V kárném táboře s otazníky

Poslední premiérou této sezony v Divadle J. K. Tyla v Plzni byl titul dodatečně zařazený mimo abonentní systém. Jde o komorní operu soudobého amerického skladatele, minimalisty Philipa Glasse V kárném táboře. Touto inscenací vstoupilo Divadlo J. K. Tyla již potřetí jako partner do mezinárodního projektu Armel Opera Competition and Festival, který se díky spolupráci televizních stanic Mezzo a Duna těší světové publicitě.Pro závěrečný festival tohoto již 5. ročníku soutěže nastuduje pět partnerských divadel (Národní divadlo v Szegedu, Centrum pro soudobou operu v New Yorku, Divadlo J. K. Tyla Plzeň, Srbské národní divadlo v Novém Sadu a Slovenské národní divadlo z Bratislavy) pět operních titulů – ve čtyřech případech se jedná o díla soudobých skladatelů. V každém z titulů byly určeny dvě stěžejní role, o něž se ucházeli pěvci z celého světa nejprve v prvním kole soutěže, které proběhlo v dubnu t. r. v Budapešti, Paříži a New Yorku. Třicet soutěžících odtud postoupilo do druhého kola 27. května v Szegedu. Odtud vzešlo devět finalistů, roli Důstojníka v plzeňské inscenaci získal barytonista Jiří Hájek. Všech pět inscenací bude uvedeno v rámci říjnového festivalového finále v Szegedu. Účast plzeňské opery byla umožněna díky finanční podpoře z projektu Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015.Divadlo J. K. Tyla připravilo pro festival již před dvěma lety současnou operu Marca Tutina Sluha (dirigent Jiří Petrdlík, režie Luděk Golat), v loňském roce Verdiho Rigoletta (dirigent Ivan Pařík, režie Robert Alfóldi). Nyní tedy opět uvádí současný titul. Komorní opera V kárném táboře je z roku 2000 a skladatel ji napsal podle stejnojmenné povídky Franze Kafky na libreto Rudolpha Wurlitzera. Poprvé byla uvedena 31. srpna 2000 v Seattlu. Soudobé opery stejně jako soudobá vážná hudba nejsou a nikdy nebudou divácky masovou záležitostí. Nepochybně ovšem při kvalitním ztvárnění a provedení v sobě nesou výrazný umělecký potenciál, byť samozřejmě jiný než klasická operní a hudební díla. Jestli jej ovšem má opera Philipa Glasse V kárném táboře, jak ji Divadlo J. K. Tyla uvedlo, mohu tvrdit jen těžko.Převést do operní podoby filozofii Franze Kafky, jehož povídka  je pro tuto minimalistickou či spíše repetitivní Glassovu operu předlohou, je samo o sobě velmi obtížné. A ztvárnit ji inscenačně ještě obtížnější. Povídka pojednává o mučidle určeném k popravám, které je smylem života důstojníka, jenž je obsluhuje. V obavě, že bude mučení vězňů zrušeno a on ztratí smysl svého života, propouští vězně, zaujímá jeho místo a sám volí smrt pod nemilosrdnými hroty onoho stroje. Režisérka plzeňské podoby díla Viktorie Čermáková (scéna a kostýmy Jana Preková) situovala kárný tábor do blíže neurčeného ruského, či sovětského prostředí a soustředila se spíše na vnější atributy, Kafku lze najít v podivnostech na scéně jen obtížně. A vnitřní napětí, které by mohlo pramenit z neustále se opakujících týchž motivů Glassovy tonální hudby, ustupuje do pozadí.  Diváka omráčí od počátku důraz na nechutnosti, obscénnosti až perverznosti, jimž je nucen čelit po celou dobu hodinu a půl trvající inscenace. Jsou všude. V kostýmech, vystupování, v jednání postav. Tím spíše je třeba ocenit pěvecký a herecký výkon Jiřího Hájka v roli onoho Důstojníka a kvalitu všech hráčů smyčcového kvintetu, předních členů operního orchestru Divadla J. K. Tyla Martina Kose, Michala Pospíšila, Jaroslavy Smolové, Hany Vítkové a Vojtěcha Skalky, s nimiž dílo příkladně nastudoval Petr Kofroň. Totéž však bohužel nelze říci o Miroslavu Koppovi jako o Návštěvníkovi kárného tábora, u nějž intonační nepřesnosti a další nedostatky nebylo možné přeslechnout. Výraznými, byť nezpívajícími postavami, jsou Odsouzenec (David Steigerwald), Voják (Dominik Peřina) a Pečovatel (Petr Brettschneider).Celkovou atmosféru příběhu dokresluje anonymní společnost lidí, přihlížejících popravě. Její členové se během představení nelogicky mění ze starců a stařenek na mladé lidi. Muž na zvědavého turistu, dívky na jakési pionýrské roztleskávačky, aby v závěru inscenace všichni opět společně zestárli a byli oděni v trestuhodně nechutné kombinézy simulující nahá stará těla. K vytvoření vědomí o pokřiveném chápání skutečnosti a o společnosti zbavené lidskosti není takových postupů třeba, tím spíše, že neodpustitelně narušují vnímání Kafkovy povídky a pojetí celé společnosti (myslím té na scéně) je přinejmenším matoucí.Opera V kárném táboře je představení pro příznivce minimalistické Glassovy hudby, ti se dokáží jistě povznést nad ztvárnění tématu. A pro ty, kteří dokáží snést kumulaci depresivních jevů na scéně. Jak uspěje tato inscenace v Szegedu, se neodvažuji odhadnout. Jiří Hájek je bezpochyby výtečným představitelem Důstojníka, filmové projekce odpovídají Glassově hudebnímu stylu. Co všechno bude hrát roli při rozhodování szegedské poroty se dozvíme až na podzim. V každém případě jsem přesvědčena, že chceme-li mít něco z Kafky, je lépe si jej přečíst. A chceme-li v klidu slyšet Glassovu hudbu, pak je snad lépe najít nějakou jinou podobu jeho díla.

Philip Glass:
V kárném táboře
(In the Penal Colony)
Hudební nastudování a dirigent: Petr Kofroň
Režie Viktorie Čermáková
Scéna a kostýmy Jana Preková
Animace, video František Pecháček
Dramatugie: Zbyněk Brabec
Smyčcové kvinteto DJKT Plzeň
Premiéra 30. června 2012 Velké divadlo Plzeň

Officer – Jiří Hájek
Visitor – Miroslav Kopp
Voják – Dominik Peřina,
Odsouzenec – David Steigerwald
Společnost – Nikola Pažoutová, Eva Rovenská, Andrea Svobodová, Antonín Kaška
Pečovatel – Petr Brettschneider

www.djkt-plzen.cz

Foto Pavel Křivánek