Událost v ženevské opeře: Rossini z kulturáku

14.5.2010 00:00 Vít Dvořák

Když Teatro San Carlo v Neapoli dávalo 24.září 1819 poprvé zbrusu novou operu La donna del lago (Jezerní panna), bylo sice jejímu autorovi Gioacchinu Rossinimu teprve sedmadvacet, ale měl již většinu – u publika veskrze úspěšných, ne však vždy u kritiky – premiér svých oper za sebou: mimo jiné Tankreda, Italku v Alžíru, Turka v Itálii, Lazebníka sevillského, Otella, Popelku a také Armidu. (Však ho také k pravidelnému dodávání nových partitur pro Neapol – dvě nové opery ročně – vázala v té době už několik let trvající smlouva.) Byla to doba velkých primadon, které se v hlavních rolích rády producírovaly a notový zápis svými na odiv stavěnými koloraturami a dalšími okrasami měnily často k nepoznání. Rossini ale proti takové svévolné improvizaci začal už pár let před premiérou Jezerní panny vystupovat a každou pěveckou ozdobu do not proto důsledně zapisoval. A to i přesto, že s jednou takovou primadonou, podle dobových zpráv mimořádného hlasu, ale též docela pochybné pověsti, v té době žil a po sedmileté známosti se s ní v roce 1822 oženil (toto manželství ovšem nakonec příliš dlouho nevydrželo).

Španělská sopranistka Isabella Colbran (1785-1845) prý měla vedle svého atraktivního zevnějšku a hereckého talentu neobyčejně krásný, dramaticky laděný koloraturní soprán, s rozsahem skoro tří oktáv. (Nebo spíš mezzosoprán? Těžko dnes soudit). A právě pro ni psal Rossini v letech jejich známosti prakticky všechny titulní role – mimo jiné Elisabettu, Desdemonu, Armidu, Semiramis a také – Elenu v Jezerní panně. (Pravdou ovšem také je, že později, v dalších operách, Rossini Colbranové naopak pomáhal, když se její čím dál častější nejistoty v intonaci snažil bohatými koloraturami maskovat .)

The Lady of the Lake, básnická povídka z roku 1810, v níž se panovník zamiluje do skotské horalky, je považována za jeden z vrcholů známého skotského básníka a romanopisce Waltera Scotta (1771-1832). Není divu, že právě po této předloze Rossini sáhnul – Scott byl v té době totiž nesmírně populárním autorem. Z bezmála čtyř desítek Rossiniho jevištních děl je přitom Jezerní panna, patřící mezi šestici jeho posledních oper, zase jiná, než ty ostatní. Ten, kdo neměl příležitost se s Rossiniho dílem podrobněji seznámit a zná jen pořád dokola omílaného Lazebníka či snad ještě možná Popelku, Turka nebo Italku, nad jinakostí i téhle Rossiniho opery žasne (jak tomu ostatně podobně nedávno bylo u stejně tak neznámé Armidy, přenášené z MET do kin). Jezerní panna je vlastně psychologickou studií nešťastné dívky, vnitřně osamělé, mající problémy nejen sama se sebou, ale i s tím, že na ni okolí pohlíží jako na tak trochu „divnou“. Při tom všem ale i tato Rossiniho partitura obsahuje snadno zapamatovatelné, avšak rozhodně ne samoučelně líbivé melodie. Přítomny jsou ale i dramaticky poměrně vzepjaté plochy, typicky rossiniovské ansámbly, od „zdobení“ pěveckých partů ale skladatel výrazně (snad jedině s výjimkou závěrečné árie hlavní hrdinky) ustupuje.

Rossiniho Jezerní panna je ovšem především jedinečnou příležitostí pro hlavní představitelku – v minulosti jí byly například Montserrat Caballé, Katia Ricciarelli či June Anderson, tedy sopranistky. Teď se jako Elena poprvé představila americká star Joyce DiDonato, která je bezpochyby správně přesvědčena, že tento part je určen právě pro její typ hlasu, tedy pro koloraturní mezzosoprán (víc o tom přímo ona sama, v našem následujícím rozhovoru). Ať je to jak chce, role Eleny je nesmírně náročná, a to jak na samotnou výdrž (představitelka během celé, čistého času skoro dvě a půl hodiny trvající opery skoro ani na okamžik neopustí jeviště), tak i kvůli obrovským nárokům partu co se rozsahu, hlasové akrobacie a v neposlední řadě i výrazu týče. Především závěrečné bravo a standing ovation publika Velkého divadla v Ženevě v těchto květnových dnech jsou tou hlavní odpovědí na otázku, jak Joyce DiDonato ve své nové roli obstála. Pokud se vám do přece jen hůře dosažitelné Ženevy ještě teď cestovat nechce, určitě uvažujte alespoň o inscenaci pařížské (v koprodukci La Scala – Covent Garden), kde Elenou bude příští měsíc také Joyce DiDonato.

