Světová operní divadla: Teatro Real Madrid

17.2.2010 01:00 Aleš Bráza

Také madridské královské divadlo – Teatro Real má tři životy, podobně jako mnichovská budova opery i drážďanská Semperoper. Třikrát bylo uzavřeno, aby třikrát zase vstalo. Příběh začal v roce 1818, kdy byl zbořen jeho předchůdce Teatro Caňos del Peral. Divadlo, které zažilo slávu španělského dobyvatelského období a hostilo šlechtu v obdobích největšího koloniálního rozmachu Španělska. Demolice v roce 1818, která měla za úkol vytvořit prostor pro stavbu zbrusu nového divadla velikostí srovnatelého s významem tehdejšího koloniálního Španělska, předznamenala dlouhých 32 let plánování, průtahů i vlastní stavby nového madridského operního divadla. Po dokončení bylo divadlo za přítomnosti tehdy mladičké královny Isabely II slavnostně otevřeno Donizettiho Favoritkou. Dostalo název Teatro de la Opera.

Dlouhé období stavby jakoby předznamenalo dobrou pověst divadla. Po celé 19. a začátkem 20. století sbíral tento operní dům pomyslné hvězdičky kvality a postupně stal se jednou z prestižních evropských operních scén. Zejména první uvedení některých Verdiho oper a také oblíbenost tohoto divadla Wagnerem, který velmi rád dirigoval své opery právě zde, a pak také ve dvacátém století Stravinského zaujetí pro toto divadlo, přinesly jeho proslulost. Mimo jiné bylo divadlo Teatro de la Opera také jedním ze tří víceméně pravidelných působišť slavného Ballets Russes.

Divadlo blízko rušného centra Madridu na Plaza de Oriente je zajímavé tím, že není začleněno do bloku budov, ale volně stojící, tvoří jeho dominantu. V průběhu 19. století je Madrid, stejně jako Paříž, Milán a New York, mekkou všech slavných pěvců. Po celá desetiletí je divadlo centrem operního a baletního dění Španělska. Neoklasicistní budova je honosná zejména vybavením interiérů a pověstná nejkrásnější královskou lóží. V roce 1920 se zjistilo, že kvůli průsaku spodní vody do konstrukce budovy začíná být stavba nestabilní. V roce 1925 je nařízeno okamžité uzavření budovy, protože hrozí nebezpečí zřícení. Po dlouhých čtyřiceti letech, až v roce 1966, se budova znovu otevírá pro veřejnost, a to jen jako koncertní sál. Operní produkce se přestěhovaly do mezitím postaveného nového divadla Teatro de la Zarzuela. Ke konci osmdesátých let 20. století se v Madridu otevírá nová koncertní síň Auditio Nacional a do Teatro Real se znovu vrací opera. V roce 1988 je divadlo kvůli rozsáhlé rekonstrukci a dostavbě uzavřeno potřetí, aby se s velkým ohlasem znovu naplnilo diváky v roce 1997. Divadlo se otevřelo operou, resp. zarzuelou Manuela de Fally El sombrero des tres Picos. Rekonstrukce zachovala v interiéru dekorativní zdobnost 19. století. Zvnějšku však byla provedena moderní střešní nástavba a byly dostavěny polyfunkční a provozní prostory. Začal tak obrazně třetí život téhle budovy.

Neoklasicistní budova je honosná zejména vybavením interiérů a pověstná nejkrásnější královskou lóží – stále používanou španělskou královskou rodinou. Hlediště divadla má po rekonstrukci pět pořadí. Zajímavý je poměrně malý počet lóží, kterých je v každém pořadí jen pět na každé straně. Hlediště je poměrně široké a vysoké, takže ve vyšších patrech při sledování inscenací, kde je snížen horní portál, nedohlédnete příliš hluboko. Vnitřní výzdoba je ve slonovinové se zlatými štukami s červeným sametem. Velmi krásné jsou foyery divadla, které působí nesmírně intimním dojmem a jsou situovány spíše jako salony. Tři hlavní foyery Blue Hall, Red Hall a Green Hall jsou opravdu neskutečně příjemné a působí spíše dojmem zámeckých komnat.

Teatro Real v Madridu je druhým nejvýznamnějším operním divadlem Španělska. Spolu s Teatro di Liceu v Barceloně tvoří v současné době na Iberském poloostrově dva nejšpičkověji obsazované operní domy. Stejně jako Teatro di Liceu, ani Teatro Real neprodukuje vlastní operní a baletní produkce. Většina nastudování je v koprodukci s dalšími velkými evropskými operními domy. Sólisté jsou najímáni na jednotlivé série představení. Sbor a orchestr (Orquesta Sinfónica de Madrid) patří k divadlu (orchestr ovšem, jako i v jných významných domech, neslouží jen divadlu). Na programu jedné sezóny je celkem asi 17 operních produkcí, 2 až 3 balety a několik recitálů. Hraje se výhradně v relativně krátkých blocích (3-4 představení od jednoho kusu) s poměrně dlouhými pauzami bez provozu – zhruba jeden týden v měsíci se nehraje. Od ledna 2010 převzal funkci generálního ředitele divadla Gérard Mortier.

divadelní restaurace

Madrid je metropolí v pravém a dobrém smyslu tohoto slova. Krásným městem, které je čisté, vzdušné, plné vody a parků, a které stojí zato navšívit v každém ročním období. Ceny vstupenek jsou na srovnatelné úrovni s ostatními významnými evropskými operními divadly. Objednávání vstupenek přes internet není příliš jednoduché vzhledem k tomu, že servis na stránkách divadla v angličtině je omezený. Pokud máte přehled o operních produkcích v Evropě a nechcete jet do Madridu i za jiným účelem, je vhodnější nalézt si vybrané představení v koprodukčním divadle a navštívit Lodýn, Paříž, Mnichov nebo Berlín, které jsou přece jen dopravně dostupnější. Pokud jste ale milovníky krásné maorské architektury, nesmíte Madrid a jeho Teatro Real vynechat.

www.teatro-real.es

Související články

Komentáře: 7

Anonymous dne 17.2.2010 v 00:25

Truly beautiful! Tyto serie o opernich v budovach jsou docela fascinujici. Kdyz to ctu, tak se skoro na me prenasi genius loci a strasne rad bych tam byl na nejakem predstaveni. Nic neni vylouceno, loni jsem zacal v Evrope (mimo Cesko, kde miluji budovu ND v Praze) v Mnichove a Vidni, treba priste to bude Barcelona. Air Canada planuje prime lety, o to bude rozhodovani snadnejsi.

VT

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
David Skalák dne 17.2.2010 v 07:47

Je to velmi zajímavý seriál, vlastně takto konzistentní pojednání o operních divadlech není souhrnně nikde uvedeno. V odborném tisku vychází seriál pana Horníka, který ale nepříliš důkladně pojednává o historii divadelních budov a spíše se zaměřuje na jejich historický a současný repertoár. Psal jste tu o La Scale i Teatro Real. Protože si myslím, že oba operní domy jsou srovnatelné, dovolím si přeci jenom prezentovat svůj názor. Madridské Real je podle mého názoru akusticky kvalitnější a decentnější výzdoba i nádherné sály ve fojerech mě okouzlují víc. Jezdím tam na konci sézóny, kdy je Madrid krásný, plný vodotrysků a kvetoucích zahrad.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 17.2.2010 v 08:08

Vstupné na představení je příliš drahé, ale pro zájemce jsou v divadle (jako skoro ve všech významných operních domech v Evropě) realizované komentované prohlídky. Stojí za vidění. Salony jsou úchvatné.
nina

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 18.2.2010 v 07:50

O tomhle divadle jsem nic nevědla, znám jen pár nahrávek n DVD. Strašně moc mně zaujal popis interiérů (zejména ty salonky) a určitě se budu chtít v létě do Madridu podívat.
Eva

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Dan dne 18.2.2010 v 09:36

Divadlo stojí za vidění. Doporučuju. Pokud přijedete v létě, můžete navštívit recitál nebo absolvovat komentovanou prohlídku. Nejvíc mě bere prostor schodiště s vysokýmu dórskými sloupy a salony.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 18.2.2010 v 09:36

Já jsem měla možnost se do Teatro Real podívat osobně a věřte, že je skutečně tak krásné, jak pan Bráza píše! Viděla jsme tam tehdy představení koupené z Rossiniho festivalu v Pesaru – La Pietra del paragone. Faktem je, že vstupenky na stání jako ve Vídni nedostanete, ale já vzhledem ke svým možnostem koupila boční galerii… Jaké bylo mé překvapení, když jsem zasedla do hlediště a proti nám bylo velké plátno, na které bylo celé představení přenášeno! Pro boční místa je to skutečně skvělý nápad! Akustika úžasná a já dokonce viděla, s čímž jsem dle popisu muže z předrodeje ani nepočítala! :-D
Některá letní představení, či koncerty jsou promítána na Plaza de Oriente na velkoplošné obrazovky, takže si můžete užít jedinečný zážitek i zdarma!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Dan dne 18.2.2010 v 09:41

Ano, skvělý to počin, který v Madridu, Barceloně, Vidni, Mnichově i Drážďanech diavdla dělají – v létě přenášejí některá představení ven na plátno. Stojí to za to!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.