Svjatoslav Richter o sobě a o hudbě (41)

Deníky o hudbě (22) 

8. 1. 1983 U Olega Kagana. Nahrávky
Purcell: Skladby pro cembalo, Gustav Leonhardt; Debussy: Preludium k Faunovu odpoledni, dirigent Ernest Ansermet; Stravinskij: Capriccio, Stravinskij u klavíru, dirigent Ansermet; Liszt: Polonéza E dur č. 2, S. Rachmaninov; Johann Strauß: Na krásném modrém Dunaji (ve strašlivě těžké úpravě), Josef Lhévinne; H. Wolf: Rozloučení, D. Fischer-Dieskau a S. R.
Oleg si sestavil program sám, velmi zajímavý a rozmanitý. Purcell: Noblesní a elegantní začátek. Debussy: Ansermetova velkolepá interpretace. Nesrovnatelná krása. Stravinskij ve vlastním provedení. Kdy budu konečně tohle úžasné dílo hrát? Už jsem dvakrát zkusil se ho naučit, ale nešlo to. Liszt: Rachmaninovova interpretace se mi nelíbí, moje koncepce tohoto díla je úplně jiná. J. Strauss: Brio, viruozita, cirkus. Živá nahrávka; šílený úspěch pro Lhévinna.

12. 1. Zase poslech nahrávek.
Händelovy suity: č. 11 d moll A. Gavrilov; č. 14 G dur a č. 16 g moll S. R.; Liszt: Polonéza E dur, S. R. (v Praze); Chopin: Etudy, op. 10, č.  1, 3, 4, 10, 11, 12, a op. 25, č. 23 a 23; S. R. (v Bukurešti)
Händel: Docela přesné a akademické, ale ne suchopárné. Liszt v Praze: Šťastná doba, kdy jsem se seznámil s Juliem Katchenem a jeho paní Arlettou. Vzpomínám si, že jsem slyšel jeho velmi krásný koncert. Z jakéhosi důvodu se Arlettě strašně líbilo, jak jsem hrál Lisztovu Polonézu a chtěla ode mě tuhle desku na památku (desku, která ještě oficiálně neexistuje). Kde jsou tihle přátelé dnes? A všichni ti, co se ke mně v Praze tolik hlásili? Už je nikdy neuvidím… Chopin v Bukurešti: Myslím, že to byl dobrý koncert, ale nehodí se na desku. Tohle už vím dávno.21. 1. Televizní přenos
Dvořák: Klavírní  kvintet A dur, op. 81, Borodinovo kvarteto a S. R.
Podivuhodné kvality tohoto díla je zbytečné zdůrazňovat. Brahms si tohohle skladatele tolik nevážil pro nic za nic. Brucknera rád neměl, ale v tom se ohromně mýlil.

24. 1. Nahrávka
Chopin: Balada g moll č. 1, Etudy, op. 10 a 25, Polonéza a Andante spianato; dirigent Kiril Kondrašin, S. R.
Ani nevím, odkud jsou tyhle nahrávky, ty skladby jsem hrál tolikrát… A nevím, proč jsem vybral zrovna tuhle desku, určitě na přání přátel, kteří se u mě sešli a kupodivu mě pořád chtějí slyšet. Citát z moskevské konzervatoře: „Kdy už konečně přejde tahle richterovská móda?“ To bylo před pětadvaceti lety.

28. 1. Nahrávka
Dvořák: Klavírní koncert g moll, S. R., dirigent: K. Kondrašin (Londýn)
Má londýnská nahrávka Dvořákova koncertu má spoustu chyb… a nejen mých. Nevím, čím to je, jestli za to mohl Londýn, kde se nikdy necítím dobře, indiferentnost a konzervativnost Londýňanů, kritici, kteří se rozhodli, že je tohle Dvořákovo dílo – jako podle nich ostatně i Chopinova Polonéza a Andante spianato – špatná hudba?