V ženevském stínu mezzosopranistky rozhodně nezůstali ani dva tenoři – velký příslib Luciano Botelho z Brazílie ve dvojroli Giacoma a Uberta (byť jsem se chvílemi nemohl ubránit dojmu, zda ve své nedlouhé kariéře nepostupuje příliš rychle) a stále skvělý Gregory Kunde jako Rodrigo. Uvést je třeba alespoň ještě i výtečnou mezzosopranistku Mariselle Martinez coby Malcolm. Ženevský Orchestre de la Suisse Romande (dirigent Paolo Arrivabeni) je zárukou špičkové kvality už sám o sobě.

Zvláštní kapitolou je pak režie ženevské inscenace (v koprodukci s Theater an der Wien) ve fascinující a přitom jednoduché a stylově čisté koncepci renomovaného Christofa Loye (v poslední době zaujal mimo jiné Donizettiho Robertem Devereux a Henzeho Bakchantkami v Mnichově či rovněž Henzeho Princem z Homburku v Theater an der Wien – o dvou z těchto inscenací jsme před časem na Opeře Plus psali). Svou Jezerní pannu Christof Loy umísťuje kamsi do nepříliš vzhledného kulturního domu padesátých či šedesátých let minulého století, plného pesimismu a šedivé uniformity, udupávající lidskou individualitu a skvěle vystihující duševní stav a pohnutky hlavní hrdinky. Místní lidé tu jsou ochotníky, v úžasné shodě s Rossiniho partiturou tu hraje jejich orchestr, do představení místních baletek (Giselle) se promítají tužby i zklamání Eleny… Zkrátka a dobře: Večer se vším všudy par excellence!

Gioacchino Rossini:
La donna del lago
Dirigent: Paolo Arrivabeni
Režie: Christof Loy
Scéna a kostýmy: Herbert Murauer
Choreografie: Thomas Wilhelm
Světla: Reinhard Traub
Sbormistr: Ching-Lien WU
Orchestre de la Suisse Romande
Choeur du Grand Théâtre
koprodukce Grand Théâtre de Genève – Theater an der Wien
Premiéra 5.května 2010
(psáno z reprízy 9.5.2010)
Elena – Joyce DiDonato
Giacomo V – Luciano Botelho
Uberto – Luciano Botelho
Rodrigo di Dhu – Gregory Kunde
Malcom Groeme – Mariselle Martinez
Duglas d’Angus – Balint Szabo
Albina – Bénédicte Tauran
Serano – Fabrice Farina

www.geneveopera.ch

foto z inscenace M.Ritterhaus

Související články

Joyce DiDonato hovoří o své nové rossiniovské roli

Komentáře: 13

Dan dne 14.5.2010 v 06:49

O co přicházime, že. Děkuji panu Dvořákovi za mimořádně zajímavě a čtivě zpracovanou reportáž. Musím řící, že tato opera nebude pro všechny. Je náročná, není efektní, ale pro ty, kteří chtějí poznat co největší rozsah Rossiniho tvorby doporučuji.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Jitka dne 14.5.2010 v 06:52

Přečíst by si to měli hlavně ti operní dramaturgové, kteří znají jedině Lazebníka. Jitka

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 14.5.2010 v 07:11

Dobré. Díky.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 14.5.2010 v 07:22

Rossini napsal přes třicet oper. Lazebník je zábavný, težký a pro publikum poutavý, ale souhlasím s faktem, že mnohem, mnohem zajímavější mohou být jeho vážné kusy (Straka zlodějka, Ermione, Křížáci a třeba právě Jezerní panna). Nelze si ale myslet, že je budou v Praze hrát. Tyto opery se nehrají běžně ani jinde. Je pravda, že jednou za čas by vybočení z dramaturgického stereotypu našich dvou "schopnějších" operních divadel v Praze a Brně neškodilo. Ale, je to otázka financí…

Děkuji za dobrou práci, velmi kvalitně jste inscenaci popsal a udělal nám tak obrázek o tom, co je možné zažít. Kratochvíl

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 14.5.2010 v 09:55

Přepadla mne jenom lítost nad tím, co se hraje jinde a tady nic. Píšete o tom tady často, co skvělého je k vidění v opeře v zahraničí. Jenom mě to dostává do deprese. Protože v Čechách je to bída nad bídu. Já jsem z Opavy a tak mi nezbývá, než občas zajet do Polska, kde to je přeci jenom trochu na úrovni. Jinak by mě zbyly jenom oči pro pláč. Závidím všem, ketří mají blízko Drážďany nebo Mnichov.
SoVa

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 14.5.2010 v 10:13

Škoda, že neexistovala záznamová technika. Chtěl bych slyšet techniku zpěvu Colbranové za Rossiniho života. Myslím si, že si dobovou úroveň provedení oper trochu idealisujeme. A nynější špičkové výkony byly tehdy (hodnoceno dnešními měřítky) daleko horší, než si myslíme. První zvukové nahrávky z dob Destinn to dokazují.
Jinak velmi dobře zpracováno. Musel to být zážitek.
Jíří Š.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
operomaniak dne 14.5.2010 v 11:51

Je to koprodukce s Vídeňkou, snad to za pár sezón bude i tam. Bude to dostupnější nám dobrýmoperochtivcům.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 14.5.2010 v 15:14

Leonora3:
zrovna patrim k tym, co poznaju len tie 4 zname Rossiniho opery : Barbiera, Cenerentolu, Turka a Italku a k tomu Straku zlodejku z nedavneho nastudovania v Olomouci. Ale nadherne arie a dueta z ostatnych Rosiiniho opier v podani DJFloreza, C.Bartoli, M.Horne, V.Kasarovej pocuvam z CDs casto, pre mna su to slagre, ktorych si uzivam a verim, ze sa raz dostanu na scenu i ako opery ( a ze ich uvidim a mozno budem i sklamana:-). Joyce di Donato je v repertoiru Rossiniho hviezda svetoveho formatu, presvedcila som sa o tom na jej koncerte s James Levinem a Met orchestrom v Carnegie Hall minuly rok, kde spievala Rossiniho koncertantne arie. Jej entuziuasmus a radost s hudby bola tak nakazliva. Je to citit i z pekneho rozhovoru, ktory poskytla tomuto blogu. Ale len ten, kto je sam je pre nieco zapaleny, moze to sirit dalej!

Niekde som citala, ze sam Rossini dlhsi zivot zo svojich opier predvidal len Barbierovi a jak sledujeme, uvadzaju sa i dalsie opery a to nielen na festivale v Pesare. Mozno sa neuvadzaju tolko, kolko by sme my, milovnici spevu bel canta chceli, ale pokial regionalne divadlo uvedie 3 premiery rocne, tak sa niet comu divit! Na kazdeho skladatela nedojde. Este stastie, ze je dnes svet tak maly a nie je problem niekam sa vybrat.

P.S. pre SoVu z Opavy a dalsich, ktori si stazuju na repertoir v nasich divadlach: nahodu mam pred sebou malu brozuru z minuleho roku z viedenskej cestovnej agentury OPER und REISEN. Medzi inym ponuka
svojim klientom operne kusy, ktore vo Viedni nemohli vidiet a totiz:
Die Zarenbraut (Rimskij-Korsakow) in Troppau, La Rondine (Puccini) in Mahrisch Ostrau. V tom samomm case sa v Olomouci hrala Rossiniho Straka zlodejka. Pokial su tieto miesta pre milovnikov opery dosazitelne z Viedne, asi by mohli byt dosazitelne i z miest na Morave (tym samozrejme nikoho neodradujem od dlhsich vyletov za operov).

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Vladi dne 15.5.2010 v 08:25

Dobra recenzia aj interview.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 15.5.2010 v 13:40

Skvele napsano. Svycarske publikum je sice trochu rezervovanejsi a tohle vazne dilo neprijalo uplne s nadsenim, ale ja jsem byla spokojena.
Z Curychu zdravi Marta.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Lakmé dne 15.5.2010 v 14:04

Pred časem se tu strhla debata nad odsudkem produkce Armidy z Met. Jedna z dam, co rády hodnotí operu v denním tisku napsala, že Flemingová na závěrečnou scénu nestačila. Dotyčná dáma Armidu inscenovanou živě nikdy před tím neviděla. Co znala, znala jen z nemnohých nahrávek. Pak se strhne debata, kdo je a kdo není profesionální recenzent. V tomto případě vždy dám přednost někomu, kdo má takový rozhled a takové možnosti vyjet a sledovat dění v opeře po celém světě od Evropy po USA. Raději čtu recenze pana Dvořáka a paní Reittererové a pana Roučka, než dam, které sedí na zadku a kriticky hodnotí vše, co je jim naservírováno doma pod nos a nemají vlastně vůbec žádné srovnání.
Jana Hybášková

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 15.5.2010 v 20:23

Leonora3:
Pokud Lakme z posledniho prispevku je skutecne politicka Jana Hybaskova a cte operni blog a neni to jenom shoda jmen, tak ma jeji nazor tesi o to vic. Pamatuji si, jak si pred lety nasi vrcholni politici a reprezentanti v nejakem pruzkumu pletli Janacka s Dvorakem.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Lakmé dne 16.5.2010 v 08:45

I v politice jsou lidé s rozhledem a poctiví a ti ostatní. Kvalita se prosadí ve všech oborech lidské činnosti, jen v politice je to někdy delší proces. A dějiny ho někdy komplikují. Ano operu a balet mám ráda. J.H.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.