Svátky hudby v Praze a Václav Hudeček

Svátků hudby se zúčastňuji pravidelně a zahajovací koncert 25. října 2013 si nikdy nenechám ujít, protože je co vidět a slyšet. Letos jsem měl o důvod navíc, vyhrál jsem vstupenky v soutěži na portálu Opera Plus.

Václav Hudeček patří k významným osobnostem naší kultury, který nejenže přeje úspěch ostatním, ale navíc pečuje o novou nastupující generaci hudebníků, což je velmi záslužné.Jeho muzikantský talent a technický grunt je tak dobrý (prošel rukama vynikajících pedagogů, včetně Davida Oistracha), že i pro svůj pokročilý věk vždy podává přesvědčivé umělecké výkony.Vyzařuje z něj radost a pozitivní energie, což u každého umělce vždy není samozřejmostí. Tuto energii pak přenáší na své žáky a spoluhráče, a proto je radost vidět a slyšet houslisty například Petra Matějáka, Jana Mráčka nebo Josefa Špačka, když hrají společně i s Hudečkem, je to pak opravdový svátek hudby. Nejinak tomu bylo i na tomto koncertu, když ve čtyřech přednesli Sarasateho Cikánské melodie, kdy v druhé části zazářili všichni čtyři neomylnou technikou a postavili tak při následných ovacích celé Rudolfinum do pozoru. Za mimořádný zážitek považuji i provedení Fibichovy koncertní polonézy Josefem Špačkem, která se moc nehraje, není se co divit, je takřka nehratelná a Špaček ji hrál s prstem v nose.Na koncertu vystoupili i dva žáci Petera Dvorského, Jakub Pustina (baryton) a Michaela Šebestová (soprán), kteří nedosahovali takového lesku jako mladí houslisté. Vrcholem večera mělo být zřejmě vystoupení divy Evy Urbanové, což byl zřejmě dobrý úmysl, dát prostor domácí zpěvačce, která stála u zrodu Svátků hudby. Bohužel se ukázalo, že to nebyla trefa do černého, natož vrchol večera. Na Urbanové se leskly bohužel jen flitry na šatech, nikoliv hlas. Působila unaveně, pohuble, sklesle, bez náboje a bylo mi ji docela líto. Ačkoliv zpívala jen tři pecky, Verdiho Pace mio Dio ze Síly osudu, Rusalku a Ave Maria z Mascagniho Cavallerii Rusticany, nechytla se ani na jedné a jen díky velmi ukázněnému a zkušenému publiku nebyla vypískána, což by se zcela jistě stalo, kdyby zpívala směrem na západ od našich hranic.

Hlas byl bez barvy, šedivý, nezněl takřka v žádné poloze, nejbolestivější byly výšky a už jen příprava na ně, sama si toho byla vědoma a tato nejistota způsobila, že krátila některé tóny, některé vůbec nezazpívala a závěrečné výšky, na které čeká každý milovník operního hlasu, byly notně zkrácené a nemocné díky sevření jejího hrdla. Myslím, že se nejedná o přechodný stav, protože jsem ji slyšel v poslední době několikrát a pocit byl podobný. Nepřeji ji nic zlého, ale jestli bude s hlasem zacházet nadále ve stejném duchu – šňůra rockových vystoupeni s Karlem Gottem a hlavní role jako jsou Libuše, Wally, Ortruda (Wagner), Turandot a Kostelnička, tak to nemusí dobře dopadnout nejen s jejím hlasem. Každému je dáno do vínku jiná míra trvanlivosti a každý umělec by měl umět včas odejít.

Talichova komorní filharmonie s Tomášem Braunerem je mladé těleso a ještě má svoji budoucnost před sebou, v doprovodech houslových sól byly poměrně citliví a přesní, v pěveckých číslech byly trochu hluční a často překryly hlasy zejména žesťovou sekcí.

Koncert hodnotím velice pozitivně, až na výše zmíněné vady, atmosféra byla výborná díky panu Václavu Hudečkovi houslistovi i shodou náhod panu Hudečkovi – primátorovi města Prahy, který celý koncert uváděl a zaštítil. Takže taková hudební pohoda u Hudečků.

I váš text rádi v této rubrice uveřejníme. Naše adresa: [email protected]   

Foto Jiří Sejkora