Takové zadání už by nikdo nedal

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Architekt Jacques Herzog se podílel na řadě velkých projektů. Jeho nejkontroverznější stavba – Elbphilharmonie – vznikla v Hamburku a stojí před dokončením. S Jacquesem Herzogem hovořila Ulrike Knöfel.
 Jacques Herzog (zdroj YT)
Jacques Herzog (zdroj YT)

(Der Spiegel č. 44 – 29. 10. 2016)

Jacques Herzog (66) založil se svým kolegou Pierrem de Meuron roku 1978 architektonický ateliér v Basileji. Firma Herzog & Meuron se dnes může vykázat zhruba 140 projekty. Roku 2000 definitivně prorazila budovou muzea Tate Modern v Londýně, roku 2005 následovala Allianz Arena v Mnichově, 2008 Národní stadion v Pekingu. V Berlíně přebírá ateliér zakázku na novou budovu Národní galerie. V Hamburku stojí před dokončením Elbphilharmonie (Labská filharmonie) za cca 800 milionů euro na náklady města. Jako první krok bude 4. listopadu otevřena veřejnosti její dvorana.

Elbphilharmonie Hamburg (zdroj commons.wikimedia.org/Henry Kellner)
Elbphilharmonie Hamburg (zdroj commons.wikimedia.org/Henry Kellner)

Pane Herzogu, Elbphilharmonie ovlivňuje tvář Hamburku už teď. Existuje u architekta cosi jako vazba ke vznikající budově?

Ano, vztah to je, skoro něco jako milostný vztah. Dalo by se říct, že je to jako s kometou, která se dostane občas hodně blízko k Zemi. Když se projekt konečně zrealizuje, architekt se zase vzdálí na úplně jinou letovou dráhu. Ta blízkost už neexistuje. A myslím, že je také důležité, aby byl architekt nevěrný.

Jak to myslíte?

Jako architekt do toho vztahu musím dát všecko, ale zároveň musím vědět, že trvá jen chvíli. Pak se musím věnovat něčemu jinému. A sice ne proto, že bych jako architekt tu budovu chtěl odvrhnout – ta budova také odvrhuje mě. Když je jednou hotová, architekta už nepotřebuje, nežije z něj. Architekt už nehraje roli, při životě budovu udržují ti, kdo ji užívají a využívají.

Návrh Elbphilharmonie vyvolal u mnoha Hamburčanů nadšení, mnohým ale vadilo, že je stavba mnohem dražší, než se plánovalo. Teď se zdá, že radost přece jen převažuje. Takže emoce. Opravdu takto architektura funguje – přes city?

Skutečně z nich žije. Architekt musí dokázat zvládnout svou budovu tak, aby ji lidé přijali, aby ji opravdu milovali, starali se o ni a udržovali ji. Doteď tento projekt přesvědčoval zevnějškem. Doufáme, že i nadále bude vyvolávat emoce, pozitivní emoce, až při premiéře zazní první tóny. To je pro nás rozhodující, podle toho se také hodnotíme. Neboť jen tehdy můžeme s čistým svědomím říct: Teď je stavba hotová.

Hudebníci byli po první zkoušce nadšení.

Získali jsme pro nás nejlepšího akustika na světě. Pan Yasuhisa Toyota z Japonska je velký odborník, ale architekt také musí s jeho akustickými zadáními chtít něco udělat.

To znamená?

Nejde o to říct, že semhle zavěsím nějaké desky, aby to dobře znělo. Musím z akustiky udělat jádro, nejůležitější součást návrhu. Jestli bude koncertní sál fungovat, o tom rozhoduje zvuk, a ten může být úžasný, ale také tvrdý nebo tupý. Stavěli jsme stadiony, muzea, obytné domy, firmy, ale Elbphilharmonie je naše první koncertní síň. To byla zvlášť velká výzva a vyžadovala hodně citlivosti.

Cítil byste zodpovědnost, kdyby veřejnost budovu neakceptovala?

Samozřejmě. Naším úkolem jako architektů je, zůstat u toho tak dlouho, dokud to nefunguje. V dějinách architektury jsou příklady, kde zůstalo zklamání a ostuda a stavba se dokonce musela zbourat. V tom je svět nemilosrdný.

Právem?

Určitě! Když ale lidé budovu přijmou a zjistí, že je pro jejich okolí přínosná, když ji vnímají jako znak svého města – pak je to pro takovou budovu nejlepší ochrana a je skoro jedno, jestli je z papíru, ze dřeva nebo z kamene. Taková ochrana zajistí, že budova přečká generace.

Elbphilharmonie Hamburg (zdroj pixabay.com)
Elbphilharmonie Hamburg (zdroj pixabay.com)

Byl jste si přes všechny ty spory jistý, že ji budete moci dokončit?

V tomhle případě je to skoro neuvěřitelné. Zažili jsme nejistotu i u jiných projektů, ale tento dokládá víc než jiné, že architektura je otázkou trpělivosti. Je čiré šílenství, jak dlouho to trvalo! A protože nám to nakonec vzalo tolik let života, je v tom i něco smutného. Když jsme roku 2001 začali, narodil se mi zrovna syn. Je starý jako ten projekt, patnáct let.

Myšlenka Filharmonie vzešla od soukromého iniciátora Alexandera Gérarda, který vás oslovil.

Ano, už při našem první setkání roku 2001 vznikla idea toho, co dnes vidíme: použít přístavní překladiště jako podstavec a posadit na něj něco, co bude mít vůči archaické hmotě překladiště úplně jinou, expresivní formu.

Diskuse jste vyvolal už jinými projekty, ale žádná nebyla tak hektická jako ta o Elbphilharmonii. Co to pro vás znamenalo?

Byla to nebezpečná situace a museli jsme se k ní postavit. Ale jen nás to vlastně posílilo.

V jakém smyslu?

Když jsme s projektem začali, nebyli jsme už bohudík malá kancelář. Už předtím jsme měli co dělat s právníky, ekonomy, nejrůznějšími odborníky a celými grémii. Ale Elbphilharmonie nabrala úplně jiný rozměr a my jsme si víc než jindy uvědomovali, že architekt musí opravdu zdůvodňovat každý krok a zodpovědět si ho – a kdykoli. Všechno se musí vyložit na stůl. Právě můj kolega Pierre de Meuron přispěl v počáteční fázi ke zdaru a dnešnímu úspěchu projektu. Taková situace nutí k otevřenosti, kterou možná ostatní účastníci nepociťují tak naléhavě. Ale to ještě není všechno.

Co ještě?

Architekt se musí naučit se nejdřív nemilosrdně ptát sám sebe: Je to opravdu správná cesta? Musíme to dělat takhle? Můžeme to tak dělat? Člověk musí být až radikálně poctivý, jinak prohraje. Nechci moralizovat, ale říkám to vědomě, protože architektura tak, jak my jí rozumíme, nás nutí se takto odhalovat.

To zní skoro mysticky, ale spory byly o konkrétní sumy. Vyšetřovací výbor parlamentu dospěl k závěru, že rozhodující chybou investora, tedy města Hamburku, bylo, že vyhlásil zadání příliš brzy a nepřesně. Cítili jste se jako oběť této situace?

Jako oběť jsme se nikdy necítili. To by bylo skutečně špatně.

Ale stavěli jste vy s panem de Meuronem a často se mluvilo o tom, že dokonce ani prominentní architekti jako vy neumějí plánovat a počítat.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář

Reklama