Úspěch v HD, ale za jakou cenu?

The New York Times – 14.3.2013 – Anthony Tommasini 
Peter Gelb, generální ředitel Metropolitní opery, nyní říká, že to nebyla nejšťastnější volba slov, pokud pokles návštěvnosti v Met v poslední době byl připisován „kanibalismu“ publika, a to v důsledku vysílání HD přenosů do kin. 

Přesto získal tento komentář pozornost, protože narazil na výhrady mnoha operních nadšenců i kritiků, které mají od doby, kdy pan Gelb začal jako průkopník přenášet živá představení do kin s takzvaným full HD vybavením.

V mnoha směrech má tento projekt, který byl zahájen v roce 2006, neoddiskutovatelný úspěch. Letos 16. února byla vysílána nevázaná pestrobarevná nová inscenace Verdiho Rigoletta zasazená do Las Vegas počátku šedesátých let, kterou jen v severoamerických kinech vidělo publikum v odhadnutém počtu 113 tisíc lidí ve více jak osmi stech kinosálech, která utržila zhruba 2,6 milionu dolarů, uvádí Met. A dále dalších 125 tisíc lidí v devíti stech kinosálech ve třiceti zemích po celé Evropě, na Středním východě, v Rusku a Latinské Americe.

Nedávné uvedení Wagnerova Parsifala vydělalo v Severní Americe 1,6 milionu dolarů. Je obtížné si představit, jak dobře dopadne rarita v přenosech, Francesca da Rimini Riccarda Zandonaie z roku 1914. Ale jeden nikdy neví.

Přesto ale, jestliže si operní fanoušci uvyknou na pohodlí a cenovou dostupnost představení v jejich místních kinosálech, nepřestanou případně chodit do Met? A nestanou se živá vysílání představení s detailními záběry kamer, živým ozvučením a rozhovory během přestávek pro některé z nich přitažlivější, než by bylo sledování opery odněkud z horního balkonu přímo v operním domě?

Peter Gelb tento komentář o „kanibalismu diváků“ vyslovil na konci minulého měsíce, kdy Met oznámila mírné snížení cen vstupenek pro sezónu 2013 – 2014 jako motivaci pro návštěvu v opeře [článek s dotyčným komentářem Petera Gelba jsme zveřejnili nedávno, najdete zde]. V nedávném telefonickém rozhovoru pak pan Gelb podotknul, že v popisu dopadu živých HD přenosů na účast diváků přímo v divadle měl v úmyslu zdůraznit jen pozitiva.

S ohledem na kontext doslova uvedl – „zečtyřnásobili jsme naše platící publikum“. A úbytek předplatitelů divadla je pouze několikaprocentní, vysvětlil. Celkově tvoří „platící publikum“ něco málo nad 3 miliony dolarů, což představuje až 800 tisíc návštěvníků Met během každé sezony.

Kdo tedy přichází na HD přenosy zejména v oblasti New Yorku? Met si udělala průzkum, uvedl pan Gelb. Výsledky naznačují, že většina diváků se už o operu zajímala. Zda tedy HD produkce přivede nové publikum mezi milovníky opery, to je další otázka.Celá desetiletí byla sobotní živá rozhlasová matiné nepředstavitelně prospěšná pro růst opery. Nespočet slavných zpěváků a dirigentů vyrostl na poslechu právě těchto vysílání. Zvláště v době, kdy ještě opera v televizi nebo na videu nebyla běžnou záležitostí, bylo na těchto živých přenosech cosi magického. Bylo to téměř totéž, jako být přímo tam, i když jste si museli domýšlet kulisy, kostýmy, herecké akce. Představovali jste si, jak asi vypadá Birgit Nilsson jako Turandot, nebo zda Joan Sutherland jako Lucia vypadá jako vy. Poslouchali jste, fascinováni jejich vokálním uměním.

Toto je zcela jistě moje zkušenost. Žil jsem sice v oblasti New Yorku, ale během svých středoškolských let jsem mohl osobně zhlédnout jen málo oper v Met. Ale o sobotních odpoledních, kdy jsem neměl školní povinnosti nebo jsem necvičil na klavír, naladil jsem si Met. Nebyl to jen poslech takových legend, jako Franco Corelli a Jon Vickers, co mě vzrušovalo. Bylo to také mnoho překvapení, méně známí zpěváci, kteří mě nečekaně ohromili. Jako třeba v roce 1982 (to jsem už vyučoval v Bostonu), kdy mě sopranistka Ruth Welting v Offenbachových Hoffmannových povídkách naprosto uchvátila jako bezcitná mechanická panenka Olympia svými husarskými kousky: snadným zpěvem koloratur i komickým podáním. Tehdy se publikum zbláznilo.

Můj názor je, že tyto přímé rozhlasové přenosy byly ( a pro mnoho lidí zůstávají) dalším nejlepším důvodem k návštěvě Met.

Ale HD přenosy jsou pro operní zážitek další alternativou. S vytříbenou kamerou, nejkvalitnějším možným ozvučením i atmosférou, která vychází z přítomnosti v obecenstvu v kinosále. Vysílání je samozřejmě neocenitelné a propracovanost režie jde za rámec toho, čeho by bylo možno dosáhnout živě.

HD přenosy ale nijak nepodněcují vaši touhu vidět inscenaci osobně, tak jako tomu bylo u těch rozhlasových za starých časů. Mnoho kritiků a fanoušků přitom cítí a já s nimi často souhlasím, že některé z nedávných inscenací působí při HD přenosu lépe než v divadle – například scéna Roberta Lepage pro Wagnerův Ring.

Mladí lidé, kteří své první opery vidí v HD přenosech, snadno mohou dojít k závěru, že vědí, co vše opera je. Je to ale jen drsná finta. Jak přesvědčit tyto nové diváky, že bez ohledu na to, co si myslí po zhlédnutí Parsifala v kině, opera prostě není operou, dokud neuslyšíte ty úžasné hlasy naživo v divadle s nádhernou přirozenou akustikou, tak jako v Met?Vzpomínám si, když jsem jako mladík seděl v Met někde hodně nahoře, kde nádherně zněly vysoké tóny pianissima Leontyne Price jako Aidy, jak plynuly nahoru a celého mě obklopovaly. Takový zážitek v kině mít nemůžete.

Dává to smysl, že většina z přítomných na HD přenosech jsou už na opeře závislí. Vědí, jak si užít tu specifiku video přenosů, protože vědí, jak skutečná opera vypadá. A jak řekl pan Gelb ve zmíněném telefonickém rozhovoru, Met může být právem hrdá na to, že „návštěvu opery naživo rozšířila i pro starší obecenstvo“. Týká se to lidí, kteří tam dříve chodívali, ale jejichž zdraví je teď už chatrnější z hlediska toho, aby se na cestu až do Lincoln Center mohli vydali stejně jako před lety.

Průzkumy ukazují, že pokles návštěvy Met pochází také z „krajových oblastí New Yorku,“ míní pan Gelb. Lidé, kteří dříve Met navštěvovali, teď prostě zjistili, že je jednodušší se v sobotu zastavit v místním kině.

Statistika projektu Met je sice působivá. Vezměme třeba fakt, že v samotném Rakousku a Německu přišlo dohromady do kin 39 tisíc diváků, aby se zúčastnili HD přenosu Rigoletta. Ale otázky ohledně dlouhodobého účinku tohoto úspěchu přesto přetrvávají.
Překlad Zdena Plachá