V Linci uvedli Verdiho Falstaffa

  1. 1
  2. 2

Moderní budova Musiktheateru v Linci láká návštěvníky jak svou atraktivní architekturou a vybavením divadla, tak úrovní představení. V neposlední řadě třeba dodat, že rovněž zajímavou dramaturgií, ve které se prolínají velká díla světového operního odkazu s mnoha díly soudobými. To se až symbolicky projevilo na samém počátku nové sezony, kdy byla 16. září uvedena premiéra Verdiho vrcholné opery Falstaff, aby hned den poté zazněla premiéra soudobého díla Solaris Michaela Obsta, hlavního žáka Karlheinze Stockhausena.

G. Verdi: Falstaff - Dominik Nekel (Pistola), Martin Achrainer (Ford), Pedro Velázquez Díaz (Dr. Cajus), Matthäus Schmidlechner (Bardolfo), Herren des Chores - Landestheater Linz 2016 (foto © Patrick Pfeiffer)
G. Verdi: Falstaff – Dominik Nekel (Pistola), Martin Achrainer (Ford), Pedro Velázquez Díaz (Dr. Cajus), Matthäus Schmidlechner (Bardolfo), Herren des Chores – Landestheater Linz 2016 (foto © Patrick Pfeiffer)

Šéf opery v Linci – Američan Dennis Russel Davies – je pozoruhodnou dirigentskou osobností, vede operní soubor v Linci již řadu let a podepisuje se na progresivní dramaturgii i pozoruhodné hudební úrovni inscenací. Dramaturgická odvaha se kupodivu neprojevuje v Linci na návštěvnosti, jak bych očekával, ta je naopak výtečná, většina produkcí je vyprodána a roční průměr návštěvnosti je udáván 95 %. Jev zajisté pozoruhodný, byť může hrát jistou roli atraktivita a tím zároveň přitažlivost samotné nové budovy divadla, která patří svou vybaveností mezi dnes nejmodernější divadla v Evropě.

Základem interpretační kvality je zde výborný Bruckner Orchester Linz, jehož intonace a souhra je srovnatelná s předními symfonickými tělesy. Účinkování při produkci operních děl jistě prospívá i velmi dobrá akustika nového divadla a jeho orchestřiště.

Operní soubor Musiktheateru v Linci je pro nás zajímavý také z toho úhlu pohledu, že podstatu sólistického ansámblu netvoří hosté, jak jsme zvyklí u nás, nýbrž stabilní interní sólisté. Hosté jsou obvykle pouze jedinci, angažovaní typově na role zásadního charakteru. Před rokem pro premiéru Traviaty soubor nepotřeboval žádné hosty, měl k dispozici vynikající trio hlavních rolí z interních sólistů. Pro inscenaci Falstaffa byl povolán pro titulní roli jediný host – italský barytonista Federico Longhi, který interpretuje roli bez alternace.

Verdiho Falstaff je dílo mimořádné, interpretačně vysoce náročné, ostatně proto se nehrává často. Dvaaosmdesátiletý Verdi se dopracoval ke svému finálnímu dílu (1893), když námět Williama Shakespeara zpracoval do velmi zdařilé podoby libreta Arrigo Boito, sám rovněž ceněný skladatel. Věren italské tradici překonal romantiku velké opery osobitě a starou Donizettiho formu buffy nahradil mistrovskou komedií. Doboví kritici se tehdy marně radovali, že se Verdi obrátil na wagnerovskou víru. Ano, Falstaff i předchozí hudební drama Otello lze jistě nazvat Gesamtkunstwerkem – jenomže typicky verdiovským, jenž má stopy v jeho dílech od Macbetha po Dona Carlose a Aidu, z nichž rostl, ne v pozdní Wagnerově tvorbě, o níž však Verdi moc dobře věděl. Ostatně v době premiéry Falstaffa (1893) byl Wagner již v nebi, ale Verdi se dožil dvacátého století – odešel na věčnost roku 1901 v požehnaném věku. Vrcholový zjev románské opery, který navázal zprvu na Donizettiho a belcantové trojhvězdí (Rossini – Bellini – Donizetti), dospěl do fáze mistrovství hudebního dramatu při zachování tradic italské kantabilnosti pěveckých partů. Právě proto angličtí autoři vokálních učebnic užívají nikoliv nepatřičně pojmu neobelcanto obdobně jako termínu novoitalská škola. Verdiho sloh, především jeho vokální linie, tkví příliš hluboko v ryzí italské tradici.

Šéfdirigent Dennis Russel Davies nastudoval Falstaffa s typickou pečlivostí, precizností, smyslem pro tempické kontrasty i zvukové vrcholy. Pro mne osobně byla výborná hra Bruckner orchestru Linz dominujícím pozitivem nové inscenace. Bezvadná intonace, zvuková vyváženost jednotlivých sekcí, jednota smyčců a jejich smysl pro dynamiku, suverénní hra skupin dechů, včetně intonačně pevných horen. Bruckner orchestr má 130 hudebníků, jinak by ani nemohl zastávat spektrum rolí, které má. Bravo! Sbor opery splnil rovněž v nastudování sbormistra Georga Leopolda svoji roli na výborné úrovni.

V obsazení sólových partií zaujal na premiéře již zmíněný představitel titulní role Federico Longhi – italský barytonista skutečně velikého hlasu, robustního, neobyčejně voluminózního, výtečně školeného typickou novoitalskou školou (mezi jeho pedagogy nacházím i Giuseppa Valdenga, který oslnil svým Rigolettem koncem šedesátých let při hostování v Plzni). Jeho velký, barevný baryton je typický dokonalým tónovým krytím, se soustředěným zvukem do masky, kdy pěvec nepustí ani jeden otevřený či snad jen trochu syrový tón, navíc s perfektní výslovností konsonant svého rodného jazyka. Se suverénním rozsahem, kdy mu vyznělo plně i přidávané vysoké Gé pěkného vstupního monologu. Myslím, že inscenátoři vsadili vhodně na pěveckou osobnost Longhiho, který i jevištně a herecky dovedl publikum zaujmout. Dokázal zúročit režií avizovaný tragikomický potenciál postavy, které dodal i patřičnou dávku osobitého šarmu. Bravo!

G. Verdi: Falstaff - Federico Longhi (Sir John Falstaff) - Landestheater Linz 2016 (foto © Patrick Pfeiffer)
G. Verdi: Falstaff – Federico Longhi (Sir John Falstaff) – Landestheater Linz 2016 (foto © Patrick Pfeiffer)
  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Verdi: Falstaff (Landestheater Linz)

[Total: 5    Average: 3.4/5]

Související články


Napsat komentář