Tomáš Pilař s Oliverem Dohnányim chystají Dvořákovu Rusalku v Jekatěrinburgu

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Operní kukátko (93). Týden od 8. do 14. května 2017. V dnešním vydání najdete: Úspěch pařížské inscenace Pellea a Melisandy. Rusalka v Jekatěrinburgu. Vídeňská Tosca opět se změnou obsazení. Domácí inscenace v zahraničních ohlasech. Donizettiho Rosmonda d'Inghilterra v nahrávce z festivalového Bergama. Opera na ČT art. Operní humor – co vše se může stát na operním jevišti…


Úspěch pařížské inscenace Pellea a Melisandy
Nová inscenace Debussyho opery Pelleas a Melisanda ve francouzské metropoli sklidila převážně velmi pozitivní až nadšený ohlas (zejména za režijní a hudební složku) u kritiků i diváků. Po premiéře 9. května následují tento měsíc ještě čtyři reprízy.

Claude Debussy: Pelléas et Mélisande – Théâtre des Champs-Elysées Paříž 2017 (zdroj YouTube/Théâtre des Champs-Elysées)

Za skvostným hudebním nastudováním stojí jeden z předních francouzských dirigentů, specialistů na hudební impresionismus – Louis Langrée, v zahraničí nepříliš známý, ale považovaný za jednoho z nejlepších současných interpretů Debussyho hudby. Rafinovaně, stylově a koncepčně řídí Orchestre National de France, který vytváří opojný, průzračný zvuk.

Důmyslnou režii, postavenou na symbolických obrazech (se zdůrazněním nebe, vody a sítí) v neurčitém záhadném přímořském prostředí, vystavěl herec a režisér Éric Ruf, který je od roku 2014 ředitelem nejprestižnější francouzské činoherní scény – pařížské Comédie-Française. Vizuální působivost dovršují kostýmy z návrhářské dílny světové proslulého designéra Christiana Lacroixe (pro kterého je divadlo a především opera velkou láskou) i důmyslná světelná režie.

Vynikající je představitel Pellea, francouzský barytonista Jean-Sébastien Bou, v současnosti jeden z nejžádanějších interpretů Dona Giovanniho. Stylově jemného a přesného zpěváka doplňuje herecky vynikající věhlasná francouzská sopranistka Patricia Petibon, známá nám spíše z koloraturních rolí staršího repertoáru (ale také jako razantní představitelka Bergovy Lulu). Přes herecký zážitek se zdá, že její hlasový typ roli tajemné Melisandy tak docela nevyhovuje. I tak jde o velký výkon. V tomto směru nemívají ryze koloraturní pěvkyně v roli Melisandy vždy štěstí, ostatně i Melisanda Natalie Dessay na scéně Theater an der Wien vzbudila spíše rozporuplné ohlasy než nadšení. Naopak bezvýhradně nadšeně popisují kritici vystoupení tří basistů v dalších rolích, Kyle Ketelsena jako Golauda, Jeana Teitgena jako mladistvě působícího Krále Arkela a Arnauda Richarda jako Lékaře.

Ostatně díky takřka kompletně frankofonnímu obsazení rolí je zajištěna jazyková autenticita představení, která je pro tento operní opus tak důležitá. Pěvecký soubor spolehlivě doplňují altistka Sylvie Brunet-Grupposo jako Genevieve a dětská postava Yniolda není obsazena dětským představitelem, ale lyrickou sopranistkou Jennifer Courcier. Inscenace se po Paříži vydá na turné, jehož zastávkami budou Klagenfurt, Dijon a Toulouse. 14. června bude inscenace vysílána na stanici France Musique.


Rusalka v Jekatěrinburgu
Novou inscenaci Dvořákovy nejznámější opery Rusalka připravil pro scénu Státního divadla opery a baletu v Jekatěrinburgu, kde uvádí již sto pátou operní sezonu, česko-slovenský tým tvůrců.

Antonín Dvořák: Rusalka – vizuál – Yekaterinburgskiy Teatr Opery i Baleta 2017 (zdroj FB Yekaterinburgskiy Teatr Opery i Baleta)

Za hudebním nastudováním stojí dirigent Oliver von Dohnányi (poznámka autora pro zvídavé čtenáře: na stránkách divadla je uvedeno jméno se šlechtickým predikátem), režie je dílem Tomáše Pilaře, scénografii vytvořil Pavel Kodeda a kostýmy pak navrhla Ivana Miklošková, Daniel Tesař se postará o světelnou režii představení. Ruská strana do tvůrčího týmu dodala sbormistra (Anželika Grozin) a choreografa (Vjačeslav Samodurov).

Antonín Dvořák: Rusalka – záběr ze zkoušky – Yekaterinburgskiy Teatr Opery i Baleta 2017 (zdroj FB Yekaterinburgskiy Teatr Opery i Baleta)

K premiéře 19. května 2017 byla připravena i novinářská prezentace vznikající inscenace s tvůrci, kde na otázky odpovídal i režisér představení, a také byly vystaveny návrhy kostýmů a scény (více najdete zde). Mladý režisér Tomáš Pilař inscenoval tuto Dvořákovu operu zcela nedávno, v dubnu tohoto roku, na své domovské scéně Divadla J. K. Tyla v Plzni (naši recenzi najdete zde). V Jekatěrinburgu bude opera uvedena celkem v sedmi reprízách do konce června 2017.

Repertoár této uralské scény (toto sídlo je čtvrtým největším městem v Rusku) obsahuje v současnosti jednadvacet operních titulů od nejznámějších oper, jako je Bohéma, Carmen, Rigoletto, přes tradiční ruské tituly (Kníže Igor, Evžen Oněgin, Boris Godunov, Sněguročka a Carská nevěsta Rimského-Korsakova) až k titulům, které se málo objevují na scénách (Rossiniho Hrabě Ory). Nechybí ani současné světové tituly – Glassova opera Satyagraha nebo Weinbergova opera Pasažérka.


Vídeňská Tosca opět se změnou obsazení
Kombinatorní hru začíná připomínat obsazovací politika Pucciniho Tosky na scéně Wiener Staatsoper. Po odřeknutí Angely Gheorgiu, která zpívala první představení květnové minisérie (5. května 2017), nastoupila do titulní role Martina Serafin (repríza 8. května) a v další repríze 11. května odřekl krátce před vystoupením pro změnu zase Jonas Kaufmann. Nahradil ho „silový“ tenorista Aleksandrs Antonenko a v roli jeho milované Tosky znovu zazářila Martina Serafin.

Giacomo Puccini: Tosca – Martina Serafin (Floria Tosca) – Wiener Staatsoper 2017 (zdroj FB Wiener Staatsoper / foto © Michael Pöhn/Wiener Staatsoper)

Nezměnil se ale představitel brutálního Scarpii, italský barytonista Marco Vratogna. Další reprízy jsou naštěstí ohlášeny až na říjen letošního roku (23., 27. a 30. října), kdy se má kompletně vyměnit obsazení tří hlavních rolí. Jako slavná zpěvačka Floria Tosca má vystoupit Adrianne Pieczonka, Cavaradossim bude Yonghoon Lee a jako zrádný Scarpia se představí Ambrogio Maestri.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Reakcí (16) “Tomáš Pilař s Oliverem Dohnányim chystají Dvořákovu Rusalku v Jekatěrinburgu

  1. Vážený pane Chaloupko,

    děkuji za zveřejnění stručného oznámení o naší nadcházející inscenaci Rusalky ve Státním divadle opery a baletu v Jekatěrinburgu, kde už třetím rokem působím jako šéfdirigent.

    Už po několikáté se z Vašeho serveru Operaplus čitatelé dovídají pouze o tom, že si píšu jméno se šlechtickým predikátem. Ano, a co má být? Je to současně i moje UMĚLECKÉ jméno, protože od roku 1918 jsou u nás šlechtické tituly zakázány a eliminoval jsem tím celkem dotěrnou druhou otázku. Nicméně dodávám, že na tento titul mám oficiální nárok, rodinný erb a rodostrom, ve kterém jsou uvedeny všechny patřičné detaily.

    Jinak si myslím, že čitatele Vaší rubriky by mohly více potěšit informace o inscenátorech, o inscenaci samotné, o našich vynikajících sólistech, nebo možná i něco o našem nádherném operním divadle, jednom z nejstarších v Rusku, letos oslavující 105. výročí založení. Nebo taky fakt, že vznikající inscenace je nyní středobodem pozornosti všech ruských médií a operních znalců a pouze na dnešní tiskovce jsme měli kolem 70-ti zástupců všech existujících médií. A snad taky to, že máme třídenní trojitou premiéru, s třemi obsazeními a některé role máme obsazeny dokonce 6x. Podotýkám, že vesměs velice kvalitně. Tuto nádhernou českou operu totiž hodláme prezentovat našemu publiku zhruba deset let, ale to je spíš minimální odhad. Jako ideální se mi jeví reprízovanost zhruba tak, jako u mojí inscenace Smetanovy Libuše v Národním divadle, která byla po kosmetických úpravách nedávno stažena z repertoáru Národního divadla po dvaadvaceti letech.

    A protože všechny naše inscenace od mého příchodu do Jěkaterinburgu připravujeme jako PROJEKTY, rádi Vám dodáme veškeré informace a doprovodné akce, které premiéru Rusalky u nás doplňují. Totéž se bude samozřejmě týkat všech našich dalších inscenací, které s mým strategickým týmem chystáme jako komplexní projekty, včetně mimořádně ostře sledovaných Řeckých pašií Bohuslava Martinů, či opery Tři sestry maďarského skladatele Petra Oetvöse, nebo Bergovy Lulu v réžii Davida Pountneyho.

    S přátelským pozdravem, Oliver VON Dohnányi

    šéfdirigent Státního divadla opery a baletu, Jekatěrinburg, Rusko.

    1. Dobrý večer, vážený pane Dohnányi, děkujeme za Váš komentář. Autor svoji poznámku o šlechtickém predikátu ve Vašem jménu připojil do textu proto, že nám čtenáři v minulosti ve svých komentářích opakovaně vytýkali, že Vaše jméno právě v tomto podle nich nesprávném tvaru uvádíme.

    2. Vážený pán Dohnányi,
      nerozumiem, prečo Vás zmienka u použití predikátu „von“ v texte pána Chaloupky tak pobúrila, keďže ide – ako sám uvádzate – o Vaše umelecké meno. Od príslušníka šľachty, za ktorého sa tak okázalo pasujete, by som očakávala dokonalú znalosť etikety a vycizelovaný písomný prejav. Opakované používanie kapitálok doňho rozhodne nepatrí, pôsobí agresívne a povýšenecky, rovnako ako zmienka o VAŠEJ inscenácii Libuše. Za celý ten čas, čo sa pohybujem v hudobnom svete, som sa nestretla s tým, že by si nejaký dirigent osoboval právo privlastniť celú inscenáciu. Môžete hovoriť tak nanajvýš o Vašom hudobnom naštudovaní, a to pod taktovkou Roberta Jindru rozhodne neprešlo len kozmetickými úpravami. Jeho význam v prospech diela bol napokon do očí bijúci hlavne v porovnaní s Vaším smetanovským „parademaršom“, ktorý ste predviedli pred dvoma rokmi v Plzni.
      A pokiaľ ide o to, v akom rozsahu mal pán Chaloupka informovať čitateľov tohto portálu o pripravovanej premiére, ponechala by som to výhradne v jeho kompetencii. Napokon, českí diváci mohli nedávno zhliadnuť Rusalku v réžii pána Pilaře v Plzni (recenzie boli obecne skôr vlažné a bez presvedčenia, že by sa táto inscenácia mala hrať dlhé roky). Mimochodom, ak na Vašu tlačovku prišlo 70 novinárov, na Gergievove premiéry ich chodí, odhadujem, aspoň dvesto?:) …

      1. Vážený? – vážená? V!

        Už to, že neviem, kto sa do mňa tak vehementne a anonymne obúva, ma privádza do rozpakov. Rád diskutujem s ľuďmi, ktorým vidím do tváre, alebo aspoň poznám ich pravé meno. O Vás z Vašej odpovedi nevyplýva nič a práve preto mi to Vaše „V“ pripadá omnoho pokryteckejšie, arogantnejšie a drzejšie ako akýkoľvek šľachtický titul. Neviem totiž, či polemizujem so študentom/študentkou Konzervatória, alebo so zapáleným amatérom, či s renomovaným operným kritikom/kritičkou. Aha, teraz vidím, z Vášho textu vyplýva, že sa javíte byť ženského rodu, tak budem k Vám galantný, ako sa na „šľachtica“ patrí. Každopádne, moja odpoveď bude krátka – Vaša absolútna neznalosť problematiky ma neudivila. Nie som príslušníkom šľachty a ani sa ním necítim byť. Som úplne normálny človek a nechce sa mi vyvracať žiadne Vaše tvrdenia, ani nebudem s Vami polemizovať. A ani sa mi nechce rozpisovať dovody, prečo predikát používam. Kto chce, ten vie a chápe ma. A teraz k Rusalke: Dovolím si neskromne podotknúť, že v Jekaterinburgu máme čo ponúkať a ukázať opernému svetu. Kto to náhodou nevie, Jekaterinburg je dynamická metropola Uralu, má viac obyvateľov než Praha a opera tu má 105- ročnú bohatú tradíciu. Áno, na skvelého a výnimočného Gergieva v tak významnom meste Ruska príde aj tisíc novinárov. My sme tu ale stále v hlbokej provincii, kde ešte pred tromi rokmi o tomto divadle temer nikto nevedel. A napriek neporovnatelne menším finančným i technicko-umeleckým možnostiam, sme v posledných troch rokoch Mariinke aj Bolšáku – zdá sa – celkom dostojnou konkurenciou. Hovoria o tom nielen ocenenia typu niekoľkonásobných Zlatých masiek, pozvaní do Moskvy do Bolšoho teatra, alebo obrovský záujem kritikov, ale hlavne záujem publika a ďalších odborníkov, prichádzajúcich na naše predstavenia, a to aj z veľkých dialok. Netuším, ako dlho sa „pohybujete v opernom svete“ a o aké pohyby ide, čo tým máte konkrétne na mysli. O Libuši a Vašich poznámkach o jej inscenáciách už len bezradne krčím ramenami. Mám túto operu príliš rád, dirigoval som ju v ND veľa rokov, ale nielen v Prahe a Plzni, ale napríklad aj na festivale v Edinburgu a zrovnávať možnosti ND a DJKT je prinajmenšom nefér, už len v súvislosti s absolútne neporovnateľnými akustickými a prevádzkovými parametrami dvoch diametrálne odlišných budov a súborov.

        Na konto Vašej zmienky o režisérovi Rusalky Tomášovi Pilařovi Vám možem len povedať, že podľa mojho skromného odhadu patrí medzi našich najtalentovanejších mladých operných režisérov súčasnosti – a to nielen u nás. Inscenáciou Rusalky, ktorá má dnes premiéru, si – myslím – otvoril dvere do širšieho operného sveta. Predpokladám, že už čoskoro jeho kariéra presiahne lokálne české či slovenské príležitosti a osobne sa o to tiež pričiním. A to sa v profesionálnom opernom svete pohybujem iba zhruba 38 rokov.

        Hlavne – prosím! – neodpovedajte na túto moju odpoveď, už sa tým nehodlám ďalej zaoberať. Máme pred sebou tri premiéry s tromi skvelými obsadeniami Rusalky.

        S pozdravom,

        Oliver Dohnányi

          1. Mně to směšné nepřipadá, pokud na titul má pan Dohnányi právo, ať si ho klidně používá. Je to přece každého věc:-)

  2. Vážení páni V a Ladislav. Váš príspevok pán V je arogantný a a váš pán Ladislav smiešny.
    ……………..
    Želám Rusalke v Jekaterinburgu veľa, veľa úspechov.
    Je príjemné čítať o úspechoch Čechoslovákov v zahraničí.
    Som rada vašemu prestížnemu postaveniu pán Oliver von Dohnányi.
    Keby udelovali dirigentské šľachtické tituly, isto by vás ani taký neminul.

  3. Vážení diskutujúci,

    čo človek, to názor. Nechcem už nič k tomu dodávať, opakujem, že sa jedná o umelecké meno. Ale v našom priezvisku žiadnu príponu nevidím. Ten ypsilon v priezvisku v maďarskom pravopise je niečo ako slovenský mäkčeň (po česky-pro později narozené – háček :D). V zásade mení niektoré písmená, napríklad g je g, ale gy je Ď (príklad: magyar, sa číta maďar, Györ sa číta ako Ďöör). Preto sa napríklad aj moje priezvisko nečíta Dohnány, t.j. tvrdo, ale ako – vo fonetickom prepise Dohnáňi. Podobať sa nikomu nechcem, ale spolunáležitosť k rodine nepopieram. Niektorí členovia našej rodiny si písali na konci priezviska iba tvrdé y, ako napr.básnik a národný buditeľ Mikuláš Dohnány, ktorého báseň najdete napríklad aj na vrchole Kriváňa. Naša „odnož“ je základom celej nemeckej časti, ktorú fakticky založil Ernest, klavírista a skladateľ, rodený v Bratislave. Po tretíkrát sa totiž oženil v Berlíne s Elzou Galafrés, vtedy slávnou speváčkou a mal s ňou syna Hansa, ktorý aktívne bojoval proti fašizmu, spáchal neúspešný atentát na Hitlera a následne bol zatknutý a neskor popravený v koncentračnom tábore v máji 1945. Jeho synovia sú Christoph a Claus, moji treťostupňoví bratranci (Ernestov dedko a mojho deda dedko boli bratia) HOWGH.

    1. Kedže ovládam jazyk madarský slovom aj písmom, niečo o gramatike tohto jazyka viem. Y a S plnia funkciu mäkčeňa –
      ty, gy….cs,zs. Ale Y a I na konci priezviska naznačuje odkiaľ dotyčná osoba pochádza – napr.Váradi – z Varadína,
      Ujvári – z Nových Zámkov atd. Ale aby sa uhorská šľachta
      odlíšila od ostatných, pridáva si Y .- Esterházy, Zichy,
      Rákoczy, Hunyady.

  4. „Ó, slyš to náš operní světe, jak v diskusi nám hloupost kvete…“ :-D
    Omlouvám se za nadsázku, ale nemohl jsem si pomoct, nevypůjčit si Skřivánkova slova z Tajemství. Zdá se to totiž až neuvěřitelné, že celá diskuse k jinak celkem zajímavému článku, se točí z téměř výhradně kolem jediného slůvka v něm, a sice německé předpony na tři.
    „Ach, je to přežalostné, k pláči, když záští do srdcí se vtáčí…“
    Celkem ještě chápu, že se pan Dohnányi ohradil, proč měl autor článku potřebu komentovat jeho přídomek, a chápu i vysvětlení redakce a tím by to pro mě skončilo. Co z toho ale dokázali vytěžit čtenáři, to je prostě obdivuhodné. :D Já osobně se z úspěchu Rusalky kolegy Pilaře v Jekatěrinburgu ze srdce raduji. A jestli něco trochu závidím, pak to, s jakým nasazením a zápalem se tam v divadle pracuje. V tomto ohledu je před námi ještě dlouhá cesta a vypadá to, že nejen západ ale i východ budeme muset sakramentsky dohánět. To si nechte povyprávět. Věřím, že redakce O+ určitě nějaký článek ze zákulisí už chystá. ;-)
    Krásný den všem.
    T. Studený

  5. Pan Ladislav Vy musíte být velmi nešťastný člověk, když dokážete jen pomlouvat a zabývat se hloupostmi. Nevím, co jste dokázal Vy, ale Jekatěrinburg, Opera Colon a další určitě nejsou podřadné scény. Měl byste mít radost, že naši umělci slaví úspěch v zahraničí. Znáte přísloví. Přej a bude ti přáno

Napsat komentář