Tradice a současnost klavírní školy na Pražské konzervatoři

  1. 1
  2. 2

Z historie klavírního oddělení Pražské konzervatoře
Pražská konzervatoř byla založena v roce 1808 za účelem výchovy orchestrálních hudebníků. První školní rok byl zahájen 24. dubna 1811. V roce 1817 se k výuce orchestrálních nástrojů připojil zpěv. Klavír se na Pražské konzervatoři nevyučoval od počátku, ale až po sloučení s takzvanou varhanickou školou. V první polovině devatenáctého století byla Praha svědkem vystoupení umělců velkého formátu, jako byl Nicolò Paganini nebo klavíristé Fryderyk Chopin, Clara Wieck, Robert Schumann, Richard Wagner, Franz Liszt i Hector Berlioz. Berlioz ve svých Pamětech o konzervatoři napsal: „Doufám, že nepodléhám národní stranickosti, řeknu-li, že ze všech evropských konzervatoří, které znám, vyhovuje této definici nejlépe konzervatoř pařížská. Ale hned na druhém místě je konzervatoř pražská.“

První adresou byl dominikánský klášter svatého Jiljí na Starém Městě. V letech 1884 až 1918 sídlila škola v budově Rudolfina. Poté, co ho přepustila parlamentu, působila nějaký čas v benediktinském klášteře na Slovanech a také v bývalém chemickém ústavu v Trojanově ulici.

stará budova Pražské konzervatoře v Trojanově ulici (foto archiv autora)
stará budova Pražské konzervatoře v Trojanově ulici (foto archiv autora)

Nakonec Pražská konzervatoř zakotvila Na Rejdišti, kde má adresu dodnes.

Pražská konzervatoř (foto archiv autora)
Pražská konzervatoř (foto archiv autora)

V roce 1888 bylo otevřeno oddělení pro sólový klavír. V roce 1919 byla doposud dvojjazyčná Pražská konzervatoř zestátněna a počeštěna. Leoš Janáček a Vilém Kurz byli jmenováni profesory mistrovské školy Pražské konzervatoře s působností v Brně. Kdybych měl vyzdvihnout jasné trojhvězdí epochy konzervatoře a její mistrovské školy činné až do roku 1946, tak to byly následující osobnosti: Karel Hoffmeister, Jan Heřman a Vilém Kurz. Hudební a taneční fakulta Akademie múzických umění v Praze byla založena na základě dekretu prezidenta republiky dr. Eduarda Beneše z 27. října 1945, když plán na vytvoření hudební vysoké školy vypracovala tajně v letech nacistické okupace skupina tehdy mladších profesorů pražské konzervatoře (dr. Václav Holzknecht, dr. Emil Hradecký, dr. Karel Janeček).

Osmadvacetileté éře ředitele dr. Václava Holzknechta dominovaly především klavírní pedagožky Zdeňka Böhmová, Emma Doležalová a Arnoštka Grünfeldová. V roce 1964 nastoupila na Pražskou konzervatoř Valentina Kameníková a následně koncertní klavíristé, jako byl například Emil Leichner, Zdeněk Kožina nebo Jan Novotný. Z nejúspěšnějších absolventů šedesátých let nutno jmenovat finalisty a laureáty významných mezinárodních soutěží Ivana Klánského, Františka Malého a Milana Langera.

Seznam profesorů z knihy 150 let Pražské konzervatoře (foto archiv autora)
Seznam profesorů z knihy 150 let Pražské konzervatoře (foto archiv autora)

 

Současnost je v rukách mladých talentů a pedagogů
Pražská konzervatoř je dodnes díky novým tvářím profesorského sboru nejen zásobárnou talentů pro Hudební fakultu Akademie múzických umění v Praze, ale také vychovává nové pedagogy pro základní umělecké školy. Řada klavíristů školu úspěšně reprezentuje na mnoha domácích i zahraničních soutěžích. Převaha mladých dívek a v poslední době i zahraničních studentů je tak, jako v jiných nástrojových oborech a v orchestrech, zcela zřejmá. K tomu přistupuje skutečnost, že mnozí z adeptů jednoho z nejnáročnějších oborů posouvají dobu svého studia na pozdější dobu. Nastupují až po absolvování gymnázia nebo současně studují na jiné, nejčastěji vysoké škole. Zájem o studium je dle vyjádření vedoucího klavírního oddělení profesora Milana Langera stále velký a úroveň se neustále zvyšuje. Při lednových přijímacích zkouškách bylo přijato 7 uchazečů ze 17 přihlášených. Je chvályhodné, že nároky jsou položeny vysoko, a tak například na zkouškách má každý povinnost předvést repertoár v délce 25 minut (včetně povinných stupnic a hry z listu). Velký zájem o studium projevila řada zahraničních klavíristů. Mezinárodní letní klavírní kurzy a soutěžní přehlídka Mladý klavír Pražské konzervatoře zájmu o studium velmi napomáhají.

Současný stav byl zřetelný na koncertě, který jsem včera navštívil. Vystoupili na něm posluchači vybraní na základě pololetních zkoušek.

 

Osm nejlepších
Irina Čerkašina
nasadila vysokou laťku provedením náročné Čajkovského Dumky op. 59, Kryštof Březina v Debussyho Ohňostroji ukázal velký smysl pro barvy. Jan Škrobánek přesvědčil o svém talentu propracovanou dynamikou a kvalitou úhozu v Chopinově Baladě g moll, op. 23. Rytmicky precizně zazněl jak Glinkův Skřivánek (Marija Džanězašvili), tak virtuózní etuda Franze Liszta Un sospiro v podání studentky třetího ročníku Jelyzavety Mys. Schumannovu obsahově a výrazově náročnou Fantasii op. 17 dokázala výborně provést Magdaléna Ochmanová. Nádherné a dobře naladěné koncertní křídlo Steinway uměla ve všech polohách rozeznít ve skladbě svého krajana srbská studentka Nina Leovac. Finále koncertu klavírního oddělení Pražské konzervatoře bylo mimořádné. Marie Šumníková, posluchačka teprve druhého ročníku ve třídě profesora Martina Kasíka, je již hotovou klavíristkou.

Reprezentativní koncert klavírního oddělení Pražské konzervatoře - Marie Šumníková (foto Michal Rezek)
Reprezentativní koncert klavírního oddělení Pražské konzervatoře – Marie Šumníková (foto Michal Rezek)

Její klavír zpívá a vypráví, techniku má vybroušenou, úhozová kvalita a naprostá uvolněnost jsou její velkou předností. Chopin a Rachmaninov jsou zaručeně jejímu srdci velmi blízcí. Jistě o ní v budoucnosti často uslyšíme.

Přejme Pražské konzervatoři a pedagogům klavírního oddělení více takových studentů a další krásné nástroje. Péče o ně je složením pedagogického sboru, jak bylo vidět na včerejším koncertě, zaručena dokonale. Historie a tradice nechť jsou všem další inspirací.

 

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář