viděl jsem obě premiéry, a dovolím si s paní Plachou v pár věcech polemizovat. Premiéra se, dle mého názoru, vydařila daleko lépe než repríza (resp. druhá premiéra), dokazovaly to i reakce přítomných diváků. Oněgin v podání pana Kettnera byl skvostný, skvělý pěvecky i herecky, navíc s precizní ruštinou. Nejen v Olomouci, ale v celé ČR není mnoho barytonů jako on! Publikum jej právem odměnilo největším aplausem ze všech účinkujících. Pan Koplík (Lenský) byl pro mne druhou "hvězdou večera" – typově se na roli skvěle hodí, přirozený herecký projev a zpěv, naprostá srozumitelnost textu, stejně jako u pana Kettnera. Při árii "Kuda, kuda" jsem měl doslova husí kůži. Nádherný hlas. Ostatně bouřlivé ovace jen potvrdily můj názor. Sleduji tohoto tenoristu od jeho příchodu do Olomouce, sólové dráze se věnuje teprve druhým rokem, a každou další rolí se zlepšuje. Bravo. Třetím "borcem" premiérového večera byl Jiří Přibyl. Na jeho výkon jsem s neskutečně těšil, také jemu velice fandím, a sleduji jeho "růst" od začátku jeho olomoucké kariéry. Árie Gremina v jeho podání bylo velkým zážitkem. Srovnám-li mužskou část účinkujících s druhou premiérou, musím říct, že bych nechtěl být v kůži režisérky a dirigenta při rozhodování obsazení premiéry, co se týče role GREMINA. Jinými slovy, David Szendiuch opět zazářil skvělou technikou, krásným hlasem, a velice precizní ruštinou. Oněgin v podání hostujícího pana Tůmy byl herecky velice přesvědčivý, pěvecky však v dynamicky vypjatých částech zanikal (přes jeho velice příjemnou barvu hlasu). Lenský pana Vlčka byl asi nejslabším článkem večera – přes jeho dlouhou sólovou praxi na mě vždy působí , že je na jevišti jaksi "omylem". Jeho doslova vyvalené oči a klepající se hlava na mě zkrátka působí velice rušivě. Hlasově na mě působí "rozbitě", bez legátové linky a schopností dynamických rozdílů.
Co se týče ženské "sekce", musím souhlasit s paní Plachou. Paní Gazdíková byla jako Taťána naprosto fantastická, pěvecky, herecky, i typově – nádhera, tu bych opravdu "vyměnil" s premiérovou paní Diz. Ta se mi nelíbila ani herecky, přišla mi příliš afektovaná, a pěvecký výkon velice slabý. Jak dynamicky, tak barevně. Olgy Barbory Poláškové a Václavy Krejčí, mi přijdou velice srovnatelné, především hlasově. Příjemné na poslech, uchu lahodící, vyrovnané. Herecky mne více oslovila paní Krejčí.
Tolik můj skromný názor na herecké obsazení obou premiér, nicméně je to jen MŮJ názor, stejně jako kritika je názor paní Plaché. Jinými slovy – vřele doporučuji představení navštívit, a uděláte si sami obrázek na jinak velice příjemnou inscenaci. Jaroslav

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 5.3.2011 v 20:15

Já byla taky na nějakém olomouckém Oněginovi, kde zpíval Lenského Ondřej Koplík, a tam se mi pěvecky líbil úplně nejvíc ze všech vystupujících. Tak to asi bylo jiné představení.
Hanka

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 28.3.2011 v 11:05

Dovolím si s paní Plachou nesouhlasit. Paní Housková nebyla nevýrazná, naopak byla skvělá. Tak nádherný barevný nosný mezzosoprán nebyl na olomouckých prknech dlouho slyšet!!!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 10.4.2011 v 20:41

Přidávám se a také se podivuji, co se stalo s obsazováním pana Szendiucha, který byl již několikrát oceněn, a není představení, ve kterém by ve své roli nevynikal. A poslední dobou – viz Oněgin, Tosca, Carmen aj. o něm není ani zmínka.
Jarmila

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.