Světová operní divadla: Brusel

Historicky nejvýznamnější operní scénou v Belgii je Théatre de la Monnaie v Bruselu. Roku 1697 ho na místě bývalé mincovny (po které nese své jméno) založil Gio-Paolo Bombarda. Tenhle muž vlastně do Belgie operu přinesl. Práce na stavbě divadla trvaly tři roky a podle představ mecenáše umění Bombarda mělo být postaveno nejpřepychovejší a největší divadlo tehdejší Evropy. Dobové zdroje popisují interiér původního divadla jako velkolepý a otevřený. Po obvodu hlediště nebyly žádné sloupy, narozdíl od benátských divadel nebyly lóže od sebe odděleny. 19. listopadu 1700 byla budova otevřena Lullyho operou Atys.

V roce 1819 a pak také roku 1855 byla budova přestavována a její vzhled se od původního velmi výrazně odchýlil. 25. května 1819 se divadlo otevírá po rozsáhlé přestavbě, která změnila zejména podobu interiérů. 21. ledna 1855 však divadlo zničil požár. Prakticky hned po jeho uhašení (na dnešní poměry nevídané) začaly stavební práce na nové budově a po necelém roce (!), 24. března 1856, bylo otevřeno divadlo zbrusu nové .

Budova je zajímavá zejména mohutným průčelím s osmi masivními jónskými sloupy a tympanonem. Vnitřek tympanonu nese velký reliéf od sochaře E. Simonise s názvem Harmonie lidských vášní. Hlediště divadla je nesmírně rozlehlé. Má pět pořadí a nejlepší místa druhého pořadí jsou ještě vysunuta nad místa v parteru, aby diváci seděli blíže jevišti. Výzdoba je postavena na barokních ornamentech a prvcích se silným zlacením. Nejvíce je ozdobena královská lóže (narozdíl od většiny panovnických lóží zde v blízkosti levého portálu). Je přes tři patra vysoká a její balustrádu nesou zlatí andělé. Když se na lóži podíváte pozorně, zjistíte, že působí dojmem bohatě zdobeného barokního oltáře. Tento dojem je patrný vlastně i z kupole nad jevištěm, která tvoří strop a nese jeden z největších dosud používaných divadelních lustrů s 262 žárovkami, který má průměr 4,5 metru a je vysoký více než 5 metrů. Váha lustru je půldruhé tuny. Portál je ozdobený jemným zlaceným ornamentem a nad ním jsou velká zlacená písmena S. P. Q. B. a belgický lev v černém poli se zlatou korunou.

Umělecká historie divadla je ale také velmi zajímavá a bohatá. A ač by se nám mohlo zdát, že dnes už nepatří mezi top operní divadla světa, opak je pravdou. A to nejenom díky tomu, že Brusel je centrem Evropské unie. Ano, i já vnímám Brusel jako komplex administartivních budov pro výkon evropské samosprávy, plný úředníků. Ale jeho centrum a zejména náměstí Grand Place (vlámsky Grote Markt) je neobyčejně krásným příkladem vlámské bekináže a hansovní měšťanské architektury. Také Královský palác stojící na vyvýšenině s názvem Place des Palais, od něhož je budova Theatre de la Monnaie nedaleko, je architektonickým skvostem přístupným veřejnosti. Takže, když nepůjdete do východních částí, kde se rozkládají úřednické čtvrti, potkáte mnoho přívětivých obyvatel tohoto města i krásnou atmosféru jeho historického centra a velkolepé monarchistické minulosti (a většinou žádného úředníka – ti totiž do centra nechodí 🙂 ).

průčelí Královského paláce

Do Bruselu se dá levně dostat z Prahy prostřednictvím letecké společnosti Brussels Airlines, která vznikla zejména za účelem převážení europoslanců, a strávit tam krásný, třeba prodloužený víkend. Je tam co obdivovat a navíc operní divadlo Theatre de la Monnaie přináší špičkové operní inscenace těch nejlepších současných režisérů ve hvězdném mezinárodním obsazení. Můj poslední zážitek je Massenetův Don Quichotte, po inscenační stránce dokonale psychologicky zpracované operní divadlo. Těm, kteří stojí o operní představení na té nejlepší úrovni a mají rádi třeba také historickou architekturu evropských měst, výbornou belgickou čokoládu a pečivo nebo sýry, mohu návštěvu Bruselu, zcela nesprávem zprofanovaného díky statutu největšího soustředění byrokratů na planetě – sídla Evropské unie, přesto vřele doporučit.

www.lamonnaie.be