29. 1. Nahrávka
Beethoven: Sonáta c moll, op. 111, S. R.
Přece jen bych řekl, že jsem občas hrál tuto sonátu celkem slušně. Mezi všemi jejími nahrávkami, které kdy byly pořízeny, se ale nenajde dobrá ani jedna. S nahrávkami je tomu tak skoro vždycky a vždycky mě to velmi zklame.

31. 1. Nahrávka
Debussy: Jeux, dirigent Pierre Boulez
Poprvé, a moc jsem to nepochopil. Možná jsem byl nesoustředěný? Nebo za to může… Boulez?11. 2. Nahrávka
Bizet: Arlésanka, 1. a 2. suita, dirigent Roger Désormière
Samozřejmě to musí být dobré, když se dirigent jmenuje Désormière! (désormais – budoucí) Skutečně jedinečný. A když je to navíc ještě (dobrá) francouzská hudba!

Konec února, Vídeň, Konzerthaus
Stéphane Grappelli, jazzové housle
Čistě zábavný koncert. Ani jsem nejdřív nechtěl jít. Grappeli je ve svém oboru velký umělec, současně originál a nebere sám sebe příliš vážně. Všechno je to velmi veselé a zábavné. Brilantní jazzová hudba, jakou jsem přirozeně hned zase zapomněl.

Březen, Vídeňská státní opera
Verdi: Rigoletto. Gilda: Gruberová, Rigoletto: Bruson, dirigent Riccardo Muti
Premiéra ve vídeňské opeře. Nemyslím, že bych už někdy viděl a slyšel něco tak příšerného, a to přesto, že Muti víceméně respektoval Verdiho tempové údaje (a publikum ho za to vybučelo). (Pardon, málem jsem zapomněl na jednu výjimku, na scénu bouře, kterou hrál nepřípustně rychle). Zpěváci, všichni nadaní nesporně krásnými hlasy, zpívali s tak nepatrným výrazem a citem (hlavně Gruberová), že (geniální) dílo úplně ztratilo na významu, ale vysoké tóny byly odměňovány nadšeným aplausem. Po úchvatném charakteru opery ani stopa. Bruson je Rigoletto toho nejběžnějšího druhu, jakých už jsem viděl stovky. Vévoda (Franco Bonisolli) je prostě hlupák. A režie (Sandro Sequi)… nelze si představit zaprášenější a průměrnější. V druhém obraze vlevo měsíc tak jasný, že se Rigoletto ani se zavázanýma očima nemohl zmýlit; a vpravo najednou druhý bledý měsíc. A tak i všechno ostatní. Skutečný zlý sen. A nejhorší bylo publikum! Řvalo tak, že překrývalo hudbu, chovalo se jako horda vyšinutých a mělo z toho ještě potěšení. Už scházel jen kulomet. Muti ty ovace triumfálně přijímal, a Maazel mi hrdě předvedl svou ředitelskou kancelář (teď je tam ředitel). Jak je to všechno odporné. Na zdraví a dobrou chuť!

29. 3. Paříž, nahrávka
Rimskij-Korsakov: Koncert cis moll; Glazunov: Koncert č. 1 f moll; S. R., dirigent K. Kondrašin
Nové setkání s mými „předpotopními“ deskami, které jsou dnes považovány za „technicky“ nedokonalé – a co desky Slezakovy, Něždanové, Šaljapina??
Rimskij: Tady je chyba: špatné akcenty v závěrečných oktávách v Des dur… zbytek není zrovna špatný.
Glazunov: Obtížné dílo. „Proč to hrajete?“ ptali se mě často. Zaprvé proto, že se mi líbí, a potom proto, že je velmi glazunovské, komponováno v kuse a má zcela vlastní styl (trochu jako „Anna Karenina“ v první větě a s baletní atmosférou ve druhé). Je to velkolepě uděláno (na rozdíl od Houslového koncertu, který kvůli jeho eklekticismu rád nemám). Naneštěstí Kondrašin téma druhé věty dost neodstínil, ale jinak je ta nahrávka velmi uspokojivá.

