Svjatoslav Richter o sobě a o hudbě (49)

  1. 1
  2. 2

Deníky o hudbě (30)

Svjatoslav Richter (foto archiv)
Svjatoslav Richter (foto archiv)

29. 1. 1992, Bordighera, CD nahrávka Stradivarius, natočeno v Tours
Bach: Sonáta č. 2 C dur, č. 4 D dur, č. 5 c moll, S. R.
C dur: Škoda té malé chyby v levé ruce v Preludiu. Fuga je čistější než na nahrávce z Castelfranka. Vcelku to není zlé.
D dur: První věta mohla být lepší, ale druhá věta a fuga jsou dobré.
Sonáta d moll: Tady je cítit práce. První věta je nudná, v druhé je moc úsilí, třetí je nudná, čtvrtá mnohem lepší. Dohromady je to spíš dokument než interpretace, což je pochopitelné, protože jsem tyhle skladby 35 let nehrál. Tak to dopadne, když se po takové dlouhé pauze hned nahrávají. Působí to, jako kdybych hrál z listu. Co s tím?

31. 1. CD nahrávka Stradivarius, nahráno v Tours
Bach: Capriccio E dur, čtyři dua, Italský koncert F dur, S. R.
Tady hraju jako žáček, horlivě, ale bez umění. Je to pokus, jak hrát Bacha. A já jsem žáček. A myslím si, že to tak má být. Třeba ten žáček bude jednou hrát dobře.
Capriccio: Takhle ne… Dua: Opatrně a usilovně. Italský koncert. První věta: vůbec ne tak, jak by to mělo být. Druhá věta: ujde to. Třetí věta: taky.
Opravdu o té desce pochybuji. Je to kompromis, který jsem v Tours přijal s ohledem na poměry.

21. 2. Jouques, Notre Dame de Fidélité
Bach: Suita pro violoncello sólo č. 3 C dur, č. 5 c moll. č. 6 D dur; Natalia Gutman
Bachova „taneční hudba“ zazněla toho večera za slavnostních, náboženských okolností. Nataša tentokrát není v dobré kondici. Je očividně unavená těmi všemi vzrušeními, která na sebe vzala (z velmi ušlechtilých motivů také kvůli Olegově památce). Neschvaluju jí to. K tomu má pořád bolesti, problémy s rukama. Musí bezpodmínečně začít žít jinak, jinak nevím, jak to chce vydržet. Třetí suitou mě přesto dojala. Zbytek hrála s námahou. Jeptišky poslouchaly za mřížemi.

28. 2. Arles
Britten: Suita g moll č. 1 pro violoncello sólo; Natalia Gutman
Poslouchal jsem v zákulisí v improvizované šatně, protože jsem na tom koncertě účinkoval také. Poprvé jsem se při tom díval do not. Je to velmi zajímavá skladba a pochopitelně příšerně těžká. Nataša ji zvládla bez problémů. Ale… je toho mnoho, s čím bych nesouhlasil. Mám dojem, že je tempo v třikrát opakované pasáži (canto) příliš rychlé a že tomu chybí přísnost a abstraktnost (abstraktnost je u tohoto díla nutná, ale Nataša se to snaží potlačit). Fuga, Serenáda a Pochod jsou také rychlé. Taková hudba se musí publiku servírovat po kapkách, jinak ji nepochopí… Finále bylo rozmazané, kvůli tempu.
Neříká se to snadno; byl to přece pokus, jak to hrát…

Svjatoslav Richter, Natalia Gutman (foto archiv)
Svjatoslav Richter, Natalia Gutman (foto archiv)

Londýn, Covent Garden
Richard Strauss: Salome; Salome – Maria Ewing, dirigent: vynikající, temperamentní, ale kdo? [Edward Downes]
Takovou Salome jsem nečekal. Zpěvačka má takovou přemíru nadání, že to až děsí. Udržuje nás neuvěřitelně v napětí, zpívá úchvatně, je krásná a výborně tančí (všechno je skvěle skloubeno s hudbou). To je skutečná Salome. A ostatní bylo právě takové (i když tempa byla někdy příliš rychlá – jako vždy – a také ne úplně přesvědčivá výprava.)
Úžasný dojem.

Schliersee, Venkovské divadlo
Koncert účastníků mistrovského kurzu Niny Dorliac; Elena Brilova, Magdalena Schäfer a jiní.
Koncert mladých zpěvaček ve velmi sympatickém divadle. Elenu Brilovou jsem nejdřív nepoznal, ale když na konci zpívala Královnu noci, bylo to báječné! Teď chápu, proč se o ni v Evropě perou.

Freiburg
Poulenc: Koncert pro dva klavíry d moll; François-René Duchâble, Jean-Philippe Collard, dirigent James Conlon
Velmi mi záleželo na tom, abych tohle půvabné dílo slyšel s Lízou Leonskou. Mám chuť to hrát a Líza by proti tomu nebyla. Ale ještě nevím. To, co jsme slyšeli, bylo totálně drsné, tak, jak se to dneska dělá. Chtělo by to trochu ohoblovat rohy. Kdysi jsem slyšel nahrávku se skladatelem a Jacquesem Févrierem. Pokud si vzpomínám, bylo to celkem ubohé.

Milán, nahrávka ze Zugu (Švýcarsko)
Mozart: Fantazie a Sonáta c moll, S. R.
Kritici v Zugu mě ztrhali, napsali, že je z mého koncertu smutno (znamenalo to, že je na čase, abych toho nechal). Nemůžu říct, že by tahle nahrávka jejich mínění potvrzovala.

Svjatoslav Richter (foto archiv)
Svjatoslav Richter (foto archiv)

Saillon, televizní přenos, koncert Marlene Dietrich v Café de Paris v Londýně
„Astarta“ naší doby, „plavovlasá Venuše“, úžasná filmová herečka (Morocco atd.) při jednom z posledních vystoupení před smrtí, se sklenicí šampaňského v ruce. Jak dokáže vyvolat tak silný hudební dojem bez hudby? Je vlastně nemožné si z jejího slavného „Od hlavy k patě jsem pro lásku stvořená“ vybavit jediný motiv. Teď je bohužel vidět, že se změnila (ústa to prozradí). Ale pořád je to… zázrak.

27. 10. Nimwegen, televizní přenos z Covent Garden, jubileum Georga Soltiho
Verdi: Otello (4. jednání); Desdemona – Kiri Te Kanawa, Otello: Plácido Domingo, dirigent: Georg Solti
Ninočka: „Slávo, pojďte rychle, Plácido Domingo bude zpívat Otella“ – a táhne mě k televizi; cvičil jsem právě na „clavinově“. Jdu do vedlejšího pokoje, strašně nerad, hlavně proto, že mám poslouchat čtvrté jednání, které je ve fis moll, a to je tónina, kterou nemiluju.
Kiri Te Kanawa je krásná, ale není to Desdemona, spíš Catherine Deneuve. Její scéna je poměrně nudná, končí ve fis moll, dělá ji umělecky dojímavě, s nečekaným (ale zase ne tak docela nečekaným) forte na závěrečném ais.
Pak přijde to vážné Ave Maria v D dur, pak Plácido Domingo naplněný žalem a absolutně se nedá obměkčit. Až na trochu kýčovitou epizodu v E dur zůstává až do konce mollová tónina a působí velmi přesvědčivě.
Já mám z Otella nejradši první a třetí jednání; čtvrté se mi zdá nejslabší; ale pořád to je… Verdi! Je to geniální tragédie, ale já ji skoro nenávidím.

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář