Tomáš Pilař s Oliverem Dohnányim chystají Dvořákovu Rusalku v Jekatěrinburgu

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Záznam nabízí vynikající výkony pěvců ve více rolích, tedy zpravidla v prologu a ve vlastním příběhu (například Philippe Huttenlocher / Orfeo; Trudeliese Schmidt / Hudba a Naděje; Roland Hermann / Apollo; Glenys Linos / Poselkyně a Proserpina) a jen výjimečně jsou úkoly zdvojeny mezi představitele, jako je tomu u role Euridice (herečka Dietlinde Turban, mimochodem tehdy manželka Lorina Maazela, a zpěvačka Rachel Yakar). Skvělá hudba a skvělá podívaná, zářivý kompromis mezi diváckostí a poučenou interpretací.

Další Ponnelleho režii budou mít možnost sledovat diváci již v sobotu 20. května 2017. Jeho filmová verze (o délce 147 minut) Pucciniho opery Madama Butterfly z roku 1974 si uchovává nadčasové kvality a dobře dávkuje umělecké kvality i sentimentalitu předlohy. Hvězdné obsazení přináší Mirellu Freni jako Čo-Čo-San, Plácida Dominga jako Pinkertona a Christu Ludwig jako Suzuki. Za pultem Vídeňských filharmoniků nestojí nikdo menší než Herbert von Karajan. Další dílo ze zlatého fondu zfilmovaných operních děl.

Domácí operní scéna je pak zastoupena časosběrným dokumentem Backstage: Poprask v opeře (26 minut), který mapuje vznik inscenace Donizettiho opery na scéně Stavovského divadla v Praze (recenzi z ní jsme přinesli zde). Inscenaci „opery o opeře“, jež vzbudila nevoli u kritiků i části diváků, jako svůj režijní operní debut na velké scéně připravil uznávaný choreograf a performer Radim Vizváry. Režii pořadu ze série zákulisních dokumentů měla Renata Šáchová. Repríza pořadu byla v pondělí 15. května 2017 ve 22.05, záznam je k dispozici na webu ČT.

Opakované nasazení bezesporu vynikajícího italského televizního seriálu Verdi z roku 1982 (režie Renato Castellani) tak trochu vyvolává otázku, zda by se na obrazovku neměl znovu vrátit třeba i jiný dechberoucí seriál Wagner Tony Palmera z roku 1983 nebo některý z paradokumentárních životopisných filmů z produkce BBC o slavných skladatelích.


Operní humor
Co vše se může stát na operním jevišti… Během inscenace Verdiho Maškarního plesu ve Stuttgartu v šedesátých letech dvacátého století musel za náhle onemocnělého představitele Renata zaskočit na poslední chvíli jiný německý barytonista. Ten ale vůbec inscenaci neznal a inspicient mu hereckou akci napovídal před scénami nebo přímo z kulis. Na konci již poněkud znervóznělý zpěvák, kterému zapomněli říci, jak vypadá maska a kostým Riccarda, dýkou bodnul jednoho z kostýmovaných sboristů, kterého považoval za bostonského guvernéra a svého soka v lásce.

Giuseppe Verdi: Un ballo in maschera – ilustrační foto (zdroj commons.wikimedia.org/Harvard Library)
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Reakcí (16) “Tomáš Pilař s Oliverem Dohnányim chystají Dvořákovu Rusalku v Jekatěrinburgu

  1. Vážený pane Chaloupko,

    děkuji za zveřejnění stručného oznámení o naší nadcházející inscenaci Rusalky ve Státním divadle opery a baletu v Jekatěrinburgu, kde už třetím rokem působím jako šéfdirigent.

    Už po několikáté se z Vašeho serveru Operaplus čitatelé dovídají pouze o tom, že si píšu jméno se šlechtickým predikátem. Ano, a co má být? Je to současně i moje UMĚLECKÉ jméno, protože od roku 1918 jsou u nás šlechtické tituly zakázány a eliminoval jsem tím celkem dotěrnou druhou otázku. Nicméně dodávám, že na tento titul mám oficiální nárok, rodinný erb a rodostrom, ve kterém jsou uvedeny všechny patřičné detaily.

    Jinak si myslím, že čitatele Vaší rubriky by mohly více potěšit informace o inscenátorech, o inscenaci samotné, o našich vynikajících sólistech, nebo možná i něco o našem nádherném operním divadle, jednom z nejstarších v Rusku, letos oslavující 105. výročí založení. Nebo taky fakt, že vznikající inscenace je nyní středobodem pozornosti všech ruských médií a operních znalců a pouze na dnešní tiskovce jsme měli kolem 70-ti zástupců všech existujících médií. A snad taky to, že máme třídenní trojitou premiéru, s třemi obsazeními a některé role máme obsazeny dokonce 6x. Podotýkám, že vesměs velice kvalitně. Tuto nádhernou českou operu totiž hodláme prezentovat našemu publiku zhruba deset let, ale to je spíš minimální odhad. Jako ideální se mi jeví reprízovanost zhruba tak, jako u mojí inscenace Smetanovy Libuše v Národním divadle, která byla po kosmetických úpravách nedávno stažena z repertoáru Národního divadla po dvaadvaceti letech.

    A protože všechny naše inscenace od mého příchodu do Jěkaterinburgu připravujeme jako PROJEKTY, rádi Vám dodáme veškeré informace a doprovodné akce, které premiéru Rusalky u nás doplňují. Totéž se bude samozřejmě týkat všech našich dalších inscenací, které s mým strategickým týmem chystáme jako komplexní projekty, včetně mimořádně ostře sledovaných Řeckých pašií Bohuslava Martinů, či opery Tři sestry maďarského skladatele Petra Oetvöse, nebo Bergovy Lulu v réžii Davida Pountneyho.

    S přátelským pozdravem, Oliver VON Dohnányi

    šéfdirigent Státního divadla opery a baletu, Jekatěrinburg, Rusko.

    1. Dobrý večer, vážený pane Dohnányi, děkujeme za Váš komentář. Autor svoji poznámku o šlechtickém predikátu ve Vašem jménu připojil do textu proto, že nám čtenáři v minulosti ve svých komentářích opakovaně vytýkali, že Vaše jméno právě v tomto podle nich nesprávném tvaru uvádíme.

    2. Vážený pán Dohnányi,
      nerozumiem, prečo Vás zmienka u použití predikátu „von“ v texte pána Chaloupky tak pobúrila, keďže ide – ako sám uvádzate – o Vaše umelecké meno. Od príslušníka šľachty, za ktorého sa tak okázalo pasujete, by som očakávala dokonalú znalosť etikety a vycizelovaný písomný prejav. Opakované používanie kapitálok doňho rozhodne nepatrí, pôsobí agresívne a povýšenecky, rovnako ako zmienka o VAŠEJ inscenácii Libuše. Za celý ten čas, čo sa pohybujem v hudobnom svete, som sa nestretla s tým, že by si nejaký dirigent osoboval právo privlastniť celú inscenáciu. Môžete hovoriť tak nanajvýš o Vašom hudobnom naštudovaní, a to pod taktovkou Roberta Jindru rozhodne neprešlo len kozmetickými úpravami. Jeho význam v prospech diela bol napokon do očí bijúci hlavne v porovnaní s Vaším smetanovským „parademaršom“, ktorý ste predviedli pred dvoma rokmi v Plzni.
      A pokiaľ ide o to, v akom rozsahu mal pán Chaloupka informovať čitateľov tohto portálu o pripravovanej premiére, ponechala by som to výhradne v jeho kompetencii. Napokon, českí diváci mohli nedávno zhliadnuť Rusalku v réžii pána Pilaře v Plzni (recenzie boli obecne skôr vlažné a bez presvedčenia, že by sa táto inscenácia mala hrať dlhé roky). Mimochodom, ak na Vašu tlačovku prišlo 70 novinárov, na Gergievove premiéry ich chodí, odhadujem, aspoň dvesto?:) …

      1. Vážený? – vážená? V!

        Už to, že neviem, kto sa do mňa tak vehementne a anonymne obúva, ma privádza do rozpakov. Rád diskutujem s ľuďmi, ktorým vidím do tváre, alebo aspoň poznám ich pravé meno. O Vás z Vašej odpovedi nevyplýva nič a práve preto mi to Vaše „V“ pripadá omnoho pokryteckejšie, arogantnejšie a drzejšie ako akýkoľvek šľachtický titul. Neviem totiž, či polemizujem so študentom/študentkou Konzervatória, alebo so zapáleným amatérom, či s renomovaným operným kritikom/kritičkou. Aha, teraz vidím, z Vášho textu vyplýva, že sa javíte byť ženského rodu, tak budem k Vám galantný, ako sa na „šľachtica“ patrí. Každopádne, moja odpoveď bude krátka – Vaša absolútna neznalosť problematiky ma neudivila. Nie som príslušníkom šľachty a ani sa ním necítim byť. Som úplne normálny človek a nechce sa mi vyvracať žiadne Vaše tvrdenia, ani nebudem s Vami polemizovať. A ani sa mi nechce rozpisovať dovody, prečo predikát používam. Kto chce, ten vie a chápe ma. A teraz k Rusalke: Dovolím si neskromne podotknúť, že v Jekaterinburgu máme čo ponúkať a ukázať opernému svetu. Kto to náhodou nevie, Jekaterinburg je dynamická metropola Uralu, má viac obyvateľov než Praha a opera tu má 105- ročnú bohatú tradíciu. Áno, na skvelého a výnimočného Gergieva v tak významnom meste Ruska príde aj tisíc novinárov. My sme tu ale stále v hlbokej provincii, kde ešte pred tromi rokmi o tomto divadle temer nikto nevedel. A napriek neporovnatelne menším finančným i technicko-umeleckým možnostiam, sme v posledných troch rokoch Mariinke aj Bolšáku – zdá sa – celkom dostojnou konkurenciou. Hovoria o tom nielen ocenenia typu niekoľkonásobných Zlatých masiek, pozvaní do Moskvy do Bolšoho teatra, alebo obrovský záujem kritikov, ale hlavne záujem publika a ďalších odborníkov, prichádzajúcich na naše predstavenia, a to aj z veľkých dialok. Netuším, ako dlho sa „pohybujete v opernom svete“ a o aké pohyby ide, čo tým máte konkrétne na mysli. O Libuši a Vašich poznámkach o jej inscenáciách už len bezradne krčím ramenami. Mám túto operu príliš rád, dirigoval som ju v ND veľa rokov, ale nielen v Prahe a Plzni, ale napríklad aj na festivale v Edinburgu a zrovnávať možnosti ND a DJKT je prinajmenšom nefér, už len v súvislosti s absolútne neporovnateľnými akustickými a prevádzkovými parametrami dvoch diametrálne odlišných budov a súborov.

        Na konto Vašej zmienky o režisérovi Rusalky Tomášovi Pilařovi Vám možem len povedať, že podľa mojho skromného odhadu patrí medzi našich najtalentovanejších mladých operných režisérov súčasnosti – a to nielen u nás. Inscenáciou Rusalky, ktorá má dnes premiéru, si – myslím – otvoril dvere do širšieho operného sveta. Predpokladám, že už čoskoro jeho kariéra presiahne lokálne české či slovenské príležitosti a osobne sa o to tiež pričiním. A to sa v profesionálnom opernom svete pohybujem iba zhruba 38 rokov.

        Hlavne – prosím! – neodpovedajte na túto moju odpoveď, už sa tým nehodlám ďalej zaoberať. Máme pred sebou tri premiéry s tromi skvelými obsadeniami Rusalky.

        S pozdravom,

        Oliver Dohnányi

          1. Mně to směšné nepřipadá, pokud na titul má pan Dohnányi právo, ať si ho klidně používá. Je to přece každého věc:-)

  2. Vážení páni V a Ladislav. Váš príspevok pán V je arogantný a a váš pán Ladislav smiešny.
    ……………..
    Želám Rusalke v Jekaterinburgu veľa, veľa úspechov.
    Je príjemné čítať o úspechoch Čechoslovákov v zahraničí.
    Som rada vašemu prestížnemu postaveniu pán Oliver von Dohnányi.
    Keby udelovali dirigentské šľachtické tituly, isto by vás ani taký neminul.

  3. Vážení diskutujúci,

    čo človek, to názor. Nechcem už nič k tomu dodávať, opakujem, že sa jedná o umelecké meno. Ale v našom priezvisku žiadnu príponu nevidím. Ten ypsilon v priezvisku v maďarskom pravopise je niečo ako slovenský mäkčeň (po česky-pro později narozené – háček :D). V zásade mení niektoré písmená, napríklad g je g, ale gy je Ď (príklad: magyar, sa číta maďar, Györ sa číta ako Ďöör). Preto sa napríklad aj moje priezvisko nečíta Dohnány, t.j. tvrdo, ale ako – vo fonetickom prepise Dohnáňi. Podobať sa nikomu nechcem, ale spolunáležitosť k rodine nepopieram. Niektorí členovia našej rodiny si písali na konci priezviska iba tvrdé y, ako napr.básnik a národný buditeľ Mikuláš Dohnány, ktorého báseň najdete napríklad aj na vrchole Kriváňa. Naša „odnož“ je základom celej nemeckej časti, ktorú fakticky založil Ernest, klavírista a skladateľ, rodený v Bratislave. Po tretíkrát sa totiž oženil v Berlíne s Elzou Galafrés, vtedy slávnou speváčkou a mal s ňou syna Hansa, ktorý aktívne bojoval proti fašizmu, spáchal neúspešný atentát na Hitlera a následne bol zatknutý a neskor popravený v koncentračnom tábore v máji 1945. Jeho synovia sú Christoph a Claus, moji treťostupňoví bratranci (Ernestov dedko a mojho deda dedko boli bratia) HOWGH.

    1. Kedže ovládam jazyk madarský slovom aj písmom, niečo o gramatike tohto jazyka viem. Y a S plnia funkciu mäkčeňa –
      ty, gy….cs,zs. Ale Y a I na konci priezviska naznačuje odkiaľ dotyčná osoba pochádza – napr.Váradi – z Varadína,
      Ujvári – z Nových Zámkov atd. Ale aby sa uhorská šľachta
      odlíšila od ostatných, pridáva si Y .- Esterházy, Zichy,
      Rákoczy, Hunyady.

  4. „Ó, slyš to náš operní světe, jak v diskusi nám hloupost kvete…“ :-D
    Omlouvám se za nadsázku, ale nemohl jsem si pomoct, nevypůjčit si Skřivánkova slova z Tajemství. Zdá se to totiž až neuvěřitelné, že celá diskuse k jinak celkem zajímavému článku, se točí z téměř výhradně kolem jediného slůvka v něm, a sice německé předpony na tři.
    „Ach, je to přežalostné, k pláči, když záští do srdcí se vtáčí…“
    Celkem ještě chápu, že se pan Dohnányi ohradil, proč měl autor článku potřebu komentovat jeho přídomek, a chápu i vysvětlení redakce a tím by to pro mě skončilo. Co z toho ale dokázali vytěžit čtenáři, to je prostě obdivuhodné. :D Já osobně se z úspěchu Rusalky kolegy Pilaře v Jekatěrinburgu ze srdce raduji. A jestli něco trochu závidím, pak to, s jakým nasazením a zápalem se tam v divadle pracuje. V tomto ohledu je před námi ještě dlouhá cesta a vypadá to, že nejen západ ale i východ budeme muset sakramentsky dohánět. To si nechte povyprávět. Věřím, že redakce O+ určitě nějaký článek ze zákulisí už chystá. ;-)
    Krásný den všem.
    T. Studený

  5. Pan Ladislav Vy musíte být velmi nešťastný člověk, když dokážete jen pomlouvat a zabývat se hloupostmi. Nevím, co jste dokázal Vy, ale Jekatěrinburg, Opera Colon a další určitě nejsou podřadné scény. Měl byste mít radost, že naši umělci slaví úspěch v zahraničí. Znáte přísloví. Přej a bude ti přáno

Napsat komentář

Reklama