„Ústecké publikum má rádo, když do hlediště proudí emoce…“

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Se šéfem opery Severočeského divadla Milanem Kaňákem o ústeckém souboru, opeře na oblasti, začínajících zpěvácích i o jeho nejnovější premiéře, Lehárově Giudittě

Do Severočeského divadla jezdím moc rád. V zákulisí elegantní divadelní budovy, půvabně „opotřebovaném“ denním provozem, vládne rodinná atmosféra. A divadelní, stěží publikovatelný humor. Za poslední dobu jsem měl možnost vidět na jevišti vedle zavedených repertoárových kusů také neotřelé tituly, s nimiž se na domácích jevištích setkáváme jen zřídka. Přestože operní soubor má v současnosti velmi málo stálých členů, na veškeré inscenace zve vedení divadla hosty; což je ovšem v současném divadelním provozu zcela běžné. S vlastními silami si nevystačí žádný soubor, pokud nechce hrát pouze opery jako Bastien a Bastienka nebo Služka paní

Severočeské divadlo Ústí nad Labem (zdroj operabalet.cz)
Severočeské divadlo Ústí nad Labem (zdroj operabalet.cz)

Vždy se těším na setkání se šéfem opery, dirigentem a sbormistrem Milanem Kaňákem. Někdejší sólohobojista Janáčkovy opery v Brně byl dlouhá léta šéfem v Českých Budějovicích, kde se zasazoval o pravidelné inscenování děl českých autorů. V evropské premiéře uvedl balet Bohuslava Martinů Škrtič, v premiéře světové jeho operu Den dobročinnosti. Mimo to nastudoval Rossiniho operu Signor Kartáč, Stravinského Příběh vojáka, či Massenetovu Manon.

Pro tohoto vlídného gentlemana není problém si udělat čas na interview o pauze premiérového představení, nebo si po nedělní odpolední produkci sednout do lóže ztichlého divadla a svými odpověďmi inspirovat otevírání dalších a dalších témat. Případně, přijdou-li otázky až ex post, na ně ochotně odpovídat e-mailem. Následující rozhovor vznikal právě tak.

Milan Kaňák (zdroj operabalet.cz)
Milan Kaňák (zdroj operabalet.cz)

Jaká je současná situace Severočeského divadla s ohledem na plánování dramaturgie nadcházejících sezon, s jakým předstihem je možné a nutné jednotlivé tituly plánovat?

Tvorba dramaturgického plánu musí probíhat v takových časových relacích, aby se mohlo začít prodávat předplatné na další sezonu vždy v termínech, na které jsou  abonenti zvyklí. V případě hudebního divadla to znamená zejména s předstihem ověřovat náklady autorské a náklady provozovací, což občas zásadně pozmění uvažovanou dramaturgii vzhledem k výši těchto poplatků. Ty bývají poměrně vysoké u autorů, na něž se vztahuje sedmdesátiletá ochranná lhůta autorských práv. Ale i u tzv. „volných“ skladatelů (libretistů) může situaci negativně ovlivnit fakt, že nakladatelský dům si například sjedná  pro nové vydání partitur editora. Což je prospěšné pro vlastní interpretaci díla – takové vydání bývá očištěno od předešlých tiskových chyb, retuší, úprav a podobně. Ovšem vydavatelství pak stanoví mnohem vyšší cenu za půjčení kompletního materiálu, neboť případně vyplácí onomu editorovi určité tantiémy. To jsou problémy obecné, se kterými počítá každé divadlo. A v Ústí pak musíme vycházet z aktuálního stavu – Severočeské divadlo je společností s ručením omezeným a pohybuje se v daných ekonomických rámcích. Předplatné začínáme prodávat  v dubnu, do té doby je tedy nutné mít vše prověřeno a připraveno.

Jakou roli v tomto plánování hraje současný stav stálých sólistů a to jak početně, tak kvalitativně?

Odpověď začnu z poněkud historizujícího úhlu. Ještě na počátku devadesátých let měly všechny naše operní soubory ve svazku dostatečný počet vlastních stálých sólistů pro svůj repertoárový provoz a hostující pěvci byli většinou oživením domácího obsazení. Vývoj ekonomické situace v kultuře však postupně vedl ke snižování počtu interních sólistů a zvyšování podílu hostů. Stav v divadle zaměstnaných sólistů samozřejmě pořád hraje určitou roli, nicméně tvorbu dramaturgie a obsazení jednotlivých inscenací podstatnou měrou ovlivňuje zřetel na hlasovou a – mnohem více než v minulosti – též na hereckou typologii. Provozně je členění na domácí a hostující sólisty už prakticky setřeno, a to nejen v Ústí. Severočeské divadlo má však navíc štěstí v tom, že mnoho členů operního sboru je schopno zvládat menší ale i větší či velké sólové role. Tento fakt je při dramaturgických úvahách velkou pomocí.

Jakou roli zde hraje ohled na publikum, na abonenty, a případný průzkum diváckých preferencí?

Mozaiku tvorby dramaturgie skládáme z různých pohledů. V každém divadle je třeba brát ohled na specifika regionu, města, abonentů, myslet též na přilákání nových diváků, ale je nutno přitom neustále hlídat hranici mezi těmito inspirativními ohledy a lacinou podbízivostí. Ústecký operní soubor se musí věnovat všem žánrům hudebního divadla, ale stále se snažíme i v daných podmínkách nespoléhat pouze na osvědčené takzvané „kasaštyky“ jak operní, tak i operetní a muzikálové. Byť samozřejmě je úkolem divadla mimo velká centra svým divákům opakovaně poskytovat nabídku známých – řekněme základních – titulů všech žánrových kategorií.  V takových případech se však snažíme, aby odstup od jednotlivých nastudování byl kupříkladu osmi a víceletý. Vedle titulů proslavených a často uváděných pak lze nasadit tituly obecně málo hrané nebo v ústeckém divadle dosud vůbec nehrané, a to nejen v žánru operním; v posledních letech tak postupujeme možná ještě více v oblasti operety. Během uplynulých čtyř sezon mohly první generace ústeckých diváků spatřit kusy, po druhé světové válce v Ústí neuváděné – Nedbalovo Vinobraní, Růži z Argentiny Járy Beneše, Offenbachovu Krásnou Helenu či naposledy velmi zřídka inscenovanou Giudittu Franze Lehára; v muzikálové oblasti poprvé v divadelní verzi mohli naši diváci vidět Noc na Karlštejně (Karel Svoboda, Zdeněk Podskalský, Jiří Štaidl), z oper pak též málo hrané Lovce perel Georgese Bizeta. Při tvorbě dramaturgických plánů pak také do určité míry zohledňujeme případné zahraniční nabídky.

Severočeské divadlo Ústí nad Labem (zdroj operabalet.cz)
Severočeské divadlo Ústí nad Labem (zdroj operabalet.cz)
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář