Tři Pintové se netrefili do nálady

Státní opera přinesla 22. prosince předpremiéru nedokončené komické opery Carla Marii von Webera Tři Pintové. Je otázkou, zda se v době státního smutku měla konat – obecenstvo nebylo po minutě ticha naladěno na gagy a legrácky a celkově přijalo komický kus vlažně.

Hned zpočátku budiž řečeno, že inscenátoři ani neměli šanci předvést zde nějaké objevné a překvapivě životné „veledílo“, hlavní přínos Weberovy inscenace je v hudební stránce. Samotnému Weberovi se práce na této opeře protivila a z několika skic a libreta ji po něm dotvořil Gustav Mahler. Zachránil tak pro jeviště řadu okouzlujících melodií a svižných, jiskrných hudebních čísel. Jinak jsou Tři Pintové jednoduchá hříčka s triviálním dějem, bez psychologie postav a s minimální zápletkou – tři mládenci se postupně pod jménem Don Pinto ucházejí o ruku hlavní hrdinky Clarissy, samozřejmě ji nakonec získá její tajný milý Don Gomez, zatímco skutečný Don Pinto ostrouhá.

V inscenaci se spojila sehraná trojka – režisér Jiří Nekvasil, scénograf Daniel Dvořák a Simona Rybáková jako tvůrkyně kostýmů, hudebního nastudování se ujal Heiko Mathias Förster. První jednání začíná v hostinci, jaký můžeme najít každém druhém městečku – v televizi běží fotbal, unaveně poblikává neon, nechybí ani dvoje toalety pro dámy a pro pány, prostě běžná restaurace kdesi na španělském venkově. Zde se Don Gaston de Viratos dozví o plánu obtloustlého nešiky Dona Pinta ucházet se v Madridu o ruku Clarissy, dcery rodinného přítele. I když naoko Pinta vyškolí v galantním chování k nevěstě, rozhodne se jej v Madridu předejít a sám se ucházet o Clarissu.

Oživení po poněkud stojatých vodách hospodské scény přináší druhé jednání, v němž se divákům otevře impozantní a barvitý pohled do madridského paláce (sochy, brnění, lustr a další propriety na pozadí obřího plátna ve zlatém rámu) a prostor se zaplní nastupujícími sbory v luxusních kostýmech velkoměstské smetánky. Zde Don Gaston s nerozlučným přítelem Ambrosiem pozná, že Clarissino srdce již patří Donu Gomezovi a začnou mu pomáhat ke sňatku s ní. Scéna se postavami ve druhém a třetím jednání jen hemží (poznáváme také otce Clarissy Dona Pantaleona, obě hlavní ženské postavy, Clarissu a její komornou Lauru, která flirtuje s Ambrosiem). Režie pohyb na scéně ještě zahušťuje o další němé postavy: o houf služek pilně uklízejících před příjezdem ženicha, tanečníky a také o bláznivou stařenku v posteli ve stylu Troškova „Slunce, seno…“, která publikum baví akrobatickými kousky.

Jak již bylo řečeno, hlavní přínos Weberova fragmentu spočívá v hudební stránce, přináší místy celkem náročné árie, krásné sbory (sbormistři Tvrtko Karlovič a Adolf Melichar) a svěží partituru orchestru. Ten hrál pod taktovkou Heika Mathiase Förstera ve velmi svižných tempech a zdařile (hezká sóla cella, fagotu či klarinetu). Občas byla znát útržkovitost fragmentu, některé pěvecké duety či tercety zněly téměř do ticha jen s minimálním doprovodem nástrojů. Roli Dona Gastona, na níž stojí do velké míry první dějství, zpíval čínský tenorista WeiLong Tao. Asi neměl svůj den, protože jeho zpěv zněl dost nuceně a toporně, do výšek tlačil hlas s vypětím. Docela uvolněný a sympatický (i po herecké stránce) byl projev Jakuba Pustiny (Ambrosio). Clarissu zpívala Jana Sibera přirozeným, tónově oblým a volně pohyblivým sopránem, dobře znějícím i ve výškách. Také Jana Horáková Levicová (Laura) předvedla sytý a příjemný mezzosoprán, i když v závěru se zdálo, že v sóle již napíná síly. Zdeněk Plech v roli Dona Pinta se mi líbil, zvládl árie i komediální hraní na jedničku. Dona Gomeze zpíval Martin Šrejma a Dona Pantaleona Miloš Horák. Tři Pinty nelze přeceňovat, je to krátká trojaktovka na půldruhé hodiny, žádná „událost roku“. Ale na druhé straně to není suchý experiment z archivu, hudba tu žije a funguje a představení je po vizuální stránce docela atraktivní, určitě stojí za vidění.

Carl Maria von Weber, Gustav Mahler:
Die drei Pintos
(Tři Pintové)
Hudební nastudování: Heiko Mathias Förster
Dirigent: Heiko Mathias Förster (alt. R. Hein)
Režie: Jiří Nekvasil
Výtvarník scény: Daniel Dvořák
Kostýmy: Simona Rybáková
Sbormistři: T. Karlovič, A. Melichar
Pohybová spolupráce: Š. Capko
Orchestr, operní sbor a balet Státní opery Praha
Předpremiéra 22.prosince 2011 Státní opera Praha

Don Pantaleone de Pacheco – Miloš Horák (alt. Roman Vocel)
Don Gomez de Freiros – Martin Šrejma (alt. Václav Sibera)
Clarissa – Jana Sibera (alt. Michaela Katráková)
Laura – Jana Horáková Levicová (alt. Ester Pavlů)
Don Gaston Viratos – WeiLong Tao (alt. Ondrej Šaling)
Don Pinto de Fonseca – Zdeněk Plech (alt. Miloš Horák)
Hostinský –Roman Vocel (alt. Ivo Hrachovec)
Inez – Alena Miro (alt. Hana Jonášová)
Ambrosio – Jakub Pustina
Hofmistr – Dalibor Janota

www.opera.cz

Foto Státní opera Praha

Hodnocení

Vaše hodnocení - Weber/Mahler: Tři Pintové (Státní opera Praha)

[Total: 42    Average: 1.9/5]

Související články


Reakcí (19) “Tři Pintové se netrefili do nálady

  1. Nejenom, že se netrefili do nálady (mám také dojem, že se prostě v ND hrát nemělo a ředitel Černý dal najevo, jak si památky zesnulého prezidenta váží / neváží když nechal hrát, to co na všech scénách ND hráli ). Navíc chyběla jakákoliv propagace této premiéry. A je to škoda, jelikož je to kus raritní a se vztahem k Novému německému divadlu. PR SOP nestálo za moc už od dob, kdy ji opustil D. Dvořák, ale jestli takhle bude fungovat poté, co spadne do náruče ND bude to tragédie (škoda, že dobří PRisté opery odcházejí a nahrazují je neschopní najatí novým vedením Opery).

  2. Jsem trochu překvapen hodnocením Wei Long Taa, ale vše.je.možné, není každý den lisvícení…Já viděl p. Taa v Ústí jako Hoffmana,byl to fascinující výkon a dostal za.něj asi právem Cenu Thalie. Poté v Budějovich dělal Otella.výtečně, viděl jsem ho 8x.V Plzni Kalafa v Turandot, nyní v Budějovicích zpívá bez alternace Cania v Komediantech na krásné úrovni. Není to ovšem skutečný dramatický tenor, je tenorem spinto, krásná italská barva, důsledně koncentrovaný,krytý tón v celém rozsahu. Jenže je zván na dramatické role, Cardilac v Ostravě, Othello v Bratislavě a tento tržní mechanismus, který v opeře fungoval i za hlubokého komunismu, nemusí být pro hlas tím nejlepším řešením. Myslím, že od Hoffmana jeho hlas trochu ztěžkl vlivem trhu a stálých hrdinných tenorů.
    Ke Smetanovu divadlu těžko se vyjádřit. Po válce bylo vždy trochu nadpočetné, 2 velká česká operní divadla jsou pro Prahu moc/ plus k tomu Stavovské / a navíc nemají onu p

  3. Státní opera byla po válce problém. Českého publika.v.Praze nikdy nebylo tolik, aby obsáhlo dvě velká divadla a navíc Stavovské. Ale jisté zaměření na velké světové opery se docela ba i dařilo. Ale bylo tehdy mnohem víc pěveckých osobností. Pokud Hudební rozhledy informují trochu objektivně, tak nyní žádná sláva..Pokud.čtu super negativní kritiky, tak to obvykle je Státní opera, až se divím co je dnes.možné..Jací pěvci by odcházeli a proč?? Vždyť pod ND budou mít vyšší tabulkové platy! Nu a pokud toto nevyjde,pořád zbývá třetí možnost. Vrátit divadlo

  4. Prosím vás! Jen amatér píše recenzi na předpremiéru.. Skuteční odborníci si počkají na oficiální premiéru. Na Třech Pintech jsem byl a musím říct, že v mnoha ohledech má autorka pravdu. Nicméně věřím, že na premiérovém uvedení budou pěvecké výkony v pořádku. Scéna, zejména v druhé půli je úžasná!! S uvedením předpremiéry v čase státního smutku souhlasím – i zdůvodnění ředitelem Černým, že vzdát úctu Václavu Havlovi rušením divadelního představení by bylo nemístné. A poslední otázka pro Janci: Jak s tím souvisí PR? To je snad věcí dramaturgie, ne?
    Hezký nový rok!

      1. Máte pravdu. Předpremiéra opravdu není generálka.
        Mezi generálkou o premiérou již nebývají žádné další zkoušky, zatímco mezi předpremiérou a premiérou prostor pro zkoušení je. Rozdíl mezi předpremiérou a premiérou by tedy měl být větší než mezi generálkou a premiérou.

    1. Dobré dopoledne, ano, čtenáři Opery Plus budou moci hodnotit jak nahrávky, tak i operní a baletní inscenace a koncerty, a to prostřednictvím hvězdiček. Pod novými recenzemi se od dnešního dne již objevují, pod staršími postupně doplníme v průběhu následujících týdnů. Výhledově počítáme také se zavedením přehledných souhrnných tabulek.

      1. Dobrý večer, děkuji za odpověď. Myslím, ze to každého fanouška tak trochu nutká hodnotit. Toto je výborný nápad a zveřejněné skóre bude moci sloužit k porovnání diváckého hodnoceni hlavně domácím hudebním institucím. Věřím, ze nekteré se budou divit a budou nemile a jiné zase mile překvapeny.

      2. Měl bych prosbu k těm tabulkám. Mohly by se tam objevovat i představení zde nerecenzované? Jakékoliv – i běžné reprízy. Prostě všechny, které by tam někdo zadal. Každá scéna by si nějakého dobrovolníka, který by tam nadatloval všechny představení, jistě našla. Já se třeba hnedle hlásím za SOP. A pokud by k jednotlivým představením byla i diskuze… to by bylo príma.

  5. Premiéra této opery mne velmi zklamala. Nejen pěveckými výkony sboru, ale i sólistů s výjimkou paní Sibery a pana Plecha.
    Scéna v druhé půlce mi rozhodně nenavodila pocit paláce bohatého měšťana, spíše bych to přirovnala ke skladišti vyhozených krámů. Kostýmy byly zřejmě posbírány, kde se dalo.
    Představení nelahodí ani sluchu ani oku, alespoň mému ne.

    1. Copak pěvecké výkony, ty byly (podle mě) přece jen nad úrovní reprízového SOP standardu, takže snad ani nevidím důvod, proč se rozčilovat, ale režie a scéna to bylo něco. Se skladištěm a kostýmy plně souhlasím. Navíc mě rozčilovaly dataily, jako žehlení kuchyňské linky, zběsilé Ambrosiovy pohybové kreace atd. No a akrobatická babička ta mě úplně dorazila. Jediné co jsem měl v hlavě byla otázka: „Proč?“. Bohužel odpovědi které tuším jsou spíše znepokojivé. Z představení jsem odcházel znechucen a rozčílen. Ať už jsou zpěváci v SOP na jakékoliv úrovni, účinkovat v téhle zběsilosti si z nich nezasloužil nikdo. Zajímavá byla účast – tady se to, myslím, s tím rozdáváním vstupenek přehnalo…

      1. Tři Pinty jsem viděl včera a nemohu než souhlasit s výše uvedeným komentářem. „Proč?“, to mě skutečně napadalo nejčastěji při pohledu na křečovité kreace, které byly asi zamýšleny jako komické. Škoda, že novinka, kterých je na scéně SOP poskrovnu, skončila takto trapně.

Napsat komentář