Švýcarský Winterthur objevil Smetanovy Dvě vdovy

12.12.2009 01:00 Gabriela Špalková

Obrovský úspěch mělo představení Smetanovy komické opery Dvě vdovy ve švýcarském Winterthuru, kterou v tamějším divadle uvedla v minulých dnech opera Divadla J. K. Tyla v Plzni.

I.Šaková (Anežka), Z.Kloubová (Karolina)

Kritika označila Dvě vdovy za perlu českého repertoáru a švýcarský recenzent vyslovil údiv, že tak „brilantní, vtipná a po hudební stránce krásná opera“ se nezabydlela na mezinárodní scéně.

Theater Winterthur

Recenzent Herbert Büttiker z listu Der Landbote byl zcela evidentně dílem nadšen a nešetřil superlativy. Ocenil Dvě vdovy jako takové – „zákulisně konstruované komediální intriky i duchovní konflikt se spojují a nechávají bohatě vyniknout všem aspektům Smetanova umění.“ Zaujala jej jiskřivá taneční hudba i lidový tón, přechody „od živoucího staccata k dramatickému monologu“. Tercety a kvartety označil za vrcholy celého díla, které vynikaly díky pěvcům i vedení orchestru (dirigent Jiří Štrunc). Uchvátila jej i „dopisová“ scéna Ladislava a Anežky s melodramem v druhém dějství. „A v centrální dějové scéně je vepsán melodram tak velkolepého účinku, že se člověk musí ptát, proč tato hudební komedie uvedená v roce 1874 není součástí mezinárodního repertoáru. Mnoho ze Dvou vdov připomíná o deset let dříve napsanou Prodanou nevěstu, ale v náročných partiturách i orchestrálně zjemnělý styl komponisty Mé vlasti,“ dává recenzent do souvislostí.

I.Šaková (Anežka), R.Sehnoutková (Karolina)

„Měl jsem velikou radost, jak publikum titul přijalo a jaký veliký ohlas inscenace měla. Hráli jsme dvě představení a obě v obou obsazeních si vysloužila veliký potlesk. Musím říci, že je krásné, když v cizině uvedeme český titul, který se v současné době na tuzemských scénách nehraje, a vidíte zahraniční publikum, jak mu tleská. Vůbec nevadilo, že děj opery byl v titulcích pouze nastíněn a chyběl doslovný překlad. Publikum se bavilo i tak, neboť inscenace je srozumitelná a nejen hudebně, ale i herecky přesvědčivá,“ konstatuje šéf opery Jiří Pánek. Švýcarská kritika vyzdvihla inscenaci jako takovou, pochválila sólisty i dirigenta za perfektní zvládnutí náročných partů, zaujaly ji mimo jiné i dobře provedené „koloratury a staccato smíchu“ veselé vdovy Karoliny. „Provedení Jiřího Štrunce nadchlo, orchestr zprostředkoval zvukové bohatství partitury s bravurou,“ konstatoval švýcarský tisk. Jiří Štrunc, který Dvě vdovy v Plzni výtečně nastudoval a ve Švýcarsku dirigoval obě představení, si reakce diváků pochvaluje stejně jako Jiří Pánek. „Dílo vyznělo opravdu pěkně, svou roli hraje i fakt, že winterthurské divadlo má mnohem lepší orchestřiště než plzeňské. Osobně jsem rád, že jsme dokázali v cizině zaujmout nejen českou enklávu, která ve Winterhuru žije, ale i švýcarského diváka,“ říká dirigent.

J.Školalo (Mumlal), H.Kaupová (Anežka)

R.Sehnoutková (Karolina)

Divadlo J. K. Tyla ve Winterthuru uvedlo v loňském roce úspěšně i Janáčkovu Její pastorkyňu a jak Jiří Pánek podotýká, bude v uchovávání a propagaci českého repertoáru pokračovat i v další sezóně. „Chceme uvést Dvořákova Jakobína a již nyní jsme se na základě úspěchu Dvou vdov dohodli, že i s ním se představíme ve Winterhuru,“ říká Jiří Pánek. Jak podotýká, nebývalo uvádění českého titulu ve švýcarském divadle pravidlem. “Dříve jsme sem jezdívali i s díly světových autorů. V posledních letech ale dávají přednost českým operám,“ připomíná.

Z.Kloubová (Karolina)

Uvedení Dvou vdov a především reakce na ně je počin zajímavý nejen proto, že uspěl u zahraničního publika. Dvě vdovy, jakkoliv se jedná o krásnou, virtuózní operu plnou nádherných melodií, vtipu ale v postavě Anežky i hluboké psychologické sondy, jsou totiž titulem, jehož uvedení na tuzemských jevištích je v současnosti mimořádnou událostí. Plzeňská opera je uvedla v režii Jany Kališové, posunula děj do doby první republiky, oživila řadou gagů a energická Karolina (Zdena Kloubová a Radka Sehnoutková) mohla naplno rozehrát svoji odvážně zábavnou hru na jejímž konci je šťastný pár Anežky a Ladislava. Výtečně ji doplňoval bručounský Mumlal, který byl pro Jevhena Šokala (alternace Pavel Horáček) opravdu skvělou pěveckou i hereckou příležitostí a bylo znát, že si jej oblíbený basista užívá. Pár Lidky a Toníka, na němž je obvykle poznat, že jej Smetana připsal do opery dodatečně, se podařilo výborně začlenit do děje. Co se ovšem nevyvedlo byla postava Anežky, jejíž podstata a hloubka režisérce zcela unikla. Místo elegantní dámy, melancholické ženy utíkající před láskou, výčitkami svědomí vůči zemřelému manželovi (vždyť do Ladislava se zamilovala ještě za jeho života), dámy, která prožívá pro ostatní skrývané ale hluboké vnitřní drama, režisérka přivedla na scénu lehce potrhlou, až přihlouplou ženu neustále pojídající cukroví a postrádající jakýkoliv šarm. Dlužno říci, že během repríz (Dvě vdovy měly v Plzni premiéru v červnu 2008 a derniéru právě ve Winterthuru) se leccos vyčistilo a obě představitelky (Ivana Šaková i Helena Kaupová) daly v rámci možností přednost ztvárnění odpovídajícímu Smetanovu záměru. Mladý tenorista Juraj Nociar jako Ladislav (jakkoliv i jej režisérka stylizovala podobně jako Anežku naštěstí ne však s takovou vehemencí) si s rolí dobře poradil. A návštěvníci plzeňských repríz vědí, že jeho výkon postupně rostl až se stal skutečně výborným představitelem této náročné role. Zajímavé je, že i švýcarský recenzent si všiml výše zmíněného nedostatku, když Anežku charakterizoval jako postavu „topornější“, navíc výrazově nedostatečně propracovanou postavu.

H.Kaupová (Anežka), J.Nociar (Ladislav Podhájský)

Ale i tento postřeh dokládá jediné – Dvě vdovy jsou srozumitelné a mají stále co říci v komediální rovině i v té skryté dramatické. Jejich přijetí zahraničním publikem i zájem o českou operní produkci těší. O to více bychom se měli ptát, proč se české tituly vytrácejí z tuzemských jevišť. Obávám se, že v současnosti jsou české opery, které se s železnou pravidelností v minulých letech vracely na naše jeviště, zcela neprávem opomíjeny. Často se hovoří s nadšením o tom, jak cizina objevuje naši hudbu. Neměli bychom ji začít znovu objevovat i my sami?

Bedřich Smetana:

Dvě vdovy

Dirigent: Jiří Štrunc

Režie: Jana Kališová

Scéna: Ivo Žídek
Kostýmy: Jan Růžička
Sbormistr: Zdeněk Vimr
Dramaturgie: Zbyněk Brabec
Pohybová spolupráce: Jaroslava Leufenová

Divadlo J.K.Tyla Plzeň

premiéra 21.6.2008 Velké divadlo

Theater Winterthur (Švýcarsko) 5. a 6.12.2009

Karolina – Zdena Kloubová/Radka Sehnoutková
Anežka – Helena Kaupová/Ivana Šaková
Ladislav Podhajský – Juraj Nociar/Michal Vojta
Mumlal – Pavel Horáček/Jevhen Šokalo
Toník – Tomáš Kořínek/Jan Ondráček
Lidka – Eva Brabcová/Věra Likérová

www.theater.winterthur.ch
www.djkt-plzen.cz

foto: M.Kolafová

Související články

Komentáře: 2

Anonymous dne 13.12.2009 v 09:56

Jen škoda, že se tohoto úspěšného zájezdu, vedle sól a orchestru nezúčastnil také operní sbor! Alespoň podle autora článku. JK

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 22.12.2009 v 14:44

Velmi souhlasím s tím, že by bylo dobré, hrát u nás víc české opery. Třeba Jakobín nebo i méně známá Armida jsou podle mého mínění super a nádherné opery, přijde mi škoda, že se u nás nehrajou…:-(
Jakobín, který se hrál letos v Divoké Šárce měl velký úspěch, když už byl nastudován, proč by ho nemohli zařadit do repertoáru ND? Jen tak mimochodem, je mi 14 let…

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.