Turandot pod erfurtským nebem
Dvousettisícový Erfurt, hlavní město Durynska, je zároveň kulturní metropolí této spolkové země Německa. V tomto historickém, na památky bohatém městě (říká se mu německé Benátky) se nachází velké třísouborové divadlo, které se pyšní před deseti lety postavenou divadelní budovou. Operní soubor divadla ale nezahálí ani o prázdninách. Každým rokem se v centru města na hlavním náměstí mezi proslaveným gotickým dómem z patnáctého století a sousedícím kostelem sv. Severa koná operní festival, Domstuffen Festspiele.
Katedrála Panny Marie v Erfurtu se totiž nachází na návrší, které spojuje s náměstím široké schodiště o sedmdesáti stupních. Tento magický prostor se stal poprvé v roce 1994 dějištěm uváděného zajímavého hudebního projektu. Tenkrát to bylo inaugurační scénické představení kantáty Carla Orffa Carmina Burana. Přirozená večerní scenérie obou nasvícených chrámů, doplněná vhodnými dekoracemi, tak vytváří neopakovatelný vizuální dojem. Amplifikovaná představení s živým orchestrem, který je umístěn po straně scény, může sledovat přes dva tisíce diváků ze strmě svažující se tribuny s výtečnou viditelností. Hraje se vždy okolo patnácti repríz. V úvodu bych rád připomenul mou první návštěvu erfurtského festivalu v roce 2002, těsně po zhoubných povodních. Malá řeka Gera se vylila ze svého koryta, ale naštěstí na náměstí nedosáhla. Letos byl Erfurt také v očekávání velké vody, dokonce se stornovávaly objednané lístky. Tehdy se hrálo velice zajímavé představení Wagnerova Bludného Holanďana v režii známého Wernera Herzoga. Po roce jsem pak na stejném místě viděl úplně jinak, ale rovněž po scénické stránce velmi efektně ztvárněný Friedenstag (Den míru) Richarda Strausse.
Letos padla volba na výpravnou operu Giacoma Pucciniho Turandot, která se hrála prakticky denně od 3. až do 21. července. Toto populární dílo spolehlivě plní divadelní sály a stejné to bylo i na otevřeném hledišti na Marktplatzu v Erfurtu. Pro inscenátory bylo jistě tvrdým oříškem vhodně skloubit děj odehrávající se v čínském prostředí se stávající reálnou gotickou kulisou obou chrámů. Režijní i výtvarné pojetí bylo sice pěkné na pohled, ale nikterak avantgardní nebo objevu plné. Francouzský režisér Marc Adam, který prošel několika intendantskými místy ve francouzských divadlech a v Lübecku, není svými režisérskými divadelními počiny osobností až tak známou. 
Scéna hostující výtvarnice Hsiu-Chin Tsai z Tchaj-wanu, jejímž základem je monumentální červeno-černou (symbolické barvy dobra a zla) mozaikou pokryté schodiště, na kterém je rozmístěno několik velkých kašírovaných hlav popravených nápadníků princezny Turandot. Přivítá nás také celá řada, v mírném větříku povívajících látkových závěsů, které jsou popsané typickým čínským písmem. Na nich jsou mimo jiné také napsány hádanky princezny Turandot. Nad tím vším se vyjímá hlava strašidelného čínského draka. Po netradičně pojatém začátku opery, kdy civilně podle současné módy oděný a choreograficky dobře rozehraný sbor (choreografie Pascale-Sabine Chevroton) přichází z hlediště a určitým způsobem komentuje děj. Potom vystupuje po schodových stupních do jevištního prostoru. Pěvečtí sólističtí aktéři jsou oblečeni do dobových čínských kostýmů (bylo jich dvě stě a autorem je výtvarník Pierre Albert). Později se objevuje rovněž civilně oblečený dětský sbor, který pak zpívá z vysoko položené chrámové balustrády. Ve výšině na konci schodiště je velká dekorace znázorňující bránu do pekingského císařského paláce, odkud vychází císař Altoum a později i krutá princezna Turandot. Na scénu již nastupují sbory v historickém čínském oblečení. V jedné části jsou oblečené jako terakotová armáda z Xianu, jen s tím rozdílem, že kostýmy jsou laděny do hnědé barvy. Klasická režie v dalších aktech opět nevybočuje z normálu, ale scénografie se projevuje změnami hlavně v efektním nasvícení (světla Thomas C. Hase) i projekcemi třeba na stěny katedrály. Samostatní protagonisté představení to nemají se svými hereckými akcemi až tak jednoduché, protože se většinou pohybují ve složitých kostýmech po strmém schodišti. Velmi živě jsou ale režírovaní kupříkladu tři mandaríni. Celkově je to však vizuálně zajímavá podívaná.
Vynikajícím způsobem si pěvecky vedla hezká Ilia Papandreu a herecky byla velmi přesvědčivou křehkou Liu. Sonorním basem ztvárnil vyhnaného krále Tatarů Timura a ochránce Liu Vazen Ghazaryan z Arménie. Rovněž obsazení tří mandarinů Máté Sólyom-Nagym, Jörgem Rathmannem a Marwan Shamiyehem bylo šťastné. Všichni tři zpívali velmi vyrovnaně a s vynikajícím pěveckým a výrazovým nasazením. Závěrem lze konstatovat, že uvedení posledního Pucciniho nedokončeného díla diváky určitě uspokojilo, což dali najevo dlouhotrvajícím aplausem. Nároční operní fajnšmekři by z umělého zvuku linoucího se přes reproduktory již tolik spokojení nebyli. Těšme se do Erfurtu na příští rok, kdy bude uvedeno muzikálové zpracování v Německu a Rakousku tolik populární hry Hugo von Hofmannstahla Jedermann.
Hodnocení autora recenze: 70 %
Domstufen-Festspielen Erfurt 2013
Giacomo Puccini:
Turandot
Dirigent: Samuel Bächli
Režie: Marc Adam
Scéna: Hsiu Chin Tsai
Kostýmy: Pierre Albert
Světla: Thomas Haase
Choreografie: Pascale-Sabine Chevroton
Sbormistr: Andreas Ketelhut
Sbormistryně dětských sborů: Cordula Fischer
Philharmonisches Orchester Erfurt
Opernchor des Theaters Erfurt
Philharmonischer Chor Erfurt
Philharmonischer Kinder und Jugendchor Musikschule Erfurt
Premiéra 4. července 2013 Domstufen Erfurt
(psáno z reprízy 13. července 2013)
Turandot – Irina Rindzuner
Altoum – Robert Wörle
Timur – Vazgen Ghazaryan
Calaf – Marc Heller
Liù – Ilia Papandreou
Ping – Máté Sólyom-Nagy
Pang – Jörg Rathmann
Pong – Marwan Shamiyeh
Ein Mandarin – Sebastian Pilgrim
Foto L. Edelhoff, P. Horník
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
