Svěcení jara v originálním pojetí má u plzeňského publika úspěch

  1. 1
  2. 2

Slavné a z hlediska dějin hudby přelomové monumentální dílo Igora Stravinského – balet Svěcení jara – má v neobvyklém pojetí choreografky a režisérky Aleny Peškové na svém repertoáru od soboty 16. ledna Divadlo J. K. Tyla v Plzni.

Svěcení jara, které má podtitul Obrazy z pohanského Ruska a je rekonstrukcí slovanského pohanského rituálu, jehož vyvrcholením je obětování mladé dívky bohu Jara, vyvolalo při své premiéře v roce 1913 v Théâtre des Champs-Elysées skandál, v hledišti se ozýval smích, hučení, dupání a pískot. Příčinou premiérové bouře byly novátorské kompoziční techniky, složité rytmické struktury, použité disonance. A rovněž nezvyklá moderní choreografie Václava Fomiče Nižinského, která obrátila naruby principy klasického baletu a vyvolala v Paříži nesouhlasné reakce publika. Onoho premiérového večera byly však v Paříži položeny základy moderního scénického tance i hudební avantgardy. Při dalších uvedeních se již Svěcení jara setkávalo s nadšením a dnes již klasické dílo je nejen slavným baletem, ale snad ještě více se provozuje na koncertních pódiích. Přesto je pro publikum i milovníky baletu velkým svátkem, uvede-li se. Je totiž pro hudebníky extrémně náročné a ne každá divadelní scéna si i vzhledem k náročnosti tanečního provedení může dovolit inscenovat jej v originální verzi.

Stravinskij: Svěcení jara - Michal Kováč (Spoluviník) - DJKT 2016 (foto Pavel Křivánek)
Stravinskij: Svěcení jara – Michal Kováč (Spoluviník) – DJKT 2016 (foto Pavel Křivánek)

Plzeňský balet se rozhodl k odvážnému kroku. Uvést titul v komorním prostředí Malé scény Nového divadla. Samozřejmě za použití nahrávek. Vzhledem k charakteru díla se toto rozhodnutí mohlo jevit jako sporné a riskantní.

Ale plzeňská inscenace ukázala, že Svěcení jara může i na malém prostoru být přitažlivým celovečerním titulem a že i zde může velmi silně vyznít genialita a syrová krása vysoce emotivní Stravinského hudby. Alena Pešková sice vytváří vlastní libreto na hony vzdálené původnímu. Ale provokativní až avantgardní, pro tanečníky extrémně náročná inscenace po choreografické stránce plně reflektuje Stravinského hudbu. Vychází z ní a koresponduje s ní. A proto je také sdělná a divácky zajímavá. Inscenace má vydařený výtvarný rámec. Scéně (Richard Pešek jr.) dominuje zborcené pianino, šňůry jsou napjaté od něj k reproduktorům jako notová osnova, na nich novinové výstřižky a fotografie místo not. Velmi dobře jsou volené i kostýmy (Monika Kletečková a Alena Pešková), které nevtíravě charakterizují jednotlivé okamžiky v samotné inscenaci a přitom dávají celku jednotící ráz.

Stravinskij: Svěcení jara - Martin Šinták (Stravinskij) - DJKT 2016 (foto Pavel Křivánek)
Stravinskij: Svěcení jara – Martin Šinták (Stravinskij) – DJKT 2016 (foto Pavel Křivánek)

Alena Pešková opouští původní dějové a tematické schéma baletu, vytváří zcela nový příběh, který není o Svěcení jara, ale o Stravinském, o umělecké tvorbě, jejím zrodu a jejích dopadech. Na společnost i na umělce samého. Tento syžet je motivován filozofickými úvahami o oběti ve spojení s uměleckou tvorbou. V inscenaci samé se mísí různé časové roviny – budoucnost i vlastní doba Stravinského života. Na jeviště přivádí choreografka Múzu, která vstupuje jako žena z hlediště. V první části inscenace zní nahrávka Stravinského neoklasicistického díla Apollon Musagète. Vlastní Svěcení jara přichází až po částech Prolog a Skladatelův časoprostor, které mají charakterizovat Stravinského tvorbu, život a spojení s Múzou. Svěcení jara je pak jakýmsi divadlem na divadle. Herci hrají hru na svěcení, která je ale stále více pohlcuje, až ztrácejí vládu nad sebou samými.

Stravinskij: Svěcení jara - Martin Šinták (Stravinskij), Jarmila Dycková (Múza) - DJKT 2016 (foto Pavel Křivánek)
Stravinskij: Svěcení jara – Martin Šinták (Stravinskij), Jarmila Dycková (Múza) – DJKT 2016 (foto Pavel Křivánek)

Relativně složité filozofické úvahy, které jsou platformou pro vlastní inscenaci, se v ní projevují někdy i mluveným slovem, které však působí spíše rušivě. Narušuje totiž místy plynulost dějové linky a gradaci hudebního toku. Simultánní citace kritik v několika jazycích mísících se vzájemně do sebe není v Prologu srozumitelná, a brzdí tak rozjezd inscenace. A posléze zbytečná je pauza ve Svěcení jara při rozdělování divadelních rolí členům chóru, v níž tanečníci dostávají cedulky se svými rolemi – soudce, viník, oběť a tak dále. Samotnému rozdělování rolí totiž chybí další logická návaznost a vyústění. Proč a kde se vzal soudce, koho soudí, co způsobil vlastně viník, postavení oběti… Je toho najednou zbytečně moc a během okamžiku se vytratí napětí, které tanečníci svými vynikajícími výkony na scéně vytvořili. Stejně tak jako při náhlém přerušení tanečních orgií při útěku zděšené Oběti, když je hudba v dramatickém bodě přerušena a vygradované emoce uťaty. Představení je velmi efektní, ale efekt mohl být větší, kdyby Svěcení jara nebylo takto rozdrobeno.

Stravinskij: Svěcení jara - Martin Šinták (Stravinskij), Jarmila Dycková (Múza) - DJKT 2016 (foto Pavel Křivánek)
Stravinskij: Svěcení jara – Martin Šinták (Stravinskij), Jarmila Dycková (Múza) – DJKT 2016 (foto Pavel Křivánek)
  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Stravinskij: Svěcení jara (DJKT Plzeň)

[Total: 13    Average: 3.9/5]

Související články


Napsat komentář