Nové číslo Týdeníku Rozhlas

Týdeník Rozhlas číslo 33/2016
s programy Českého rozhlasu a televize od 8. do 14. srpna 2016
vychází 1. srpna

Pocta Hieronymu Boschovi
V případě nizozemského malíře pozdního středověku Hieronyma Bosche je přesně zaznamenáno jen datum pohřbu, a tak si můžeme připomínat pětisté výročí konce jeho života letos 9. srpna. A jelikož česká hudba 20. století obsahuje jednu pozoruhodnou položku, která se k němu vztahuje, můžeme vzpomínku na výjimečného výtvarníka uskutečnit v tónech: z pera skladatele Svatopluka Havelky (1925–2009) zazní ten večer na Vltavě Pocta Hieronymu Boschovi, orchestrální partitura, barvitá, fantaskní a expresivní stejně jako obrazy, jimiž byla inspirována.

Hieronymus Bosch, tvůrce proslulého triptychu Zahrada pozemských rozkoší, zůstává i se svými díly tak trochu záhadou. Během staletí v nich různí vykladači zdůrazňovali prvky morbidnosti, satiry, grotesknosti, fantazie, symboliky, esoteriky, přízračnosti, blouznivosti, mystiky, hereze, moralismu, dokonce surrealismu… Někteří obdivovali košatost a mnohoznačnost jeho zobrazení prostoru lidské duše osídlené anděly i démony, jiní právě to odsuzovali. Boschova kritika neřestí katolických duchovních byla pro někoho trestuhodným zesměšněním církve. Svatopluka Havelku, který se ve zralém věku plně obrátil ke křesťanské víře, zaujal zobrazený svár dobra a zla a varovné znázornění apokalypsy. Do své mimořádné skladby nesoucí velké poselství dokázal vtělit kontrastnost, boschovskou neurčitost i naléhavost. Měl nicméně zároveň potřebu uzavřít své hudební dílo z toho nadějnějšího úhlu pohledu…

Havelkova symfonická fantazie Pocta Hieronymu Boschovi je datována rokem 1974. Věnoval ji šéfdirigentu České filharmonie Václavu Neumannovi. Ve večerním čase s ní zazní ještě další hudební skladby inspirované výtvarným uměním pozdního středověku a renesance – Hindemithova přísně znějící, z chorálů vycházející Symfonie Malíř Mathis a neoimpresionistické Fresky Piera della Francesca od Bohuslava Martinů.

 

Falstaff a Karel Berman
Mezi operami, které zpracovávají hry Williama Shakespeara, nemůže chybět poslední opera Giuseppa Verdiho Falstaff. Je to jedinečná hudební komedie a dílo skladatelova stáří, která nabízí jedinečnou roli pro basbaryton a v současnosti je parádním číslem v repertoáru pěvců jako je Bryn Terfel.

Stanice Vltava ale tentokrát sáhne po starší a české nahrávce. Vznikla roku 1963 na půdě Československého rozhlasu – a jejím hlavním protagonistou je basista Karel Berman. Držitel Ceny Thálie za celoživotní mistrovství z roku 1993 se narodil v roce 1919 a zemřel v roce 1995, a byl jednou z nejvýraznějších pěveckých osobností české operní scény. V Národním divadle v Praze působil od roku 1953 až do roku 1991, tedy osmatřicet sezon. Za čtyři desítky let vytvořil více než tři tisíce rolí a nastudoval na osmdesát operních inscenací.

Které se nejvýrazněji zapsaly do paměti publika? Leporello z Mozartova Dona Giovanniho a Doktor Bartolo z Rossiniho Lazebníka sevillského – toho zpíval nejčastěji, více než dvěstěpadesátkrát! Zmínit je třeba i jeho dvě wagnerovské postavy: Alberich ve Zlatu Rýna a Beckmesser z Mistrů pěvců norimberských. Byl znám tím, že vedle skvělého hlasu uměl skutečně ztvárnit postavu – a znát to bude i z rozhlasové nahrávky Verdiho opery.

Bermanův umělecký záběr a rozhled byl ale mnohem širší – byl hudebním skladatelem, režisérem, libretistou a překladatelem. Věnoval se i barokní hudbě, stejně jako soudobým autorům včetně těch takzvaných terezínských – sám prošel Terezínem a několika koncentračními tábory.

Ojedinělou českou nahrávku Falstaffa pořídil Josef Hrnčíř, jehož jméno je spojeno s Československým rozhlasem opravdu bytostně a za svůj život realizoval přibližně osm set nahrávek. Vrátíme se také do doby, kdy bylo zvykem hrát opery češtině – operu uslyšíme v překladu Rudolfa Vonáska.
(Z článku Jindřicha Bálka k pořadu na ČRo Vltava v sobotu 13. Srpna)

 

Hudbou k blaženosti
Nedávno vědci popsali, jak poslech hudby působí na lidský mozek. Vliv hudby podle nich nelze srovnávat s účinkem drog, přesto hudba „pouštěná“ do všech mozkových vláken navozuje u člověka pocit dobré nálady, blaženosti a aktivuje centra abstraktního myšlení. Schopnost hudby vyvolávat pocity blaženosti se netýká jen muzikantů a posluchačů. Výzkum potvrdil stimulační účinky hudby při léčbě řady lehčích mentálních dysfunkcí i zdravotních problémů vyvolaných stresem a workoholismem. O vlivu hudby na lidský mozek bude ve středeční vltavské Telefonotéce 10. srpna mluvit Ivan Ruml s neuroložkou a harfistkou Terezou Pařilovou.
(Z článku Aleny Sojkové)
www.radioteka.cz