Nové číslo Týdeníku Rozhlas

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Týdeník Rozhlas 22/2016
s programy Českého rozhlasu a televize od 30. května do 5. června 2016
vychází 23. května

 

Pavel Haas Quartet: Bez Beethovena by nebyli Beatles
Úspěchy na mezinárodní scéně i česká kvartetní tradice – k souboru, který si dal jméno podle skladatele Pavla Haase, patří obojí. Svou první cenu BBC Music Magazine dostal Pavel Haas Quartet letos v dubnu za nahrávku kvartetů Bedřicha Smetany, ceny časopisu Gramophone už sbírá téměř systematicky. Důležitým tématem rozhovoru byl ale také festival Concentus Moraviae. Ten je letos tematicky věnovaný především smyčcovému kvartetu a Beethovenovi a Pavel Haas Quartet, hrající ve složení Marek Zwiebel, Veronika Jarůšková, Peter Jarůšek a Radim Sedmidubský, je rezidenčním souborem letošního ročníku.

Za loňskou nahrávku kvartetů Bedřicha Smetany jste před pár dny převzali cenu BBC Music Magazine. Jaký je to pocit?
Marek Zwiebel: Byl jsem ji přebírat osobně a pocit je to určitě dobrý. A taky velká motivace do další práce. Cenu BBC jsme dostali poprvé, o to víc si jí vážíme. Na naší práci se nic nemění, je to jen určité potvrzení, že ji děláme dobře.
Veronika Jarůšková: Pro nás je významná tím, že ji volí publikum.
Peter Jarůšek: Při cenách Gramophone i řadě ostatních se rozhodují kritici, novináři, bývá to nějaká porota. V případě BBC Music Magazine Awards kritici vyberou tři nominované tituly a teprve o těch probíhá široké hlasování online.

Z dřívějších let máte i pět cen časopisu Gramophone za nahrávky Haasových, Janáčkových, Dvořákových a Smetanových kvartetů plus za Schuberta. Je to náhoda, že jste většinu cen získali za českou hudbu?
PJ: Bylo by divné, kdyby nám česká hudba nešla.
VJ: Navzdory tomu, že tři z nás jsou Slováci.
PJ: Ale ten charakter je podobný. Mě dost překvapilo a hodně mě těší, že jsme dostali cenu Gramophone za Schuberta. Smrt a dívka i kvintet jsou nahrané tisíckrát. Když jsme přišli s Pavlem Haasem, tak určitě zapůsobilo, že se jedná o nepříliš známé věci, byl v tom i objevitelský moment. U Dvořáka možná zafungovalo, že by k němu český soubor měl mít blízko, i když by to samo o sobě určitě nestačilo. Ale u Schuberta jsem to osobně vůbec nečekal. S nahrávkou jsme byli subjektivně spokojení, ale ta odezva nás překvapila.

Z tradice Českého kvarteta se odvozuje i charakteristický projev České filharmonie. Co je to česká kvartetní škola, v čem jsou její specifika?
VJ: To vůbec nevím a ráda bych se to dozvěděla.
Radim Sedmidubský: Česká kvartetní škola se především rozrůstá do stále větší šíře. Má svoji tradici, která začala s Českým kvartetem v roce 1892, kdy ho chlapci založili – bylo jim kolem dvaceti. To byla první generace a těch generací je od té doby nějakých osm devět, když to spočítám od oka. Od nich se učili další a další, a tím vznikla tradice. Ale když se řekne škola: proč mají Bulhaři tak dobré zpěváky nebo vzpěrače? I na Slovensku jsou lepší zpěváci než v Čechách, když se to zobecní. A tady mají tradici kvarteta. Ovšem jak se hraje, jestli existuje česká škola, to je otázka. Svým způsobem ano, protože se předává způsob, jak hrát určité skladby. Zároveň ale platí, že v mnohem větší míře záleží na tom, jaký typ osobností se v souboru sejde a jak se naučily hrát. Někdo má úplně jiné legato než ostatní, jiný hraje dynamicky… Když se sejdou čtyři hodní hoši nebo dívky, bude to znít jinak než od čtyř divochů. To je ale ve všech zemích stejné, takže i v rámci české kvartetní školy existují velké rozdíly. Jakýsi jednotící prvek tam je, ale nepřevažuje.
PJ: Škola a tradice jsou pro mě především dvě odlišné věci. Tradice je ta linka, po které se něco předává, ale co se týká školy, tak nevím, jestli tu vůbec něco takového existovalo. Na AMU byl předmět komorní hudba brán jako nutné zlo.

Kde se tedy ty kvalitní a světově uznávané ansámbly berou?
RS: V sedmdesátých a osmdesátých letech působili na AMU členové Smetanova kvarteta, komořinu učili profesoři Kohout a Škampa. Takže se zhruba každých pět let objevil další soubor. A to je tím, že jednou za čas se sejde hrstka lidí, které to zajímá.
PJ: Ale to vedení za smetanovců bylo velmi silné, teď nic takového není.
VJ: Oni fungovali jako obrovská inspirace.
PJ: Teď už ale hodně lidí studuje v zahraničí, všechno se to globalizovalo. Takže česká kvartetní škola se dá chápat spíš historicky. Když si vedle sebe ale postavíte staré Janáčkovo kvarteto, vedle Smetanovo a Vlachovo, tak tam těch styčných bodů není moc, charakter každého souboru byl úplně jiný a hodně vyhraněný. A to byli tři nejvýraznější představitelé generace.
RS: Dokonce měli tábory příznivců a odpůrců, které se vůči sobě vymezovaly.

Jste rezidenčním souborem letošního ročníku festivalu Concentus Moraviae, odehrajete v jeho rámci pět koncertů a povedete mistrovské kurzy. Co vás k tak intenzivní účasti zlákalo?
VJ: Je to skvělá příležitost, protože je úplně výjimečné věnovat festival v takovém rozsahu jenom kvartetní hudbě. A byli jsme tím i poctění.
PJ: V Čechách se něco podobného sotva v nejbližší době uskuteční.
MZ: Rádi jsme si na to udělali v kalendáři místo. My tu vlastně hráváme docela málo, tak nás po letech uslyší i rodiče.

  1. 1
  2. 2
  3. 3