Její pastorkyňa

Její pastorkyňa je opera o třech dějstvích. Autorem hudby i libreta je Leoš Janáček. Předlohou libreta je stejnojmenné drama Gabriely Preissové z roku 1890. Opera vznikala v letech 1893 až 1903. Premiéra se konala v brněnském Divadle na Veveří 21. ledna 1904.

Dílo a jeho geneze

Nejznámější a nejvýznamnější opera Leoše Janáčka Její pastorkyňa, ve světě známá a uváděná pod názvem Jenůfa, vznikla podle stejnojmenného dramatu Gabriely Preissové, které mělo premiéru v roce 1890 v Národním divadle v Praze. Vesnické drama v žánru kritického realismu se odehrává na moravské vesnici a je psáno v moravském dialektu. Janáček si libreto upravil přímo podle dramatu, které zkrátil a zhutnil a nepřeváděl do veršů; jeho opera tak patří k prvním, které vznikly na prozaické libreto. Místo veršů si v libretu vypomáhá častým opakováním motivů a vět. Realistický charakter je zvýšen velkou intenzitou Janáčkovy hudby.

Dílo vznikalo dlouho, téměř deset let, a ještě po premiéře v něm Janáček dělal úpravy. Zachovala se původní, nakonec vyřazená předehra, která se hrává samostatně pod názvem Žárlivost jako koncertní předehra; v opeře ji nahradil krátký orchestrální úvod.

Pražská verze Její pastorkyně

Premiéra v Brně v roce 1904 byla publikem přijata nadšeně, ale cesta k vytouženému uvedení v Praze, od něhož si Janáček hodně sliboval, byla dlouhá a frustrující a pro skladatele znamenala značné rozčarování, neboť si byl vědom vysokých hodnot své opery a její nesporné originality. Ta však byla zároveň překážkou pro konzervativní publikum i pro vedení pražského Národního divadla v čele s dirigentem Karlem Kovařovicem, kde byla opera odmítnuta. Kovařovic nakonec operu uvedl až po dvanácti letech – premiéra se konala 26. 5. 1916, přičemž v partituře provedl řadu změn, aby dílo „zjemnil“ a dodal mu na patosu, s čímž Janáčkovi nezbývalo než souhlasit.

Kovařovicovy úpravy se pak ještě dlouho udržely na našich i zahraničních jevištích a na řadě nahrávek, v posledních letech je ale Její pastorkyňa uváděna převážně v jedné z původních verzí. Zásluhu na tom má mj. i významný dirigent a propagátor Janáčkovy hudby sir Charles Mackerras.

Cesta opery Její pastorkyňa do zahraničí

V roce 1918 byla Její pastorkyňa poprvé uvedena ve Vídni; libreto do němčiny přeložil Max Brod, další propagátor Janáčka, německy píšící spisovatel a publicista původem z Prahy, přítel Franze Kafky. Americká premiéra v Metropolitní opeře v New Yorku proběhla 6. 12. 1924; opera byla uvedena v němčině opět v překladu Maxe Broda. V češtině zde byla poprvé uvedena 19. 12. 1992.

První pražské a pak i první vídeňské uvedení Její pastorkyně znamenalo pro Janáčka počátek jeho uznání u nás i ve světě a novou vzpruhu k bohaté, početné a vrcholné tvorbě v následujících letech.

Její pastorkyňa je dnes již trvalou součástí repertoáru českých a moravských divadel a velmi často se hraje i v zahraničí jako jedna z nejuváděnějších českých oper vůbec. V zahraničí se hraje převážně v českém originále, jak je v posledních desetiletích zvykem.

Děj opery Její pastorkyňa

První dějství

Ve vesnickém mlýně čeká dívka Jenůfa na svého milého Števu v napětí, zda ho odvedli na vojnu či ne. Na svého nevlastního bratra Števu žárlí Laca, který Jenůfu miluje, ale ona ho odmítá. Babičkou obou bratří je stařenka Buryjovka. Laca jí vyčítá, že Števovi dávala vždy přednost. K Jenůfě se chová jízlivě a hrubě, čímž zakrývá svoji lásku. Jenůfa nedbá na jeho slova o tom, že povrchní Števa je okouzlen jen její krásnou tváří… Števu neodvedli a on se z radosti opil a vrací se v plné parádě se zástupem rekrutů a vesničanů. Jeho opilost rozzlobí Jenůfčinu pěstounku zvanou Kostelnička, což je zbožná žena přísných mravů, které si ve vesnici všichni váží a zároveň se jí bojí.

