Úžasná dokonalost Zemlinského kvarteta

Dramaturgicky i hudebně objevným se stalo zařazení Smyčcového kvarteta č. 4 Emila Františka Buriana. Čtyři krátké věty ukázaly nejen skladatelův cit pro kvartetní sazbu a využití veškerých barevných odstínů a chrakteristik, ale již od prvních taktů také kvality souboru. Houslisté František Souček a Petr Střížek, violista Petr Holman a violoncellista Vladimír Fortin dýchají jako jeden. Každý detail, intonace i dynamika jsou natolik přesné, že záznam by mohl jít hned na CD. Tvoření a kvalita tónu (i když zřejmě nemají všichni milionové italské nástroje), jednotné vibrato i smysl o velkou plasticitu v jejich podání dává posluchači ideální zvukový obraz provedených skladeb. Violista správně ví, jak pomocí obrácení korpusu nástroje k publiku předat posluchači medový zvuk. Violoncellista a jeho nástroj korespondují svým témbrem s violou naprosto dokonale. Primárius František Souček se nikde zbytečně neprosazuje, nástroj neforsíruje, ani nemusí být viditelně vůdčí osobností. Jeho hra je zcela podřízena celku. A takového sekundistu, jakým je Petr Střížek, musí řada jiných souborů závidět.

V úvodních taktech Stadlerova Klarinetového kvintetu KV 581 kvarteto ukázalo, jak lahodný zvuk chce slyšet od Michaela Collinse. Ten umí a prokázal, že je naladěn na stejnou notu. Tón tvořil, jako by hrál na smyčcový nástroj. Po nedávném vystoupení Sabiny Meyer zažila Praha v jeho osobě dalšího špičkového umělce, který okouzlil posluchače. Mozartův kvintet má velmi blízko k jeho koncertu KV 622 a první i druhá věta jsou psány ve stejné tónině (A dur a d moll). I když klarinet slovy Alberta Einsteina v tomto díle dominuje jako první mezi rovnými, delikátní provedení uchvátilo zejména komorním muzicírováním. Následující Menuet a Trio měly patřičnou vznešenost a finální variační věta zářila až do konce elegancí, hravostí a veselostí.

Dvořákův předposlední Smyčcový kvartet op. 106 je pro každý ansámbl prubířským kamenem a ne mnoho souborů si jej zařadí do repertoáru. Toto dílo je komplexní, více rytmické a epizodické než melodické a zejména pro hráče technicky náročné. Způsob, jakým Zemlinsky Quartet toto dílo provedl, budí nadšení a velký obdiv. Hráči vědí a hlavně slyší, jak Dvořák hlasy vyvažuje, kdo má dominovat v paralelních oktávách i jaký témbr má ten který hlas mít. Tak se stalo Adagio hlubokým vyjádřením skladatelova citu a spokojenosti. Scherzo znělo špičatě a zároveň bylo plné života. Epický náboj celého díla se stal v jejich interpretaci téměř symfonií.

Český spolek pro komorní hudbu měl šťastnou ruku při volbě rezidenčního kvarteta této koncertní sezony a při angažování mimořádného sólisty. Pozoruhodný byl i přídavek. Část transkripce Janáčkova dechového sextetu Mládí z pera Kryštofa Mařatky je pokorným holdem vnitřnímu slyšení s naprostým respektem k dílu.

Hodnocení autora recenze: 100 %

Český spolek pro komorní hudbu / Zemlinsky Quartet / Michael Collins
Michael Collins (klarinet)
Zemlinsky Quartet
– František Souček (1. housle)
– Petr Střížek (2. housle)
– Petr Holman (viola)
– Vladimír Fortin (violoncello)
Český spolek pro komorní hudbu
10. října 2016 Dvořákova síň Rudolfina Praha

program:
Emil František Burian: Smyčcový kvartet č. 4
Wolfgang Amadeus Mozart: Klarinetový kvintet A dur KV 581
Antonín Dvořák: Smyčcový kvartet G dur op. 106

www.ceskafilharmonie.cz