Svatováclavský hudební festival dosáhl letos mezinárodní prestiže

Nedělním závěrečným koncertem se definitivně rozhostilo ticho nad právě uplynuvším Svatováclavským hudebním festivalem. Tento svátek duchovní hudby letos v novém termínu od prvního září po celý měsíc přinášel pozoruhodné koncerty, zajímavé výkony a hudební zážitky.Svatováclavský hudební festival letos vsadil tak trochu na divokou kartu a jeho dramaturgové posunuli celý hudební podnik o měsíc dříve. Důvodem k takovému rozhodnutí byla především častá nepřízeň říjnového počasí v předešlých letech, kdy byly podmínky pro vystupující umělce někdy skoro „na hraně“. Změna termínu se skutečně ukázala jako prospěšná: v sakrálních památkách moravskoslezského kraje, kde koncerty Svatováclavského hudebního festivalu probíhají, panovala příjemná teplota, chrámové a kostelní ambity a lodi byly mnohdy ještě prosvětleny zapadajícím sluncem, které výtvarně obohacovalo hudební produkci zajímavým stínohraním.

Svatováclavský hudební festival se přednostně orientuje na duchovní hudbu starších slohových období. Dominantní postavení na koncertech měla stejně jako v minulých letech barokní hudba. Následovala ji klasicistní a romantická hudební literatura, ve dvou případech se návštěvníci festivalu mohli zaposlouchat do renesanční hudby. Své místo na festivalu má i hudba dvacátého a dvacátého prvního století, byť v omezené míře. Dramaturgie ani letos nezapomněla připravit zajímavé stylové přesahy v podobě koncertu Jaromíra Nohavici s hosty a violoncellového dua Tara Fuki s aktuálním programem, jenž bude posléze zaznamenán na novou desku. Nuže, vydejme se po stopách letošního Svatováclavského hudebního festivalu, tak jak jej nesl čas.

Festival zahájila 1. září Janáčkova filharmonie s dirigentem Jakubem Hrůšou. Rekviem Antonína Dvořáka – vrcholná mistrova kompozice – byla interpretována velmi dynamicky s pečlivou tektonickou drobnokresbou v jednotlivých částech díla, kterou rušily jen nepatrné nejistoty v žestích. Volba sólistů byla ovšem znamenitá, zejména sopranistka Simona Šaturová nezůstala své pověsti skutečně nic dlužna. Důležitým tělesem festivalu je Český filharmonický sbor Brno, který má na vyznění Rekviem velkou zásluhu. Sboristé z Brna se podíleli také na dalších koncertech festivalu a pokaždé se představili ve vynikajícím světle.Renesanční hudbu španělských mistrů v dokonalé stylové interpretaci mohli posluchači slyšet v podání španělského souboru La Grande Chapelle. Umělecký vedoucí Albert Recasens přivezl do Ostravy hudbu Thomáse Luise de Victorii, Cristóbala de Moralese a vystoupení souboru bylo skutečně precizní. Koncert doprovodila malá kuriozita – prasklá žárovka ve světle přivodila komickou situaci, když soubor na chvíli přerušil produkci, než se záležitost „lepšího osvětlení“ vyřeší.Že Jaromír Nohavica nezná v hudebních převlecích mezí, toho byli svědky návštěvníci jeho koncertu. Nohavica si přizval svého oblíbeného akordeonistu Roberta Kuśmierského, atraktivní cellistku Terezii Kovalovou a klarinetistku Pavlu Kovalovou. Výsledkem bylo překvapivě sofistikované a komorně bezchybné vyznění zpěvákových intimnějších textových i hudebních projevů.Jak bývá na Svatováclavském hudebním festivalu zvykem, některé soubory či ansámbly vystupují v rámci ročníku na dvou místech se stejným programem. Tak tomu bylo například v případě souboru PhilHarmonia Octet Prague s uměleckým vedoucím, kterým je přední český hobojista Vilém Veverka. V jejich programu došlo i k světové premiéře skladby Aleše Pavlorka Světlo na konci tunelu (Lux in cuniculum fin), jinak Octet dominoval zejména provedením klasicistní hudby Františka Vincence Kramáře a Wolfganga Amadea Mozarta.Dvojkoncert již tradičně připravilo i jedinečné české těleso Schola Gregoriana Pragensis. Jejich program byl velmi působivý: zpěvy české a německé reformace přinesly řadu objevných míst: od antifon počátků reformace k motetům, v nichž se v plném lesku Schola představila ukázkou brilantní polyfonní hlasové sazby interpretované s velkou přesvědčivostí a zanícením. To už se však schylovalo k jednomu z koncertů, který byl „ostře sledovaným vlakem“ od samotného počátku. Symbióza Václava Lukse s Drážďanským komorním sborem a Wroclavským barokním orchestrem možná není tak přirozená a minuciózní jako v případě souborů Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704, první Luksovo vystoupení však bylo provázeno šťastným výběrem vynikajících sólistů Martiny Jankové, Wiebke Lehmkuhl, Krystiana Adama a Felixe Rumpfa. Jejich provedení mší Jana Dismase Zelenky bylo vynikajícím momentem hodným zapamatování.Výtečný program na Svatováclavském hudebním festivalu také přivezla všechna tři smyčcová kvarteta: Talichovo kvarteto, Pavel Haas Quartet a Zemlinského kvarteto. Ve všech třech případech se jednalo o kvalitní vystoupení (byť v případě Zemlinského kvarteta nebyl violoncellista zpočátku příliš „ve formě“) a program představil komorní tvorbu Wolfganga Amadea Mozarta, Antonína Dvořáka, Petra Iljiče Čajkovského, Leoše Janáčka a dalších mistrů.Zvláštní kombinaci přivezla do Ostravy také Musica Florea s Markem Štrynclem. Jejich vystoupení bylo procházkou od pozdně renesančních skladeb Giovanni Gabrielliho po duchovní kompozice Leoše Janáčka. Vyváženější program provázel koncert Moravské filharmonie Olomouc se sólisty Kateřinou Kněžíkovou, Lucií Hilscherovou, Tomášem Černým a Martinem Gurbal’em. Duchovní kompozice Lauda Sion Felixe Mendelssohna a Messa di Gloria Giacoma Pucciniho nepatří ke koncertním trvalkám a je třeba dodat, že je to v obou případech (u Pucciniho snad ještě výrazněji) škoda. Koncertu, který od dirigentského pultíku řídil zkušený a vždy precizní Stanislav Vavřínek, by se dala vytknout dynamická disproporce mezi Českým filharmonickým sborem Brno a Moravskou filharmonií. Na některých úsecích skladby sbor zvukově zastínil vlažněji hrající filharmoniky.Za druhý festivalový vrchol je možno považovat také další vystoupení Václava Lukse, tentokrát s jeho obvyklými hudebními partnery – Collegiem 1704 a Collegiem Vocale 1704. Luksův oblíbený skladatel Jan Dismas Zelenka zazněl i na tomto koncertu a opět se jednalo o vynikající provedení, byť výkony sólistů tentokrát nebyly naprosto precizní: hlasově kralovala bezchybná a dokonalá Alena Hellerová, z mužských sólistů byl nejcharismatičtější projev Tomáše Krále. V druhé půli programu zazněla kompozice Dixit Dominus Georga Friedricha Händela. Skladba v provedení všech protagonistů vyzněla neuvěřitelně suverénním dojmem jako kompendium vrcholné barokní kompoziční techniky, kterou německý mistr v tomto díle nijak nešetřil.Třetím vrcholem letošního ročníku bylo provedení raně barokní opery Francesca Cavalliho Calisto. Jana Semerádová s Collegiem Marianem a znamenitými sólisty (předně bych vyzdvihnul Hanu Blažíkovou, Jana Mikuška a Tomáše Krále) v opavském kostele sv. Václava zařídila malou senzaci: spoluúčast špičkového českého loutkohereckého souboru Buchty a loutky, ojedinělý akustický i architektonický prostor kostela, to vše vedlo k jedinečné souhře mnoha faktorů, které tento večer povýšily na mimořádný umělecký zážitek. Ten se závěrečnému koncertu Janáčkovy filharmonie s Philippem Bernoldem již nepodařilo překonat, byť se jednalo o rovněž zajímavý koncert s výborným programem: Rejchovo Rekviem patří do kategorie „znovuvzkříšených“ skladeb, jejichž vytěsnění z provozovací praxe je při jejich vyslechnutí jednoduše zarážející (neboť se jedná o svrchované mistrovské dílo) a závěrečná skladba celého festivalu – Dvořákovo Te Deum dalo velký prostor přední ostravské sopranistce Evě Jirušové-Dřízgové, která si každou notu (byť s mnohdy s velkým vypětím sil) skutečně uhlídala.

Svatováclavský hudební festival svým jedenáctým ročníkem prokázal velkou životaschopnost a důležitost: převážnou většinu festivalových koncertů provázel vysoký zájem veřejnosti (kostely byly povětšinou zcela zaplněny), excelentní umělecké výkony a nevšední ojedinělý program. Místo festivalu v kulturním životě moravskoslezského kraje je zcela neotřesitelné a úroveň letošního festivalu bude obtížné překonat. Uvidíme, jaké poklady přinese příští, již dvanácté dějství.
Svatováclavský hudební festival 2014
(11. ročník)
1.–28. září 2014 Ostrava, Frýdek-Místek, Hlučín, Kopřivnice, Český Těšín, Frýdlant nad Ostravicí, Dolní Benešov, Bystřice nad Olší, Ludgeřovice, Velká Polom, Třinec, Havířov, Orlová, Bruntál, Paskov, Rychvald, Opava

www.shf.cz

Foto Ivan Korč