Kostelnička přikáže, že Jenůfě dovolí provdat se za Števu až po roční zkoušce, během níž se mládenec nesmí opít. Dívka je zoufalá, protože tuší, že tím pádem zůstane v hanbě, ale neodváží se přiznat ke svému poklesku, jen prosí Števu, aby si ji co nejdřív vzal. Ale i on se Kostelničky bojí. Laca, trpící marnou láskou, chce Jenůfu přesvědčit o povrchnosti bratrových citů a v hněvu a žárlivosti jí nožem poraní tvář.

Druhé dějství

Jenůfa se schovává doma, kde tajně porodila chlapce. Kostelnička všem namluvila, že dívka odjela do Vídně. Števovi se zohyzděná Jenůfa znelíbila, jak předpokládal Laca. Kostelnička posílá Jenůfu spát. Vyčítá jí, že se stará o před pár dny narozeného chlapce, místo aby se modlila k Pánubohu, aby si ho raději povolal k sobě. Dá jí vypít makový odvar, aby dívka tvrdě usnula. Pak přichází Števa, jehož Kostelnička pozvala, aby ho uprosila k sňatku s Jenůfou. Ale Števa odmítá, nabízí peníze, jen když se všechno utají; přizná, že se Kostelničky bojí. Na dítě se ani nepodívá. A navíc je už zasnouben s rychtářovic dcerou Karolkou. Uteče. Kostelnička je zoufalá. Přichází Laca, který zahlédl Števu. Ptá se po Jenůfě a Kostelnička mu vše prozradí.

Laca by si Jenůfu rád vzal, jen kdyby to dítě bylo jeho. Kostelnička se rozhodne k zoufalému činu a předstírá, že chlapec umřel. Posílá Lacu, aby vyzvěděl, kdy má být Števova svatba. Zatímco Jenůfa spí, Kostelnička vezme dítě a odchází s ním pryč. – Jenůfa se probudí a hledá synka, za nějž se pak vroucně modlí. Když se Kostelnička vrátí, namluví Jenůfě, že dva dny spala v horečkách a že dítě zatím zemřelo. Řekne jí i o Števově chystané svatbě. Vrací se Laca. Prosí o ruku Jenůfy a dívka nakonec souhlasí, přesvědčená o jeho lásce a oddanosti.

Třetí dějství

Chystá se svatba Jenůfy s Lacou, svatebčané se scházejí v Kostelniččině chalupě. Jenůfa je smutná a Kostelnička duchem mimo. Přicházejí rychtář s manželkou a pak i Števa s Karolkou a přejí snoubencům hodně štěstí. Když Jenůfa s Lacou poklekají před Kostelničkou, aby jim požehnala, zazní venku zděšený hluk. Pod ledem byla nalezena mrtvolka dítěte. Jenůfa pozná své dítě a naříká; všichni ji považují za vražednici. To Kostelnička nesnese a přizná svoji vinu. Prosí za odpuštění Boha i Jenůfu a je dojata dívčiným pochopením, vždyť pro ni chtěla jen to nejlepší, ale byla zaslepena; nyní je připravena nést svůj trest.

Všichni pohrdají Števou a Karolka ho zavrhne. Rychtář odvádí Kostelničku a všichni odcházejí, na scéně zůstanou jen Jenůfa a Laca. Dívka posílá Lacu pryč, musí svoji hanbu nést sama, ale to Laca odmítá: „Co nám do světa, když si budeme na útěchu!“ zpívá; všechno snese a bude jí stát věrně po boku. Jenůfa najde v jeho lásce a věrnosti posilu: „Ó Laco, duša moja! Ó pojď! Včil k tobě mne dovedla láska – ta větší, co Pánbůh s ní spokojen!“ A dvojice odchází vstříc štěstí a novému životu…

Hudba opery

V Janáčkově hudbě v jeho třetí opeře zaznívají moravské lidové nápěvy a rytmy lidových tanců i věrné, realistické zachycení mluvy vesnických lidí, které vycházelo z Janáčkova pojetí tzv. „nápěvkové teorie“. Tím se opera velmi odlišuje od všech českých oper. Je tu i Janáčkův velký smysl pro drama a pro vystupňování účinku hudby a především hluboký lidský záběr, stejně jako přesně odlišené charaktery čtyř hlavních postav: charakterní Laca oproti povrchnímu Števovi, lyrismus a zrání Jenůfy, přísnost a tvrdost Kostelničky i její přiznání viny.

Vášnivý dramatický ráz opery se na konci mění v hymnickou očistnou hudbu; i přes všechnu tragiku dovede hlavní dvojice, Jenůfa a Laca, najít smysl nového života a vzájemnou silnou a pevnou lásku, která jim pomůže překonat příkoří, předsudky a malost.

První a další provedení

Poté, co operu odmítlo Národní divadlo v Praze, konala se premiéra Její pastorkyně dne 21. 1. 1904 v Brně v Divadle na Veveří (dirigent: C. M. Hrazdira). Po úpravách zazněla druhá verze opery poprvé v Brně dne 11. 7. 1906. Premiéra v Národním divadle v Praze se konala 26. 5. 1916 (dirigent: Karel Kovařovic, režie: Robert Polák, Jenůfa: Kamila Ungrová, Kostelnička: Gabriela Horvátová).

Premiéru ve Vídni v roce 1918 dirigoval Artur Bodanzky a titulní roli zpívala Maria Jeritza. V roce 1992 se hrála v Metropolitní opeře v New Yorku poprvé v českém originále (dosud byla v zahraničí uváděna pouze v němčině); Jenůfu zpívala Gabriela Beňačková.

Galerie

Postavy a obsazení světové premiéry

Stařenka Buryjovka, výminkářka a hospodyně ve mlýně (alt) – Věra Pivoňková

Laca Klemeň, vnuk stařenky (tenor) – Alois Staněk-Doubravský

Števa Buryja, Lacův nevlastní bratr (tenor) – Bohdan Procházka

Kostelnička Buryjovka, vdova, stařenčina snacha (soprán) – Leopoldina Hanusová-Svobodová

Jenůfa, její pastorkyňa (soprán) – Marie Kabeláčová

Stárek (bas) – Karel Benýško

Rychtář (bas) – Alois Pivoňka

Rychtářka (mezzosoprán) – Ema Kučerová

Karolka, jejich dcera (soprán nebo mezzosoprán) – Růžena Kasperová

Pastuchyňa (mezzosoprán)

Barena, služka ze mlýna (soprán)

Jano, pasák (soprán)

Tetka (alt)

Rekruti, hudci, chasa ze mlýna, mleči, vesnický lid, děti.

Noty a libreto

První vydání Klub přátel umění, Brno 1908 (klavírní výtah)
Universal Edition, Vídeň 1918 (partitura)
1969 (partitura, ed. Joannes Martin Dürr)
1996 (partitura, klavírní výtah, ed. Charles Mackerrs, John Tyrrell, brněnská verze 1908 – kritická edice)

Notový materiál k opeře na IMSLP.

Durata

Opera trvá cca 115 minut.

Slavní interpreti

K nejznámějším představitelkám Jenůfy patří první pražská Jenůfa Kamila Ungrová, dále Ada Nordenová, Štěpánka Jelínková, Drahomíra Tikalová, Libuše Domanínská, Milada Šubrtová, Eva Zikmundová, Gabriela Beňacková, Helena Kaupová, Angela Denoke či Karita Mattila.

Kostelničku zpívaly např. Gabriela Horvátová, Marie Podvalová, Marta Krásová, Ludmila Červinková, Naděžda Kniplová, Alena Míková, Antonie Denygrová, Eva Zikmundová, Eva Randová, Eva Urbanová, Anja Silja či Karita Mattila.

Nejvýznamnější nahrávky

OperaPLUS zveřejnila digitální přepis vzácné nahrávky árie první Kostelničky Gabriely Horvátové zde.

Supraphon, 1956, dirigent: Jaroslav Vogel, Orchestr Národního divadla v Praze, hlavní role: Štěpánka Jelínková, Marta Krásová, Beno Blachut, Ivo Žídek.

EMI, 1970, dirigent: Bohumil Gregor, Orchestr Národního divadla v Praze, hlavní role: Libuše Domanínská, Naděžda Kniplová, Vilém Přibyl, Ivo Žídek.

Supraphon, 1979, dirigent: František Jílek, Orchestr opery Státního divadla v Brně, hlavní role: Gabriela Beňačková, Naděžda Kniplová, Vilém Přibyl, Vladimír Krejčík.

Decca, 1983, dirigent: Sir Charles Mackerras, Wiener Philharmoniker, hlavní role: Elisabeth Söderström, Eva Randová, Wieslaw Ochman, Peter Dvorský.

Warner Music, 2006, dirigent: Bernard Haitink, Orchestra of the Royal Opera House, Covent Garden, hlavní role: Karita Mattila, Anja Silja, Jorma Silvasti, Jerry Hedley.

Filmové zpracování Její pastorkyně

1983, Československá televize, režie: Eva Marie Bergerová, dirigent: František Jílek, hrají: Veronika Žilková, Věra Galatíková, David Prachař, Marek Vašut; zpívají: Gabriela Beňačková, Naděžda Kniplová, Vilém Přibyl, Vladimír Krejčík.

Odkazy

Libuše Domanínská jako Jenůfa v Národním divadle v Praze 5. 6. 1966, Orchestr Národního divadla, dirigent Jaroslav Vogel, režie Luděk Mandaus (YouTube).

(autorem textu je MILAN VALDEN)