V Karlových Varech soutěží už po sedmačtyřicáté mladí zpěváci aneb Pohled do zákulisí klání

Právě v těchto dnech – od uplynulého víkendu až do následujícího pátku – je v Karlových Varech v plném běhu nejnovější ročník Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka. Soutěže, která se během let stala uznávaným mezinárodním kláním a jež otevřela cestu za úspěchem již mnoha našim, ale i zahraničním mladým pěvcům. Hlavní letošní aktéři? Více než šest desítek pěvců z patnácti zemí celého světa. První kola soutěže už tradičně hostí Hotel Thermal, částečně i s volným vstupem veřejnosti, slavnostní finále a závěrečný galavečer se pak za asistence Karlovarského symfonického orchestru odehraje v Karlovarském městském divadle. A když už jsme zmínili protagonisty, bezpochyby k nim i letos patří Alois Ježek, ředitel soutěže a před bezmála již padesáti lety také jeden z jejích iniciátorů a zakladatelů.
Jak to všechno vlastně začalo?

Psaly se roky 1964 a 1965, když jsme v letních prázdninových měsících sedávali s tehdejší rektorkou Akademie múzických umění Marií Budíkovou-Jeremiášovou, profesorem Karlem Leissem a mojí spolupracovnicí Marií Drlíkovou v karlovarské kavárně Elefant. S našimi pražskými hosty jsme byli přátelé a posezení u kávy bylo součástí přestávky na jejich cestě do Konstantinových Lázní. Jako absolvent Pražské konzervatoře jsem znal situaci na pěveckých odděleních konzervatoří a vysokých hudebních školách. Mladým pěvcům chyběly umělecké šance, příležitosti, výměny zkušeností a nová poznání, tolik potřebná pro úspěšné zahájení umělecké kariéry. A tak z těchto rozhovorů u kávy nakonec vzešel podnět založit v Karlových Varech pěveckou soutěž. Byla to myšlenka na tehdejší dobu revoluční. Rozhodli jsme se o pokus realizovat ji jako soutěž mladých pěvců, posluchačů konzervatoří a vysokých hudebních škol s mezinárodní účastí. Zpočátku při hudebním festivalu Dvořákův karlovarský podzim, zaštítěnou rovněž jménem a tvorbou Antonína Dvořáka.

Jaký byl samotný začátek soutěže a jaké její pokračování? A kdo byli první vítězové?

Pokus, kterému předcházela řada jednání v Karlových Varech, na ministerstvech, rovněž na všech školách, se vydařil. Skromný začátek se uskutečnil jako první ročník od 27. do 29. září 1966 s laureáty Libuší Hošťálkovou, Janou Smítkovou, Magdalénou Hajóssyovou, Růženou Štúrovou, Bulharkou Rumjanou Maždrakovou, Jaroslavem Štajcem, Jozefem Ábelem a dalšími. V dalších ročnících, kdy se soutěž v Karlových Varech osamostatnila, s podporou ministerstev a osobními záštitami ministrů, byli oceněni Marie Dřízgová, Edita Gruberová, Gabriela Beňačková, Maďar Otvos Csaba, Štěpánka Hraničková, Lilka Ročáková a mnozí další, jejichž výkony a jména dodnes září, nebo jsou připomínkou pěvectví posledních desetiletí dvacátého století. Autorita soutěže narůstala, a tak se postupně ze soutěže školní v roce 1991 proměnila ve skutečné profesionální pěvecké klání mladých pěvců z celého světa. Po odstoupení festivalu Pražské jaro od zařazování pěveckého oboru do každoročních soutěží se stala jedinou českou profesionální soutěží mladých pěvců do pětatřiceti let.

Kdo zasedal či zasedá v porotě?

Již od prvého ročníku soutěže stála v čele soutěžní poroty Marie Budíková-Jeremiášová, tehdy rektorka Akademie múzických umění v Praze, v dalších letech doktor Václav Holzknecht, Vlasta Linhartová nebo doktor Lubomír Čížek. V prvních ročnících se v porotě objevili Janko Blaho, Beno Blachut, Karel Leiss, Alfréd Holeček, Vladimír Bor a další. Od devadesátých let pak Eva Randová, Andrej Kucharský, Ilona Tokody, Helena Lazarská, Walter Berry, Serge Baudo, Ivo Žídek, Jindřich Jindrák, František Vajnar, až k dnešním porotcům – Gabriele Beňačkové, Sonje Ghazarian, Antoniu Carangelovi, Jürgenu Hartfielovi a Peteru Dvorskému, významnému světovému pěvci, který je předsedou poroty už po desáté.Jak to vypadá letos? Kolik soutěžících se přihlásilo? A jak to vlastně je u vás s jednotlivými soutěžními kategoriemi?

Každoročně se soutěže zúčastňuje okolo šedesáti až osmdesáti mladých operních a koncertních pěvců z celého světa. Pěvci soutěží ve třech kategoriích: Junior do pětadvaceti let včetně, do pětatřiceti pak jsou kategorie Opera a Píseň. Letos se přihlásilo dvaašedesát pěvců se třiasedmdesáti výkony – někteří z nich totiž soutěží v kombinaci dvou oborů: Junior a Píseň nebo Opera a Píseň. Sympatické je mezinárodní zastoupení: od Japonska, Jižní Koreje, Ruska, Ukrajiny, Polska, Německa, Srbska, Slovinska, Chorvatska, Černé Hory přes Finsko a Francii do USA.

Jaké jsou požadavky na účastníky klání? A máte nějaké srovnání se zahraničím?

Průběh soutěže se přibližuje programům a nárokům pověstných soutěží světových. Kategorie Junior a Opera jsou tříkolové. V prvních dvou kolech – s klavírním doprovodem – je zastoupena písňová a operní literatura, od barokní árie přes díla romantiků a samozřejmě též Antonína Dvořáka až po hudbu v kompozičním stylu dvacátého a jednadvacátého století. Třetí kolo je pak finálovým soubojem interpretace jedné árie s orchestrem  – letos se uskuteční 22. listopadu odpoledne v Karlovarském městském divadle. S těmi nejlepšími se setkají návštěvníci poslední den soutěže na koncertu vítězů a laureátů v pátek 23. listopadu v 19:30 hodin opět v Karlovarském městském divadle. Soutěž Píseň je dvoukolová s nároky na interpretaci písňové tvorby období klasicismu a romantismu s dominancí na tvorbu Antonína Dvořáka, opět až k tvorbě dvacátého a jednadvacátého století.Sledujete osudy vašich laureátů v jejich budoucí kariéře? Jak jim může soutěž pomoci?

Soutěžící jsou většinou v uměleckém světě neznámí adepti operního umění. Přijíždí do Karlových Varů pro zkušenosti, ověření si svých možností, ale také pro vítězství nebo laureátství. V posledních dvaceti letech pomohlo právě vítězství v Karlových Varech zahájit kariéru Karle Bytnarové, Marině Vyskorkině, Marině Domašenko, Romanu Janálovi, Martin Gurbaľovi, Pavolu Bršlíkovi, Daně Burešové, Janě Sýkorové, Adamu Plachetkovi, Richardu Samkovi nebo v minulém roce třeba Olze Jelínkové. V téhle souvislosti je třeba také připomenut, že v posledních letech jsou často velmi úspěšní pěvci z Jižní Koreje.

K zajímavostem soutěže patří zvláštní interpretační ceny – hostování v představení nebo nastudování operní role v českých, moravských a také slovenských operních divadlech, nebo koncertní příležitosti mnoha společností i kulturních osobností. Pro vítěze z České republiky je velkou ctí přijetí na Pražském hradě prezidentem republiky Václavem Klausem, který uděluje v posledních pěti letech soutěži osobní záštitu. V katalogu letošní soutěže uvedeme přehled realizace udělených a realizovaných cen za poslední ročníky soutěže v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě a v Divadle J. K. Tyla v Plzni.

Jedna tak trochu pošetilá otázka: Máte nějaké oblíbené vítěze, které byste mohl stále poslouchat?

Osobní přátelství s Gabrielou Beňačkovou nebo Magdalénou Blahušiakovou se trvale udržuje nejen setkáními, ale i poslechem jejich úžasného projevu, stylu, frázování a krásného hlasu, který mi historii soutěže připomíná a současně mě potěšuje…

Můžete prosím přiblížit rozpočet soutěže? A jak vychází alespoň základní srovnání s podobnými soutěžemi venku?

Rozpočet soutěže se pohybuje pravidelně okolo rozpětí 1,7 až 2 miliony korun. Rozdíl mezi soutěží Antonína Dvořáka a většinou evropských nebo světových soutěží je v počtu cen, ve výši s nimi spojených odměn a také v dalším ocenění, které mladí pěvci získávají. Zatímco ve světě jsou v podobných soutěžích udělovány tři až pět hlavních cen s velkým finančním obnosem, v Karlových Varech je tomu jinak: hlavním smyslem je ocenění a posílení vnitřní jistoty talentovaných pěvců na počátku jejich umělecké kariéry. Kategorie Junior a Opera jsou rozděleny na muže a ženy, kde ceny získávají tři nebo při zdvojení i více pěvců s částkami do 30.000 korun, kategorie Píseň je hodnocena v absolutním pořadí mužů a žen rovněž se třemi cenami. To znamená, že je každoročně oceněno okolo 15 – 18 soutěžících s celkovou částkou do 200 tisíc korun. Kdo se podílí na financování soutěže?

Předně je to město Karlovy Vary, důležitý grant a zvláštní cenu hejtmana poskytuje Karlovarský kraj. Doplňkem možná menším, než si soutěž zaslouží, jsou částky z ministerstev a nadací. Část nákladů kryje zápisné účastníků, zhruba necelá polovina je však kryta podporou laskavých partnerů. Mnohé z těchto prostředků jsou vázány na osobní kontakty.

Myslíte si, že mladá generace absolventů vaší soutěže se uživí svým řemeslem? A v jakém věku se to dá vůbec poznat?

Pravděpodobně neuživí! Není to však nic nečekaného. Představa o zajímavém životě umělců a jevištních div se většinou nenaplňuje jen proto, protože to někdo chce. Stát se úspěšným profesionálem je značně náročné. Neobejde se bez kombinace fenoménu zajímavého a barevného hlasu, talentu, charakteru, vytrvalosti, průbojnosti, štěstí, ale i pokory. A to každý ze studentů Akademie múzických umění nebo konzervatoře nemá. Pozná se to později.

Panuje mezi soutěžemi v širším měřítku nějaká rivalita? Není jich zbytečně mnoho?

Jsme jedinou profesionální soutěží v České republice. Mladí pěvci potřebují možnost uplatnění,možnost  upozornit na svůj talent, získat přehled o tom, co se kde kolem – ať už doma nebo ve světě – děje. Navíc při soutěžních kláních zjistí, zda mají na to stát se profesionálem v pěveckém oboru, ať jako koncertní nebo operní pěvec či pěvkyně. A právě k tomu je při náročné pěvecké soutěži jedinečná příležitost.

Teď trochu odjinud, když už spolu hovoříme: Jste bývalým ředitelem Karlovarského symfonického orchestru. Sledujete stále situaci kolem něj?

Ředitelem Karlovarského symfonického orchestru jsem byl dvakrát čtyři roky. Jeho současné směřování a atmosféru tvůrčí práce jako umělecké dílny vnímám, respektuji, avšak nejsem toho zastáncem. Neboť je to jen jedna z možností uměleckého zaměření a povinností symfonického orchestru ve světoznámém lázeňském městě.

A jaký je pan Alois Ježek v soukromí? Co dělává, když se zrovna nestará o kulturu Karlových Varů?

Mám řadu přátel, s kterými se rád stýkám. Napsal jsem řadu životopisných příběhů hudebních osobností minulosti, jezdím na operní premiéry či představení, ale především se starám o svoji nemocnou dceru, jejímž jsem opatrovníkem. Ráda tak jako já cestuje, dobře plave, jezdíme občas k moři a na výlety. Možná, že v setkáních s ní nacházím odpočinek, ale i těšení se a nový zdroj energie na náročné úkoly ve světě hudby, který jsem si pro svůj osud zvolil…

Děkujeme za rozhovor a přejeme vše dobré!
www.singingcompetition.eu
www.mpcad.cz