Na den přesně před dvaceti lety mohli konečně diváci zasednout do pro běžný provoz otevřeného hlediště v té době asi jednoho z nejvelkorysejších architektonických divadelních projektů – do hlediště pařížské opery Bastille. I když tehdejší francouzský prezident Miterrand slavnostně otevřel divadlo již skoro rok předtím, budova byla stále nedokončená a nemohl v ní probíhat regulérní divadelní provoz. Ten začal právě 17. března 1990. A tak se mnou v rámci seriálu světová operní divadla tento týden pojďte na návštěvu jednoho z nejmodernějších operních divadel světa – Opery Bastille.
Futuristicky pojatá budova opery se třemi scénami a hlavním sálem pro 2 700 diváků má čelní fasádu otočenou směrem do náměstí v polokruhovém členění. Její horizontální plocha je rozbita asymetricky umístěným hlavním vchodem ve tvaru divadelního portálu (nad tento hlavní vchod jsou vyvěšovány plakáty, spíše bilboardy, právě hraných představení).
Vertikálně je skleněná zaoblená fasáda rozčleněna sadou jakoby odsazených čtvercových ploch z hliníku. Navzdory své velikosti nepůsobí ve skutečnosti budova nikterak mohutně, neboť je začleněna do celku náměstí tak, že je připojena k traktu starších budov v ulici, směřující ven z náměstí. Celkový dojem z tohoto náměstí tak zůstává ovlivněn hlavně vítězným sloupem umístěným v jeho středu. Budova nemá kruhový půdorys, jak by čelní pohled na exteriér mohl naznačovat. Půdorys je v zásadě obdélníkový a zasahuje hluboko mimo plochu náměstí.

Co je na budově nejzajímavější, je asi vnitřní prostor. Z foyeru, uspořádaného do ochozů kopírujících jednotlivá podlaží hlavního sálu, je nádherný výhled na náměstí Bastilly. Stoupáte-li po schodech, otevírá se vám v každém pořadí jiný a vždy ještě úžasnější výhled ven. Vstoupíte-li do hlavního sálu, padne na vás ohromující pocit z jeho velikosti. Akustika je však velmi dobrá a mnozí pěvci se nechali slyšet, že v Bastille se jim zpívá daleko lehčeji než v newyorské Met. Interiér je laděný osvětlením do chladné modré, kterou zjemňuje hnědá barva exotického dřeva obložení stěn, pohodlná polstrovaná sedadla, visuté balkony a nádherně technicky řešené osvětlení (chybí tu klasický lustr, osvětlení je zabudované v ploše celého stropu) – to vše přispívá k dokonalému estetickému zážitku. Je jedno, zda sedíte v parteru nebo na balkóně. Snad jen místa položená nejvýše u stropu jsou pro pohled na jeviště již příliš vzdálená.

Hlavní sál
Komorní sál zvaný Amfiteátr
Jeviště je obrovské a obsahuje také tři zadní proscenia stejně rozlehlá, jako hlavní scéna. To umožňuje přestavby, kdy nedochází k prodlevám, ale celá stavba nového dějství se na jeviště jednoduše přiveze už hotová. Vede to k tomu, že je možné použít poměrně komplikované stavby dekorací . Inscenátoři toho ve svých produkcích bohatě využívají (postavit celý Montmarte se střechami s komíny nebo naopak čtyřpatrový činžák skoro v reálné velikosti není v tomto rozlehlém jevištním prostoru žádný problém). Při představeních, kdy sedíte na druhém balkoně, skoro 70 metrů nad úrovní jeviště, tyto obrovské dekorace oceníte. Účinkující však vnímáte jako drobné postavičky (skoro loutky), které ale narozdíl od mnoha jiných velkých divadel velmi dobře slyšíte. I přes svou velikost se, jak už jsem zmiňoval, jedná o dokonalý akustický sál. Součástí divadla je tento hlavní sál a pak sál komornější, ve kterém účinkují baletní škola a dětská opera.

V této budově se hraje výhradně opera, výjimečně symfonická hudba nebo koncerty. Opera hraje v blocích. Balet a opera méně náročná na produkci (většinou komornější kusy) zůstaly v Palais Garnier. Odbory, ostatně jako je ve Francii zvykem, mají i v tomto divadle silný vliv. Proto zde poměrně často stávkuje jevištní nebo další technický personál a tak se vám může stát, že uvidíte představení pouze koncertně nebo bude zrušeno úplně. S tím je nutné počítat, avšak i tak návštěva tohoto domu vždy stojí za to. Z Prahy se dostanete do Paříže nebo do její blízkosti hned s několika nízkonákladovými společnostmi. Vyplatí se zůstat několik dní a kromě Opera national de Paris a představení v Bastille nebo Palais Garnier navštívit operní představení třeba také v Theatre du Chatelet nebo divadle na Chámps-Élisées.
Související články
- Světová operní divadla: Metropolitní opera New York (2)
- Světová operní divadla: Metropolitní opera New York (1)
- Světová operní divadla: Valencie
Komentáře: 3
Napsat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni:Před prvním přidáním svého komentáře se musíte zaregistrovat:
- J. Charypar: Útěk novinářských posluchačů už před skladbou je prostě ostuda. Pochybuji, že většina z nich projevila...
- mlady posluchac: Já bych sílu médií, které spoluutváří obecné povědomí rozhodně nepodceňoval. Před Mahlerem, který si...
- vittorio: Pana Přibyla jsme slyšeli v Daliborovi živě několikrát,byl úžasný takový spinto tenor se dnes tady živě už...
- Martin Kovar: „vážná hudba, balet a opera jsou žánry označované za snobské, menšinové“ Klasická hudba...
- erwin: Jen pro přesnost, neboť se obávám jisté dezinterpretace mnou zmíněného – Moji barbaři nebyli míněni...
- Viktor: A to jsem ještě zapomněl na tu diskutovanou sekeru. Škoda, že se Rocc nenechal inspirovat jedním ze slavných...
- Viktor: Tohle já beru. Problém je v tom, že když někdo prohlásí něco, co neodpovídá skutečnosti, výsledek je sice...
- Boris Klepal: Mně skutečně nevadí, že si někdo myslí něco jiného, ale měl by argumentovat a ne překrucovat fakta, pro...
- Tom: Je zvláštní, jak hodně funguje u prostého čtení textu projekce vlastního očekávání a vkládání významů, které v...
- Tom: Víte co, já myslím, že p. Klepal to nenapsal zle, prostě že by to stálo za podrobnější rozbor, možná trochu...
Kauza FOK: Otevřený dopis primátorovi Svobodovi
Otevřený dopis panu Bohuslavu Svobodovi, primátorovi hlavního města Prahy Vážený pane primátore, s obavami...
VíceEdita Gruberová znovu na Pražském jaru
Jiří Bělohlávek převzal Řád britského impéria
Ke změnám na Ministerstvu kultury
Přijde nová neřízená střela?








Jsem velmi ráda. že jste se v tomto seriálu věnovali i moderní divadelní budově (a doufám, že naezpomenete na další moderní divadelní budovy, které mohou právem nést přívlastek Světové).
Tuto budovu jsme si oblíbila až časem. Když jsem jí navštívila poprvé asi před deseti lety zdála se mi volba místa pro divadlo takového významu nevhodná. Náměstí na rozhraní dvou čtvrtí, kde končí vnitřní Paříž. Okolo squatteři, posprejované stěny. To už tenkrát patřilo ke koloritu. Uvnitř mnoho problémů (od odpadávajících obkladů, po rozbitéá světla). Inu tak obrovská investiční akce a příznačný francouzský přístup ke stavění na budově zanechal stopy.
Svůj názor jsem si poopravila před dvěma lety. Fasáda vyčištěná, vnitřní interiéry jako nové. Jen ti squatteři a street mládež zůstali.
Sál má podle mého soudu dokonalou akustiku a je radost tam slyšet zahraného Mozarta i Devátou. Proto tam jezdím ráda.
Všem doporučuji tuhle budovu navštívit. Je to legenda a pomník Francoise Mitteranda, ale v tom dobrém slova smyslu.
Sylva
Mne sa budova nepaci, je natolko rozlehla ze ztraca esprit. Nakolko v nej uvadzaju aj komorne kusy (trebas aj Mozarta), ktore nie su pre tak obrovsky priestor vhodne.
Poloha byla zvolena s ohledem na stavební pozemek, ale pravda je skutečně taková, že budova stojí na samé hranici vnitřní Paříže a místní mládež ji využívala jako plochu pro sprejerské výtvory a skate. V letech 2007-08 bylo opláštění budovy opraveno a odstraněny i některé problémové záležitosti v interiéru (odpadávající obklady ze schodišť, špatně ukovené žulové obložení v atriu,…).
Nyní se mi budova zdá jako "konečně" dokončená. Hlavní divadelní sál je skutečně krásný a má velmi dobrou akustiku.