Taneční podoba Slečny Julie jako naturalisticky drsná psychologická studie Libora Vaculíka

  1. 1
  2. 2

Marek Lhotský vystihl charakter Jeana výborně – z uhlazeného, uctivého mládence, který ví, co se patří, má rád svou milou a je k ní pozorný, se mění v cynického floutka. Ví, že pro Julii znamená intimní chvíle s ním pád. A jemu přináší pocit nadřazenosti – on sáhl výš, než dovoluje jeho stav. A dává to Julii se zvrácenou rozkoší znát. Julie náhle vidí Jeanovu pravou tvář. Využil ji. Ale ona se do něj zamilovala, z rozmazlené, dobyvačné a autoritářské ženy se dostává do pozice zcela opačné. Do pozice podřízenosti a závislosti. Jarmila Dycková vystihla tento zásadní přerod bravurně. Zde není třeba Strindbergových slov, v jejích gestech a mimice čteme jak v otevřené knize. Julie krade na Jeanův pokyn peníze z otcova sejfu, balí si věci a chystá se s ním k útěku. Když však Jean nemilosrdně zabije jejího oblíbeného ptáčka, je zděšena. Před zraky publika se odehrává drásavá scéna nešťastné, zlomené ženy, šílející i hledající útěchu a pochopení u Kristiny. A váhá s útěkem z domova. Ale z Jeanova vlivu se už vymanit nemůže, je jím zcela pohlcena. Jean potřebuje zamést stopy, odhalení by ho připravilo o práci, potřebuje hodit veškerou vinu na Julii. Julie si uvědomuje, že se dostala do pasti v důsledku událostí, jež dala sama do pohybu. Její poklesek se promítne na celé rodině. Děsí se své situace. Děsí se Jeana. Děsí se i sama sebe. A přesvědčena o bezvýchodnosti své situace a snad i znechucena sama sebou bere z rukou Jeanových břitvu a páchá sebevraždu. Za oknem se vzpíná vzhůru ruka, z níž se řine krev. Juliina ruka. A Jean likviduje stopy jejich románku. Usedá ke stolu a čeká na návrat hraběte.

Vaculíkova Slečna Julie je obdivuhodné představení. Především v druhé polovině (v první části působí některé duety občas zbytečně zdlouhavě) graduje napětí, eskaluje konflikt a divák bez dechu sleduje psychologickou proměnu postav vedoucí k tragickému konci. Je to hodina napěchovaná krutostí, bolestí. Divákům nepopřává oddechu. Jste vtaženi do děje, v němž vítězí temná, či skrytá stránka lidské povahy, v němž děsí její nevypočitatelnost. Před publikem se odvíjí naturalisticky drsná a mimořádná psychologická studie.

Tím spíše je velká škoda, že vzhledem ke koncepci hlediště Malé scény má jen málo diváků šanci na plnohodnotný umělecký zážitek. Pouze první a snad i druhá řada umožňuje kvalitní pohled na scénu, z dalších řad už relativně velké části z představení nevidíte. Ve Slečně Julii to bylo velmi markantní. A vzhledem k povaze této inscenace, tanečním a dramatickým prvkům, jejich sdělnosti a provázanosti, je to poměrně velký nedostatek. Jistě by diváci následujících repríz ocenili, kdyby se podařilo situaci alespoň zčásti napravit.

Hodnocení autorky recenze: 90%

Pēteris Vasks / Libor Vaculík:
Slečna Julie
Choreografie a režie: Libor Vaculík
Scéna: Radek Honc
Kostýmy: Roman Šolc
Světelný design: Libor Vaculík, Vratislav Mikan
Balet Divadla J. K. Tyla
Premiéra 7. ledna 2017 Malá scéna Divadla J. K. Tyla Plzeň

Slečna Julie – Jarmila Dycková
Jean – Marek Lhotský
Kristina – Kristýna Potužníková (alt. Kristýna Piechaczková)
Hrabě – Jiří Žalud

www.djkt.eu

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Vasks/Vaculík: Slečna Julie (DJKT Plzeň 2017)

[Total: 102    Average: 4.5/5]

Související články


Napsat komentář

Reklama