Taneční podoba Slečny Julie jako naturalisticky drsná psychologická studie Libora Vaculíka

  1. 1
  2. 2
Čím lépe znáte hru Augusta Strindberga Slečna Julie, tím obtížněji si dovedete představit, jak by bylo možné převést do taneční podoby toto složité, hluboce psychologické, komorní drama poukazující na nejvzdálenější zákoutí lidské duše i nevyzpytatelnost jednání nás samých, hru, jejíž síla a mučivá výpověď spočívá v textu, ve slovních potyčkách tří postav. Libor Vaculík si přesto, anebo možná právě proto, hru vybral. A ve svém novém díle, které mělo 7. ledna 2017 světovou premiéru na Malé scéně Nového divadla v Plzni, dokázal, že i tuto látku lze vyjádřit tancem, zachovat při tom osu dramatu, vyjádřit psychologii postav a jejich vnitřní proměny. Jako autor libreta, choreograf a režisér převedl stěžejní myšlenku díla do zhruba hodinového představení, náročného pro tanečníky a svou hutností bez jediného momentu odlehčení i pro diváky.
Vasks/Vaculík: Slečna Julie – Jarmila Dycková (Slečna Julie), Kristýna Piechaczková (Kristina), Marek Lhotský (Jean) – DJKT Plzeň 2017 (foto Pavel Křivánek)

Dramatická či literární díla ztvárnil Libor Vaculík na jevišti již vícekrát. K těm nezapomenutelným patří z poslední doby například v Divadle J. K. Tyla strhující Anna Karenina či Zvoník od Matky Boží, v pražském Národním divadle Valmont. Nyní sáhl k dramatu, v němž řada faktů, jež jsou a mohou být motivy činů a jednání postav, je řečena v textu. Z podstaty věci není možné všechny tyto momenty do baletu vtělit. Ale Liboru Vaculíkovi se povedlo postihnout zásadní linii díla, psychologické proměny postav i jejich mnohovrstevnatost. Podobně jako v dramatu i zde postupně odkrýváme jejich různé tváře až na samou dřeň.

S tímto přístupem velmi dobře koresponduje hudba současného lotyšského skladatele Pēterise Vaskse (narozen 1946) vybraná z jeho houslového koncertu Tāla gaisma a z díla Musica adventus, ze skladeb zkomponovaných v devadesátých letech minulého století.

Libor Vaculík měl šťastnou ruku i v obsazení rolí. V titulní roli exceluje skvělá Jarmila Dycková, vynikajícím partnerem jí je Marek Lhotský jako Jean a milostný trojúhelník doplňuje jímavě Kristýna Potužníková jako Jeanova milá, kuchařka Kristina. Prostředí dokresluje i elegantní Jiří Žalud jako Hrabě, neboť jeho postava ve Vaculíkově baletu na rozdíl od Strindbergovy hry přímo vystupuje.

Náročná choreografie stojí především na duetech s moderním a typicky vaculíkovským tanečním slovníkem. Od tanečníků ovšem vyžaduje zvládnutí klasické techniky, moderních prvků i výrazového tance. Postavy jsou mírou jednotlivých prvků odlišeny – Julie tančí ve špičkách, Kristina nikoliv. Ve scéně, v níž svádí Jeana, Julie tančí dokonce bosa, špičky si zouvá. Vše, každý detail, perfektně souzní s hudbou, až podléháte dojmu, že Vasks psal svá díla přímo pro tento balet. Zde je třeba zmínit výbornou spolupráci Petra Maláska jako hudebního režiséra.

Vše se odehrává na realistické scéně Radka Honce, jež nápaditě umožňuje proměny prostředí a atmosféry. Z prosvětlené kuchyně se mžikem stávají ponuré ložnice. Čím realističtější scéna je, tím více k nám promlouvají postavy, které na ní prožívají svá dramata. Nejsou abstraktními figurami, ale v duchu románu zcela konkrétními postavami, jež se před zrakem diváků až děsivě proměňují a jejichž rub se dere na povrch s nezadržitelnou silou. Efekt umocňují dobové kostýmy Romana Šolce, který i na takto malé ploše dokázal, že patří k našim nejlepším kostýmním výtvarníkům. Má smysl pro celek i detail. Zdobné kostýmy Julie podtrhují charakter role a dávají vyniknout tanci, dobře volené kostýmy Jeana i Kristiny reflektují jejich společenské postavení.

Vasks/Vaculík: Slečna Julie – Jarmila Dycková (Slečna Julie), Marek Lhotský (Jean), Kristýna Potužníková (Kristina) – DJKT Plzeň 2017 (foto Pavel Křivánek)

Do detailu promyšlený je i působivý světelný design Libora Vaculíka a Vratislava Mikana, který podtrhuje jednotlivé momenty děje. V okamžicích proměn, kdy se celá scéna zahaluje do tmy, ozývá se tikot rozsvítivších se hodin, neúprosně odměřujících čas.

V tomto velmi zdařilém a sugestivním výtvarném rámci se rozehrává příběh, v němž se z nezávazného flirtu a hry vyvine krutý boj o život. Libor Vaculík se plně soustředil na postižení vztahů mezi postavami. Až mile domácí, nevinná scéna odchodu Hraběte, které obdivuhodný Jiří Žalud jako silná osobnost vyjadřující stabilitu dodává noblesu, se mění jako mávnutím kouzelného proutku příchodem Julie. Jarmila Dycková mohla v této roli díky své vyspělé taneční technice plně rozvinout i svůj velký výrazový rejstřík a herecký talent. Dala postavě celou škálu výrazů. Krásná Julie je přezíravá, dravá, vrtošivá, zvyklá brát a užívat si, nezávislá, nespoutaná, ubližující lidem kolem sebe, bezohledná. A přece není bez citu – krmí ptáčka v kleci a vidíte, že ho má opravdu ráda. Jen pro svoji kratochvíli chce získat Jeana, i když dobře ví, že tím ubližuje Kristině. Tato role byla velkou příležitostí pro členku plzeňského baletu Kristýnu Potužníkovou. A ona ji plně využila. Kristina je v jejím podání vyrovnaná dívka, vnášející na scénu harmonii a řád. Realistická, ale plná citu, a bolest, jež jí vztah Jeana s Julií způsobuje, se přenáší i na publikum.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Vasks/Vaculík: Slečna Julie (DJKT Plzeň 2017)

[Total: 93    Average: 4.6/5]

Související články


Napsat komentář