V Olomouci dávají wagnerovské gala

Rozhovor se šéfem opery Moravského divadla a dirigentem Miloslavem Oswaldem před dnešním premiérovým uvedením wagnerovského galavečera 

S Miloslavem Oswaldem jsme se sešli na počátku generálkového týdne, kdy jej čekaly závěrečné přípravy posledního titulu letošní operní olomoucké sezony – koncertního večera Wagner gala. A bylo to setkání nadmíru příjemné, protože už jen při vyslovení jména Wagner mu radostně zasvítily oči a náklonnost k tomuto opernímu skladateli byla u něho více než zřejmá…

Vy jste, pane Oswalde, svým vřelým vztahem k hudbě Richarda Wagnera známý. Momentálně máte před sebou zvlášť pro vás tak zcela jistě velice radostný počin, koncert Wagner gala. Můžete prozradit něco o jeho dramaturgii?

Wagner gala je moje původní myšlenka, která pochopitelně vytanula ve spojitosti s oslavou dvoustého výročí skladatelova narození. Wagner je samozřejmě operním autorem, který si naši pozornost zaslouží. Navíc, Wagner se v Olomouci hodně hrával, především v Německém divadle jsou v archivu podklady dokazující, že byly uvedeny všechny jeho tituly kromě Soumraku bohů a Parsifala. Následně v českém divadle byly inscenovány Tannhäuser, Lohengrin a nejčastěji pak Bludný Holanďan. Ten je vlastně jedinou Wagnerovou operou, kterou bychom byli schopni v dnešní době na oblasti hrát. Snad bychom mohli hrát s menšími komplikacemi ještě Tannhäusera, ale to je opravdu všechno. Takže Wagner gala je pro mě asi nejschůdnější cesta, jak uvést koncertní provedení částí Wagnerových oper. Nebyla to ale jednoduchá cesta ta jednotlivá čísla vybrat, protože Richard Wagner je známý svou nekonečnou melodií, která plyne vždy do konce dějství. Když se začtete do jeho libret i partitur, zjistíte, že se neopakuje. Opakují se jen jeho typické leitmotivy vykreslující různé bytosti nebo akce. Například v Prstenu Nibelungově se stále opakuje téma zřeknutí se lásky, které prvně zazní u Albericha ve Zlatě Rýna a zní až do Soumraku bohů.

Takže to opravdu jednoduché nebylo, ale díky tomu, že jeho dílo poměrně dobře znám, vytipoval jsem si takové kusy, které by snad mohly být pro posluchače zajímavé: drážďanskou verzi předehry Tannhäusera, která je uzavřená, dále vstupní píseň Alžběty ze druhého dějství a árii Wolframa ze třetího dějství, tedy známou Píseň o večernici a samozřejmě Sbor poutníků upravený mnou tak, že se spojí s finále opery, kde do toho vstupuje ženský sbor, a vše vrcholí motivem poutníků, zaznívajícím poprvé hned na začátku opery. Z Lohengrina jsem vybral svatební pochod, který začíná předehrou ke třetímu dějství a upravil jsem jej tak, že se uzavírá motivem vstupní melodie předehry ke třetímu dějství, protože ten svatební pochod není vlastně uzavřený, ale přechází plynule do duetu Elsy a Lohengrina. Z Mistrů pěvců jsem vybral předehru v uzavřené verzi, kterou napsal sám Wagner, potom Píseň o šeříku Hanse Sachse a oslavnou píseň Walthera z posledního dějství opery. Na konec jsem pak zvolil operu Valkýra, slavný duet rozloučení Wotana s Brünnhildou, tedy samotný závěr opery. Tyto věci jsou blízké mému srdci, ale myslím si, že by mohly upoutat i návštěvníky.Brzy uvidíte, jak se s tím vyrovná olomoucké publikum, odchované především italskou operou, pro které Wagner bezpochyby bude náročným skladatelem. A náročný je i pro zpěváky, od kterých vyžaduje ocelové hlasivky. Jak jste vy postupoval při výběru interpretů?

Pokud jste odchována na italské opeře, pak je třeba si připomenout, že Wagner je v Itálii vlastně nejhranějším neitalským operním autorem. Navíc je známo, že jak Rossini, tak Verdi, byli nadšenými obdivovateli Wagnera. Rossini se s ním setkal dokonce i osobně v Benátkách! Verdi byl na třetí repríze prvního italského uvedení Lohengrina a je dochovaný klavírní výtah s jeho vlastnoručně psanými poznámkami, které si během představení dělal. Takže já si myslím, že ta Wagnerova hudba má k té italské blízko a hodně italských autorů z jeho hudby vycházelo. Ale jak sama říkáte, ta hudba je pro operního diváka náročná. Já nikomu nezazlívám, když řekne, že nemá rád Wagnera. Jediné, co mnohým lidem zazlívám, je to, že je nejprve třeba si tu hudbu poslechnout a pak teprve o ní mluvit. Je to stejné jako říct o něčem, že mi to nechutná, aniž bych to předtím jedl! Takže přesně tak to je i s Wagnerovou hudbou.

Ale zpátky k interpretům. Doufám, že i tyto dílčí úkoly ve Wagner gala jsou pro přizvané zpěváky zajímavé. V tomto večeru účinkuje jediná žena, a to Magda Málková. Já ji považuji za jeden z mála dramatických hlasů v rámci České republiky, u nás v souboru je pochopitelně jediná. Je vhodnou adeptkou na ta čísla, která jsem vybral. Další hlasově vhodný typ pro případná další čísla bych asi nenašel. Mužů účinkuje samozřejmě víc. Jakub Rousek jako Walther je ideální v této vyšší přechodové hlasové poloze. Co se týká barytonů a basů, Vlado Zápražný zpívá Wotana, Jirka Přibyl zpívá Sachse a David Szendiuch Wolframa. Myslím si, že všechny tři hlasy jsou naprosto excelentní. Myslím si, že je škoda, že Vlado Zápražný nedostal možnost se popasovat s rolí Wotana, jsem přesvědčen, že by mu zcela jistě seděla. Představitelů Wotana moc není, na druhou stranu se ani Prsten Nibelungův nehraje tak často, takže není ani moc příležitostí.

Když už jste zmínila ty ocelové hlasivky… Já si myslím, že u wagnerovských zpěváků je nutná především skvělá technika. Pokud jste technicky zdatná, tak to hlasové vypětí zvládnete.Když už mluvíme o zpěvácích, vzpomínám, jak Plácido Domingo kdysi hovořil o svojí přípravě na první wagnerovskou roli. O tom, jak kvůli tomu musel přehodnotit celý svůj pěvecký přístup k wagnerovské roli. Rok se prý na ten přerod chystal…

No, Wagner není jednoduchý a myslím si, že Plácido Domingo to řekl především proto, že má srovnání. Představte si ten jeho neuvěřitelně obrovský repertoár od baroka přes italskou operu až po dvacáté století. To jsou tisíce představení. Z Wagnera vím, že zpíval Lohengrina, Tannhäusera, Siegmunda a Parsifala. Tristana nastudoval, ale domnívám se, že na jevišti nikdy nezazněl. Domingo má tedy nastudovaný hlavní tenorový wagnerovský repertoár. Wagner je náročný v tom, naučit se správnou německou výslovnost, naučit se zpaměti to množství not, které tam je, a zvládnout to časové vypětí na jevišti. Toto všechno musel i Plácido zvládnout… Pobil se s tím a výsledek byl perfektní! Navíc je zpěvákem od Boha, s hlasem technicky dokonalým.

Já jsem jednou cestou z Olomouce do Bratislavy náhodou poslouchal záznam Traviaty z Met, kde Plácido Domingo zpíval úlohu starého Germonta. Během toho záznamu pustili rozhovor s ním, natočený těsně před představením, v němž bylo naprosto zřejmé, že jeho hlas přeskakoval, prostě nebyl v pořádku. Takto bez hlasu nastupoval do tohoto představení, ale když jsem ho poslouchal, vůbec nic nebylo znát. Zazpíval to božsky! Právě tam se ukázalo, že je technicky dokonalý! Takže si myslím, že k Wagnerovi přistupoval jako skvělý muzikant s velkou úctou a že k tomu, aby pochopil toho Wagnera, potřeboval čas.Když už jsem se s vámi jako šéfem souboru olomoucké opery a operety potkala, nedá mi to se nezeptat, jaké jsou vaše další plány, jaká je perspektiva souboru? Jak se žije šéfovi oblastní opery? Jaké dramaturgické záměry máte?

Zatím se v nejbližší době podle mých informací žádné radikální dramatické organizační změny nepřipravují. Pokud by měly nastat, doufám, že se o nich dozvím s dostatečným předstihem. Momentálně mám dramaturgii hotovou na dva roky dopředu, výhledovou představu mám na pět let dopředu. Podle toho si pak modeluji následující sezonu. Příští sezona je už jasná, tu další se budu snažit uzpůsobit finančním možnostem. S panem ředitelem jsme se dohodli na udržení pěti titulů za sezonu v poměru tři plus dva, ideálně tedy tři opery a dvě operety.

Podle čeho vybíráte operní tituly? Obáváte se uvádění novinek, případně méně známých titulů?

Je vždycky lepší nasadit titul, který je divácky jistý. Vycházím z toho, že prvořadý je divák, a až potom můžu případně ukojit nějaké své muzikantské choutky zvláštním titulem… Z divadla se nepokouším dělat nic světového, ale snažím se dělat divadlo pro lidi. Takže toto je má základní rovnice. A samozřejmě beru zřetel i na významná výročí. Sázím raději na zaběhnuté tituly, které jsou i ve světě hodně hrané. Snažíme se ale vždy dodržovat nejméně desetiletý odstup od posledního uvedení.

Kromě Wagnerova výročí si operní svět připomíná i dvousté výročí narození Giuseppe Verdiho a vy jste k jeho výročí vybral jeho poslední operu Falstaff. Proč?

Verdiho seznam oper je opravdu dlouhý. Opery napsané před Maškarním plesem jsou si dost podobné. Do nedávna jsme hráli Nabucca a to je skvělý titul, divácky nejšťastnější opera, na kterou budou lidé zaručeně vždycky chodit. Ale kterou další operu nasadit? Aidu? Je to velká opera. Ta potřebuje opravdu nejen nemalý inscenační vklad, ale i masy lidí na jevišti. Otello? Na něj momentálně nejsme pěvecky vybavení. Don Carlos? Je to zase veliká opera. A já jsem si řekl, že Falstaff je výzvou nejen pro muzikanty, ale i pro zpěváky. Pro mě je to virtuózní dílo, jediná buffo opera. Hrála se tady relativně dávno, a pokud se dobře zinscenuje, mohla by být diváckým trhákem. I když uvidíme… Teď těžko říct. Ale pro mě je to velmi zajímavá a hodnotná opera, je v ní cítit Verdiho vyspělost i mistrovství.

Doufejme, že i v tomto výročním titulu budete mít šťastnou ruku! Děkuji za rozhovor.

Wagner gala
Slavnostní koncert ke 200. výročí narození skladatele Richarda Wagnera
Dirigent: Miloslav Oswald
Magda Málková (soprán)
David Szendiuch (bas)
Jiří Přibyl (bas)
Jakub Rousek (tenor)
Vladislav Zápražný (baryton)
Orchestr a sbor Moravského divadla Olomouc
Sbormistr: Lubomíra Hellová
Premiéra 7. června 2012 Moravské divadlo Olomouc

Program:
Tannhäuser
– Předehra
– Árie Alžběty z II. dějství – „Dich teure Halle…“ (Magda Málková)
Lohengrin
– Předehra k III. dějství a svatební sbor
Tannhäuser
– Árie Wolframa z III. dějství – „Wie todesahnung, Oh du mein holder Abendstern“ (David Szendiuch)
– Sbor poutníků a závěr opery
Die Meistersinger von Nürnberg
– Předehra
– Árie Hanse Sachse z II. dějství – „Was duftet doch der Flieder“ (Jiří Přibyl)
– Árie Walthera z III. dějství – Preislied „Morgenlich leuchtend“ (Jakub Rousek)
Die Walküre
– Árie Wotana – Finále opery – „Leb wohl du kühnes herrliches Kind“ (Vladislav Zápražný)

www.moravskedivadlo.cz

Foto archiv,