31. 3. Nahrávka koncertu Aldeburghu
Rachmaninov: Études-Tableaux, op. 39, č. 3 fis moll, č. 4 h moll, S. R.
Etuda fis moll z Études-Tableaux, op. 39, je jedna z mých zamilovaných. Ty divoce porostlé svahy, ty vodopády s ledovou tříští jsou jakoby z jednoho vdechnutí inspirace. A to zabrzdění v posledních taktech… tato nádherná etuda předjímá Prokofjevovo klavírní umění, týká se to ostatně celých Études-Tableaux (konstatování, které by Prokofjeva rozezlilo). Jeden starý blázen mi po poslechu Etudy h moll řekl: „Představuju si, jak před Velkou revolucí opouštěli aristokrati Francii (pochopitelně v kočárech) a v jakém byli duševním rozpoložení.“

2. 4. Nahrávka
Wagner, 3. dějství Parsifala. Parsifal: Peter Hofmann, Gurnemanz: Kurt Moll, Amfortas: José van Dam, dirigent Herbert von Karajan
Karajanův výjimečný úspěch. Projevuje tady takovou naléhavost… Jako by tu hudbu dirigoval sám čas. Všechno je tak hluboké a zároveň jasné. Hlavně předehra a zázrak Velkého pátku, až k posledním harfovým tónům, které mají zabránit nezasvěceným v cestě k zakázanému. K mystériu přispěli intenzitou zpěvu všichni tři sólisté. Jakých výšin dokáže Karajan dosáhnout! Dík za takové třetí jednání! To byl pravý Wagner.

27. 4. Bavorský rozhlas (studio), záznam koncertu
Rachmaninov: Études-Tableaux, op. 33, č. 5 es moll, op. 39, č. 9 D dur, Vladimir Horowitz; Études-Tableaux, op. 39, Olaf Dressler
Na této nahrávce je už Horowitz starý a citelně méně ve formě. Jeho hra je nesnesitelně manýrovitá, nečistá, povrchní, nedbalá a banální; s tím se nedá nic dělat. Publikum v Carnegie Hall mu vzdalo triumfální hold. Olaf Dressler nahrál Études-Tableux kompletně. Raději o tom pomlčím.

5. 5. Vídeň, před odjezdem u Lízy Leonské, nahrávka
Chopin, 13 z Preludií, op. 24, S. R.
Toho rána u Lízy Leonské jsem se seznámil s Andreasem Lucewiczem, který právě přijel a vezme mne svým vozem až k běloruské hranici. Na rozloučenou jsme přehráli tuhle desku. Mohli jsme udělat něco lepšího, atmosféra má v sobě něco skoro oficiálního, co se k téhle hudbě nehodí…
Byl jsem nesoustředěný a spíš jsem pozoroval, jak poslouchají ostatní. To se mi stává často, a proto je lepší poslouchat o samotě, v jiné místnosti. Každopádně znám tu nahrávku důkladně a nemůžu říct, že bych v ní narazil na příjemná překvapení. Za čtvrt hodiny na to jsme se u auta rozloučili a já odjížděl se svým novým přítelem přes Slovensko a Polsko, kde jsme zažili nervák, protože jsme nemohli najít benzinovou pumpu. Ale jakýsi dědeček nám nakonec pomohl.10. 5. Moskva, nahrávka
Debussy: La Mer, dirigent: Roger Désormière
Jak často už jsem tuhle desku slyšel (nejméně stokrát), a pokaždé mám dojem, že je to poprvé. Je mimořádně zdařilá. Už to, že může technika zachytit inspiraci, je zázrak! Neznám krásnější desku. K interpretaci není co říci. Je jedinečná. Roger Désoermière!!

11. 5. Nahrávka
Britten, 2. dějství Alberta Herringa, dirigent Benjamin Britten
Začal jsem „pracovat“ na Herringovi, který má být uveden příštího prosince. „Poslechová práce“ spíš pro zábavu. Kvalita nahrávky je mimo diskusi. Protože diriguje Ben, je jisté, že je na nejvyšší úrovni. Totéž bych chtěl říci o Peteru Pearsovi… A to zajímavé přenesení z jednoho kouta Francie do Anglie. Detaily jsou fantastické a všechno je neobyčejně zábavné a veselé. Je to komická opera století!

12. 5. odpoledne, nahrávka
Britten, 2. dějství Alberta Herringa, dirigent Benjamin Britten
Pokračování mé „pracovní zábavy“. Lesní roh nasadí rázem slavnostní atmosféru a při opakování ji ve stále nových harmoniích vyvolává v paměti. Použití harmonií z Tristana, to je duchaplný hudební nápad… A zahajovací řeč Lady Bilowové, která se nadouvá jak balon… A pak noční hudba doma u Herringa… Ale nač to všechno vypočítávat!!!

12. 5. večer, zkouška doma
Britten, 1. obraz 1. dějství Alberta Herringa, u klavíru Vladimir Siva
První pokusy, příprava inscenace za nejprve pasivního (tak tomu bývá napoprvé vždycky) vedení Jurije Borisova. Umělci Hudebního komorního divadla (Sokolenko, Lemeševová) mají talent. Také Emma Sarkisjanová z Němirovičova divadla je tady. Všichni se snaží, což není snadné. Nálada je přátelská a příjemná. Mladý Siva u klavíru se osvědčil jako velmi dobrý a sebejistý hudebník. Napoprvé to jde velmi dobře. Ale hlavní je, aby to bylo zajímavé! Dnes se můj byt proměnil ve zkušebnu opery s jejími vlastními zákony. Pro Alberta Herringa všechno!

14. 5. Nahrávka
Britten, Albert Herring, 1. dějství. Peter Pears, dirigent Britten
Poslechl jsem si ho znovu, tentokrát ve společnosti Olega Kagana a Nataši Gutmanové, pro ni to byl první kontakt s touto hudbou. Byl to nápad mladého režiséra Hudebního komorního divadla Jurije Borisova uvést operu při „Prosincových večerech“ v Puškinově muzeu. Je takříkajíc iniciátorem celého podniku. Přizval svého přítele, dirigenta V. Sivu z Leningradu.
Siva nám připadal jako malé dítě. Co z toho všeho povstalo, to je jiné téma.

29. 5. Gorkij, orchestrální zkouška v koncertním sále Kremlu
Ravel: Tzigane, Oleg Kagan, dirigent Israel Gusman
Jel jsem do Gorkého nastudovat Ravelův Koncert pro levou ruku za Gusmanova řízení. Při koncertě účinkuje také Oleg Kagan, hraje Tzigane, já ho poslouchal v zákulisí. Pokaždé tohle dílo hluboce vychutnávám, i když je to jen letmé – je to příliš krátké. Oleg hrál výtečně.

4. 6. Moskva, zkouška doma
Händel, árie ze Samsona; Purcell, árie z Krále Arthura; Brahms, Óda Sapfó. Erik Kurmangalijev (Ninin žák, u nás byl poprvé, vůbec na něm není znát vzrušení, jako by o nic nešlo), u klavíru S. R.; Debussy: Fantazie pro klavír a orchestr; Ravel: Koncert pro levou ruku, S. R., druhý klavír Vladimir Skanavi
Slavnostní atmosféra. Už se to spíš podobá koncertu než zkoušce. Mnoho hostů. Nejdřív zpívá neobyčejný člověk a zpěvák neobyčejným hlasem tři hořká díla. Pak přijdu na řadu já s Dimou Skanavim na dvou klavírech. Zdá se, že se večer vydařil a všichni byli spokojeni.

5. 6. Večer na rozloučenou před odjezdem na turné, zkouška doma
Debussy: Fantazie, Ravel: Koncert pro levou ruku, S. R. a V. Skanavi
Opakování včerejšího večera, ale bez Kurmangalijeva. Vybraní hosté a krásný program. Nině se nezdá vhodné, abychom zvali studenty (Sivu, Borisova), když je přítomen někdo z vedení konzervatoře. Já její názor vůbec nesdílím. Všechno běželo, jak má, a za dva dny budu tento program hrát v Gorkém, jestli jsem ho už nehrál. Ano, už jsem ho hrál.

(Pokračování)
Přeložila a připravila Vlasta Reittererová
Foto archiv