Studentské provedení Glucka, které bralo dech

  1. 1
  2. 2

Nebývá obvyklé, aby se v jednom dni uskutečnila premiéra operního představení a ve dni následujícím derniéra. Takovou anomálii zažili návštěvníci brněnského Divadla na Orlí o tomto víkendu, nicméně snad se ještě najde příležitost k dodatečným reprízám: inscenace Gluckova Orfea a Eurydiky by za to totiž určitě stála.

U jejího zrodu byl nápad na mezinárodní studentskou spolupráci, který se však postupně stával stále méně uskutečnitelným, až se jej iniciativně chopili posluchači obou fakult JAMU, hudební a divadelní, a v neuvěřitelně krátké době jej přetvořili s euforií studentům vlastní na „domácí“ studentské představení, které bylo nejen po všech stránkách profesionálně zvládnuté, ale navíc doslova bralo dech intenzitou výpovědi.

Christoph Willibald Gluck: Orfeus a Eurydika – Zdislava Bočková (Eurydika), Tadeáš Hoza (Orfeus) - JAMU 2016 (foto Vojtěch Kába)
Christoph Willibald Gluck: Orfeus a Eurydika – Zdislava Bočková (Eurydika), Tadeáš Hoza (Orfeus) – JAMU 2016 (foto Vojtěch Kába)

Spiritus agens byl režisér Marek Mokoš, který pojal Glucka jako divadlo emocí. Pěvečtí představitelé Orfea a Eurydiky jsou v jeho inscenaci znásobeni pěti páry hereckými, předvádějícími myšlenky a pocity hlavních hrdinů pohybově. Určitá emoce je tedy vícekrát tlumočena v nejrůznějších variantách a časových rozestupech a nabývá díky obrovskému nasazení účinkujících na intenzitě a přesvědčivosti. Toto dění bylo psychologicky velmi vhodně připraveno už před vlastním započetím představení, v době příchodu obecenstva a ladění orchestru: oněch pět hereckých párů procházelo hledištěm i jevištěm a předvádělo zamilovanost i rozmíšky, které v průběhu doby nabývaly na intenzitě. Vynikající herecké výkony podali Adam Mašura, Svetlana Hruškociová, Barbora Bezáková, Magdalena Straková, Mark Kristián Hochman, Zuzana Fischerová, Libor Matouš, Lukáš Hlavatý, Patrik Földeši a Alžbeta Trembecká. K jevištně nejúčinnějším scénám pravděpodobně patřil kruh fúrií a démonů, který v podsvětí svíral Orfea a nedovolil mu jít dál, nebo příchod a odchod Eurydiky prodírající se překážkou vytvořenou z lidských těl a určitě pak definitivní ustrnutí pohybu na temnící se scéně v závěru. Toto přesvědčivé, sdělné režijní pojetí osvětlilo Gluckovu reformu a dokázalo její význam mnohem zřetelněji, nežli činí obvykle suchopárné historické popisy!

Sebelépe připravený režijní rozklad by ovšem nebyl nic platný, kdyby nebyl k dispozici adekvátní orchestr, dirigent a zpěváci. A také v tomto ohledu se našli studenti, kteří se v neuvěřitelně krátké době naučili své party a předvedli je na vysoké profesionální úrovni. V prvé řadě jmenujeme Tadeáše Hozu.

Christoph Willibald Gluck: Orfeus a Eurydika – Tadeáš Hoza (Orfeus) - JAMU 2016 (foto Vojtěch Kába)
Christoph Willibald Gluck: Orfeus a Eurydika – Tadeáš Hoza (Orfeus) – JAMU 2016 (foto Vojtěch Kába)

To proto, že tříaktová Gluckova opera je vlastně nepřetržitým pěveckým vystoupením představitele Orfea, který kromě meziher z jeviště nesestoupí. Part Orfea byl Gluckem psán pro kastráta, v Paříži byla role upravena pro tenora a nakonec Hector Berlioz jej přepsal pro barytonovou polohu, která je Tadeáši Hozovi vlastní. Hoza je všestranný pěvec orientující se v mnoha slozích a žánrech (včetně vlastní pop-rockové kapely). Vysoké ocenění zaslouží jeho hlasová průprava, díky níž vynikly sice střídmé, ale náročné a dokonale vyzpívané koloratury, výslovnost italštiny, při níž bylo textu dokonale rozumět, a v neposlední řadě jeho pohybové schopnosti, v jejichž obtížnosti si nezadal s herci, aby na rozdíl od nich hned poté zpíval!

Vynikající byly i obě účinkující sopranistky, Zdislava Bočková v roli Eurydiky i Tereza Maličkayová v úloze Amora, které zaujaly krásnou barvou hlasu a kultivovaným projevem pěveckým i hereckým.

Dirigent Jiří Habart má hudbu osmnáctého století ve zvláštní oblibě, což dokázaly už jeho minulé dirigentské výkony, a v tomto představení výstižná volba temp a obsazení orchestru složeného z jedenácti (!) ochotných a výborných instrumentalistů.

Christoph Willibald Gluck: Orfeus a Eurydika – Jiří Habart (dirigent), Zdislava Bočková (Eurydika) - JAMU 2016 (foto Vojtěch Kába)
Christoph Willibald Gluck: Orfeus a Eurydika – Jiří Habart (dirigent), Zdislava Bočková (Eurydika) – JAMU 2016 (foto Vojtěch Kába)

Jednou z výrazných opor představení byl také sbor Vox Iuvenalis se sbormistrem Jiřím Najvarem, složený převážně ze studentů a absolventů brněnských vysokých škol. Zpíval na balkoně nad hledištěm a jeho projev působil jako hlasy z nebe, zaznívající vždy v klíčových momentech děje.

Je toho ještě hodně, co by si zasloužilo zmínku v souvislosti s brněnským nastudování Glucka. V každém případě je třeba připomenout výrazné kostýmy a působivou scénografii hostujícího Davida Janoška, smysluplně pracující s barvami (první část v modré, scéna fúrií v červené, Elysium v bílé), s působivými symboly (zelený pruh uprostřed scény jako barva naděje) i s rychlou změnou atmosféry (převlek dívek z černé do bílé). Představení výrazně prospěla také časová zhuštěnost: hrálo se bez přestávek půldruhé hodiny a inscenace tím získávala stoupající napětí a intenzitu výrazu. Konstatujeme-li, že potlesk při otevřené scéně v poměrně novém Divadle na Orlí snad dosud během operního představení nezazněl – až při sobotní premiéře Glucka, je i to svědectvím skutečnosti, že inscenace Orfea a Eurydiky, nastudovaná a provedená studenty obou fakult JAMU, se stala pozoruhodnou událostí, která by mohla sloužit jako příklad hodný následování.


Hodnocení autorky recenze: 90%

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Gluck: Orfeus a Eurydika (Divadlo na Orlí Brno)

[Total: 20    Average: 3.6/5]

Související články


Napsat komentář