Tréma? Jen strach z vlastní nepřipravenosti. K životnímu jubileu Věry Soukupové

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Nejdůležitější je mít ze zpívání radost a tu přenést na diváky. Touto větou vyjádřila před deseti lety na stránkách tisku své umělecké krédo vynikající česká operní a koncertní pěvkyně druhé poloviny dvacátého století Věra Soukupová, která slaví své životní jubileum.
Věra Soukupová (zdroj archiv České filharmonie)


Osobnosti české opery

Věra Soukupová se narodila 12. dubna 1932 v Praze. Už od školních let se věnovala hudbě a zpěvu. Hrála na klavír, zpívala na školních besídkách, byla členkou Blahoslavovy družiny v Praze, kterou vedl profesor Adolf Cmíral. Hlásila se na Pražskou konzervatoř, ale nebyla přijata. Namísto toho vystudovala Vyšší pedagogickou školu a zpěv studovala soukromě u vynikajícího pedagoga, učitele řady dalších našich významných pěvců té doby, profesora Louise Kadeřábka, na něhož vždy vzpomíná s velkou úctou a vděčností. Později studovala také u profesorky Mustanové-Linkové a herecky se školila u profesorky Vegenerové. V roce 1954 se zúčastnila Mezinárodní pěvecké soutěže Pražského jara a získala tam čestné uznání.

V roce 1955 se stala sólistkou Armádního uměleckého souboru. O mladou zpěvačku začaly projevovat zájem profesionální operní soubory v Ostravě, Brně a Plzni. V roce 1957 se zúčastnila konkursu do opery Divadla J. K. Tyla v Plzni. Později v jednom rozhovoru s úsměvem vzpomínala, jak coby příslušnice armády v uniformě přednesla habaneru z Bizetovy Carmen, ne jejímž základě ji tehdejší šéf opery Bohumír Liška do Plzně angažoval.

V roli Carmen se také poprvé 5. října 1957 představila plzeňským divákům. Dlouholetý důkladný kronikář plzeňského hudebního dění profesor Antonín Špelda o jejím vystoupení píše ve své knížce Slavní plzeňské opery: „…zazářila jako meteor a rázem se stala miláčkem obecenstva. Byla sice debutantkou v tak náročné roli, ale přesto imponovala kulturou a velkým objemem svého mezzosopránu, vzornou hereckou akcí a ukázalo se, že má mimořádné předpoklady pro úspěšnou uměleckou dráhu.“

G. Bizet: Carmen – Věra Soukupová (Carmen) – DJKT Plzeň 1957 (zdroj DJKT Plzeň / foto © Věra Caltová)

Krátce poté se stejně úspěšně představila na koncertním podiu, když jí Bohumír Liška svěřil interpretaci sólového altového partu ve Verdiho Rekviem. Její první studovanou rolí na jevišti plzeňského divadla byla postava Blanche v československé premiéře Prokofjevovy opery Hráč, kterou s Oldřichem Spisarem v titulní roli nastudoval dirigent Albert Rosen a zkušený činoherní režisér Václav Špidla. Následovala postava Radmily v novém nastudování Smetanovy Libuše (v titulní roli tehdy v Plzni hostovala Alena Miková) a na konci května nastudoval velký propagátor Janáčkova díla Bohumír Liška spolu s kmenovým režisérem plzeňské opery Bohumilem Zoulem Káťu Kabanovou. Věra Soukupová byla obsazena do role Varvary a rovněž do role Kabanichy. Poněvadž představitelka role Kabanichy, která měla zpívat premiéru, onemocněla, vystoupila v této náročné roli Věra Soukupová. A znovu jednoznačně přesvědčila jak o svých hlasových kvalitách, tak o svých hereckých schopnostech.

V Plzni dostala mladá zpěvačka řadu výrazných podnětů pro svůj další umělecký růst. Působilo tam tehdy znamenité dirigentské trio Bohumír Liška, Karel Vašata a Albert Rosen. Kmenovým režisérem byl žák Ferdinanda Pujmana Bohumil Zoul, který stejně jako jeho učitel vždy důsledně vycházel při svých režiích z dokonalé znalosti partitury a proniknutí do podstaty autorova záměru. Vedle něj tu režírovali výborní hostující režiséři (Karel Jernek, Jiří Fiedler). Plzeňský operní soubor v oněch letech byl vyvážený, kompaktní, koncepčně budovaný umělecký kolektiv. V tomto prostředí našla Věra Soukupová výtečné umělecké zázemí a v osobě režiséra Bohumila Zoula získala i celoživotního partnera.

Vedle nových premiér se prosadila v rolích z kmenového repertoáru, vedle již zmíněné Carmen to byla především Amneris ve Verdiho Aidě. Byla jí nabídnuta rovněž role Ortrudy ve Wagnerově Lohengrinovi (plzeňská opera byla prvním souborem, který v padesátých letech poprvé tuto operu uvedl po roce 1945 na českém jevišti). Zpěvačka, která byla vždy absolutně náročná k sobě samotné, roli s díky odmítla. Dbala doporučení svého učitele profesora Louise Kadeřábka, který jí vždy kladl na srdce, aby si hlídala svůj obor.

V roce 1958 slavila svůj první mezinárodní úspěch, když ve velmi silně obsazené mezinárodní pěvecké soutěži ve francouzském Toulouse získala třetí cenu. A na konci roku svým výkonem v postavě matky titulního hrdiny významně přispěla k mimořádnému úspěchu prvního uvedení Brittenovy opery Albert Herring, kterou nastudovali dirigent Bohumír Liška a režisér Bohumil Zoul.

Z jejích dalších plzeňských rolí jmenujme například Zuzku v Suchoňově Krútňavě, Moranu v Ostrčilově opeře Vlasty skon, Chivriju v Soročinském jarmarku Modesta Petroviče Musorgského a Eriku v opeře brněnského skladatele Zdeňka Blažka Verchovina. V Plzni se také na koncertním podiu setkala poprvé s Janáčkovým Zápisníkem zmizelého, kde jejím partnerem byl tenorista Oldřich Spisar, a s partií Markétky v Berliozově Faustově prokletí.

Věra Soukupová (zdroj YT)

Důležitým bodem v kariéře Věry Soukupové byl rok 1960. V roli Amneris ji viděl a slyšel šéfdirigent České filharmonie Karel Ančerl a nabídl jí part Iokasté ve Stravinského díle Oedipus Rex. Ozvalo se i Národní divadlo, kde podle zavedených regulí měla vystoupit ve třech různých rolích. Zůstalo u jediné. Na základě jejího mimořádně úspěšného vystoupení v roli Amneris dostala angažmá. A trojici pražských úspěchů z jara 1960 dovršila, když ve velmi silně obsazené Mezinárodní pěvecké soutěži Pražského jara získala první cenu a titul laureátky. Stejně jako v Toulouse ji doprovázel na klavír profesor Alfréd Holeček, kterého si vždy velice vážila, oceňovala jeho lidské i umělecké kvality a vedle profesora Kadeřábka ho považuje za svého druhého nejvýznamnějšího učitele. Dle tehdejšího kritického ohlasu zpěvačka oslnila svým vzácně temným voluminózním hlasem velkého rozsahu barevně bohatým v nejhlubším rejstříku, emocionální silou a zralostí výrazu, spiritualitou i silou své koncentrace.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář