Událost: Nový Giovanni ve Stavovském. Se Svatoplukem Semem.

  1. 1
  2. 2

Právě dnes večer čeká pražské Stavovské divadlo a náš první operní soubor na tomto jevišti vpravdě zatěžkávací zkouška toho nejsilnějšího kalibru: premiéra nové inscenace opery oper, Mozartova Dona Giovanniho. Ostře sledovaná událost tím spíš, že Mozartův nejúspěšnější  kus byl v tomto operním domě před 225 lety, na podzim roku 1787 hrán vůbec poprvé, navíc jak známo pod taktovkou samotného autora. Jak Opera Národního divadla obstojí? Jak úspěšná nová inscenace bude? A jak dopadne hudební nastudování, když srovnání s těmi opravdu špičkovými nahrávkami této nelehké partitury se nabízí nepřeberná řada?Na odpověď si operní fanoušci musejí ještě přinejmenším pár hodin počkat. Jasno je v tuto chvíli ale jedno: při výběru sólistů do jednotlivých rolí Národní divadlo vsadilo především na příslušníky mladé pěvecké generace, a to včetně úlohy titulní. Poprvé ve Stavovském tak bude svého Giovanniho zpívat barytonista Svatopluk Sem (1973), který do Prahy přišel z českobudějovické opery teprve před třemi lety. I proto se náš rozhovor týkal nejen dnešního Mozarta.

Soudě podle vašich webových stránek máte poměrně obsáhlý repertoár. Učíte se snadno? A podle čeho hlavně vybíráte nové role?

Je pravda, že hodně rolí – ať menších, ale i těch větších – jsem nastudoval v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. V poslední době už těch menších rolí tolik není, proto studium partu zabere víc času. Většinou se mi do studia moc nechce, ale když už mám o hudbě v dané opeře přehled, tak se učím rád. Řekl bych, že se učím průměrně rychle. Záleží také na tom, v jakém jazyce bývá nastudování. Pro mě je pohodlná třeba italština a samozřejmě čeština, ale například francouzština a němčina, to je vždy trochu tvrdší oříšek.

Role si vybírám podle rozsahu a polohy, aby dobře sedly mému hlasu. Pak se musím zaměřit na dramatičnost partu a také na to, jestli mně bude sedět typově a výrazově. Většinou to v poslední době jsou hezké role a tak mě někdy mrzí, že některé z nich musím kvůli jiným projektům už odmítnout.

A jaký repertoár vám nejvíc podle vašeho názoru sedí? Kryje se to s tím, co byste nejraději zpíval?

V poslední době se mě pár lidí snaží přesvědčit, že mi sedí Wagner. Můj názor to tak úplně není, i když jsem si Wagnera také oblíbil. Mám rád například Rossiniho, Pucciniho, Verdiho, Leoncavalla, Gounoda a také samozřejmě Mozarta. Z českých skladatelů Smetanu, Dvořáka a nebo Martinů. Nemám nějak svoji uzavřenou představu o tom, co bych chtěl zpívat, pro mě je důležitější, jestli se mi hudba a pěvecký part líbí a zda mě posune v něčem dál. Zdá se, že vystupujete poměrně často. Kolik představení, resp. koncertů tak míváte do měsíce? Neomezujete to ničím?

Někdy mám představení víc a někdy míň. Nedá se říct přesně, kolik to je, ale je pravda, že zpívám poměrně často. Někdy se stane, že jsem trochu unavený a tak se snažím – pokud to jde – představení vyměnit s alternujícím kolegou. Pro regeneraci hlasivek je důležitý spánek a odpočinek, ale někdy si to bohužel nemohu úplně dovolit.

Máte nějakého stálého hlasového pedagoga? Udržujete ještě kontakt s profesorkou Volfovou z opery Jihočeského divadla ?

Praze momentálně žádného osobního pedagoga nemám, jen občas navštívím právě moji paní profesorku Dášu Volfovou v Českých Budějovicích. Bohužel, času je tak málo, že si někdy musím vystačit s tím, co mě naučila. Jsem ji každopádně vděčný za to, co mně předala a snažím se stále na hlasové technice pracovat.Když už jsme zmínili České Budějovice – jak vzpomínáte na svoje tamější angažmá, které bylo vaším prvním? Na co či koho nejraději a na co už méně v dobrém?

Prožil jsem v Budějovicích opravdu ty nejkrásnější chvíle. Mám tam stále spoustu kamarádů a kolegů v divadle. Jsem vděčný osudu, že jsem začal právě tady. Zde jsem se mohl pomalu rozvíjet a čerpat divadelní zkušenosti od svých kolegů a od režisérů. Na své kamarády myslím částo a s některými jsem v kontaktu neustále, jako například s tenorem Alešem Voráčkem, který je zde v angažmá. V Budějovicích bylo něco, co jsem doposud v žádném divadle nezažil: opravdu úžasná parta. Byli jsme jako rodina.

Bohužel i toto divadlo ale postihla reorganizační krize a atmosféra se podepsala snad na všech. Je mi z toho trochu smutno, když vím, jaké to bylo a vidím a slyším, jaké je to teď.

  1. 1
  2. 2

Související články


One response to “Událost: Nový Giovanni ve Stavovském. Se Svatoplukem Semem.

  1. „Těší mě hlavně ale fakt, že budu moci i v nové sezoně dělat lidem svým hlasem radost.“
    A my, posluchači, se už také těšíme na další setkávání s tímto překrásným hlasem (k němuž – nutno dodat – patří i skvělý herecký projev), kvůli kterému nelituji prostát celé představení nahoře na galerii.

Napsat komentář