Sylvie Bodorová na Nový rok

1.1.2012 00:00 Redakce

Když jsme začali uvažovat o tom, koho po loňské Darie Klimentové oslovíme v našem nejnovějším novoročním rozhovoru v první letošní den, hned mezi prvními jmény nám přišla na mysl i charismatická Sylvie Bodorová. A to zdaleka nejen proto, že skladatelek – žen je i u nás jako šafránu, ale i proto, že její vnitřní svět – obohacený nejen českými, ale i maďarskými, slovenskými a francouzskými kořeny – obsahuje cosi magicky přitažlivého a inspirativního. Sylvie Bodorová si navíc v právě skončeném roku připsala na své pomyslné konto více než úspěšnou premiéru svojí Symfonie č. 1, nastudovanou šéfdirigentem Jiřím Koutem a Symfonickým orchestrem hl.m. Prahy FOK – i to je důvod k novoročnímu zastavení. Většina lidí s příchodem nového roku bilancuje, zamýšlí se nad tím, jaký byl ten končící a často také přemýšlí o tom, co do budoucna změnit. Jak to máte vy? Jaký byl váš uplynulý rok?

Přiznám se, že také bilancuji. Časové úseky svého života zásadně měřím podle toho, jak jsem pracovala na té či oné skladbě. Když se někdy dohadujeme, kdy se ta která věc stala, můj postoj je: to bylo, když jsem psala Judu Makabejského, kdy jsem psala Mojžíše, koncert, symfonii a tak. To si pamatuji naprosto přesně. – Začátkem každého roku mám většinou již práci na další rok rozvrženu a tak koncem roku odpovídám sama sobě, zda jsem odvedla výkon, se kterým jsem sama spokojena. Jistě po letech mohu mít pocit, že jsem mohla to i ono udělat jinak, důležité ale je, abych ve chvíli, kdy skladbu odevzdávám, měla pocit, že jsem to udělala nejlépe, jak to v dané situaci šlo. Pokud bych měla bilancovat, tak minulý rok byl ve znamení mé Symfonie č. 1 „Con le campane“.Co hlavně vám z uplynulého roku utkvělo v paměti – ať už z vaší profese, či z mimoprofesního života a událostí kolem vás?

Před pár dny, 23. prosince jsem měla ve Vídni schůzku s Thomasem Hampsonem. Poprvé jsme se sešli nad partiturou nového orchestrálního cyklu písní „ Lingua angelorum“, který na jeho objednávku píši. Byla jsem strašně napjatá. Jsem při takové příležitosti vždy zvědavá na první reakci interpreta, tentokrát to bylo ale něco zcela mimořádného. Thomas Hampson patří k umělcům skutečně mimořádného formátu, každé jeho vystoupení je vždy výjimečné a dokonalé, a tak jsem s neskutečným napětím a jistou nervozitou očekávala, jaké ono setkání nad novou partiturou bude. Nikdy jsem nic podobného nezažila – jeho reakce byly neuvěřitelné! Zpíval jednotlivé části cyklu, jako kdyby je již dlouho předtím studoval, jak my muzikanti říkáme – z listu – prima vista- tak dokonale, až mi tuhla krev v žilách. Hned měl také připomínky, kde a co jak odlišit. To, co ostatní dělají přinejmenším několik týdnů – on zvládl během okamžiku před mýma očima. A takovému svrchovanému umělci se moje hudba líbí! Podlomila se mi kolena. Těch několik hodin s Thomasem Hampsonem nad nově napsanou partiturou nebylo pro mne nezapomenutelným zážitkem jenom pro tento rok, na toto setkání nezapomenu nikdy!

Jak hodně jste senzitivní typ? Hodně se to, co prožíváte, podepisuje na vašich kompozicích?

Moje hudba vypovídá o životě. Snažím se mluvit tak, abych svými zážitky byla schopna oslovit i jiné. Za největší dar považuji fakt, že hudba není konkrétní a nemá tudíž ten handicap, že by příliš konkrétně odhalovala intimní zážitky. Zároveň je o nich schopna vypovědět téměř vše. Není to úžasné?Hned zkraje vašich webových stránek upoutá otázka, kterou si sama sobě kladete – totiž jaký smysl má psát vážnou hudbu na počátku 21.století. Mění se či rozšiřuje nějak postupem času vaše odpověď?

Jsem dcerou chirurga. Můj tatínek byl schopen zachránit lidský život. Teď hned a viditelně. Trochu jsem mu to záviděla. Dnes už vím, že se dá strádat i jinak než fyzicky a pokud se podaří „hodit lano“ někomu, kdo to potřebuje, má to smysl. Dnes to vím jistě.

Jak vůbec trávíváte přelom starého a nového roku? Máte nějaké zažité rituály? A věříte – podobně jako mnozí – na ono rčení „Jak na Nový rok, tak po celý rok“? Dáváte si předsevzetí?

Narodila jsem se na Silvestra. Jak z legrace říkávám – mé narozeniny oslavuje skoro celý svět. Silvestra moc ráda nemám – takové to povinné veselí mi nikdy nevyhovovalo. Konec roku – období mezi Vánoci a Silvestrem však pro mne má zvláštní kouzlo – mám pocit, že čas jde jiným tempem a že jsem v tom konci starého roku tak trochu schovaná. Nový rok cítím jako novou startovací čáru, je odpískáno a musí se zase běžet. Je to zcela jiný pocit. Předsevzetí ve spojitosti s Novým rokem moc nedělám. Spíše se snažím každý den pracovat tak, aby ta bilance na konci roku nebyla špatná…

Co hlavně vás v novém roce čeká? Jak ve vaší profesi, tak i jinak? Na co se nejvíc těšíte a je naopak ve vašem novém kalendáři něco, čemu byste se nejraději vyhnula?

Teď mne čeká těžký úkol, možná jeden z nejobtížnějších a zároveň nejlákavějších a nejkrásnějších, které jsem kdy měla: dokončit již zmiňovaný orchestrální písňový cyklus „Lingua angelorum“ pro Thomase Hampsona. Zbývají ještě dokončit tři poslední části z celkových osmi. Mám je sice již naskicovány, ale setkání s Thomasem Hampsonem mne v tomto smyslu ještě více nastartovalo, či jak říká mladá generace „naspeedovalo“. Cyklus se postupem času rozrostl do rozsáhlé podoby, bude to taková velká, téměř padesátiminutová kantáta pro sólový hlas a velký symfonický orchestr na texty z doby Rudolfa II, využila jsem devět jazyků včetně hebrejštiny a osmanské turečtiny. – Dále mám před sebou inspirativní objednávku do Dánska a USA pro opravdu skvělé muzikanty, i pro české publikum chystám malé překvapení a čeká mne krásná práce nad několika velkými projekty, ale ty jistě do konce příštího roku nedokončím. Jedná se o opery. Je toho na příští rok trošku hodně, ale vždy, když začnu mít pocity přepracovanosti či dokonce sebelítosti, vzpomenu si právě na Thomase Hampsona, Michaela Tilsona Thomase a jiné a jiné umělce a jejich nabitý program a přestanu se litovat. Je to skvělé, když mohu dělat to, co mám ráda. A že je toho někdy trochu moc? To už tak prostě bývá…Čeká mne velká premiéra s Thomasem Hampsonem a Symfonickým orchestrem hl. města Prahy FOK a dirigentem Jiřím Koutem (4. července 2012 na festivalu Smetanova Litomyšl) a dvě provedení mého oratoria Mojžíš na festivalu Janáčkův máj v Ostravě a na Mahlerově festivalu v Jihlavě. Moc se těším.A vaše přání do Nového roku?

Moc si přeji, aby naše společnost byla schopna rozpoznat hodnoty, které jsou skutečnými hodnotami a aby se nám všem v naší zemi dobře žilo. Vypadá to jako fráze, ale fráze to není. Přeji si, aby moji blízcí byli v pořádku a abychom se všichni ve zdraví za rok sešli!

Díky za rozhovor, přejeme vše dobré!www.bodorova.cz