Taneční premiéry v Alfredu a v ALTĚ

  1. 1
  2. 2

Divadla Alfred ve dvoře a Studio ALTA nabídla v uplynulých dnech dvě taneční premiéry, zahraniční a domácí provenience. V Alfredu se představil soubor Beautiful Confusion Collective s inscenací BackStories pro dvojici tanečnic z britské scény, do Studia ALTA zaplněného do posledního místa dorazila česká taneční scéna na novou choreografii Kateřiny Stupecké Obsese. Český tanec v tomto duelu vítězí.

Příběhy zad
Performerky Becka McFadden a Scheherazaad Cooper si ve svém představení vytyčily za cíl zprostředkovat divákům mikropříběhy a ztajené nálady prostřednictvím svých zad, respektive využitím pohybového slovníku výhradně zády k divákům. Nešlo o jednoznačnou studii dorsální muskulatury, která by měla komunikovat pocity a nálady sama, spíše se v inscenaci převrátila perspektiva percepce, diváci sledovali performerky adresující své vystoupení temné zdi.„Záda komunikují nepřímo, přesto mluví jasně a říkají víc, než se na první pohled zdá,“ píše se v programu, ale performerky zády příliš nevyprávěly. O jejich vnitřním rozpoložení vypovídala spíše gesta, natočení hlavy, jistota nebo váhavost chůze při přesunu po scéně, takže o redukci „plochy“ pro vyjádření na jednu část těla nešlo, ačkoli by to bylo lákavé.Každá z tanečnic žila ve svém pohybovém světě. Přes náznak interakce, když se ocitly jedna vedle druhé na svých židlích, nevznikl mezi nimi na jevišti viditelný vztah. Pravidelným střídáním krátkých výstupů si rozdělily prostor každá ve svých vlastních etudách. Performance složená z těchto klipovitých scének oddělených pečlivě blackoutem, scének doprovázených rozličnou hudbou od francouzských písniček po typický doprovod současného tance ve formě ruchů, postrádala poněkud pohybové nápady i dramaturgii.Subtilní tanečnice Becka McFadden odhalovala v trikotu celá záda, ale nijak zvlášť ve svých scénkách nerozehrávala hru jejich drobných svalů, ani se nepouštěla do dynamičtějších variací. Když v jedné ze svých posledních scén předváděla zády k publiku sólo, které bylo paralelně promítáno na zeď z opačné perspektivy, šlo těžko definovat i styl, ani contemporary, ani street dance, jen volný pohyb na hudbu, který zdaleka neprozrazoval profesionální zázemí.O Scheherazaad Cooper jsme si mohli přečíst, že je tanečnicí klasického indického stylu odissí. Její part byl sice statičtější, protože ve většině svých scének seděla na židli, ale i do toho mála vnesla více ladnosti, rozpohybovala své paže v gestech připomínajících mudry a typickými krouživými pohyby zápěstí vnesla do výstupů ženskost. Ale ani její mikroscénky nerozvíjely původnější pohybový materiál. Představení vyznělo jako laboratoř, proces pohybového výzkumu, spíš než hotový divadelní kus.

***

Obsese a manipulace
Choreografie Kateřiny Stupecké byla očekávanou premiérou, o čemž svědčil zájem diváků ve vyprodané ALTĚ. Jde zároveň o její závěrečnou práci v rámci studia choreografie na pražské HAMU. Mladá choreografka, která svými díly pro veřejnost zatím spíše šetří, na sebe výrazně upozornila hned po absolutoriu na Duncan Centre s choreografií Da Capo, která jí vynesla Cenu Sazky za objev v tanci, o několik let později znovu zaujala dílem Sunyata inspirovaným duchovní cestou do vlastního nitra. Obsese jako by na tuto psychologickou linku navazovala: chce být rovněž studií hluboko zanořených pocitů, které zobrazuje na reálném jednání čtyř aktérů, v nichž tyto vášně a pudy propukají. „Obsese je nutkavá myšlenka, kterou nechceme opustit, je to naše koření. Chceme ji mít, to je vše. Nic jiného není, neexistujeme ani my, pokud nežijeme naší obsesí. Není prostor, není čas, jsme utopeni ve svých hlavách, zamotaní do sebe. Je nám dobře, protože nejsme. Naše já, naše kořeny nejsou, protože z těch jsme se už dávno vytrhli. Obsese není svět, ale jiná realita,“ vysvětluje autorka.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Cooper/McFadden: BackStories (Beautiful Confusion Collective)

 

Vaše hodnocení - Stupecká: Obsese (Studio ALTA Praha)

 

Související články


Napsat komentář