Svjatoslav Richter o sobě a o hudbě (37)

  1. 1
  2. 2

Deníky o hudbě (18)

1. 1. 1980 Moskva. Nahrávka 
Janáček: Taras Bulba, dirigent Václav Talich
Vztah, který mám k tomuhle výjimečně expresivnímu dílu a přání podělit se o ně s jinými hudebníky mě často přemáhá a někdy to až překračuje míru. Ale nejsem si jist, jestli se dá něco takového sdělit a jestli bych svého cíle dosáhl. Vždycky mě ujišťují svou radostí, ale já mám podezření, že se tak často děje z nesmyslné úcty, kterou projevují mně, zatímco by v zásadě můj návrh, že jim to dílo zahraju, nejraději odmítli. Jistě ta trojí smrt při prvním poslechu posluchače svou drsností téměř k nesnesení odpuzuje, to vystižení gogolovské atmosféry je zcela jedinečné a jde pod kůži.

6. 1. Velký sál konzervatoře. 100. výročí narození Nikolaje Medtnera
Nikolaj Medtner: Dvě skladby pro housle a klavír, Eduard Grač. Písně na texty Puškina, Tutčeva, Goetha a Lermontova. Galina Pisarenko, Ludmila Simonova, Sergej Jakovenko, Alexej Maslennikov, u klavíru Jevgenij Světlanov
Světlanov zbožňuje ruskou hudbu. Jeho způsob hry nese pečeť toho, čemu se říká „ruský styl“. Nevím jistě, co to znamená, protože si myslím, že svůj styl má každý skladatel, a zvlášť každý ruský skladatel. U Světlanova je to něco mezi Borodinem, Musorgského „Velkou bránou kyjevskou“ a sytě masivním Čajkovským, všechno je monumentální a vzdálené průzračnosti Rimského-Korsakova nebo Skrjabinově beztíži. Světlanov je velmi nadaný, ale převzal bohužel tuhle zvláštnost od Nikolaje Golovanova, který není nijak kultivovaný hudebník. Přesto při vzpomínkovém koncertu za Nikolaje Medtnera sestavil velmi zajímavý program a osvědčil se – nikoli poprvé – jako vynikající klavírista. Škoda, že od něj nezahrál nic pro sólový klavír, určitě by se mu to velmi podařilo. Medtner napsal spoustu krásných a mistrovských písní. Myslím, že písně na Puškina jsou vůbec vrcholem jeho tvorby.

8. 1. Velké divadlo. 70. narozeniny Galiny Ulanovové
1) Velká balerína, 2) Čajkovskij: Louskáček. Vladimir Vasiljev, Jekatěrina Maximova, dirigent Alexandr Kopylov
Proč bych do toho nenáviděného divadla nešel, když se tam slaví takovéhle jubileum a dostal jsem pozvánku do „carské lóže“? Přes mé chabé nadšení pro tohle „špičkové umění“ se přece nemohu pro tak výtečnou umělkyni nenadchnout. Pamatuji se na Giselle, v níž byla skutečně božská. S jejím pojetím Julie prostě nesouhlasím. Místo mladého děvčete, které šílí láskou, je jen obyčejnou bohyní. Ale nesuďme. Je velká mezi velkými, zapějme jí chválu! Louskáček byl tohoto večera naprosté nic, jistě „comme il faut“, ale bez velkého zjevení. Režie právě tak. Vánoční stromek v nějakém mládežnickém klubu nebo ve škole by se k tomu hodil víc.

9. 2. Vzpomínkový večer na Borise Pasternaka k jeho nedožitým 90. narozeninám. Nahrávky
Skrjabin: Sonáta č. 3 fis moll, Vladimir Sofronickij. Sonáta č. 6, S. R.
Pasternak horoval pro Skrjabina. Mimochodem, v jedné ze svých knih píše, že prožil vznik Třetí symfonie posloucháním pod oknem a zažíval při tom božské nadšení. Třetí sonáta byla kdysi ze všech nejznámější a pod prsty Sofronického to byl příklad ideální interpretace. Šestou mám zvláště rád, a přesto jsem ji hrál celkem jen dvakrát. Je to tajuplné, nocí naplněné dílo…16. 2. Moskva, Komorní hudební divadlo
Stravinskij: Život prostopášníka, dirigent Anatolij Levin, režie Boris Pokrovskij
Tuto operu jsem poznal prostřednictvím nahrávky, ale pak jsem viděl představení v Londýně v Malém sále Covent Garden; dnes v Moskvě se s ní tedy setkávám potřetí. Je to jako dílo dokonalost sama a svojí formou a geniální lehkostí mi připomíná Mozartova Dona Giovanniho. Opakuju, že se s ostatními Stravinského díly nedá srovnat. Jedním z nejsilnějších momentů je v ní duet otce a dcery v posledním dějství (ve dvou tóninách). Obrovská hloubka, a přitom je to úžasně prosté.

17. 2. Nahrávka
Josef Suk: Asrael, dirigent Václav Talich
Jak často už jsem tu nahrávku slyšel, a pokaždé mě hluboce dojme! Tohle je opravdový dirigent.

31. 3. Nahrávka z koncertu v Šostakovičově škole
Prokofjev: Čtyři skladby, op. 32, č. 1 (Tanec), Čtyři skladby, op. 4, č. 4 (Suggestion diabolique), Prchavé vidiny, op. 22, č. 3 a 4. S. R.
Jako už často, musel jsem si poslechnout pásek z nedávno odehraného koncertu. Musím posoudit kvalitu a to je protivná povinnost, která zabíjí lásku k hudbě. Vždycky jsem techniku nenáviděl a ona mi bohatě odplácí. Působíme na sebe jako kontraindikace a hudba to odnáší.

5.–6. 4. Velikonoční večer (po večeři nahrávka)
Wagner, výňatky z Parsifala (Předehra, Zázrak Velkého pátku), dirigent Wilhelm Furtwängler
Nevím, jak mám o tomto výtvoru Wagnerovy geniality psát. Tady už se ohlašuje impresionismus, a přece zůstává sám sebou (Zázrak Velkého pátku). A co se dá říci o předehře? Nic. Je to zkrátka pravda.

9. 4. Velký sál konzervatoře
Prokofjev: Klavírní koncert č. 5 G dur, op. 55. Vladimir Viardo, dirigent Dmitrij Kitajenko
Slyším dnes Voloďu Viarda poprvé. Moc se o něm teď mluví a panují dohady, že bude Gavrilovovou konkurencí. Hraje Prokofjevův 5. koncert úplně jinak než já. Nepochybně má talent. Líbí se mi a v tomto koncertu je, myslím, přesvědčivý, hraje ho ravelovsky a ne bez elegance. Zato Kitajenko je naprostá katastrofa, při dirigování snad spí.

10. 4. Hostování Maďarské národní opery ve Velkém divadle
Verdi: I Lombardi alla prima crociata, dirigent Ferenc Nagy
Maďaři nám nabídli vynikající a korektní provedení této opery. Dosud jsem ji neslyšel. Líbilo se mi všechno a přesvědčilo mne to: výtečná hudba, jako u Verdiho vždycky (on je skutečně roh hojnosti), zpěváci, orchestr i režie. Scénickou výpravu tvořily promítané Giottovy fresky, bylo to zajímavé a neobvyklé. V Maďarsku je spousta talentů. V Budapešti jsem hodně viděl a slyšel a vždycky přeskočila jiskra. Jejich operetní divadlo je podle mě nejlepší v Evropě. A včera večer jsem ještě viděl skvělou, originální a odvážnou inscenaci Shakespearovy veselohry Dobrý konec vše napraví.

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář