Tři lásky Naděždy Kniplové: Janáček, Wagner a Národní divadlo

  1. 1
  2. 2

Zcela logicky následovala nabídka angažmá a role Ortrudy v chystané premiéře Wagnerova Lohengrina, v níž se zaskvěla dokonalou interpretací této role. Jejím partnerem v roli Telramunda byl její učitel Zdeněk Otava. Ortrudu si poté zopakovala, už jako host, v brněnském Lohengrinovi, který byl poslední premiérou operního souboru v divadle Na hradbách. Brno pěvkyni, kterou si zamilovalo, ztrácelo velmi nerado. Ale naděje, které Naděžda Kniplová slibovala při svém nástupu, se nejen do puntíku splnily, ale mnohonásobně je svými výsledky překročila.

V roce 1966 se Naděžda Kniplová poprvé představila v roli Emilie Marty v zahraničí. Stalo se tak při zájezdu Janáčkovy opery do Itálie. Představení tehdy těsně před svou smrtí navštívil Wieland Wagner a také významný italský skladatel Luigi Dallapiccola. Jak dílo samotné, tak výborný výkon představitelky titulní role oba velmi zaujaly.

V Praze si poté zopakovala úspěch v titulní roli Kateřiny Izmajlové a v postavě Emilie Marty, z jejích tehdejších nových rolí připomeňme Leonoru z Fidelia a výtečnou charakteristiku postavy Lady Billowsové v Brittenově Albertu Herringovi.

V té době začala být Naděžda Kniplová pravidelně zvána do zahraničí. Mezi prvními byly německý Hannover a Hamburk. Kritici nadšeně psali o její démonické Kostelničce grandiózního, vysokodramatického formátu, zpívané s explozivním planoucím sopránem, a vyzvedávali neidentifikovatelný janáčkovský efekt, jenž nám otevřel cestu ke slovanské duši.

V roce 1967 Naděždu Kniplovou obsadil Herbert von Karajan do role Brünnhildy ve své inscenaci Wagnerovy Valkýry na prvním ročníku velikonočního festivalu v Salcburku. Naděždě Kniplové, která se představila jako dokonalá interpretka splňující všechny požadavky Wagnerovy partitury i nároky dirigenta, se zeširoka otevřely dveře do světa. Při letošním jubilejním ročníku festivalu je tato inscenace široce připomínána řadou akcí (výstava, symposia).

Současná inscenace Valkýry, kterou nastudoval šéf drážďanských filharmoniků Christian Thielemann se svým orchestrem, byla zahajovacím představením jubilejního ročníku. Valkýra festival také uzavře, a to na Velikonoční pondělí, v předvečer životního jubilea tehdejší představitelky Brünnhildy, Naděždy Kniplové. Letos se v této roli představí Anja Kempe. Symptomatickým rysem letošní inscenace je, že byla nastudována ve spolupráci s pekingskou operou.

Po salcburském triumfu vyjíždí Naděžda Kniplová stále častěji do zahraničí. Přes četné nabídky k trvalé spolupráci zůstala ale věrná Národnímu divadlu. Vedle velkých rolí v českých operách, které ztvárnila už v Brně, si rozšířila svůj repertoár o Kněžnu ve Dvořákově opeře Čert a Káča, titulní hrdinku Fibichovy Šárky a především k Kabanichu v Janáčkově Kátě Kabanové. V této roli také vystoupila v roce 1993 na jevišti naší první scény naposledy.

Jedním z vrcholů jejího působení na Národním divadle byla Brünnhilda v inscenaci Wagnerovy Valkýry v roce 1972. Své vynikající pěvecké a herecké kvality také propůjčila Lady Macbeth ve Verdiho operním zpracování Shakespearovy tragédie a dvěma pucciniovským hrdinkám – Tosce a Turandot. Její pěvecké umění bylo oceněno udělením státní ceny, titulu zasloužilé i národní umělkyně. V roce 2011 ale Naděžda Kniplová odmítla Cenu Thálie za celoživotní pěvecké mistrovství, protože ji považovala za opožděný milodar.

Předlouhý by byl seznam všech měst, operních domů, koncertních síní a nahrávacích studií v Evropě, ale také v Asii a na americkém kontinentě, kde Naděžda Kniplová slavila úspěchy a kde se zasloužila o propagaci českého operního umění, především nezapomenutelným ztvárněním triptychu rolí Kostelnička, Kabanicha a Emilia Marty. A v nemenší míře se do paměti operních fanoušků v mnoha zemích zapsala jako dokonalá interpretka wagnerovských heroin, k nimž patřily vedle již zmíněných všechny tři Brünnhildy z Prstenu Nibelungova (všechny tři zpívala a hrála ve Vídeňské státní opeře stejně jako Isoldu) a Kundry v Parsifalovi.

Jmenujme alespoň namátkou některé z měst – německý Düsseldorf, Brémy a řada dalších, italské scény včetně Říma a Turína, nizozemský Amsterdam, španělská Barcelona, švédský Stockholm či švýcarská Ženeva, na americkém kontinentě San Francisko, Los Angeles, New York, Montreal a Mexico City, v Asii Tokio.

Četná byla její koncertní vystoupení (Dvořákovo Stabat mater, Verdiho Rekviem, Brittenovo Válečné rekviem). V roce 1971 zpívala sopránové sólo v Janáčkově Glagolské mši s Českou filharmonií pod taktovkou Václava Neumanna na salcburském festivalu. Její hlas je zaznamenán na řadě nahrávek především z tvorby Richarda Wagnera a Leoše Janáčka. Za všechny jmenujme její Brünnhildu ve dvou kompletech Prstenu Nibelungově, kde zpívala pod taktovkou Wolfganga Sawallische a Hanse Swarowského.

Po roce 1990 působila Naděžda Kniplová řadu let jako profesorka zpěvu a vedoucí katedry operního zpěvu a režie na pražské Hudební fakultě akademie múzických umění, kde vychovala řadu mladých zpěvaček a zpěváků.

Divadlu a opeře zasvětila přední česká sopranistka Naděžda Kniplová celý svůj aktivní život. Popřejme jí do dalších let především hodně zdraví a vůbec vše dobré.

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář