Svjatoslav Richter o sobě a o hudbě (48)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Deníky o hudbě (29)

 

Svjatoslav Richter (foto archiv)
Svjatoslav Richter (foto archiv)

12. 6. 1990, Volksoper Vídeň
Johann Strauss: Cikánský baron
Kdysi jsem Cikánského barona viděl v Oděse při hostování operety z Krakova. Nadchla mě píseň Safi (existuje nádherná nahrávka s Elisabeth Schwarzkopfovou) a vůbec celé představení. Tentokrát se nadšení nedostavilo (i když jsem přesvědčen, že tohle představení bylo mnohem lepší), ale nebyl jsem ani zklamán.
Doba se zkrátka změnila.

Moskva, nahrávka
Franz Schreker: Vzdálený zvuk
Když jsem dostal před patnácti lety darem partituru, byla pro mě tahle opera zjevení, doslova jsem se v té smyslně dusné, vášnivé hudbě utápěl. Doprovázela mě celý život. Znám z ní každou notu a udělala ze mě jiného člověka… Neustále jsem o ní snil a samozřejmě ji dokonale chápu.
Dnes mám nahrávku z… Hagenu. Je jen velmi průměrná a mým očekáváním vůbec neodpovídá. Opakuje se v ní pořád stejná chyba: Orchestr, základ celé téhle opery, je málo slyšet, tempa jsou přehnaná, zvuk je špatně vybalancovaný. Nuže, poprvé to dílo slyším! Kde to jsem? Ale to nejsem já.

Čajkovskij, Barkarola (nějaký mladý klavírista); Květinový valčíkLouskáčka, dirigent Jurij Těmirkanov
Náhodou v televizi. Mladý klavírista hraje Barkarolu, sentimentálně, a nebere ji dost vážně (buď moc pomalu, nebo moc rychle, to už si nevzpomínám).
Valčík z Louskáčka. Nechci šťourat, ale schází tomu poezie a tajemno, když se ozve téma v lesních rozích. Těmirkanov je zlý člověk.

Nahrávka z Ulmu
Liszt: Polonéza E dur, Scherzo a moll, Nuages gris, Consolation E dur č. 6, Uherská rapsodie č. 17, Skladba pro klavír Fis dur, Mefistova polka, Mefistův valčík č. 2, S. R.
Už jsem tu nahrávku jednou slyšel. Můj dojem z ní je stále týž, jestli ne horší. Polonéza je jaksi nehotová a to je škoda, protože je to skvělé dílo. Drobné Scherzo není dobré kvůli… skokům, Nuages gris kvůli nevyrovnanému tremolu. Consolation také není tak snadná skladba, jak by se napoprvé zdálo. Rapsodie je o něco lepší, i když je dost divoká. Skladba pro klavír… Mefistova polka je velmi těžká a ještě se musí hrát „elegantně“. Druhý Mefistův valčík není nijak surový, a přece se mi nedaří dát do něj dost citu. Ajajaj…

Velké divadlo
Rimskij-Korsakov: Zlatý kohoutek; Carevna: Elena Brilova, dirigent: Jevgenij Světlanov Po třetí na představení téhle kouzelné „pohádky“ (Oděsa, hostování ze Saratova a Moskva). Znám ji moc dobře a hudbu i libreto mám velmi rád. Po hudební stránce ji Světlanov nastudoval přesně a uspokojivě (možná i víc), ale režisér a výtvarník dělali všechno pro to, aby dílo znehodnotili: pořád tytéž nesmysly a schválnosti.
Carevnu zpívá Elena Brilova a vyrovnala se s tou neobyčejně těžkou rolí dobře. Pokud jde o ostatní zpěváky… raději nevzpomínat.

Televize
Film o Kyrilu Kondrašinovi (dirigentovi, který opustil Sovětský svaz. Hodně jsem s ním hrál).
Už jen to, že se v televizi objevil film o Kondrašinovi, je pro naši zemi dobrým znamením. Kdo by si pomyslel, že to někdy bude možné. Dozvídám se, že Kyril ukončil dirigentskou kariéru Mahlerovou 1. symfonií. Film není špatný, ale mnohé je v něm tendenční (plány turné na policejní stanici nebo telefonní budka, ze které oznámil, že zůstane v Holandsku) a to kvalitu snižuje.

19. 8. televizní přenos z Velkého divadla
Jubileum Vladimira Vasiljeva
Můj Bože, jak já nenávidím jubilea! A balet nemám rád! Je to takové ubohé umění: Když je dobrá hudba, nesnese s ní jeviště srovnání; jen když je hudba průměrná, může balet jakž takž obstát. Vladimír Vasiljev je přirozeně vynikající tanečník, Káťa Maximová také, ale vůbec pro mě nebylo potěšení je vidět.
Zůstali jsme až do konce. Nina Dorliac jásala. Nekonečné ovace. Pan ředitel Velkého divadla si nenechal ujít, aby celou oslavu nekorunoval svou přítomností (jmenuje se Grigorovič, kdyby si někdo nemohl vzpomenout).

Liszt, Etuda f moll, Jevgenij Kissin
Je vzdělaný, dobře hraje, nevrhá se do moře po hlavě. Možná, že do něj nikdy neskočí?

27. 8. Moskva, CD nahrávky
Mozart: Sonáta C dur KV 309, Variace na La belle Françoise, Sonáta G dur; Weber: Sonáta č. 3 d moll; Mendelssohn: Variations sérieuses; Liszt: Sonáta h moll, S. R.
Tyhle nahrávky slyším podruhé; poprvé to bylo s Olegem v San Remu. Mozartova Sonáta C dur je docela dobrá, ta mi ostudu neudělá. Variace mohly být elegantnější, ale… přesto. Slyšet Sonátu G dur je potěšení.
Weber: Posluchačům se to líbilo, mně moc ne (mluvím o interpretaci). Je to úplně svébytná skladba a já ji mám moc rád.
Mendelssohn: v náladě a technice vynikající.
Liszt! Tentokrát velké zklamání, ach jo. Tak to dopadne, když se to poslouchá dvakrát. Možná že se prostě ta skladba ani líp zahrát nedá?

11. 9. Kazeta s posledním interview Olega Kagana v Německu
Mozart: úryvky houslové sonáty (se S. R.) a kvintetu
Strašlivý, žalostný dojem. Olegovi se mluvilo moc těžko; scházel mu kyslík a německá slovíčka. Proč ho museli tak týrat? Chápu, že ten koncert chtěl bezpodmínečně hrát (byl to jeho poslední), ale to interview ho vyřídilo. Navíc tam určitě bylo spousta lidí a neklid kolem… A nikdo ho nebránil.

Svjatoslav Richter (foto archiv)
Svjatoslav Richter (foto archiv)

17. 9. nahrávka
Szymanowski: Koncert pro housle č. 1; Wanda Wilkomirska, dirigent Witold Rowicki
Tenhle koncert si Oleg přál hrát a slíbil mi to, a už si ho nikdy nezahraje. Dnes jsme ho doprovodili na Vaganovský hřbitov. Takový je život…
[Oleg Kagan zemřel 15. 7. 1990 v Mnichově]

10. 10. nahrávka
Prokofjev: Koncert č. 1 pro violoncello a orchestr; Mstislav Rostropovič, dirigent S. R. (premiéra ve Velkém sále konzervatoře 1952)
Dneska se tomu říká „symfonický koncert“. Třetí věta velmi doplatila na přepracování, ke kterému dal podnět ten (skoro velký) cellista, jemuž je věnován. Nikdy mu to neodpustím.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář